Frankenstein v Bagdade

14.03.2024

(SPOILER) Zaujala mě anotace a zdejší komentáře. Jinak obálka je ukázkově nudná a nepřitažlivá, barvitý a osobitý příběh si takovou opravdu nezasloužil.
Autor rozehrává spoustu dílčích příběhů, které se všechny dotýkají jednoho ústředního o umělém člověku sestaveném z těl roztrhaných při různých atentátech. Mimochodem historka, jak autor na podobný nápad přišel, je asi nejděsivější z celé knihy, přečtení doslovu překladatelky je nezbytně nutné.
Poklona paní Jeníkové nejen za doslov, ale především za překlad.
Celá stavba románu evokuje barvité příběhy Tisíce a jedné noci. Bohužel ovšem přesně totéž významně snižuje čtivost, ačkoli je jinak text velmi plynulý, příjemný a vtipný. Jenže ještě v půlce jsem si nebyla jistá, o co vlastně jde. Vina a trest? Možná, ale především se pořád mluvilo o pomstě, a to mi už tak moc nesedí. V té souvislosti, ač na křesťanství pořád hudrám, jsem zdejšímu kulturnímu prostředí vděčná za to, že klade větší důraz na odpuštění a tím osvobození od zátěže minulosti, než setrvalé oko za oko.
A nejspíš přesně tohle měla kniha způsobit, zamyšlení nad odlišností, ale hlavně příbuzností našich světů. Že máme od obyvatel Bagdádu možná jiné kulturní zázemí, ale stejné touhy, radosti i obavy.
Zobrazených příběhů bylo hodně, postav ještě víc, ale překvapivě se mi nepletly. Jmenný rejstřík v úvodu jsem nepoužívala, jednotlivé charaktery se vyprofilovaly poměrně ostře. Dlouho jsem sympatizovala s novinářem Mahmúdem, důvěřivým, pilným mladíčkem, jehož jediným proviněním byla touha profesionálně uspět, kterou nevnímám negativně. Vetešníka Hádího jsem nedokázala odsuzovat a mrzí mě, jak skončil. Dokonce i Jaktomumámřikat měl svým způsobem morální pravdu, než si samozřejmě začal doplňovat chybějící kusy těla dost svérázně.
Nemůžu vynechat spoustu zábavných metafor, jako třeba hotel Arabství, který má za sebou skvělou minulost, momentálně se však rozpadá a po kratinkém záblesku naděje na lepší časy upadá v naprosté zapomnění.
Zvláštní, barvité, vtipné, hluboké, objevné. Přesto to na pět hvězd není, a to kvůli závěru. Všechny příběhové linie, a že jich bylo požehnaně, se vytratily tak nějak do ztracena, ani jedna nedospěla k nějaké kdovíjaké katarzi. Ano, postavy se určitě vyvinuly a posunuly, ale samotný příběh zůstal na půl cesty včetně osudu jakoby hlavní postavy, samotného Jaktomumámřikat.
Každopádně vřele doporučuju, i kdyby jenom pro uvědomění si toho, jak se máme skvěle, když nežijeme v současném Bagdádu

03.12.2023

Skvělé čtení. Něco mezi Pohádkami tisíce a jedné noci (co pohádkami nikdy nebyly), magickým realismem Garcíi Márqueze, Frankensteinem Mary Shelleyové, Meyrinkovým Golemem a nejtvrdšími reportážemi z jakékoli novodobé války. Pro mne nejsilnější příběhy čekání (Eliševa alias Umm Daniel, ale i Jaktomumamřikat a Mahmúd) a konkrétní odkazy na to, z čeho se skládá a složí tvář, již denně vídáme v zrcadle.

Frankenstein mě zklamal – asi je chyba ve mně, když čtu ty dosavadní pochvalné komentáře.
Magický realismus z Iráku zničeného občanskou válkou mě jaksi neoslovil. Paradoxně mnohem víc než samotný příběh mě zaujaly popisy města samotného, tamních čtvrtí a domů, ulic, náboženských zvyklostí. Překvapilo mě, kolik institucí v rozvrácené zemi/městě i nadále fungovalo; přiznám se, že mi bylo zatěžko tomu uvěřit.
Postavy se mi obtížně rozlišovaly, jakkoli oceňuju jejich charakteristiku. Umm Daniel byla tvrdohlavá matka, která umanutě čekala na návrat syna, budiž. Ale hned mě napadlo: čekala by se stejnou výdrží i na dceru? Vím, že v Iráku, na rozdíl od Izraele, ženy v armádě nebojují, takže by muselo jít o jinou nežli válečnou situaci, ale přesto o tom pochybuju. Prostě už při četbě jsem hledala mouchy, přiznávám, a nesedět zrovna ve vlaku, určitě bych knihu odložila.
Takže já jsem se s touhle knihou nepotkala. Navíc mi vadily občasné gramatické chyby (s.17, 75, 83) – shoda podmětu s přísudkem, přivlastňovací zájmeno apod. Jistě, v tom je autor nevinně, ale pro mě je to další rušivý moment a potvrzení mého nepřijetí. Zkusím knihu nabídnout čtenářkám, s nimiž obvykle souzním, a jsem zvědavá na jejich názor.

31.07.2023

První irácký román přeložený díky Jitce Jeníkové do češtiny, si chcete přečíst, věřte mi!
Jak název napovídá, jedná se o variaci na Mary Shelly.
Je to chytré, originální a mísí se tu několik žánrů. Prvky thrilleru, magického realismu se protínají s drsnou každodenní realitou Bagdádu po americké invazi a svržení Saddáma Husajna.
A tohle všechno dává vzniknout mnohovrstevnatému společenskému románu.
Pestře poskládaná mozaika propracovaných postav, načrtne čtenáři představu života v Bagdádu v různých společenských vrstvách.
A do toho všeho ono monstrum ztělesňující touhu po pomstě ve válce, kde se nedá ukázat na viníka
Kniha, která dává nahlédnout do nám vzdálené reality a kultury je silnou výpovědí o tom, jak se žije v zemi, kde nevíte, kde to bouchne příště.
To nejlepší, co jsem v poslední době četla!

21.05.2023

Naprosto skvělá kniha! Děj se odehrává v bagdádské čtvrti al-Batawín, ve válce, a v ruinách domů potkáváme úžasné panoptikum postav - stařenku Eliševu, která už spoustu let očekává návrat syna z války, vetešníka Hádího, který vykupuje a opravuje starý nábytek a rád si vymýšlí příběhy, šmelináře Faradže, ten skupuje domy v okolí, Al-Anwára, majitele plesnivého hotelu Arabství, který má asi 4 hosty, mladého novináře Mahmúda (ten hraje v příběhu stěžejní roli), Egypťana Azíze a další. V Bagdádu to v jednom kuse vybuchuje a v ulicích se válí části těl. Vetešník Hádí jednoho dne poskládá z jednotlivých kusů těl postavu "Frankensteina" a ten se stane nejhledanějším zabijákem ve městě.

Román je vícevrstevnatý, obsahuje prvky satiry, magického realismu, krutou válečnou realitu a i narážky na to, že vše, co je v televizi "musí být pravda".

Co se mi ale líbilo úplně nejvíc, byl ten mix postav, které jsem si už od začátku oblíbila.

Opravdu parádní kniha, doporučuju!

22.03.2023

Jaké to je, když se váš syn nevrátí z války, je prohlášen za mrtvého a vy pohřbíváte jen prázdnou rakev?
Jaké to je, když vám blízkého zabije výbuch a z jeho těla zbydou jen části?
Jaké to je, když vás v márnici vyzvou, abyste si z uložených kusů libovolné vybrali a tělo si z nich složili?
Irácký novinář Ahmad Saadáwí byl v roce 2006 svědkem podobně absurdní situace a tak se údajně zrodil nápad na knihu Frankenstein z Bagdádu.
Že jste ještě nikdy nečetli knihu od iráckého autora? Jestli ono to nebude tím, že právě tohle je vůbec první český překlad irácké knihy.
Postavy proplouvají mezi kapitolami, nahodilá zmínka vyústí v důmyslně propojenou podrobnost a celé je to (teď asi napíšu strašlivý oxymorón) opravdu zábavné.
A taky nesmírně obohacující, vždyť máme konečně možnost iráckou kulturu vnímat prostřednictvím ryzí, nepatetické literatury, ne jen prostřednictvím odstupových žurnalistických textů.

28.11.2022

Frankenstein z Bagdádu se vzpírá jakékoliv škatulce - i adjektiva, kterými ho lze popsat, se rozpřahují napříč definující škálou. Je to mnohovrstevnaté makabrózní černohumorné vyprávění s prvky magického realismu, které nám přináší obraz Iráku po pádu režimu Saddáma Husajna. Je zároveň nesmírně silnou výpovědí o zemi, kterou zásah ve snaze zbavit ji zla, nevytáhl z pekla, kdeže, jen ji posunul do jeho jiného kruhu. Je to bolestné čtení odlehčované absurdními okamžiky, tragické postavy nejsou bez vtipu a všeobecná tíha doby se nadnáší na křídlech bizarních situací.
V jediném okamžiku se uprostřed noční bouřky střetne snaha upokojit rozbolavělou duši po ztrátě přítele, usilovná modlitba matky desítky let čekající na návrat syna, který nikdy nepřijde, a elektrický výboj. Zrodí se nástroj věčné touhy po pomstě, který v ulicích občanskou válkou zmítaného Bagdádu nakonec není o nic méně absurdní, než to, co se skutečně dělo.
Mnohohlasý text mistrně odhaluje nesmírnou diverzitu mnohdy svérázných obyvatel Iráku, jeho dějiny i současnost.
Saadáwí viděl a Saadáwí vypráví.
A my můžeme číst - máme totiž v češtině konečně první irácký román vůbec.

(Na rozdíl od slovenského vydání se jedná o kompletní text přeložený z arabštiny, ne z osekaného anglického vydání)