Švédské holínky
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366044/bmid_svedske-holinky-r5c-366044.jpeg
4
128
44
Fredrik Welin série
< 2. díl
Jedné podzimní noci se bývalý lékař Fredrik Welin probudí a zjistí, že mu hoří střecha nad hlavou. Plamenům unikne doslova na poslední chvíli a stihne popadnout jen pláštěnku a natáhnout si na nohy holínky obě levé. Jeho milovaný dům po prarodičích na ostrůvku v Baltském moři lehne popelem i s veškerým majetkem. Ohořelé trosky jako by se staly symbolem jeho osamělého života, který už se chýlí ke konci. Fredrik se nastěhuje do starého karavanu po dceři a hned si objedná nové holínky. Když mu přijede na pomoc jeho dcera Louisa a osloví ho sympatická novinářka kvůli rozhovoru pro místní noviny, obrátí se život stárnoucího muže vzhůru nohama.... celý text
Literatura světová , Dobrodružné , Romány
Vydáno: 2018 , Host
Originální název:
Svenska gummistövlar , 2015
více info...
Přidat komentář
Byla jsem zvědavá, co nového se událo v ostrovní komunitě, proto jsem po Italských botách přečetla i Švédské holínky. Ke konci už to moc nešlo, dějová linka se rozpadala, vztahy nefungovaly, postavy se chovaly divně, plaveb sem a tam, po větru či proti větru, s motorem či s vesly, bylo už moc. A na skuhrání, že už jsem starý, mám sama sebe, ještě o tom po večerech číst...
Nechci autora zatracovat, možná někdy sáhnu po jeho detektivce, řemeslně píše velice dobře a čtivě. Toto mě bohužel neoslovilo.
Asi jsem sentimentální. Tahle kniha není ani milá, ani vtipná, ani k zamyšlení. Je o starci, který v životě vědomě ublížil kde komu, který byl a je bručoun, až na vyjímky sobec, cynik, podobně jako spousta postav kolem (dcera!). A teď se boji svého stáří a blížícího se konce. Přečetl jsem ji celou, ale radost jsem z ní neměl žádnou. Pokud se člověk nedokáže aspoň trochu identifikovat s nějakou postavou, když už ne s tou hlavní, kde má hledat smysl takového čtení?
Zajímavá zápletka a zvláštní charaktery některých postav,knížka se mi líbila.
To se nepovedlo. Pachatel jasný na třetí straně knihy (přitom není vypravěčem a není autorovým záměrem jeho jméno sdělit), části knihy jsou jen bezobsažnou "vatou", hlavní hrdina lékař detekuje u jedné osoby projevy pyromana a přitom i laikovi do očí bijící závěr neudělá.... Prostě odpad.
Kniha mě pohltila svou atmosférou. Vykreslení vztahu stárnoucího muže s novinářkou i záhada kolem žháře byla dokreslena skandinávskou atmosférou malých ostrůvků, na kterých probíhá uzavřený život, život, který málokterý obyvatel velkoměsta dokáže pochopit. Citlivý příběh plný originálních myšlenek mi sedl. Možná i do toho listopadového počasí.
Mankella mám rád ,tak jsem se pustil do čtení holínek. Kniha mě mile překvapila a čtení o stárnoucím člověku mi sedlo. Kniha skvěle popisuje bilancování života, vztahy v rodině a soužití se sousedy na ostrovech. Depresivní nálada a vesměs špatné počasí navodí tu pravou atmosféru příběhu ,který jen tak nepustí. (Po zjištění ,že se jedná o druhý díl, jsem měl ze začátku strach ,že mi to nesedne ,ale opak byl pravdou a proto se musím ohlédnout po prvním dílu.) Akorát jedna scéna mezi otcem a dcerou byla absolutně mimo, kterou popisuje DominaCZ a dávám ji za pravdu, celkově mi to snížilo dojem z knihy a dávám o hvězdu méně.
Holínky nasadily daleko upovídanější tón než Italské boty. Taky se víc bilancovalo a míň se toho dělo. Víc se toho otevřelo a nedořeklo než se dořešilo, ale čtení to i tak nebylo špatné.
O něco méně depresivní příběh než první díl, ale stejně je to pořád pochmurné čtení. Chování a reakce většiny postav je neobvyklé, v běžném životě bychom řekli, že se jedná přinejlepším o narušené osobnosti. Literárně sice povedené, ale číst podobných knížek více za sebou, tak si přivodím pořádnou depku.
Spoilerové kousky!
Kniha vylíčila stárnoucího muže jako někoho, kdo, jak se říká, ošu.til a opustil, protože si v tom liboval, jak dokazují četné vzpomínky-té minulosti je tam pomalu víc než děje, takže se dozvíme že to poprvé dělal ve 14-ti a že jedna cudná děva ho u toho kousala tak, že měl tvář i prostěradlo od krve-je zázrak v tom stavu ještě moci utěšeně tělesně konat, že?
Pán byl prostě borec, ale i ha*zl - když měl modřinu, trápil za to zvířata a házel hmyz do ohně...
Byl také velmi zručný-věčně zakopával a válel se anebo, chtě v hotelu narovnat křivý obraz, šťouchem ho pokřivil ještě více.
Iritující postavy byly jak Lisa, tak jeho dcera. Lisa-sousedka odmítavě sebevědomá- "nic si neslibuj" - její hlavní hláška, protože si myslela, že když s ní náš děda chce pobýt, že ji hodlá tělesně soulo/žit,což náš děda už nechtěl.
Jeho dcera? Na nakopání do .... ano tam. Malý důvod: hovoří s ní ve svém karavanu a když se zeptá na její život, ona ho UDEŘÍ, až z něj crčí krev. Normálně by člověk buď vyslal zpětným rázem tu k*ávu k zemi, anebo by byl v šoku, ale on si nos podržel kapesníčkem a omluvil se dceři, že se jí teda vyptávat nebude a pořád byl fit a ještě ji šel vysekat z lochu.
Tu knihu čtěte, pokud chcete číst chátrajícího neurvalce se zázračnými schopnostmi.
Krásně se četlo - o stáří, o citech.... vlastně se tam toho moc nedělo (až na to, že přišel o střechu nad hlavou), ale byl to hezký čtenářský zážitek.
Tak jsem se pochlapila, abych zvládla světabol pana Mankella. Má to v sobě nějakou hloubku, cit i oduševnělost. Na mě to, ale bylo moc vyčerpávající. Myslím, že mám svého trápení také dost a už si chci od toho cizího odpočinout. Má to něco do sebe, ale všeho s mírou.
Henning Mankell - je jasné, že ne každému styl tohoto autora vyhovuje. Ale já ho mám moc ráda - přečetla jsem jak detektivní serie, tak "boty a holínky" - a všechny jeho knihy ve mně zanechaly hlubokou stopu.
Italské boty mi sedly jak bačkůrky... člověk by v nich nachodil stránek třeba bžilion... bohužel po přezutí do holínek se kouzlo kamsi vytratilo a já se cestou snad i začala těšit, až je sundám... což mě nemálo mrzelo... navíc s pointou detektivní linky má mysl nějak odmítla spolupracovat... ale... Fredrik je prostě Fredrik, i když vám někdy svou ukňouraností statečně pije záložku ;)
Kniha je neuvěřitelně zdlouhavá, dočetl jsem ji jenom silou vůle. Nebavila mě, nepovznášela, čtení mě skoro vůbec netěšilo.
Stejně jako Italské boty, tak i Švédské holínky jsou nostalgické a krásné čtení o životě a smrti. Navíc zabalené v dokonale pohlcující atmosféře. Je to příběh, v němž se na první pohled nic výraznějšího neděje - žádná tradiční dominantní zápletka, ale přesto se v něm děje naprosto všechno...
Samotné stáří je poklidné, pomalé, plné vzpomínek...
Ve stejném duchu se nesla tato kniha. Překrásná kniha.
Četla jsem ji s velkou pokorou a radostí. Autor knihy je skutečný mistr pera.
Přeji Fredrikovi všechno dobré a ať se mu v těch nových holínkách dobře chodí :-)
O něco méně podivné jednání a rozhovory hlavních postav než v Italských botách, takže pro mě víc přijatelné. Zvláštní. Není moc takových knih, kdy autor popisuje každodenní a nezajímavé činnosti a přesto mě něco nutí číst dál. V té stereotypnosti se odráží stárnutí, pocit nepotřebnosti, ztráta atraktivity a fyzické zdatnosti. Přežívání ze dne na den a čekání na smrt.
Fredrik si nakonec svůj smysl života - na rozdíl od Janssona - ještě našel ...
První kniha Italské boty mě dostala, proto jsem si nemohla nechat ujít pokračování. A opět velké nadšení. Fredrik Welin je prostě moje srdeční záležitost. Tahle postava je mi neuvěřitelně sympatická a hodně blízká, netuším, čím to je, snad tím, že Henning Mankell dokázal fiktivní postavu starého doktora ztvárnit tak dokonale, že mám pocit reálnosti, což dokáže jen PAN spisovatel. I prostředí, ve kterém se děj odehrává, je popsáno naprosto dokonale. A že se v knize vlastně nic moc neděje? No a co. Každý, kdo má hodně načteno, ví, že jednou za čas je potřeba přečíst si právě takovou knížku. Kdo očekává akci plnou krve a násilí či ženský románek, nechť se poohlédne jinde.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Kniha Švédské holínky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 195x |
| Čtenářské výzvě | 43x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 151x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 4x |
Občas mne zaujme kniha, která - skoro - nemá děj, jen atmosféru. Kniha, která nemá jednoznačně kladného hrdinu. Prostě proto, že i takový je život. A Mankell, z tohoto pohledu, psát uměl. Švedské holinky jsou vypořádáním se se životem literární formou. Až mi přijde líto, že už žádný Wallander ani Welin nepřijde. Konec, šlus. Díky.