Exhorty

Při čtení prvních exhort jsem zažila skutečné "povznesení" (Erbau), prodchnutí Bolzanovou osvícenou ušlechtilostí. Poslouchala jsem k tomu Sarastrovy árie z Kouzlené flétny, které jistě umocnily dojem.
Ale exhorty nejsou žánr, který by se dal číst stejným způsobem jako beletrie; nejlepší by přirozeně bylo naslouchat jim neděli co neděli v salvatorském chrámě. Přečetla jsem polovinu s tím, že se ke druhé polovině snad někdy vrátím – teď ale jistě ne.

* „Mým nejvroucnější přáním a mou nejjistější nadějí je, abychom se jak vy, tak já stávali díky každé napříště konané exhortě lepšími, moudřejšími a šťastnějšími.“
* „Ten z vás, kdo je ještě tak šťastný, že má matku, která ho zrodila a vychovala, ten nechť nikdy nezapomene, s jakými obtížemi byl devět měsíců chován v jejím klíně, kdy by i ta nejmenší matčina neopatrnost učinila konec jeho života, s jakou starostlivostí byl ve svém raném dětství ošetřován, kolik bezesných nocí, kolik zármutku, kolik úzkosti, kolik slz svou matku, a jen ji, stál! … pro člověka neexistuje žádný předmět na zemi, který by byl v každém ohledu více hoden jeho vděčné lásky než jeho matka.“