Familiár

(SPOILER) Škoda toho závěru, který byl za mě rychlý, bez většího nápadu a nepropracovaný. Přitom všechno k němu tak krásně spělo, všechny zkoušky z magie se celou knihu stupňovaly, takže se čtenář těšil, co přijde na závěr. A ono nepřišlo nic moc... Škoda. Autorka je velmi šikovná, musím říct, že mě celá kniha velmi bavila, bylo to atmosférické a neotřelé, slohově krásně a trefně vyjadřované, i když bych si dokázala představit vše víc do hloubky. Ale člověk musí mít na paměti, že je kniha určena spíše pro mladé čtenáře. Moc jsem se těšila na chvilky čtení, kniha má svoji úroveň a dokáže člověka přenést v čase a místě...

10.11.2025

Interpretace Ivany Uhlířové je velmi povedená a její hlas se příjemně poslouchá. Za mě byly trochu zbytečně dlouhé hudební přechody mezi kapitolami, které navíc byly na začátku, takže se úplně nedaly přeskočit. To je ovšem spíše moje osobní preference.

Od začátku jsem měla u příběhu pocit, že jsem se ocitla ve španělské telenovele, protože se opravdu dost řešily spíše společenské poměry, než aby se děj jakkoliv posouval. Točili jsme se v kruhu rozdílů mezi nižší vrstvou a tou vyšší a tím, jak se to odráží v životě hlavní hrdinky. Celkově je zde hodně popisů, takže zhruba první třetina knihy byla opravdu hodně útrpná.

Nakonec jsem opravdu ráda, že jsem zvolila formu audioknihy, protože do klasické knihy bych nejspíše měla velký problém se začíst. Dlouho mi trvalo, než jsem si našla cestu k hlavní hrdince, která mi prostě připomínala Alinu z autorčiny série Griša. No a stejně jako Alina mi ani Luzia nebyla úplně sympatická.

Zajímavá byla magie, která se objevovala v knize. To je asi nejsilnější stránka Leigh Bardugo snad v každé její knize. I když díky tomu, že je kniha zasazena do reálného prostředí, tak to zde nemá takový efekt jako například u již zmíněné Griši. Mě kniha až tolik nezaujala, ale rozhodně najde své čtenáře i posluchače a bude se líbit hlavně těm, kteří mají rádi styl psaní, který je pro autorku typický.

Vůbec nechápu zdejší hodnocení - 76 %, vážně?
Zbožňuju Šest vran a stejně tak období Siglo de Oro, takže sáhnout po téhle knize bylo nevyhnutelný. Na vrány to sice nemá, ale příběh mě i tak strhl a četla jsem při každý volný chvíli.
Absolutně jsem propadla motivu milenců odsouzených ke zkáze (aka doomed lovers) a celou dobu jsem doufala, že ze své svízelné situace najdou cestu ven. Taky mě moc potěšil vývoj vedlejších postav, protože kdyby se mé já na začátku knihy zeptalo mého já na konci knihy, kdo jsou jeho favoriti, asi by nevěřilo vlastním uším. Další bodíky dávám za feministické ladění knížky a
směřování k syrovějšímu, historickému fantasy (některé výjevy mi připomněly například knihy Zoly).
Jasně, našla bych i výtky. Pokud má Víctor tak nezlomné štěstí, proč se vůbec turnajem a výcvikem Luzii tak stresuje? Vztah mezi hlavní dvojicí vykvetl celkem rychle. Také se dá polemizovat nad tím, jestli by oběma hlavním hrdinům neslušelo trochu víc charisma. Nicméně, nemůžeme pro jednou sledovat osudy vcelku obyčejných - schválně píšu obyčejných, ne nudných - lidí (co se charakteru týče)?
Zkrátka, mohla bych ubrat půl či celou hvězdičku, ale jsem tu na misi zvednout hodnocení téhle knížky, takže dávám plný počet :o)

Tato kniha mě moc nezaujala, ale to jsem čekala už podle anotace. Styl vyprávění "sedí", řekněme, době, v níž se příběh odehrává, ale mě moc nesedl.

Já prostě zbožňuju cokoli, co napíše Leigh Bardugo. A proto mě ani tato kniha nemohla minout. Ačkoli jsem s ní čekala déle, než jsem musela.
Ale popořádku. V knize je cítit hluboký cit pro historické reálie, ačkoli upravené, aby lépe seděli do příběhu. Oceňuji zvláště ponurost a surovost, která z knihy dočista dýchá.
Magický systém není nijak složitý, ale líbilo se mi, že zároveň zůstal trochu zastřený a mic nevíme, kde se taková moc bere.
Co se postav týče, hlavní hrdinka Luzia je přesně taková, jak je v knize popsána - šedá myš, která na sebe neupozorňuje. A já ji přesně tak vnímala a myslím si, že to na jednu stranu byla škoda, protože určitě měla na víc.
A hlavní hrdina, tedy ten zmíněný familiár, byl to samé v bledě modrém.
Takže, co se týče romantické linky, považuji ji za nejslabší na této knize. Nemůžu říct, že se mi nelíbila, ale klidně mihla dostat více prostoru, stejně jako samotné postavy.
Ale zase musím uznat, že vedlejší postavy byly opravdu zajímavé. Každá měla svou motivaci a svá pro a proti a nebyli jen ozdobou v pozadí.
Suma sumárum, pokud chcete knihu s dokonalým historickým vibem a temně ponurou atmosférou a nevadí vám slabší postavy, knihu si jednoznačně zamilujete.

‚Člověk nesmí čekat zázraky, ale stejně v ně může doufat.´

Nemůžu jinak, než dát plný počet, protože … příběh mi doslova koluje žilami - jsem oněmělá, bez dechu…. A nadšená. Moc se mi to líbilo. Klaním se autorce - z jejího pera vzniklo něco, alespoň pro mě, speciálního. Něco, co ve mně ještě nějakou dobu zůstane…

Doporučuji!!!

4/5 Zo začiatku mi trocha prekážal stýl písania, ale som rada, že som v príbehu pokračovala. Nie príliš komplikovane historické fantasy. Vrelo odporúčam.

Leigh Bardugo je moje srdcová záležitost a ani s Familiárem jsem podle mého názoru nešlápla vedle. Top jsou pro mě Devátý spolek a Šest vran, ale historické zasazení do Španělska mělo taky své kouzlo. Navíc je podle mě ve Familiáru asi nejsilnější romantická linka doposud.

Opat nerozumiem tomu nizkemu hodnoteniu. Poprve musim povedat, ze kniha je uzavreta, ukoncena, co v dnešnej dobe totalne vitam. Ano, dobry pribeh sa mi tazko opusta, ale v sucasnost vsetci pisu - alebo sa snazia pisat, dlhe serie a nie vzdy im to vyjde. Plus ked ich mam rozcitanych niekolko a cakam na nove diely, zatial zabudnem o com boli. Cize toto je super.
A s tym si aj myslim, ze knihe to svedci, nerozpisuje sa tam zbytocne, nezachadza do detailov, lebo nebude mat cas v dalsej casti (aspon to tak vyzera). Ale napriek tomu spozname hrdinov dostatocne, aj Luziu aj Santangela a dokonca aj Valentinu, ktoru som si oblubila.
Pribeh je svizny a dost putavy. Mozno to je miestami trocha naivne a nie bombasticke, ale vobec to neprekaza.
A co ocenujem najviac je prostredie. Neokukane, ziadni feri (ktorych mam rada, ale zas nemusia byt vsade), ziadni upiri, vlkodlaci, anjeli, draci a aj ti carodejnici, co su tu, su vlastne pod cizmou inkvizicie, takze ani sa tak nenazyvaju.
Ja som si to dost uzila.

Tuto autorku jsem chtěla poznat trochu blíže a při výběru knihy mě upoutal námět inkvizice, kouzel a kacířství.
Příběh se mi líbil, ale celé zpracování mi připadalo jen tak na povrch, bez hlubšího významu.
Hledala jsem temnotu, víc kouzel a magie, to mi tu chybělo hodně. Možná právě proto mi některá místa v knize připadala zbytečně vleklá.
Průměrná knížka, která mi dlouho v hlavě nezůstane.

No... Tak tohle byla opravdu divná kniha.
S autorkou mám celkově velmi specifický vztah, při kterém se jejím knihám poměrně dlouho vyhýbám, ale jakmile se do nich pustím, tak se mi líbí. A většinou hodně.
Hehe... Tohle úplně není ten případ.
Jakoby bavilo mě to, ale přesto tam chyběl nějaký šmrnc.
Kniha má zajímavé postavy, dej, čte se fakt rychle a docela mě to bavilo, ale to je tak všechno.
Nejspíš si z toho budu pamatovat jen, že jsem u toho strávila pár příjemných večerů, ale nic moc víc. Možná kdyby to celé bylo víc rozvedené nebo něco...
Do knihy jsem šla vlastně jen proto, že se mi knihy autorky obecně všechny líbily, tahle je opravdu nejslabší a kdyby od ní nebyla, tak by mě ani nezaujala.
Nemůžu si pomoct, ale ta obálka je prostě ošklivá...
Takže neurazí, nenadchne - 3 hvězdy.

Eh. Akože - pre mňa prvé stretnutie s Bardugo, a všetko čo si z toho odnášam je toto. Eh.
Lebo autorka evidentne má zúbky, a vedela by ich aj zaťať, ale tu ich iba mierne cerí. Čakal som temnú historickú fantasy, možno s hororovým príklonom, a dostal som...veľa histórie, ale nie napísanej tak že vás to uchváti. Napísanej tak, že si poviete...eh.
Isabel Allende dokázala v Dlhom lupeni z mora písať o španielskom svete o ktorom som nič netušil s takým zápalom, že som hltal každé jedno slovo. Bardugo, napriek tomu že písať celkom očividne vie, svoj judeo-španielsky svet predstavuje tak, že som polovicu času zíval.
Pridajte k tomu neviditeľného strašiaka inkvizície, nudnú Mary Sue, prakticky nulové informácie o samotnom spoločníkovi, vyslovene trápnu romantickú linku...
A výjde vám román, ktorý mohol byť skvelý a hlboký. Ale namiesto toho je eh.

Skvěle budovaná atmosféra, silné ženské postavy a vedlejší postavy, které mají důvod i smysl. K tomu zajímavý příběh, co víc si přát!

Od autorky jsem měla rozečtený "Devátý spolek", ale nedočetla jsem se ho již před několika lety, ale tohle mě bavilo.

Bavilo mě španělské prostředí a celkové historické prostředí a hlavně použitá magie v díle.

Všechny postavy byly zajímavě napsané a já jen vždy čekala, co se stane.

Za mě osobně trochu uspěchaný konec, ale na další díly to není av knize byla zakončená = jedná se o standalone.

Snad někdy příště u další recenze

Leigh mám rád. Má neskutečnou fantazii na stvoření různých světů. Tady se ani nemusela moc namáhat. Vystačila si s prostředím středověkého Španělska, zmítaného politikou a inkvizicí. Za mě mohla možná ještě trošku přitvrdit - hned jsem si vzpomněl na "Goyovy přízraky". K tomu přidala špetku magie a voilá - příběh je na světě.

Zápletka je v podstatě jednoduchá záležitost. Podle mě je trochu škoda, že děj místo aby s příchodem turnaje gradoval, tak jaksi ustrne a ten konec mi přišel hodně odfláklej. Nechci vrtat do magie ale ten konec byl opravdu nesmysl a Bardugo asi udělala dobře, že se ho nepokoušela moc vysvětlovat.

Nemůžu si pomoct, ale celou dobu mi ústřední dvojice připomínala trochu dospělejší verzi Temnyje a Aliny.

Tentokrát budu s hvězdičkami šetřit - takže 3

Prekliaty spoločník nás zavedie do historického Španielska za čias Filipa II., do obdobia, kde sa prelínajú mágia, náboženský útlak a osobné ambície. V centre príbehu stojí Luzia, mladá židovka, ktorá sa nečakane ocitne v srdci magického turnaja a ešte nebezpečnejších politických intríg.

Priznám sa, začiatok príbehu na mňa pôsobil trochu nepresvedčivo. Odhalenie Luzinej schopnosti sa mi zdalo trochu pritiahnuté za vlasy. Rovnako samotná Luzia nepatrí medzi tie postavy, ktoré si zamilujete na prvý pohľad. Je tvrdohlavá, pyšná, túži po sláve a bohatstve, často sa rozhoduje proti zdravému rozumu. No čím viac som čítala, tým viac som si uvedomovala, že práve v jej nedokonalosti, je niečo nesmierne pravdivé.

Dej plynie pomalým tempom. Často sa zastavuje pri vnútorných monológoch, ktoré možno niekoho spomalia, no mne časom začali dávať zmysel. Ponúkajú priestor na premýšľanie, na spoznanie postáv. Luzia sa mi pred očami menila, z márnomyseľného dievčaťa na ženu, ktorá bojuje nielen s okolitým svetom, ale aj so sebou.

Romantická linka nie je v príbehu dominantná. Vyvíja sa pomaly, jemne, prirodzene. A to sa mi na nej páčilo najviac, nič tu nie je nasilu.

Autorkin štýl rozprávania ma tiež prekvapil. Občas sa ako keby rozprávač prihovorí čitateľovi, akoby nám medzi riadkami niečo okomentoval. Niečo dôležité. Niečo, čo zrazu mení uhol pohľadu. A hoci týchto momentov nie je veľa, o to viac vyniknú.

Za mňa silným prvkom príbehu je aj symbolika, granátové jablko ako obraz túžby po moci, pomarančovníky ako symbol lásky a vášne. A do toho všetkého tichá, no silná téma náboženskej neslobody. Luzia ako židovka čelí útlaku zo strany inkvizície a autorka tým otvára otázky, ktoré sú, žiaľ, aktuálne aj dnes: predsudky, netolerancia, spoločenské triedenie.

Táto kniha nie je klasické fantasy plné zvratov a rýchlej akcie. Skôr ide o historickú drámu s jemným magickým pozadím, kde nejde ani tak o to, čo sa stane, ale prečo sa to stane a čo to urobí s tými, ktorí v príbehu žijú. Nie je to kniha pre každého, ale ak máte radi historické príbehy s nádychom mágie, tak je pre vás tou pravou.

Leigh Bardugo bych četla i její nákupní seznam. Ano, je to přesně TA autorka, Procházela jsem její tvorbou od Grišy, a každá její série nebo kniha je něčím jiná. Stejně tak je to i u téhle, Familiár není výjimkou. Pokud vás zajímá, jestli tento kousek chcete číst, tak je to spíš jako Devátý spolek, jenom asi o level výš. Level víc dospělácký, level výš mysteriózní až podivný. Co mi přijde takový zvláštní a zároveň charakteristický pro styl psaní Leigh Bardugo je to, jak čím dál víc v těch knihách zahrnuje náboženství a víru. V Griše to bylo vidět skrz svaté, viz Svatá Alina. V Devátém spolku to bylo spíš směrem k rituálům, a té ďábelské podoby. A ve Familiáru mi to přijde asi zatím nejsilnější, tady to křesťánství (dokonce i ve sporu s judaismem) na čtenáře dýchá defakto z každé stránky a každé součásti toho příběhu. S tím Devátým spolkem se mi to porovnává nejsnadněji, protože je to celkem podobné i v tempu, které není příliš akční, je to takový mysteriózní pomalý příběh z renezančního Španělska. Je to hodně podivný ať už stylem, jakým spolu postavy komunikují, jak se tam chovají, tak celkovým dojmem, jakým to na vás působí, ale ve výsledku je to takovým tím prazvláštním způsobem originální a zajímavé. Co mi nesedlo je chování hlavní postavy, která mi jednu dobu přišla celkem vtipná a slay, ale jindy jsem si poťukávala na čelo. Ten příběh jako takový je veden stylem, že tak nějak víte, kam se to pomalu ubírá, celou tu dobu tančíte na hraně života a smrti, na hraně božích zázraků a ďábelského pokušení, a tak jen čekáte, kdy se situace překlopí na jednu či druhou stranu, a asi už i vy tušíte která spíš to bude.

Knihu jsem si mohla přečíst díky jednorázové spolupráci v rámci Humbook blogerů.

Poslechnuto jako audiokniha. Nemohla jsem přestat! Bylo to v dost ohledech originálně pojaté, tempo tak akorát, postavy mě bavily, styl magie mě bavil, bavilo mě, že je svět vlastně skoro stejný jako náš, až na malé detaily.. konec byl trochu uspěchaný, neměl čas opravdu vyznít. Dost lidí asi řekne, že byl trochu moc natřený na růžovo. Ale bylo to celé funkční, pokud se člověk proste nechal nést příběhem a neměl tendenci rozporovat každé slovo. Těšila jsem se na tuhle knížku, a rozhodně nezklamala!

Fantasy, které vás nutí číst dál a dál, protože prostě musíte vědět, jak to dopadne. Netradiční hrdinka, která už nezáří mládím ani krásou a jejíž motivace také nejsou sněhobílé, poutavé prostředí renesančního Španělska a autorčina schopnost napsat dobrý příběh posouvá Familiára vysoko nad žánr YA fantastiky. Nízké hodnocení zde na Databázi si určitě nezaslouží.