Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284/bmid_evzen-onegin-EGW-284.png
4
1341
142
Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1999 , RomeoOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) , 1833
více info...
Přidat komentář
Toto byla má první ochutnávka poezie vůbec. Ač to pro mě bylo zprvu těžké číst, čím více jsem četl, tím jsem si k tomu našel větší a větší sympatie. Pro laika je toto dílo určitě skvělým úvodem do světa poezie.
V nouzovém stavu, kdy jsou knihovny zavřené, je člověk nucen, sáhnout po ledasčem doma v knihovně. Tuhle povinnou četbu jsem ještě nečetla. Měla jsem z ní trochu strach, ale musím říci, že překvapivě dobrý. Tak Puškina si mohu odškrtnout, jako autora od kterého jsem ještě nic nečetla.
Zcela popravdě jsem si ze začátku nebyl jist, zda budu schopen tuto knihu přečíst. O to překvapenější jsem ve výsledku byl, když jsem se do knihy postupně začetl. Evžen Oněgin je skutečně zajímavou postavou a je čistě na čtenáři, zda postavu zcela odsoudí, či se v některých jeho myšlenkách, názorech nebo vlastnostech sám najde. Jsem toho názoru, že každý z nás si alespoň někdy položil otázku, zda nás náš každodenní život a aktivity vůbec baví, zda naše bytí má nějaký hlubší důvod apod. Tato kniha pro mě byla velkým zamyšlením nad životem a ne – nepřeháním. Autor popisuje v průběhu děje i stáří jako takové, které na člověka neodvratitelně dolehne. Popisuje ho jako něco, co okrádá člověka o krásy, které zažívá ve svém mládí. Porovnává ho se střídáním ročních období, myšleno počátek na jaře a naprosté uvadnutí v zimě.
Bude to znít „černě“, ale pobavilo mě, jak si autor skoro až předurčil svůj osud v postavě Lenského. Největším rozdílem tak bylo to, že Puškin manželství (sice nešťastného) alespoň dosáhl, ale Lenský zemřel ještě před ním.
Nečekal jsem to, ale děj byl poutavý a odbočování od děje nijak nerušilo – naopak spíše doplňovalo a dokreslovalo samotnou atmosféru prostředí knihy. Autor mnohokrát snažil apelovat i na čtenáře (např. zmínka o stáří), které tedy alespoň na mě doopravdy zapůsobilo. Knihu proto musím zcela doporučit, avšak pro někoho, kdo není schopný komfortně číst verše, tak se do děje jistě nevžije.
Dostal jsem se k tomu jen díky maturitě. Příběh sám o sobě by nebyl vůbec špatný ale poezie mi prostě nikdy nesedne a nebaví mě...
Poslední dobou jsem přečetl knížky, které budu potřebovat k maturitě, a tak jsem rád, že je "mám za sebou". Oněgin je však opravdu naprostá klasika ruské literatury. Tím, že se jedná o román, který je ovšem ve verších, děj utíká neskutečně rychle. Stejně jako minule u Revizora jsou zde některé vtipné pasáže (či pouze verše).
Můžeme sledovat zajímavou proměnu Evžena, v prvních 4-5 hlavách se chová velmi zvláštně, je sebestředný, velmi sebevědomý a pohrdá ostatními. Zatímco na konci se z něj stává úplně jiný člověk. Poslední pár slok bylo opravdu fantasticky propracovaných (tím netvrdím, že ostatní nebyly). Byly vidět ty emoce, smutek, očekávání...a přesto nic...
Opravdu mě dílo překvapilo. I autorovo pojetí některých veršů (často posledních v jednotlivých hlavách), kdy kominukeje s námi = čtenáři. Dále jsou taktéž vtipné různé poznámky v závorkách, které autor využil k vytvoření rýmu. A samozřejmě musím vyzdvihnout dopis Taťjany Evženovi - ten musí znát snad opravdu každý! :)
Já píši vám - co můžu více?
Je to poezie, která mě nikdy nelákala, možná proto, že jsem ji nikdy nedovedla pořádně pochopit a ocenit. Oněgina jsem začala číst víceméně jen proto, že ho máme na maturitním seznamu. A i když je to poezie, i když je to povinná četba, nepřipadal mi nudný. Verše měly hlavu a patu, byly skvěle poskládané, tempo bylo svižné, Evžen byl hrozný fracek a Taťjana, ta byla tak upřímná a nevinná. Puškin prostě věděl, co dělá, opravdu mistr své doby.
Vůbec nechápu, proč mi to trvalo tak dlouho, než jsem se k této knize dostala. Trýznivý, dojímavý, smutný a přesto krásný příběh nešťastné, nenaplněné lásky dvou lidí, jejichž vzájemné city se prostě minuly v čase. Knihu jsem přečetla víceméně na jedno posezení, protože jsem se od toho vůbec nedokázala odtrhnout. Puškinův krásný, poetický jazyk v kombinaci s překladem Josefa Hory - to mi neskutečně sedělo a já si tento příběh neuvěřitelně užila. Určitě se k Oněginovi ještě někdy vrátím, protože mne tento příběh hodně zasáhl.
Ze začátku jsem si říkala, jestli čtu správnou verzi a překlad a byla jsem taková zmatená o čem to vlastně čtu. Ale potom jsem se už chytla a byla schopna ocenit krásné verše. I ten příběh dostává jinou barvu, když ho opravdu přečtete, než když se o něm pouze učíte. Oceňuji rozmanitost ruských reálií.
Zajímavá kniha z dob romantismu. Vyskytuje se zde neopětovaná láska. Proto kniha končí celkem smutně. Ale kniha je napsána velmi zajímavě. Pokud máte chuť na typický román z dob romantismu rozhodně doporučuju.
Myslím, že je velká škoda, když se obsahy klasických světových děl probírají na školách způsobem, jakým se probírají. Mnohdy je žákům převyprávěn kompletní obsah knihy a já osobně věřím, že by tomu být tak nemělo. Že je to svým způsobem velká škoda
Tenhle příběh se mi moc líbil. Z hodin češtiny na střední škole jsem si ho vybavovala už jen mlhavě, o to víc na mě po přečtení zapůsobil. Především závěr a postoj, který Taťána vůči Oněginovi zaujala.
Nicméně styl a jazyk příběhu rozhodně není jednoduchý. Maturovala jsem před dvanácti lety a cestu jsem si k němu našla až teď. Až teď si také myslím, že jsem schopna správně ho vnímat i pochopit. Věřím, že zejména pro studenty maturitních ročníků, kteří nemají k četbě úplně pozitivní vztah, bude velmi obtížné získat z knihy to, co pro maturitní zkoušku potřebují.
Za sebe určitě doporučuji k přečtení, jen by bylo asi rozumné zvážit, kdy se do příběhu pustit.
Uznávám, že Puškin je vynikající spisovatel, ale Evžen Oněgin byl pro mě peklo. Míchalo se mi to v hlavě, naivita postav mě vytáčela.
Stará dobrá klasika, která se četla skoro sama. Určitě doporučuji jako povinnou četbu budoucím maturantům.
Od této knížky jsem toho moc neočekávala, přeci jen je to román z roku 1825 a dnes je mnohem více čtivějších knížek. Kniha mi díky stylu psaní ubíhala velice rychle. Ovšem v knížce mi chyběl dramatičtější děj. Občas mi děj přišel zdlouhavě popisovaný a na plno stránkách se vlastně nic neudálo. To jsem ale tak trochu očekávala, když tento román je přes 100 let starý. Párkrát jsem se v ději ztratila, ale hlavní “zápletku” jsem pochopila. Knížku bych doporučila spíše sečtělejším.
Štítky knihy
19. století ruská literatura dvojjazyčná vydání
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Kniha Evžen Oněgin / Евгений Онегин je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 2 309x |
| Čtenářské výzvě | 171x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 377x |
| Chystám se číst | 389x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 18x |
Ač veršovaná díla nijak zvlášť nevyhledávám, musím uznat, že tato kniha byla v rámci možností dobře čtivá.