Fotografové vzpomínek

Nápad hezký, ale propracování mohlo být lepší. Přišlo mi to takové ploché, ale zase se to rychlé četlo. Nejvíc mě oslovil třetí příběh. Půlnoční knihovna, se mi líbila o trochu víc.

Fotografie, melancholie, člověčinka... Trio lidských osudů propojených místem, lítostí a smrtí (takovou tou melancholickou, žádná depka). Začínající učitelka v poválečné periferii, druhořadý jakuzák s autistickým opravářem a dívenka přežívající na balkonu.

Ne nepodobné (v podstatě shodné) s rovněž echt japonskou kavárenskou sérii o (ne)cestování časem "Než vystydne káva". Sice zde jiný typ cestování časem, jiná pravidla, ale opět je to především o konkrétních osudech tak nějak japonsky poklidně se šálkem čaje. Přečtené to je na jedno dvě posezení, ale je to natolik dobré, že mít to pokračování, tak se po něm ihned vrhnu.

Kniha je poměrně útlá a čte se velmi lehce – jakmile se člověk začetl, děj plynul a stránky ubíhaly samy. Přesto musím přiznat, že příběh nebyl zcela v souladu s mým čtenářským vkusem. Téma i způsob vyprávění mě příliš nezasáhly, a až na závěrečné odhalení jsem v sobě nenašla mnoho emocí, které by se ke knize pojily.

To ovšem beru jako čistě osobní dojem. Jak se říká, sto lidí, sto chutí – a tentokrát to jednoduše nebyla ta moje. Hvězdičky neubírám i když se mi osobně kniha nelíbila Dokážu si představit, že pro mnoho čtenářů bude příběh působivý – jemný, poetický a k zamyšlení. Styl autora má jistě své kouzlo a atmosféra knihy může oslovit ty, kdo vyhledávají klidnější, introspektivní literaturu.

Ke knize jsem se dostala díky akci Knižní závisláci, našla jsem jí jako překvapení cestou z práce. Přiznám se, že podle anotace, bych si jí asi sama nevybrala, ale zase občas dávám šanci knihám i mimo mj obvyklý "záběr" a tady ta se mi líbila. Hlavní postavy jsou bravurně popsané, krásně lidské se vším všudy, úplně jste v tom příběhu s nimi. I popis místa je špičkový, úplně jako bych to mohla sledovat.

Moc hezká knížka, takové oddechové čtení….ideální třeba na dovolenou

Milé čtení i když tématem je smrt. Příběhy se nezaměřují na tragédie, ale spíše na to dobré, co hlavní hrdinové vykonali. Spojením všech tří příběhů je krásně vidět, jak jedna událost ovlivní ty ostatní. Počtem stránek je to kratší knížka, ale neuškodí si ji rozdělit po příbězích.

Tak tohle bylo inspirativní, zajímavé, magické a tak nějak vlastně i laskavé, i když se jednalo o smrt a odchod na onen svět. Tento povídkový příběh tří lidí, kteří se setkávají s jakýmsi průvodcem, se mi moc líbil. Tuhle knihu si jednou chci přečíst i znovu. Možná je to taky tím, že to nemá moc stránek:) Ty veleknihy mi prostě nejdou...

Ačkoliv mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, moc se mi tri povídky na motiv "smrt" líbily.
Díky průvodci se mohli zesnulí vrátit do okamžiku, který jim přišel drahý, a rozloučit s jejich blízkými.
"Fotografové vzpominek" patří k jednohubkám na jeden večer, ale já si dávala načas a strávila s ní několik dní.
Prostě čtení k zamyšlení.

Krasna obalka, krasne pribehy, dokonala kniha :)

Kniha se sklada ze tri pribehu. Myslim, ze si zamilujete hlavni postavu, ktera provazi postavy jejich poslednim rozloucenim se zivotem.

Ale proc si on sam nepamatuje ze sve minulosti nic? Dozvime se to vubec?

Originalni napad, hrozne by se mi libilo, kdyby to tak bylo doopravdy :)))

Velmi příjemná knížečka. "V životě nejsou žádný kdyby, nebo jestli. To, co je teď, je výsledek všech rozhodnutí, co jsme kdy na rozhodujících křižovatkách udělali."

Velmi příjemná jednohubka, která citlivě pracuje s motivem smrti. Setkáme se celkem se třemi zemřelými napříč generacemi (senior, střední věk, dítě), poznáme jeho životní příběh natolik, aby to stačilo pro souvislosti. Během čtení poznáme více i průvodce smrti a velmi se mi líbilo, že všemi příběhy proplouvá jedna postava, která se jeví nejdříve okrajovou, ale je dobré si ji pamatovat.

Jinotaj o posmrtném životě, vztahu dospělých k dětem... a taky trochu o fotografování.
Oceňuji originální pojetí posmrtného života. Jen to zpracování je takové... průměrné...

Útlá kniha, která v sobě skrývá 3 příběhy začátku posmrtného života ... v posledním příběhu se díky radě ve fotoateliéru hlavní hrdinka relativně zachránila... zajímavé a neotřelé čtení...

Niekde v polovici som si hovorila, že je to veľmi fajn, ale akoby to nikam nesmerovalo. To som si myslela, až kým som neprečítala koniec. Po ňom som dokázala už len slziť.

Autorka píše o fotoaparátech a fotografování odborné články pro různá média a také pravidelné příspěvky na svých sociálních sítích.

Hlavními postavami jsou HACUE (učitelka mateřské školy), WANIGUČI (mafián) a MICURU (mladá dívka), kteří zemřeli a ocitají se u pana HIRASAKI, který se má o ně postarat a pomoc jim s posledním úkolem, který je čeká před odchodem na onen svět.

Hlavní postavy se ocitají ve fotoateliéru pana Hirasakiho, což je přestupní stanice, jakési pomezí mezi životem a smrtí. V knize cestujeme časem do minulosti.

Zajímavostí je, že pan Hirasaka má jen jednu jedinou fotografii a na jiné vzpomínky si nepamatuje.

Kniha je rozdělena do 3 částí. Knihu jsem přečetl na jedno posezení. Celkově se kniha četla dobře. Myslel jsem si však, že bude také popsaný posmrtný život po splnění posledního úkolu hlavních postav, ale nebylo tomu tak, což je škoda.

Citát:

Život je cesta, na které postupně ztrácíme své vzpomínky.

Ráda bych rozklíčovala, jestli je i druhý příběh více provázaný s prvním a třetím, nebo má jít zkrátka o ukázku práce pana Hirasaky. Na to jsem nepřišla, ale každopádně je to knížka originální, půvabná a jemná, přes opravdu těžká témata, jež uchopuje.

Pro mě pohlazení na duši, nádherná knížka. K zamyšlení, citlivá a s přesahem. Věřím, že něco mezi nebem a zemí existuje. Všechny příběhy dojemné. Pro mě letos nejlepší knížka!

Celkem příjemné čtení, fajn překlad. Nejvíc se mi líbil první ze tří příběhů. Moje hodnocení: mezi 3 a 4 hvězdičkami.

Hirasaka je průvodcem na poslední cestě zesnulých. Postupně se setkává se třemi zesnulými lidmi, kteří se zjeví v jeho fotoateliéru a musí si vybrat 1 fotografií za každý 1 prožitý rok. Z těch je následně utvořen jejich poslední film.

Kniha se skládá ze tří kapitol a každá z nich je věnována jedné osobě, se kterou se Hirasaka setkává. Osoby jsou to naprosto odlišné a stejně tak, i jejich osudy.
Samotná kniha je pohlazením po duši, ale více emocí to ve mně nevyvolalo. I přesto, čtení vás nebude nudit a knihu zvládnete klidně na jeden zátah.

Knihu hodnotím průměrně. Její přečtení bych doporučila na zkrácení dlouhého večera.