Italské boty
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345663/bmid_italske-boty-cZH-345663.jpg
4
269
81
Fredrik Welin série
1. díl >
Překvapivý a dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého obrození. Fredrik Welin žije na malém ostrově, který je během zimních měsíců zcela obklopen ledem. Připadá si v životě tak ztracený, že každé ráno vysekává díru do ledu a noří se do mrazivé vody, aby si připomněl, že žije. Na ostrov zděděný po prarodičích se uchýlil poté, co jeho úspěšnou kariéru chirurga přerušila katastrofální chyba, a od té doby vnímá život tak letargicky, že v jeho obývacím pokoji nerušeně vyroste mraveniště. Jednoho dne se však na ledě objeví nečekaná návštěva, která si od Fredrika vynutí splnění dávného slibu. Vydají se spolu na podivnou, tesknou cestu, která ukazuje Henninga Mankella na vrcholu tvůrčích sil. Tento příběh o ztrátě a vykoupení je svědectvím o nepředvídatelnosti života, z níž se i ve chvílích osobní tragédie může zrodit naděje. ----- Spolehlivá zápletka a dobře vykreslené postavy… Mankell zkoumá bezbřehou lidskou schopnost dělat špatná rozhodnutí a popisuje výzvy, jež před člověka staví stárnutí. - Daily Express Stejně jako ve svých nejlepších kriminálních románech se Mankell nevěnuje jen postavám, zápletce a ději, záhadě a rozuzlení, zamlčování a objevování, ale zároveň vytváří svébytný svět s jedinečnou myšlenkovou a emocionální atmosférou. - The Irish Times... celý text
Přidat komentář
Komorní příběh, vyvíjí se od počáteční ponurosti a nehybnosti ke změně a naději. O tom, že nikdy není pozdě a že změny v životě mohou nastat, i když je už nečekáme. Až na návštěvu u italského ševce, která podle mého soudu byla zbytečná a trochu překročila hranici uvěřitelného, bylo vše dle mého gusta. Severská nálada, chlad, opuštěnost, proti tomu krátké léto a vřelá setkání. Paralelu se sebou vidím v tom, jak hlavního hrdinu vždy musel někdo popostrčit, aby začal konat, a pak už to šlo samo a lépe, než čekal;-)
Dodatek: čtu v komentářích, že hlavní hrdina je nesympatický - mně je sympatický moc! Je to skutečný člověk!-)
Pro mě velmi zajímavé čtení, příběh jsem hltala až do úplného konce. A přitom na mě toto dílo působí více poeticky než příběhově. Dění v knize je neuvěřitelné, má obrovský dramatický náboj, a přesto mi přišlo, že je zakryté pod rouškou jakéhosi klidu a ticha, které na ostrově panují.
Kniha, která ve mě zanechala stopu. Změnila můj pohled na svět a jak v něm žít. Žít každým dnem.
Autor dokázal, že u psaní dokonale ovládal. Vkradl se do mysli stárnoucího muže a děj mu umožńuje se mnohokrát zamylet nad dosavadním životem. Hlavního hrdiny i autora. A někdy i mým.
Pro mě naprosto nádherná knížka! Nevidím na ní žádnou chybu a řadím mezi své TOP. Neuvěřitelně realisticky popsané krásy a specifika severské krajiny, všechny postavy v knížce mají mé sympatie, a to včetně hlavní postavy, i když ji tu mnozí nehodnotí zrovna kladně. Pro někoho necharakterní, sobecký či zbabělý, pro mě je hlavní hrdina prostě člověk. Muž, který jednoho dne z neopatrnosti či lehkovážnosti, avšak zcela bez zlého úmyslu, naopak s cílem pomoci, učiní rozhodnutí, které nejde vzít zpět a je naprosto tragické. Tragické pro celý jeho další život i životy jiných. Není lehké se s takovou chybou vyrovnat, proto mi chování a myšlenkové pochody osamělého a starého doktora přijdou naprosto logické a uvěřitelné. Jako zápor hodnotím to, že už jsem knihu dočetla a příběh tím skončil.
Komorní drama od autora detektivních příběhů Henninga Mankella. Je o stárnoucím chlápkovi s dosti mizerným charakterem, ale čtenář se na něj přesto nemůže zlobit. Možná proto, že něco z něho máme v sobě všichni. Knížka o zbabělosti, lásce, síle a smrti. Od autora jsem začala číst jednu z jeho detektivek a pro nudu ji odložila, tohle se mi líbilo. A možná mi ten příběh vnukl jednu myšlenku: na co čekáš?
Možná je k pochopení knihy třeba trochu zestárnout, jako je tomu u mnoha jiných.
Na knize se mi nejvíce líbilo prostředí-zima, led, sníh, samota ostrova ... Samotný příběh nebyl špatný, druhá půlka už se trochu táhla. Je to něco jiného než jsem doposud četla. Moc hezká grafika knihy.
Knihy tohoto autora čtu ráda, proto mě i tento jeho román zaujal. Přestože hlavní hrdina nevzbuzuje moc sympatií a téma osamělosti a umírání není právě optimistické, kniha se dobře četla a mohu doporučit. Není to asi četba pro každého, ale kdo má rád severskou literaturu s popisy krásné a drsné přírody, a také dobré psychologické romány, nebude zklamán...
Zcela jistě nemám trpělivost na takovéhle pomalé, poklidné vyprávění a nudím se a usínám... Moje chyba, já vím. Ale i když se snažím, tak víc než třetinu knihy prostě nedávám. Nicméně vzhledem k tomu, že mám moc ráda většinu Mankellových knih, nebudu hodnotit.
Už dlouho jsem nenarazila na tak nesympatickou hlavní postavu vyznačující se kombinací ega a zbabělosti, která je, pravda, ve většině z nás, nicméně v takto napřímo podaném vyprávění ich-formou je těžké se do "hrdiny" vcítit a porozumět jeho jednání. Kupodivu to nevadí. Kniha se čte lehce a výstižné popisy severské přírody, skalnatého ostrova, hlubokého lesa, ledu, větru, moře a výstřednost vedlejších postav se všemi jejich bolestmi jsou na knize nejbližší.
Velmi čtivý příběh. O stáří, bilancování. O vztazích a lidech, kteří nejsou černobílí. Krásné popisy přírody na ostrovech, kam se asi jen tak nepodívám.
Kniha se mi líbila, i když měla určité mouchy, ale přesto byla výborná. Do hlavního hrdiny jsem se s lehkostí vžila a zatoužila po troše té samoty u vody. Určitě stojí za přečtení.
Jak ráda bych, milý Fredriku, přijela na tvůj malý ostrov a pozorovala nekonečný led a mravence v tvém pokoji. A poslouchala to nekonečné ticho.
Krásný a ojedinělý příběh, který mě zcela pohltil a já si užívala každou stránku.
Příběh o osamění, i o odvaze žít a nevzdávat se. Jemný a dojemný děj protkává motiv a symbolika pomalu plynoucího času.
Moje první mankellovka a hned ta, na kterou jen tak nezapomenu!!
Pro mě poetický příběh, který mě velmi zaujal, i když občas mi chování postav připadalo málo uvěřitelné.
(Na knihu jsem zvědavá, už jsem i nahlédla, jen si ji nechám na zimu). Tak jsem to zvládla i v létě - neměla jsem doma na výběr a potřebovala jsem si přečíst něco vážnějšího (nežli Sobí bobky) a tato kniha vážná opravdu je. Začátek mě docela vtáhnul, ostrov na švédském severu jako hlavní místo děje, to mám ráda, k tomu nějaké to tajemství v minulosti hlavního hrdiny, a ne jedno, jak se ukáže. Škoda, že mi v tomto psychologickém příběhu několikrát něco v chování postav vadilo a připadalo mi nereálné nebo hodně podivné... a občas bylo moc i těch hlubokých myšlenek ve vzájemných hovorech. Naopak postava pošťáka a hovory s ním byly osvěžením a byly tu i další, zase jinak působivé situace.
Nostalgická kniha o podzimu života, o tom, že nemusíme čekat s bilancováním až do stáří a nikdy není pozdě opustit zaběhlé koleje nebo vylézt z ulity. Do série s komisařem Wallanderem jsem se opakovaně zkoušela začíst, ale nepodařilo se. Zato tato kniha Henninga Mankella mě neuvěřitelně uchvátila a je mi neskutečně líto, že už nic nového nenapíše. Mohu se těšit alespoň na jeho autobiografické vzpomínky Pohyblivý písek, které by měly vyjít začátkem listopadu v Hostu.
Kniha mi nesedla. Wallandera mám ráda, ale tady jsem se s Fredrikem nesetkala na společné vlně... více bude v recenzi na www.Chrudimka.cz v nejbližší době.
Žádná detektivka, ale téměř poetický příběh - o stáří, smutku, naději a globálním oteplování.
Ano, ano. Kdyby to nenapsal Mankell nebo kdyby mne na tu knihu nikdo neupozornil, minuli bychom se. A byla by to škoda. I přes to, že konec je otevřený jako ... jako sám život. Ono už v těch detektivkách bylo něco víc, než je tajemný příběh a severský náhled na společnost. Vyrovnání se s ostatními, sám se sebou. Od toho tu knihy jsou a kdo z nás nemá nějakého kostlivce ve skříni, které ho je potřeba důstojně pohřbít a vyrovnat se s ním.
Štítky knihy
švédská literatura psychologické romány severská krimi vykoupení švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Kniha Italské boty je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 395x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 182x |
| Chystám se číst | 214x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 6x |
Po negativním ponurém severském začátku jsem se do knihy dostávala jen s vynaložením jistého úsilí, nicméně jak se rozvíjela zápletka, Mankell mě stále více dostával. Líbilo se mi, že hrdinové a jejich konání byli tak hluboce lidští, bez příkras a idealizování. Nic jim sice nebylo zadarmo odpuštěno, ale přesto nějak našli svou trnitou cestu ke smíření a naději. Vedle Backmanova zázračného polepšení Muže jménem Ove tohle byla daleko střízlivější próza, která neslibovala jen dojetí a pohlazení po duši pro své čtenáře.