Generálové legionáři

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha obsahuje 19 životopisů nejvýznamnějších generálů meziválečné československé armády, kteří svoji kariéru zahájili v řadách československých legií za 1. světové války. Čtenář se může seznámit s životními osudy např. generála Silvestra Bláhy, Radoly Gajdy, Ludvíka Krejčího, Jana Syrového, Sergeje Vojcechovského a dalších. Možná s překvapením zjistí, že československá armáda měla ve svých řadách mnoho vynikajících vojenských osobností, které nijak nezaostávaly za známými vojevůdci té doby. Dozví se také, jak se k těmto lidem zachovala jejich vlast po roce 1945 a hlavně 1948. Jde o první práci věnovanou vojenským osobnostem meziválečného Československa a všem zájemcům o československou armádu ji lze jen doporučit. Text doplňuje fotografická příloha....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193123/generalove-legionari-egm-193123.jpg 4.34
Žánr
Literatura naučná, Historie, Vojenství
Vydáno, Jota
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Generálové legionáři

Y2T
06.11.2017

Pěkná čtivá kniha plná zajímavých osudů.
Pozitivně hodnotím, celkem věcný a objektivní přístup autora, kdy kriticky hledí nejen na samotné generály, ale i prezidenty Masaryka, Beneše a další. Kniha nezamlčuje problémy, které v legiích byly (vzpoury atd.) a vykresluje celkem poctivě realitu legií, které byly poslepované z panslavistů, rusofilů, zverbovaných zajatců, oportunistů....a prolezlé komunistickou propagandou (což příliš nezdůrazňuje) a de facto jediné, na čem se byli schopni sjednotit bylo, že po dobu velké války nechtěli padnout do rakouského zajetí (kde by je za zradu popravili) a že po ní chtěli domů.

V dost absurdním kontrastu k tomu však autor s velkým patosem stále dokola oslavuje legionářskou myšlenku, ducha, tradici a podobné nejasné pojmy. Vzhledem k neutěšené realitě legií, kterou autor nepopírá, a velmi kritickému pohledu na politiky mi poněkud uniká, v čem ji vlastně spatřuje, a co že má ten patos oslavovat.

Řekl bych, že minimálně v případě aféry generála Gajdy je autor až příliš kritický k Masarykovi. Nepřijde mi nic tak nepochopitelného na tom, že totožné skutečnosti nepovažoval Masaryk za důvod k odvolání vysoce úspěšného velitele uprostřed války, ale považoval je za překážku jeho dosazení do čela armády v době míru. Pohoršování se nad tím mi přijde poněkud zbytečné a mám za to, že obě rozhodnutí lze chápat nejen jako pochopitelná, ale patrně i rozumná a správná.