Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320365/bmid_genialni-pritelkyne-ls5-320365.jpg
4
1894
417
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
1. díl >
Román Geniální přítelkyně je prvním dílem stejnojmenné tetralogie, která už uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky (poslední díl byl mj. nominován na italskou cenu Strega a dostal se mezi šestici kandidátů na The Man Booker International Prize). Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), 50.léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku 60.let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2018 , Prostor
Originální název:
L'amica geniale , 2011
více info...
Přidat komentář
Četla jsem na doporučení a asi jsem si, bohužel, udělala předem mylnou představu. Bylo to něco jiného, než jsem čekala, nicméně tento první díl jsem zhltla a mohu doporučit jako velmi umně napsaný příběh. Líbilo se mi vykreslení reálií Neapole a Itálie té doby. Postav je tam pro mne tak akorát, abych si je ještě nepletla. Začala jsem číst i druhý díl, ale odložila jsem to, protože charakterové rysy hrdinek jsem čím dál častěji nedokázala pochopit.
Další z mých velkých knižních restů pokořen. Na Geniální přítelkyni jsem slyšela tolik chvály, že jsem ji prostě nemohla minout. Po jejím dočtení jsem zůstala trochu v rozpacích. Krásný příběh, to ano, ale čekala jsem pořád na nějaký ten moment, který mě nadchne, šokuje, překvapí… Až s odstupem jsem si začala uvědomovat opravdové kvality knížky. Cílem příběhu není dodat čtenáři napínavý příběh plný zápletek a rozuzlení; cílem je ukázat lásku mezi dvěma kamarádkami, která ne vždy je na první pohled zřejmá. Často ji doprovází závist, zloba, snaha překonat tu druhou, být lepší v tom, v čem ta druhá vyniká - a je to tak v pořádku.
Geniální přítelkyně bravurně vykresluje pocity a emoce mezi dvěma kamarádkami, Elenou a Lilou, jejichž přátelství obsahuje vše: vášeň, radost, závist, důvěru, lásku, a to vše odehrávající se v kulisách Neapole 50. let minulého století.
Pokud jste někdy zažili takové přátelství, jednoznačně se v knize najdete.
Příběh se mi moc líbil a jednoznačně se pustím i do dalších dílů :)
Dávám nakonec 4/5 kvůli těm prvotním rozpakům - uvidíme, zda už na další díly budu naladěna lépe :)
Tak to bylo velmi podivné přátelství. Lila se chovala příšerně, vůbec jsem jí nerozuměla. Ani se nedivím, že letěla oknem. Celá kniha je velmi zdlouhavá, celkově mě zklamala, do dalších dílů se pouštět nebudu.
[audiokniha]
Mám stejný pohled jako padola hanaol nebo niki-chan.
Patologické přátelství. Nebavilo mě autorčino pitvání a hňahňání se ve vnitřních světech a motivacích postav. Popis neapolské periferie bylo jediné, co mi přišlo na příběhu geniální. Avšak k udržení mého zájmu to nestačilo. A to i přesto, že vše velmi dobře načetla Zuzana Slavíková.
Snad až jednou zase nebudu mít co poslouchat - ovšem toto není fajn ani na usínání. Leda na těžké sny :o)
3/2
Dost dobré, téma knihy mě velmi oslovilo! Hrdinka, inteligentní a pilná dívka, úspěšná ve školách, přesto téměř nemá šanci vymanit se ze vzorců a prostředí, v němž vyrůstá: ze světa společenské spodiny, "plebsu". Nemá kde vzít vzor, a tak se upíná ke kamarádce, své vrstevnici. A ta, ač mimořádná v mnoha ohledech, ale nemá to štěstí, že by mohla také studovat, do toho padá v přímém přenosu. Do čeho? Do strnulé, uzavřené a nenávistné společnosti, kde nade vše je rodinná čest, kde se úspěch poměřuje velikostí živnosti, kde se sebemenší konflikt řeší pěstmi, kde život žen ovládají machisté, otcové a bratři. Míval jsem nostalgii po dobách, kdy byl svět uspořádán "klasicky", ale pokud to vypadalo takhle, tak jsem rád, že mě to nepotkalo.
Dále moc oceňuju věrohodné zachycení myšlení dětí, to magično a dětské omyly - třeba to, jak Lenú vycítí fluidum dona Achilla, kterým je prostoupena jejich čtvrť, nebo že šmelina = brašna dona Achilla;-), a svět dospívajících, kteří řeší kdo s kým, co si vzít na sebe, kam jít tancovat, a do toho na pozadí běží starosti se školou... Chvílemi mě to věčné hrabání se v citech a vztazích otravovalo, než jsem si uvědomil, že jsem v patnácti fungoval úplně stejně;-)
Co bych vytkl: strašně moc jmen a postav, pro mě bez tváří. Kluci jménem Rino, Gino, Pino, Nino - nikdo po mě nemůže chtít, abych se v tomhle vyznal;-) A pak to přece jen bylo dost ukecané, a posledních X stránek, kdy se pořád jen řeší příprava svatby, mě dorazily tak, že po dalších dílech knihy spíš nesáhnu.
Náhled na dospívání dvou nejlepších kamarádek, do jehož čtení jsem se zpočátku nemohla začíst, ale postupně mě život v neapolské periferii vtáhl do děje a už se moc těším na další díl.
V mnohých situacích se člověk najde, ukazuje to jak pěkné chvíle, tak i momenty překvapení a zjištění, že někdy i zdánlivým přátelům se nedá věřit. Prostě láska, zrada, nenávist, radost a smích, mělo to všechno.
Ačkoliv jsem se na prvních stránkách musela do čtení stále nutit, postavy mi přišly hloupé a nereálné, svět o němž vyprávěly na hony vzdálený, nakonec jsem knize přece jen propadla. Po oproštění se od počáteční nevole jsem si začala všímat krásy tvůrčího textu i umění popisu a vystižení vztahů, psychologických stránek postav a dočista jsem se zamilovala. Další díly čekají a já se nemůžu dočkat, jak se bude příběh dále vyvíjet.
Kedysi dávno som počula úryvok z tejto knihy na Noci literatúry v BA a hneď som si ju musela kúpiť aj s ďalšími pokračovaniami. No keďže knihy ešte nevyšli všetky, vždy som ich čítanie odložila na leto, na prázdniny, na vianoce, na potom. A asi som aj dobre urobila. Musela som dozrieť na túto náročnú knihu, ktorá nemá taký náročný dej a číta sa ľahko, ale medzi riadkami sú silné emócie a pre mňa veľmi nepochopiteľné pristeľstvo s vzťahy. Neapol, chudobná štvrť, detstvo, pravidlá a kolobeh života, fikcia dievčat a realita biedy. Toto všetko vo Ferrante nájdete a ja som sa do nej zamilovala.
Celá kniha byla taková divná. Příběh byl zajímavý a četl se sám. Ale styl mi přišel nemastný neslaný, postavy by občas měly navštívit nemocnici s bílými pokoji a jestli tohle měl být příklad přátelství, tak to bych radši byla sama...
Pro mě zvláštní kniha. Na jednu stranu se hezky četla, na druhou stranu mi místy přišla rozvleklá. Pokud se dá tomu vztahu mezi dívkami říkat přátelství, pak já bych tedy v takovém přátelství být nechtěla.
(SPOILER)
Nádherné, sluníčkové ráno... Citace: "Přítel je ten, kdo zná melodii tvého srdce, kterou přezpívá , když ji zapomeneš " Albert Einstein
Jakpak je v neapolské periférii? Jako kdekoli na světě, mám-li přítelkyni - přítele. Před očima mi poskakují prožitky kamarádek a ty zpřítomňují mé vlastní ...
Geniální v tomto příběhu je autorka. S láskou a pochopením nastavuje zrcadlo: podívej člověče, tohle jsi ty... Vidím nejen slabosti, pochybení, bolesti, starosti, ale i obdiv, důvěru a víru..., to je odrazem skutečnosti.
Během čtení jsem v duchu polemizovala s názvem. „Geniální přítelkyně“ – ne. Geniální není ani Elena, ani Lila. „Zvláštní kamarádka“ – možná. Připomínalo mi to rané romány Maria Puza, kde nešlo jen o příběh jedné nebo několika hlavních postav, ale celého jejich malého světa. V tomto případě jde o část neapolské čtvrti se spoustou malých lidí. A jako je jednooký mezi slepými králem, Elena a Lila mezi nimi vynikají. Ne genialitou, ale odlišností. Zpočátku jsem byla nadšená a kniha mě docela pohltila, u dalšího dílu jsem ale už nepolemizovala s názvem, ale s dějem, který začal být úmorný. Jakkoli je Ferrante obratná vypravěčka, když vám jsou všechny postavy nesympatické, po čase s nimi přestanete chtít trávit čas, natož 400 stránek. Druhý díl jsem po dvou třetinách odložila (i když kapitoly, kde nevystupuje Nino a jeho monumentální ego nebyly zlé).
Vážně nevím. Na jednu stranu se to četlo hezky, na druhou stranu je to plné deprese a zoufalství. Táhne se tím prach a bída Itálie 50. let - všichni ve čtvrti se znají, ale vlastně se nasnáší (i členové jedné rodiny) a chtějí se před ostatními naparovat. Nemají problém se zmlátit, urazit, nebo i zabít, pokud na to přijde. Tenhle typ vztahů mi vadí a já nemám sebemenší motivaci číst další díly.
Tahle kniha mě příliš neoslovila. Špatně se mi četla. Dočítala jsem jen, abych zjistila pointu příběhu a tu jsem se nedozvěděla, protože je to první kniha z řady.
Jediné, co se mi líbilo byla část, kdy je hlavní hrdinka u moře. Druhý díl již číst nebudu :(
"Přátelství" dívek mi připadalo dost patologické. V několika momentech mi z toho běhal mráz po zádech. Nedočetla jsem.
Zkoušela jsem dvakrát se začíst. Nejde mi to. Tak jsem zkusila TV seriál. To je trochu lepší, ale i tak za mě nic moc. Lila je nevychovaný uragán a Lena pomalá, unylá. Škoda, ale palec dolů.
Trochu trvalo než jsem se do příběhu dostal, nicméně postupně se to začalo vylepšovat až jsme se dostali do bodu, kdy kniha byla přečtená bez nijakých problémů. Ke konci se příběh už trochu táhne, ale mluvím o pár desítkách stránek. A opět je toto jedna z těch knih, která nenese nijaké moudrosloví pro svět ani poučení. Je to život. A to stačilo.
Štítky knihy
přátelství italská literatura chudoba, bída osudy žen Neapol ságy kamarádky zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Kniha Geniální přítelkyně je v
| Právě čtených | 61x |
| Přečtených | 2 765x |
| Čtenářské výzvě | 521x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 569x |
| Chystám se číst | 1 211x |
| Chci si koupit | 196x |
| dalších seznamech | 17x |
Tak něco takhle divného jsem dlouho nečetla. Myslím knihu s takovým množstvím nesympatických postav, kde jsem se ani s jednou nemohla ztotožnit. Všechny vztahy patologické. Absence citů. Celé to na mě dělá dojem, že pseudonym Elena Ferrante používá muž. Prostě převlékl dva malé kluky do holčičích šatiček, auta vyměnil za panenky, a psal. Takhle si totiž holky nehrajou. Tohle je o poméřování pinďourů, to mi nikdo nevymluví. Nejhorší a nejzdlouhavější část byla s odpalováním rachejtlí…nedokážú si představit, že by se v tom takhle patlala ženská. Dále popisy “krás a nedostatků” hlavních představitelek - absolutně neženské. Moc divná kniha. Pro mě je důvod ten, který jsem popsala. Do dalších dílů nejdu, brrr. Nelíbilo.