Italské boty

Překvapující a dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého vlastního obrození. Fredrik Welin žije na malém ostrově, který je během zimních měsíců zcela obklopený ledem. Cítí se ve svém životě tak ztracený, že každé ráno vysekává do ledu díru a noří se do mrazivé vody, aby si připomněl, že žije. Pronásledován vzpomínkami na nešťastnou chybu, která ho dohnala na tento ostrov a odvedla od úspěšné kariéry chirurga, vnímá život tak letargicky, že v jeho obývacím pokoji nerušeně vyroste mraveniště. Vtom se objeví nečekaný návštěvník a obrátí jeho svět naruby. Začne výstřední, teskná cesta, která ukazuje Mankella na vrcholu jeho romanopiseckých sil. Tento hluboce lidský příběh o ztrátě a vykoupení je svědectvím o nepředvídatelnosti života, z níž se i ve chvílích osobní tragédie může zrodit naděje....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/326090/italske-boty-FEg-326090.jpg 4.2105
Série:

Frederik Welin (1.)

Originální název:

Italienska skor (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Host
Počet stran:328
Překlad:Hana Švolbová
Autor obálky:Alena Gratiasová
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
ISBN:978-80-7577-028-8
Nahrávám...

Komentáře (37)

Přidat komentář
Jiparis
08. července

Zajímavý námět, upřímná výpověd o vlastních chybách.

marion111
20. června

Milé, nostalgické, příjemně depresivní čtení.

Danka1975
04. června

Tak já vám nějak nevím . . . .:-(. .potřebuji asi to vstřebat, ustát to. Každopádně přiznávám, že přes udělený počet hvězdiček, jsem z knihy poněkud "rozvrkočena". Po pravdě, čekala jsem něco jiného, začátek mě navnadil, trocha černého humoru se mi líbila (možná jsem čekala trochu něco jako "Muž jménem Ove"), ale to se fakt nekonalo :-(. . myšlenka dobrá, poslání takéž, ale postavy tak nějak zvláštní (na stranu druhou, kdo není zvláštní :-)))
. . Pro mě ponuré, švédské, nereálné, někdy jsem pochybovala, zda se opravdu příběh odehrává v létech nedávných...a mraveniště v pokoji mě tak trochu straší i teď :-).. mimo jiné :-)
. . .tahle kniha chce čas. . . .

Schonecke69
20. května

Kniha o člověku, který ztratil sám sebe a nakonec se zase trochu našel.

ilčidlo
15. května

I když to nebyla detektivka tak byla velice čtivá. Jo pan Mankell byl pan spisovatel, uměl to....

evasamankova
11. května

Mankell bez detektivky, ale pořád tak, jak ho mám ráda. Knihu jsem přečetla jedním dechem, pro mě zcela okouzlující vypravěčský styl. Ač mnohé z děje působí jaksi bizarně, je to pořád především příběh ze skutečného života. O samotě, vlastní zbabělosti, chybných krocích a strachu.
Smutné čtení, ale krásné. A ta pod kůži zalézající atmosféra...

Bybyla
07. května

Tak tohle se mi nelíbilo. Nějak jsem si nevšimla, že to není Wallanderovka a očekávala jsem detektivku. No a ono nic. Celé to na mě působilo příliš depresivně a beznadějně.

Takže se honem vracím k Wallanderovi :-)

Lenka27
17. dubna

Tento román je důkazem, že někdy je lepší dát si odstup pro vyřčený ortel. Úvod byl táhlý a drásající jako dlouhé ponuré zimní dny, skvělý nástin - snad jen trochu dlouhý - pro následující bizarní zápletku. Spisovatel mě prostřednictvím své knihy utvrdil v tom, že stáří a celkově proces stárnutí je velmi bolestný a nelze se na něj nijak připravit, vědomí blížícího se konce života, ať už ze svého hlediska spokojeného, či s pocity nenaplnění, ocitáme se všichni ve stejné - neodvratné - situaci. Někteří své chyby bagatelizujeme, jiným jedna osudová chyba doslova utne život na dlouhou dobu, někdy navždy. Každý z nás se vidí určitým vnitřním pohledem, někdo je k sobě až příliš shovívavý, někdo až příliš krutý. Příliš krutý byl k sobě hlavní hrdina, nikdy nedokázal nalézt pocit vnitřní spokojenosti a události, které se spustily s příchodem důležité ženy jeho života ho donutily začít přemýšlet nad svým životem a konáním. Sám vidí, jak se dosud vyhýbal navázání citových vztahů, před nimiž dosud utíkal a najednou mu to okolnosti nedovolí. Konec je předvidatelný, nicméně za mě to stačilo a představa druhého dílu mi přijde stejně bizarní jako kniha sama. Nějak si neumím představit tzv. "happy end" a ani tklivé zakončení by pro mě nebylo to pravé ořechové. Shrnuto - otevřený konec jako živná půda pro pokračování mě zklamal.

Inka063
13. dubna

Oceňuji, že autor pěkně podal fakt, že nic není tak, jak se zprvu zdá, že nikdo není ani černý, ani bílý - hypochondr Jansson nádherně zpívá, citový deprivant Fredrik pláče nad svým mrtvým psem, zachrání cizího, okamžitě si oblíbí Louisu, nabídne azyl Agnes a spol., Harriet s plnou pusou odsuzování a kritiky Fredrika neváhá opustit svou tehdy malou dceru kvůli náhodné známosti.
Ale jinak - divné postavy, divné jednání, chování, rozhovory. Na přebalu knihy se píše "...dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého obrození". Tak to tedy nevím, jestli tohle je obrození. A dojemné mi to taky nepřipadá. Občas jsem si říkala "proč tys nezůstal pěkně v klidu s těma svejma mravencema ..."

L.Helena
25. března

Zvláštní příběh, místy až bizarní. Literárně povedené, ale samotný děj, postavy i prostřední mi navozovalo spíš chmurnou náladu. Zatím vlastně ani nevím, jestli se mi chce do druhého dílu...

soukroma
20. února

Ze zajímavého prostředí, se zajímavými zvraty, ale až přespříliš pesimistické, na můj vkus.

šipek
01. února

Krásně napsaný příběh, který nutí čtenáře k zamyšlení. Detektivku ale neočekávejte.
Henning Mankell je pro mě pan spisovatel.

Pett
25. ledna

Bella bellisima... bravo... bravo... jsem zase po dlouhé době okouzlena "prostě životem" ... sněhuplné vyprávění mi vneslo takový zvláštně krásný ledový klid na duši... zároveň mi rozpalovala srdeční chlopeň ta skvostná lidskost příběhu, kdy jsem se stala tichým pozorovatelem otevírání nejednoho poraněného člověčího srdce... pak pomalounku písmenko za písmenkem přichází duševní obleva a mně je při čtení tak nějak samo milo... však koho ty boty občas v životě netlačí... už abych se přezula do holínek a vyrazila na další životní cestu... těším se, můj milý Fredriku!

ivdol
21. ledna

Nevím. Přečetla jsem, ale nějak mi to nenadchlo.

Dandy1
12. ledna

Je to moje první setkání s Mankellem. Psát rozhodně umí. Děj této knihy je na mě ale moc pomalý a ponurý. Postavy v knize jsou pro mě nereálné. Nebavilo mě to. Dala bych jen dvě hvězdičky, ale za styl dávám ještě jednu.

Makrela Liška
12. ledna

Po negativním ponurém severském začátku jsem se do knihy dostávala jen s vynaložením jistého úsilí, nicméně jak se rozvíjela zápletka, Mankell mě stále více dostával. Líbilo se mi, že hrdinové a jejich konání byli tak hluboce lidští, bez příkras a idealizování. Nic jim sice nebylo zadarmo odpuštěno, ale přesto nějak našli svou trnitou cestu ke smíření a naději. Vedle Backmanova zázračného polepšení Muže jménem Ove tohle byla daleko střízlivější próza, která neslibovala jen dojetí a pohlazení po duši pro své čtenáře.

Juagustin
09. ledna

Komorní příběh, vyvíjí se od počáteční ponurosti a nehybnosti ke změně a naději. O tom, že nikdy není pozdě a že změny v životě mohou nastat, i když je už nečekáme. Až na návštěvu u italského ševce, která podle mého soudu byla zbytečná a trochu překročila hranici uvěřitelného, bylo vše dle mého gusta. Severská nálada, chlad, opuštěnost, proti tomu krátké léto a vřelá setkání. Paralelu se sebou vidím v tom, jak hlavního hrdinu vždy musel někdo popostrčit, aby začal konat, a pak už to šlo samo a lépe, než čekal;-)
Dodatek: čtu v komentářích, že hlavní hrdina je nesympatický - mně je sympatický moc! Je to skutečný člověk!-)

Faila
02. ledna

Pro mě velmi zajímavé čtení, příběh jsem hltala až do úplného konce. A přitom na mě toto dílo působí více poeticky než příběhově. Dění v knize je neuvěřitelné, má obrovský dramatický náboj, a přesto mi přišlo, že je zakryté pod rouškou jakéhosi klidu a ticha, které na ostrově panují.

marili
11.12.2017

Kniha, která ve mě zanechala stopu. Změnila můj pohled na svět a jak v něm žít. Žít každým dnem.

konicekbily
10.12.2017

Autor dokázal, že u psaní dokonale ovládal. Vkradl se do mysli stárnoucího muže a děj mu umožńuje se mnohokrát zamylet nad dosavadním životem. Hlavního hrdiny i autora. A někdy i mým.

Calinda
07.12.2017

Pro mě naprosto nádherná knížka! Nevidím na ní žádnou chybu a řadím mezi své TOP. Neuvěřitelně realisticky popsané krásy a specifika severské krajiny, všechny postavy v knížce mají mé sympatie, a to včetně hlavní postavy, i když ji tu mnozí nehodnotí zrovna kladně. Pro někoho necharakterní, sobecký či zbabělý, pro mě je hlavní hrdina prostě člověk. Muž, který jednoho dne z neopatrnosti či lehkovážnosti, avšak zcela bez zlého úmyslu, naopak s cílem pomoci, učiní rozhodnutí, které nejde vzít zpět a je naprosto tragické. Tragické pro celý jeho další život i životy jiných. Není lehké se s takovou chybou vyrovnat, proto mi chování a myšlenkové pochody osamělého a starého doktora přijdou naprosto logické a uvěřitelné. Jako zápor hodnotím to, že už jsem knihu dočetla a příběh tím skončil.

Tyet
28.11.2017

Komorní drama od autora detektivních příběhů Henninga Mankella. Je o stárnoucím chlápkovi s dosti mizerným charakterem, ale čtenář se na něj přesto nemůže zlobit. Možná proto, že něco z něho máme v sobě všichni. Knížka o zbabělosti, lásce, síle a smrti. Od autora jsem začala číst jednu z jeho detektivek a pro nudu ji odložila, tohle se mi líbilo. A možná mi ten příběh vnukl jednu myšlenku: na co čekáš?
Možná je k pochopení knihy třeba trochu zestárnout, jako je tomu u mnoha jiných.

Lemurka
23.10.2017

Na knize se mi nejvíce líbilo prostředí-zima, led, sníh, samota ostrova ... Samotný příběh nebyl špatný, druhá půlka už se trochu táhla. Je to něco jiného než jsem doposud četla. Moc hezká grafika knihy.

Marcela52
19.10.2017

Knihy tohoto autora čtu ráda, proto mě i tento jeho román zaujal. Přestože hlavní hrdina nevzbuzuje moc sympatií a téma osamělosti a umírání není právě optimistické, kniha se dobře četla a mohu doporučit. Není to asi četba pro každého, ale kdo má rád severskou literaturu s popisy krásné a drsné přírody, a také dobré psychologické romány, nebude zklamán...

Hella
12.10.2017

Zcela jistě nemám trpělivost na takovéhle pomalé, poklidné vyprávění a nudím se a usínám... Moje chyba, já vím. Ale i když se snažím, tak víc než třetinu knihy prostě nedávám. Nicméně vzhledem k tomu, že mám moc ráda většinu Mankellových knih, nebudu hodnotit.

pajaroh
04.10.2017

Už dlouho jsem nenarazila na tak nesympatickou hlavní postavu vyznačující se kombinací ega a zbabělosti, která je, pravda, ve většině z nás, nicméně v takto napřímo podaném vyprávění ich-formou je těžké se do "hrdiny" vcítit a porozumět jeho jednání. Kupodivu to nevadí. Kniha se čte lehce a výstižné popisy severské přírody, skalnatého ostrova, hlubokého lesa, ledu, větru, moře a výstřednost vedlejších postav se všemi jejich bolestmi jsou na knize nejbližší.

BaS1972
19.09.2017

Velmi čtivý příběh. O stáří, bilancování. O vztazích a lidech, kteří nejsou černobílí. Krásné popisy přírody na ostrovech, kam se asi jen tak nepodívám.

perpe2a
31.08.2017

Kniha se mi líbila, i když měla určité mouchy, ale přesto byla výborná. Do hlavního hrdiny jsem se s lehkostí vžila a zatoužila po troše té samoty u vody. Určitě stojí za přečtení.

zuzana2599
14.08.2017

Jak ráda bych, milý Fredriku, přijela na tvůj malý ostrov a pozorovala nekonečný led a mravence v tvém pokoji. A poslouchala to nekonečné ticho.
Krásný a ojedinělý příběh, který mě zcela pohltil a já si užívala každou stránku.
Příběh o osamění, i o odvaze žít a nevzdávat se. Jemný a dojemný děj protkává motiv a symbolika pomalu plynoucího času.
Moje první mankellovka a hned ta, na kterou jen tak nezapomenu!!

hlina
24.07.2017

Pro mě poetický příběh, který mě velmi zaujal, i když občas mi chování postav připadalo málo uvěřitelné.