Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284/bmid_evzen-onegin-EGW-284.png
4
1340
142
Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.
Literatura světová , Romány , Poezie
Vydáno: 1999 , Romeo
Originální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) , 1833
více info...
Přidat komentář
Nádherný román o nešťastné lásce psaný ve verších.
„Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout...."
Čtenářská výzva 2021: Kniha, ve které hraje důležitou roli dopis.
Chtěla bych ocenit kvalitu překladu, který je u poezie daleko důležitější a často s ním kvalita knihy stoupá, nebo padá. Příběh Taťány a Oněgina, je klasický milostný příběh s velmi lehkou zápletkou, dílo se přesto dotýká mnoha dalších životních situací a problémů. A Taťánin dopis Oněginovi? Klasika :-) Vzpomněla jsem si, jak jsme se ho ve škole učili nazpaměť. :-)
Evžen je jeden z mých čtenářských úletů. Tuhle pytlovinu jsem radši zavřel na osmdesáté stránce a zařadil do knihovny, protože to prostě nešlo. Mělo to děj? Já vůbec nevím. Nějaká romantika? Já vůbec nevím. Jediné, co z toho vím, že se Evžen maloval tři hodiny před zrcadlem. Sakra, to nemůžou být všechny básničky jasné, přímočaré, úderné tak, jako Rytíř Smil?
Romantismus jak vyšitý! Dobrý námět - Oněginova chandra z nadbytku je téma stále živé, platné napříč prostorem i časem, jen dnes tomu říkáme deprese.
Škoda jen, že byl Puškin tak užvaněný :)
Dobře mířené škrty by dílu prospěly.
Úžasná kniha napsaná obdivuhodným stylem a celá ve verších. Neobsahuje jen nějaký povrchní příběh o jednom znuděném bohémovi, ale vyprávění, s množstvím přirovnání a metafor, které má skutečnou hloubku a vedou člověka k tomu, co je v životě opravdu důležité, k hodnotám, za které je potřeba bojovat, a správným rozhodnutím, která nesmějí být promarněny.
Děj některých částech byl velmi nudný a přišlo mi i téměř zbytečný. Ale jinak samotná dějová linka byla hezká a romantická, což od knihy z období romantismu i částečně očekávám. Samotné verše byly moc pěkné, i když jak říkám občas trochu zbytečné.
Dokonalé. Četla jsem ji jako puberťačka veršem nepolíbená a zamilovala jsem se.
Místy se mi verše moc líbily, chvílemi to bylo nudnější, celkově hodnotím jako zlatý střed.
Milostný příběh, který je skvostný, ale hlavně skvostně napsaný (jedinečná strofa, která nese název podle samotného autora - "puškinská") nám vypovídá mnoho o tehdejší společnosti. Ukazuje nám nejen lásku, ale také společenské principy, ukazuje nám společenské mravy, vzájemné vztahy či dokonce formy tehdejší zábavy ruské šlechtické společnosti. Vše je viděno očima autora, který s námi, čtenáři, neustále komunikuje. Dokonce nám vyjadřuje své názory na žánry, píše nám o svém názoru na poezii či o svém názoru na tehdy se velmi rychle rozvíjejícím žánru románu. Proto také dílo nese podnázev "román ve verších". Puškin zkrátka patřil k básníkům, ale chtěl si udržovat svou oblibu tím, že napíše "něco jako román" (což se mu povedlo spíše později). Evžen Oněgin tedy představuje skutečný skvost přerodu ruského romantismu v realismus, autor nám ukazuje, kam ruská literatura tehdejší doby směřuje, což můžeme považovat za geniální v mnoha směrech.
Nemám ráda poezii, ale tento příběh byl nádherný... O tom, jak se dva kteří k sobě patří, setkávají ve špatnou dobu a díky tomu nedojde jejich osud naplnění... Ukápla mi slza..
V minulém tisíciletí jsem dostala knihu za dobré umístění v soutěži v ruském jazyce. Tehdy jsem obdivovala Puškina i tento příběh. Musím ji najít, abych zjistila, jestli ji ještě dokážu číst v originále.
Verše moc nečtu, takže pro mě to bylo jednoznačně vykročení z komfortní zóny a řekla bych, že se vyplatilo. Je to přístupné i pro dnešního čtenáře, takže tomu klidně dejte šanci. Evžen a jeho životní styl mě sice moc neoslovil (chvilku dobrý, ale pak tím začne být člověk unuděn, asi jako sám hlavní hrdina). Popis života na ruském venkově, přírody i ruské zimy byl pro mě osobně zajímavější. U smrti Lenského jsem nakonec prakticky nedýchala a finální setkání s Táňou bylo velkolepé.
Miluji Puškinův způsob psaní, jak příběh prokládá vlastními postřehy a komunikuje se čtenářem. Celý příběh je pro mě umocněn faktem, že mám s Taťánou hodně společného. Je to krásná ruská poezie.
jambický tetrametře (ba-DUM ba-DUM ba-DUM ba-DUM), shledávám, nejsi pro mě. v ruštině to musíš bejt jiná liga.
příběh, a jeho vyprávění, je nuda, dovršená ba-DUM ba-DUM ba-DUM ba-DUM.
Určitě neprohloupíte, když se dáte do čtení této krásné klasiky! Puškinův veršovaný román se čte lehce, mě osobně děj rychle plynul. Zaujal mě jazyk a vypravěč, který hovořil ke čtenáři, což mám moc ráda.
Zápletka, ač nestárnoucí, je jednoduchá, asi jsem čekala něco spletitějšího.
Ruští autoři mi byli vždy blízcí, jejich styl psaní mě nepřestává udivovat a ráda se k nim vracím. Evžen Oněgin je jedno z mých nejoblíbenějších ruských děl. Nějak jsme si, tuším, padli do oka...
"Jen klidně pijte zatím,
jiskřivý nektar života,
mě s vědomím, že ho jednou ztratím,
smiřuje jeho nicota."
Štítky knihy
19. století ruská literatura dvojjazyčná vydání
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Kniha Evžen Oněgin / Евгений Онегин je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 2 307x |
| Čtenářské výzvě | 171x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 377x |
| Chystám se číst | 389x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 18x |
(SPOILER) Puškin, dle mého jeden z nejlepších ruských klasiků, jehož díla jsou i na dnešní dobu čtivá a poutavě napsaná. A tento veršovaný román je toho důkazem. Hlavní postava je Evžen Oněgin, ruský znuděný šlechtic který marně hledá smysl života. Je unaven a znechucen absolutně vším. Na scénu pak vstupuje Taťána, mladistvě romantická bytost, která Oněginovi vyjeví v dopise své city k němu. Jak už to tak v životě bývá, ti dva se náhodně sejdou po x letech, zatímco v minulosti Oněgin Taťánu odmítá, teď u něj dochází k citové proměně, ale je již pozdě.
Evžen Oněgin jako příběh osudové ale nenaplněné lásky bude dojímat a současně i vzbuzovat otázky věčně.