Fotograf

Začalo to knihou "Nikdy se nepřestala usmívat", kde je o Fotografovi zmínka... A poněvadž je to příběh pětihvězdičkový, neváhala jsem sáhnout po dalších Štefkových knihách, sérii knih s velmi svérázným Hankem Giorgiem, všech opět pětihvězdičkových. Skoro se nechce věřit, že tituly Mrtvé ženy, Farma zrůd a Fotograf napsal český, předtím pro mě neznámý mladý autor, poněvadž mají kvalitu vytříbených detektivek mnohem známějších autorů. Napínavé, hodně drsné, skvěle propletené, s psychologicky vykreslenými portréty jednotlivých postav, ať kladných či záporných, a nad nimi všemi ční Hank Giorgio, oplývající geniální myslí a impozantní postavou. Moc bych uvítala pokračování...

Kniha se četla dobře.Byla napínavá a všechno vysvětleno?Jsem zvědavá,jestli bude ještě pokračování?

Myslím, že u Martina Štefka jsem kdysi použila při hodnocení jiné jeho knihy věty, že "méně je někdy více..." Takže se nehodlám dlouze rozepisovat a rovnou hodlám napsat, že jsem se od Mrtvé ženy, přes Farmu zrůd, dostala až k samotnému Fotografovi, který je dle mého mimořádný.
Parádně vykutálený, propletený je tenhle díl - Fotograf. Nic není jak se zdá... A v samotném závěru - finále, mnoho dalších otázek na čtenáře dopadá...

Fotograf je třetí díl série o detektivovi Hankovi Giorgiovi. Sice tu ubylo brutality, ale i přesto jde o skvěle zpracované pokračování, kde o napětí a šoky není nouze. Propojení s knihou Nikdy se nepřestala usmívat je prostě fantastické a ten otevřený konec? To je opravdu něco!

„Budu jmenována, pokud to použijete?“ – „I kdybychom vás nejmenovali, nejspíš mu dojde, kdo tu informaci poskytl. "Ako premýšľam, tak premýšľam, už niekoľko dní si neviem spomenúť, kedy naposledy som čítal knihu, ktorá by bola napísaná temer výlučne formou dialógu (v podstate sa to zmení až na samom konci). Vychádza mi z toho logicky tým pádom to, že som takú knihu ešte nikdy v živote nečítal. Tým pádom je možné, že Martin Štefko trhol rekord. Čo mi vadilo? Na s. 262 je zbytočný dodatok s Marinou, možno by som psychologicky lepšie vysvetlil, prečo je matka schopná vzdať sa dieťaťa a proste tento žáner nie je niečo, čo by som vyhľadával. Na druhej strane, ono je asi jedno, aký je to za žáner. Dôležité je, že je román báječne napísaný. Dialógy sa v literatúre strašne podceňujú. Možno v umení všeobecne. Viem, že už som s týmto opakovaním nudný, mdlý, otravný, trápny a nezáživný, ale poviem to znova: obrovskou vysokou školou pre mňa zrejme už do smrti zostane Kill Bill 2. Po niekoľkých hodinách krvavého akčného inferna, počas ktorého k sebe nezadržateľne smerujú diabolský Bill a spanilá Nevesta (či skôr ona k nemu, ehm), každý z nás v kine svojho času čakal, že finále bude patriť veľkolepej polhodinovej akčnej polízanici, počas ktorej do seba Bill a Nevesta budú rúbať katanami, mečmi, dýkami, tĺčikmi na mäso, nunčakmi, palicami obitými klincami, motorovými pílami, sekerami a v neposlednom rade aikidom a kungfu (a zrejme i boxom, karate a kyselinou sírovou, o plameňometoch nehovoriac). A ten zas*atý génius Tarantino nám namiesto toho ponúkol... polhodinový tichý dialóg, no len povedzte! Navyše taký fenomenálny, že neverím, že nech by namiesto neho natočil akokoľvek perfektnú bojovú scénu, tromfla by ho. Slovom dokážete istým spôsobom napáchať väčšie škody, než nožom. A teraz prichádza na scénu tretí diel série o geniálnom „autistovi“ Hankovi Giorgiovi nazvaný pragmaticky – Fotograf. Veru tak, Hankova celoživotná Nemesis sa konečne hlási o plnohodnotné slovo a zase máme dočinenia s výborným čítaním. Čaká vás viac ako 400 strán dialógu. Keďže mám pomalšie zapaľovanie (a keďže je to napísané tak vťahujúco, o zručnosti nevraviac, že som si skrátka všímal a vychutnával iné veci), až pri strane 200 mi docvaklo, že šak ku*va ono je to v podstate len jeden dialóg, česť výnimkám. Predchádzajúce diely sa mi zdali byť akčnejšie. Paradoxom je, že hoc 95% „stopáže“ Fotografa tvorí dialóg, je to možno napokon i práve vďaka tomu mimoriadne svižná kniha. V podstate sa nezastaví. Napísať dobrý dialóg vie na Slovensku a v Čechách len minimum autorov. Väčšina z nich píše dialógy priemerné, okamžite zabudnuteľné, proste také, aby tam nejaké dialógy boli, aby to mali z krku. Nie tak Martin. Jeho štýl je razantný, vie kedy treba pridať plyn, kedy pomôže príbehu ak plyn naopak uberie a preradí z päťky na dvojku. Ako totiž pred desaťročia povedal istý klasik (alias Arnold Schwarzenegger alias Dutch v Predátorovi): „Ak teraz nezastavíme, nikdy nedôjdeme do cieľa svojej cesty“. Okrem toho Martin Štefko vytvoril fest silného hlavného hrdinu. Urobil to tak presvedčivo a realisticky a nebol stoj čo stoj lacno páčivý a ľúbivý, že ho stvoril nielen ako psychologicky prepracovaného chlapa, ale tak trochu i ako nesympatického ko*ota, ktorý to v podstate nemyslí zle, ani osobne, ale napriek tomu ľudí okolo seba uráža, monitoruje, analyzuje viac než by komukoľvek príčetnému a normálnemu bolo po chuti. Skrátka, jebe sa im do hlavy. Oni jemu to robiť nemôžu, pretože na to buď nemajú intelektuálnu výbavu, alebo nie sú ko*oti alebo z dôvodu, že Hank je tak trochu prázdna nádoba a tak nemajú na čo útočiť. Je to proste Sheldon z Teórie veľkého tresku, akurát stonásobne neznesiteľnejší a s telom Jacka Reachera a penisom Roberta Rosenberga. V štvorke by som bol veľmi rád, ak by sa Hank vydal provokatívnou cestou, ako vo finále naznačuje hlavný záporák, ale tak uvidím, Martin rád prekvapuje a spravidla sa zvykne vybrať cestou, ktorú nikto nečakal.

Tak, zrovna sem to dočetl...a jo, spokojen, prostě ano..i když u pana Martina snad pokaždé..chvílemi to bylo tedy zdlouhavé čtení, ale asi by to bez toho nešlo.. každopádně jako celek je to příběhově skvělá kniha, a hlavně druhá půlka... takže DÍKY MOC, PANE ŠTEFKO, a už se těším na další díl.. nebo spíše přesněji - na další vaši knihu B)

Třetí díl trochu upustil od nálože nechuťáren, ale nechybí psychologické hrátky, nečekané zvraty a konec, který otevírá dveře různým cestám, jak se může příběh Hanka vyvíjet. Prostor tu dostává hlubší zamyšlení nad tím, jak se Hank svou absencí emocí liší oproti standardnímu profilu člověka, jaký to má dopad a možnosti. Jsem fakt zvědavá, jak tohle bude pokračovat. Jako vždy zápletka precizně vystavená, o šoky tu není nouze, líbí se mi propojení s románem Nikdy se nepřestala usmívat – když se příběhy střetávají, to mě vždy baví. A Hank mě prostě baví. Moc nevím, co mi zbývá při čekání na čtvrtý díl, když mezi dvojkou a trojkou byl rozestup tří let. Možná se stočím do polohy plodu nebo se půjdu pohupovat do kouta. Martine, já chci čtvrtý díl :(

Jsem zdrcena... v tom nejlepším slova smyslu! Když už si myslíte, že víte, autor s vámi pěkně vyběhne a vy koukáte jak tele na nová vrata. Napětím zapomínáte dýchat a jistí si nemůžete být vůbec ničím - nehledě na to, jak moc vám která postava přirostla k srdci. Dějové linky jsou příjemně spletité a geniálně propletené s ostatními tituly ze světa Hanka i Té, co se nikdy nepřestala usmívat. Libůstka pro všechny příznivce krimithrillerů a vybočujících a nezapomenutelných literárních postav...

Šla jsem do Fotografa s nadšením, s nadšením jsem četla a s tradičním nadšením jsem ho i zavírala. Oceňuju, že každá kniha je jinak postavená. Tady se paralelně řeší dva případy, které spolu samozřejmě souvisí. Taky dále sledujeme vývoj Hanka, který se navyváděl dost morálně šedých až černých věcí v minulých knihách a čekáme, na jakou stranu Sílu se přidá. Je to prostě skvělá kniha, výborný thriller a parádní detektivka.

P.S.
A já myslela, že moje otevřené konce jsou kruté. Martin to dotáhl na úplně jinou úroveň.