Italské boty
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345663/bmid_italske-boty-cZH-345663.jpg
4
269
81
Fredrik Welin série
1. díl >
Překvapivý a dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého obrození. Fredrik Welin žije na malém ostrově, který je během zimních měsíců zcela obklopen ledem. Připadá si v životě tak ztracený, že každé ráno vysekává díru do ledu a noří se do mrazivé vody, aby si připomněl, že žije. Na ostrov zděděný po prarodičích se uchýlil poté, co jeho úspěšnou kariéru chirurga přerušila katastrofální chyba, a od té doby vnímá život tak letargicky, že v jeho obývacím pokoji nerušeně vyroste mraveniště. Jednoho dne se však na ledě objeví nečekaná návštěva, která si od Fredrika vynutí splnění dávného slibu. Vydají se spolu na podivnou, tesknou cestu, která ukazuje Henninga Mankella na vrcholu tvůrčích sil. Tento příběh o ztrátě a vykoupení je svědectvím o nepředvídatelnosti života, z níž se i ve chvílích osobní tragédie může zrodit naděje. ----- Spolehlivá zápletka a dobře vykreslené postavy… Mankell zkoumá bezbřehou lidskou schopnost dělat špatná rozhodnutí a popisuje výzvy, jež před člověka staví stárnutí. - Daily Express Stejně jako ve svých nejlepších kriminálních románech se Mankell nevěnuje jen postavám, zápletce a ději, záhadě a rozuzlení, zamlčování a objevování, ale zároveň vytváří svébytný svět s jedinečnou myšlenkovou a emocionální atmosférou. - The Irish Times... celý text
Přidat komentář
Moje první autorova kniha, nemohu proto, a ani bych nechtěla, srovnávat s jeho dalšími knihami.
Za mně říkám ano, moc pěkná, citlivá kniha, byť chvílemi až neuvěřitelná.
Ale každý máme občas chuť zalézt si do nějaké ulity a Fredrik Welin to skutečně udělal. Ani on však před životem neutekl, i když roky přesvědčoval sám sebe, že je na ostrově sám vlastně spokojený a stačí mu každý den zajet pod led a nechat zmrznout i svojí minulost.
Umírání Harriet bylo jednou z nejdojemnějších pasáží knihy, které mě velmi zasáhlo, protože čím je člověk starší a stárnou mu jeho nejbližší, stává se toto téma citlivější a neuchopitelnější.
Kniha z roku 2006, která nepatří do tzv. Walanderovské serie. Takových knih napsal autor vícero, Italské boty se řadí k příběhům smutně krásným, mnohdy až depresivním. Kniha je zajímavá tím, že svůj příběh předkládá ústy hlavního hrdiny, Fredrika Welina, tedy v první osobě, což je vždy čtenářsky velmi přitažlivé.
Jinak je to příběh o bilancování života, kdy hlavní hrdina přemílá svůj osud, když vše odstartuje nenadálé setkání se svoji velkou láskou z mládí, která ho vyhledá na místě, kde se ukrývá před světem a odhaluje mu své pohnutky a průběh života po té, co ji opustil, nebo spíše nebyl ještě dostatečně připraven na pevný vztah.
Rozvine se před Vámi celý život hlavního hrdiny a znovunalezení lidiček, které Fredrikovi ovlivnili jeho osud. Jedná se o hluboce lidský příběh o ztrátě a vykoupení, které je svědectvím o nepředvídatelnosti života, z níž se i ve chvílích osobní tragédie může zrodit naděje.
Mankell je dobrý vypravěč, a tak i tato kniha se čte velmi dobře, i když téma se nemusí každému zamlouvat. Poustevnický život hlavního hrdiny bych ještě pochopil, i když v bilancování jeho postava nevyznívá moc pozitivně, tak trochu zvláštní život lidí kolem něj je již ale přeci jen trochu, alespoň dle mne, přefabulovaný.
Nakonec mne z toho vychází jedna velká pravda o tom, jaký život prožijete ve staří. Vše si zakládáte již mnohem dříve, ve fázích aktivního života a to nejen finančně, ale především ve vztazích k rodině, přátelů i lidem, se kterými žijete ve společném světě kolem Vás.
Ten, kdo tyto věci v mládí neřeší, může nakonec umřít v zapomnění a těžké mentální chudobě. Jakoby autor cítil i svůj tragický konec, prvky smutku a osamění se objevily i v jeho Walanderovských knihách, zvláště těch posledních.
Za mne 3,5 hvězdy a doporučení, knihu si neberte ani na bezstarostnou dovolenou, ale ani do podzimních plískanic.
Od Henninga Mankella čakám oveľa viac. Určite to nebudem ešte niekedy čítať a autor svoje dielo touto rozťahanou melodrámou akurát spochybnil
V průběhu čtení jsem osciloval mezi 3 a 5*.
Mnoho událostí v knize mi připadalo tak nějak nuceně náhodných. S žádnou z postav jsem se nedokázal ztotožnit, ale přesto měla kniha své kouzlo. Byla psaná čtivou formou, tak akorát na letní tempo. Líbila se mi představa života na opuštěném ostrově kdesi na severu evropy. Jen škoda, že mu tam chodili lidi.
Ale přes mé výtky se domnívám, že se jedná o poměrně zdařilou knihu, která si své čtenáře najde.
Tak já vám nějak nevím . . . .:-(. .potřebuji asi to vstřebat, ustát to. Každopádně přiznávám, že přes udělený počet hvězdiček, jsem z knihy poněkud "rozvrkočena". Po pravdě, čekala jsem něco jiného, začátek mě navnadil, trocha černého humoru se mi líbila (možná jsem čekala trochu něco jako "Muž jménem Ove"), ale to se fakt nekonalo :-(. . myšlenka dobrá, poslání takéž, ale postavy tak nějak zvláštní (na stranu druhou, kdo není zvláštní :-)))
. . Pro mě ponuré, švédské, nereálné, někdy jsem pochybovala, zda se opravdu příběh odehrává v létech nedávných...a mraveniště v pokoji mě tak trochu straší i teď :-).. mimo jiné :-)
. . .tahle kniha chce čas. . . .
I když to nebyla detektivka tak byla velice čtivá. Jo pan Mankell byl pan spisovatel, uměl to....
Mankell bez detektivky, ale pořád tak, jak ho mám ráda. Knihu jsem přečetla jedním dechem, pro mě zcela okouzlující vypravěčský styl. Ač mnohé z děje působí jaksi bizarně, je to pořád především příběh ze skutečného života. O samotě, vlastní zbabělosti, chybných krocích a strachu.
Smutné čtení, ale krásné. A ta pod kůži zalézající atmosféra...
Tak tohle se mi nelíbilo. Nějak jsem si nevšimla, že to není Wallanderovka a očekávala jsem detektivku. No a ono nic. Celé to na mě působilo příliš depresivně a beznadějně.
Takže se honem vracím k Wallanderovi :-)
Tento román je důkazem, že někdy je lepší dát si odstup pro vyřčený ortel. Úvod byl táhlý a drásající jako dlouhé ponuré zimní dny, skvělý nástin - snad jen trochu dlouhý - pro následující bizarní zápletku. Spisovatel mě prostřednictvím své knihy utvrdil v tom, že stáří a celkově proces stárnutí je velmi bolestný a nelze se na něj nijak připravit, vědomí blížícího se konce života, ať už ze svého hlediska spokojeného, či s pocity nenaplnění, ocitáme se všichni ve stejné - neodvratné - situaci. Někteří své chyby bagatelizujeme, jiným jedna osudová chyba doslova utne život na dlouhou dobu, někdy navždy. Každý z nás se vidí určitým vnitřním pohledem, někdo je k sobě až příliš shovívavý, někdo až příliš krutý. Příliš krutý byl k sobě hlavní hrdina, nikdy nedokázal nalézt pocit vnitřní spokojenosti a události, které se spustily s příchodem důležité ženy jeho života ho donutily začít přemýšlet nad svým životem a konáním. Sám vidí, jak se dosud vyhýbal navázání citových vztahů, před nimiž dosud utíkal a najednou mu to okolnosti nedovolí. Konec je předvidatelný, nicméně za mě to stačilo a představa druhého dílu mi přijde stejně bizarní jako kniha sama. Nějak si neumím představit tzv. "happy end" a ani tklivé zakončení by pro mě nebylo to pravé ořechové. Shrnuto - otevřený konec jako živná půda pro pokračování mě zklamal.
Oceňuji, že autor pěkně podal fakt, že nic není tak, jak se zprvu zdá, že nikdo není ani černý, ani bílý - hypochondr Jansson nádherně zpívá, citový deprivant Fredrik pláče nad svým mrtvým psem, zachrání cizího, okamžitě si oblíbí Louisu, nabídne azyl Agnes a spol., Harriet s plnou pusou odsuzování a kritiky Fredrika neváhá opustit svou tehdy malou dceru kvůli náhodné známosti.
Ale jinak - divné postavy, divné jednání, chování, rozhovory. Na přebalu knihy se píše "...dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého obrození". Tak to tedy nevím, jestli tohle je obrození. A dojemné mi to taky nepřipadá. Občas jsem si říkala "proč tys nezůstal pěkně v klidu s těma svejma mravencema ..."
Zvláštní příběh, místy až bizarní. Literárně povedené, ale samotný děj, postavy i prostřední mi navozovalo spíš chmurnou náladu. Zatím vlastně ani nevím, jestli se mi chce do druhého dílu...
Ze zajímavého prostředí, se zajímavými zvraty, ale až přespříliš pesimistické, na můj vkus.
Krásně napsaný příběh, který nutí čtenáře k zamyšlení. Detektivku ale neočekávejte.
Henning Mankell je pro mě pan spisovatel.
Bella bellisima... bravo... bravo... jsem zase po dlouhé době okouzlena "prostě životem" ... sněhuplné vyprávění mi vneslo takový zvláštně krásný ledový klid na duši... zároveň mi rozpalovala srdeční chlopeň ta skvostná lidskost příběhu, kdy jsem se stala tichým pozorovatelem otevírání nejednoho poraněného člověčího srdce... pak pomalounku písmenko za písmenkem přichází duševní obleva a mně je při čtení tak nějak samo milo... však koho ty boty občas v životě netlačí... už abych se přezula do holínek a vyrazila na další životní cestu... těším se, můj milý Fredriku!
Je to moje první setkání s Mankellem. Psát rozhodně umí. Děj této knihy je na mě ale moc pomalý a ponurý. Postavy v knize jsou pro mě nereálné. Nebavilo mě to. Dala bych jen dvě hvězdičky, ale za styl dávám ještě jednu.
Štítky knihy
švédská literatura psychologické romány severská krimi vykoupení švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Kniha Italské boty je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 395x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 182x |
| Chystám se číst | 214x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 6x |
Přečteno po Švédských holínkách, takže jsem věděla do čeho jdu a zklámána jsem rozhodně nebyla. Trochu ponuré, syrové, ale přesto čtivé.