Faktótum
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11242/bmid_faktotum-LvV-11242.jpg
4
560
46
Henry Chinaski série
< 2. díl >
Bukowski v knize opět se svou čirou poetikou představuje svého literárního dvojníka Chinaskiho, člověka, který by chtěl žít jenom svůj život, sám za sebe, ale potřeba obživy ho nutí hledat práci i další kontakty s okolím. Ve Faktótu Bukowski vypráví nejen o neobyčejné lidské bídě, ale také o pořádném kusu zoufalství, rezignace, vynuceného flegmatismu, což podává se svérázným jemným druhem černého humoru, který Chinaskimu změkčuje pády po životních přemetech.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2002 , Pragma
Originální název:
Factotum , 1975
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem se toho docela ,,lekla,, ,ale pak už se to četlo ,,samo,, ...... Darovala bych pár exemplářů na úřad práce :-D
Bukiho možno čitat zaradom, nakolko pisal stále tu istu knihu a stale rovnako dobre
Bukowski je milován nebo nenáviděn, mne se jeho styl velmi líbí a Faktotum je pro mne klasika.
Tak kniha je mnohem lepší jak film, je z ní aspoň pochopit co chce autor říct. Ale i přesto je to "jednoduchá" tvorba.Je to deník jednoduchého člověka, kterej vidí jen sex a chlast.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Kniha Faktótum je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 874x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 217x |
| Chystám se číst | 91x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 3x |
Bukowy eskapády při hledání práce za 2. sv. války, kdy v USA zůstali jen lempli s modrou knížkou a spousta dobrých pichen, o které se neměl kdo náležitě postarat. S ženskýma a chlastem mu to ale jde o dost líp než v několika desítkách mizerných prací, které vystřídá...
Nabízí se otázka, proč z toho ve filmu zůstalo tak málo?
" Později v noci, když jsme si povídali, jsem spadl z pohovky. Ležel jsem na zemi a díval se nahoru na ty nádherné nohy. "Kočičko, já jsem génius," řekl jsem. "ale nikdo kromě mě to neví."
Koukla se na mě dolů. "Vstaň z tý podlahy, ty pitomče, a přines mi něco k pití."
Přinesl jsem jí panáka a stočil se do klubíčka vedle ní. Připadal jsem si fakt jako vůl. Později jsme si lehli do postele. Bylo zhasnuto a já na ni vlezl. Dvakrát nebo třikrát jsem zasunul a pak jsem se zastavil.
"Ty, jak se vlastně jmenuješ?"
"Doprčic, není to jedno?" odpověděla. "