Než vystydne káva

Na tento typ knihy musí míč člověk náladu a rozhodně ji nejde přečíst v jednom kuse. Příběhy mají velké kouzlo a každého zaujme jiný a dotkne se ho jinak. Závisí to na věku, zkušenostech a záležitostech či fázích života, které daný čtenář právě prožívá či řeší.
Rozhodně je to kniha, kterou pokud si přečtu za pár let, opětovně pro mě bude v sobě mít něco jiného.
Trošku jsem si u čtení vzpomněla na knihu Slepičí polévka pro duši, ani nevím proč.
Nejvíce mě však nadchla samotná myšlenka- to, že se nezmění ani minulost ani budoucnost, jen pohled člověka, který se dívá.

Úžasná kniha! Čtyři příběhy které vzájemně na sebe navazují. K zamyšlení, jestli se podívat do minulosti, když se nemůže nic změnit? Doporučuji!

Milá knížka, která se snadno čte a pobízí člověka k zamyšlení, co je vlastně v životě důležité. Prvních pár stránek může působit dojmem, že se v příběhu nic moc neděje a dít nebude, ale pak se události dají do pohybu a nakonec je vlastně těžké se od knihy odtrhnout. Jednotlivé osudy postav se v průběhu děje propojují, určitě se těším na přečtení navazujícího dílu! :)

Čtyři samostatné příběhy, které se proplétají do jednoho. Zamyšlení jsou čtenáři servírována velmi polopatisticky, až mě to chvílemi trochu rušilo. Celkově se mi ale tahle knížka četla moc dobře, a ráda si přečtu navazující díl.

Úžasný a nenásilný koncept cestování časem. Žádné časové paradoxy. Jinak velmi lidská a milá knížka. Ty příběhy a kavárna vůbec jsou takovým příjemným zastavením uprostřed dnešního hektického světa. Doporučuji všem, kdo chtějí zažít trochu tajemna a zamyslet se nad životem. Nikdy není nač čekat.

Kniha se mi velmi libíla. Sice je taková "filozofičtější",což mě většinou nebaví, ale tady to bylo spíše k zamyšlení. Myslím si že si těch pět hvězdiček zaslouží.

Děj opravdu plyne pomalu. Je zajímavé, že i když je kniha rozdělena do více příběhů, všechny příběhy i postavy jsou navzájem propojeny. A čím dál se v knize dostanete, tím více pochopíte smysl cestování časem.

Skvělá kniha! Skvělá! I když dej plyne jakoby pomalu, je to čím dál víc poutavejsi a poutavejsi. S každou uplynulou stránkou se dá hůř odtrhnout. I spousta myšlenek tam člověka zasáhne ...

Byl to jiný styl vyprávění než jsem zvyklá a to jsem si velmi užila. Zajímavý námět a přísná pravidla, která dělají každý příběh velmi dojemný. Trochu mě rušilo, že se v každé povídce spousta věcí opakovala.

Příjemný povídkový soubor, který ukazuje, jak klidné prostředí, dobrá káva a čas na uklidnění můžou pomoct s řešením problému.

*Vždyť pokud by sestřina smrt vedla k tomu, že bychom byli všichni nešťastní, stalo by se to odkazem jejího života i smrti.*

Veškerá pravidla a souvislosti kolem "jednokávového" melancholicky-nostalgického cestování časem jsou vymyšleny velmi pěkně i nosně. Jen jejich aplikace v samotných příbězích zaostává.

Mělo by to být (a ostatně to tak i je) především o postavách. U nejedné z nich (především zaměstnanců a štamgastů) kavárny však máte jako čtenář pocit, že seznámení s nimi proběhlo v jiné knize, že byste je již měli znát z předchozího dění a vstupujete do rozjetého vlaku, kdy dle jména víte kdo je ten a onen. Přitom tomu tak není. Znáte to, sedmý díl série, v ději se objeví Pepa, a vy hned víte, o koho jde, co jste si s ním dosud prožili a autor se k jeho "uvedení do děje" nevrací. Zde také ne, akorát toho či onu neznáte, nic o nich nevíte, autor vám to neřekne, a přitom byste to měli vědět. Postupem času se to zlepší a poznáte je, ale...

Sugestivně se daří vykreslit genius loci zapadlé kavárničky jako takové, ovšem jednotlivé "povídky" probíhají přesně tak, jak si domyslíte na základě kraťoulinké notičky o každé z nich z přebalu knihy. Jsou dobré, někdy i katarzní, melodramatické i osudové. Jen nejsou příliš nápadité a originální.

Rámec a místo vybudované s větší pečlivostí než pak samotné příběhy (a v některých případech i postavy) do nich zasazené. Je to i tak dobré a díky krátkosti čtivé, ale pachuť, že ústřední nápad a možnosti, které skýtá, dává příslib pro mnohem více, smazat nelze. Přesto minimálně další knihu ze série zkusím, nemohu říci, že bych nebyl zaháčkován. Protože zaháčkován jsem byl. Jen ne do příběhů jako spíše nastíněných možností a atmosféry.

Kniha mě zaujala svým originálním nápadem - kavárna, ve které se můžete za určitých podmínek vrátit do minulosti a čtyři příběhy lidí, kteří se o to (i přes neúprosná pravidla) pokusili. Hvězdičku dolů dávám především za poslední příběh, který mě opravdu neoslovil a taky věřím, že by to celé mohlo být přeci jen trošku propracovanější. Poslední tři příběhy jsou totiž poměrně propletené, ale ten první do nich příliš nezapadá, byť se o to autor nakonec snaží.

Sledujeme príbehy štyroch samostatných návštevníkov kaviarne, ktorí sa rozhodnú cestovať späť v čase. Každý z príbehov je dojemný a je svojou verziou lásky.

Námet knihy je skvelý, ale k 5* mi niečo chýbalo. Často ma miatli mená jednotlivých postáv. Taktiež poviedková štruktúra zanechala pár hluchých miest v príbehu.

Pomalu se rozvíjející, ale krásně spádový román o cestování časem a zpochybňování myšlenky, že kdybyste dostali příležitost navštívit minulost, udělali byste to? I když nic nemůžete změnit? I když existují přísná opatření, která způsobují, že se zdá téměř zbytečné se této aktivity vůbec účastnit?

Tento příběh mě trochu ohromil. Byl to příběh zaměřený na postavy s takovým srdcem, který vás vžije do kůže těchto postav a vy se s postupujícím vývojem příběhu propojíte s jejich bolestí a utrpením.

Sbírka čtyř povídek, které spojuje zajimavý námět cestování časem. Četlo se dobře, byť na začátku jsem měla problém zorientovat se v postavách, i když jich tam vlastně moc nebylo- nejspíše mi to znesnadňovala japonská jména. Hlavní myšlenkou a poselstvím knihy je naučit se pohlížet na věci z různých pohledů, umět přijmout i to, co nám příjemné není a co víme, že nemůžeme změnit. Výborná knížka pro zastavení se a zamyšlení.

Nejdřív jsem podezříval autora, že s Alzheimerem počítá nejen u jedné z postav, ale i u čtenáře. Jsou tam věci, které vám řekne vypravěč či postava, aby je pro jistotu zanedlouho někdo trpělivě zopakoval („Vypij to kafe, ať nevystydne…“, pobídl ji Fusagi. Bylo vidět, že je dobře obeznámen i s pravidly. Chtěl, aby kávu vypila dřív, než vystydne.). Nebo samotná pravidla návratu do minulosti – v prvním příběhu se je dozvíme od postav, ale už je tím neobjevujeme, protože jsou všechna shrnuta v předmluvě. Ale pak jsem si zvyknul, že to je holt určitý rytmus, stejně jako v kavárně Funiculi funicula a že je to jako to kafe filtrující se kapku po kapce do konvice nebo tak nějak. K tomu sympatické postavy, i když malinko typizované (při čtení mi občas u některých reakcí postav vyskočil obraz jako z manga komiksu), a jemně (a směrem ke konci stále jímavěji) podané téma ztráty a potýkání se s ní. Esteticky pěkně vypravená kniha.

Emotivní 4 příběhy skrývá tato relativně útlá kniha ... mě se to četlo dobře

tahle kniha rozhodně není odpočinkovým čtením, což napovídá už samotná anotace. Je to kniha, který Vás donutí se zamyslet nad spoustou věcí, ať už nad tím, co byste dělali, kdybyste měli možnost ocitnout se v minulosti, i přesto, že jí nemůžete změnit, až po to, jestli je to opravdu něco, co byste chtěli. ve finále totiž člověk zvládne všechno, i ty nejtěžší překážky v životě jsou jen o nastavení postoje k nim a odhodlání.
Jsem asi jedna z mála, co se ke knize dostala až teď, ale pokud jste ji ani Vy stále nečetli, s radostí do ní. Je nádherná.

Asi chápu, že se kniha nelíbí každému.
Za mě to ale bylo skvělé čtení. Prostředí jedné malé kavárny, ve které pořádně nejsou ani zákazníci, ale rozhodně plné emocí.
Minulost nezměníme,. když se do ní vrátíme, ale můžeme změnit svůj pohled na svět. Změna každého hrdiny mě vždy opravdu dojala.
Já jsem přečetl jedním dechem...