Faktura

14.03.2017

Při četbě jsem měl pocit, jako by mi mluvil z duše :-(
...''Tak to prostě je. Roky ubíhají. Člověk nepřemýšlí. Je to tak pohodlnější, no a pak mám asi taky trochu strach, že mi někdo ublíží nebo tak něco... Nevím... Vždycky jsem se vyhýbal konfliktům a měl hroznou radost, když jsem se nemusel hádat.
Býval jsem rád, když jsem něco nemusel, připadalo mi to jako výhra, chápete? Jako bych před něčím unikl a nemusel se otravovat s něčím náročným. Asi jako když se člověk ve škole vyhne úkolu nebo výprasku na školním dvoře.
Ale teď... Sakra, teď mi najednou přijde, jako by mě někdo podvedl, jako by to, čemu jsem se celou dobu vyhýbal, byl... byl vlastní... život.''

10.11.2016

Má pravdu. Nemusíme mít tři vily a tučné konto ve švýcarské bance, abychom žili hodnotný život. A ten, kdo ty tři vily má, může nakonec tomu "chudákovi" závidět, protože i s tím málem je mnohem šťastnější, než on.

23.08.2016

Velmi zajímavý nápad s fakturou a hodnocením spokojeného života. Je to takový náhled na, jak lze využít život a využít či nevyužít všechny předpoklady.
Knížka se velmi dobře čte.

16.06.2016

Těžko o ní něco napsat, lépe ji přečíst.

06.06.2016

Mám tyhle absurdní hříčky moc ráda. Místnost se mi možná líbila o fous víc. Líbí se mi, jak nepředvádivě Jonas Karlsson píše. Nemyslím, že je nutný pořád někam směřovat, lepší mi připadá jen tak si bejt. A bejt si rád.

23.03.2016

Když je nám dobře, tak jen tak vegetíme. To je skvělé, ale neposouvá nás to. Posouvají nás jedině ty nepříjemnosti. To je to "všechno zlý pro něco dobrý"!
Mně ovšem nejvíc ze všeho zaujalo to, jak nakonec když něco hodně přepísknem, může to projít docela klidně "bez placení".
Hlavní důvod, proč asi byl tento příběh napsán, vidím v uvědomění si něčeho, co většinou při prožívání opomíjíme nebo máme za TAK samozřejmé, že tomu nevěnujeme pozornost.
Po dočtení jsem ještě vděčnější za všechno, co mě obklopuje a čím procházím.

18.02.2016

Námět na povídku roztažený na 130 stran, během kterých se nestane nic, co by předčilo slibnou anotaci. Místy jsem se do čtení nutil, což je u tak malého rozsahu na pováženou. (Čteno v překladu Martiny Kašparové.)

12.02.2016

Skvele absurdni drama aneb Jakou cenu ma stastny zivot? Vsechno zle je pro neco dobre a nemame si vlastne na co stezovat, i ty spatne zazitky cloveka nekam posunou.

08.12.2015

Trošku pomalejší rozjezd, ale jinak docela dobré čtení. Nápad je to zajímavý. Kolik bychom asi zaplatili za svůj život? Je tak šťastný, že nám bankovním účtem prolétne jako vichřice? Nebo budeme oceněni jen menší sumou, což ale znamená, že toho máme na bedrech možná i víc, než si připouštíme? Jak vlastně ohodnotit ten který život? A je to hodnocení spravedlivé? Podobné otázky letí hlavou hrdinovi této novely a není ochoten se smířit s verdiktem jakýchsi "velkých bratří", co jeho život pečlivě sledují. A podobné otázky si nutně pokládá i čtenář. Jak by asi dopadl on sám? A já sama navíc ještě přemýšlím, jestli mi je poselství knihy blízké, nebo mi trochu vadí. A stejně, jako se nemůžu rozhodnout v tomto, tak si ani nejsem zcela jistá hodnocením. Váhala jsem mezi 3 a 4 a chybí mi tu ta možnost půlbodu. U mě tedy za 67 %. Nakonec to místy bylo i úsměvné, nenásilné a vlastně k přečtení doporučuji, knížky, co nutí pokládat si otázky, nejsou zbytečné. PS: Líbilo by se mi jako rozhlasová nebo divadelní hra.

09.11.2015

Není třeba velkých věcí k tomu, aby byl člověk dokonale šťastnej. Je dobré si to uvědomit a za tyto prožitky pak řádně zaplatit.. Nedivil bych se, kdybych za přelouskání tohoto tutilu obdržel fakturu na tučnou sumičku, protože jsem si čtení náramně užíval.

25.10.2015

Karlssonova druhá kniha je o frajerovi, jehož život stojí za hovno, čumí na filmy, honí péro a chodí mu faktury na víc peněz, než kolik má. Nemusím snad dodávat, že je mi toto téma velmi blízké, především proto, že i já čumím, honím a platím víc, než bych měl. Sice tedy nemusím platit 5 700 000 za všechny prožitky v životě jako hrdina knihy, ale i tak se většinou po otevření nedoplatku od Pražský energetiky na čtrnáct dni schovám do koutu, brečím a řežu se do rukou.

Vědom si tedy toho, jaký psychologický horor může po otevření složenky nastat, otevřel jsem knížku a byl jsem překvapen, že místo tíživé psychologické sondy nastala bolyvůdská romance mezi ňoumou a telefonní operátorkou. Faktura se totiž táhne v naprosto stejných kolejích jako předchozí Karlssonova kniha Místnost, již jsem brilantně zrecenzoval také – v kolejích absurdní hříčky s komediálním nádechem, která sem tam zatahá Kafku za hasiče (muž proti anonymnímu úřadu s bizarním požadavkem apod) a která si ještě jako bonus přibalila zamilovanou linku, což je samozřejmě na škodu, protože od lásky tu máme PornHub, není žádný důvod ji tahat i do knih, kde jen zabírá místo kapitolám o tancích.
 
Karlsson, který je spíše herec a dramatik, má dynamiku textu a dialogů v malíčku a velmi citlivě, ale přesto rychle přesouvá knihu po nejpřímější ose k jejímu konci, takže vše uteče jako po másle, i když mezi námi je hloupost běhat po másle, protože to člověk pak snadno spadne. A nejenom člověk, ale třeba i pes nebo rododendron. Námětem spíše povídka (původně Faktura i vyšla jako součást povídkové knihy) a rozsahem malá novela tedy svižně padne do mozku, ale že by tam dlouho zůstala se říct nedá. Ale to se ostatně dá v mém případě říct naprosto o všem. Co se týče jejího ezoterického a sluníčkového poselství, tedy že bychom měli za všechno děkovat a být vděční, to je samozřejmě pointa, s kterou souhlasím. Proto taky v bordelech při odchodu říkám děkuji.