Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284/bmid_evzen-onegin-EGW-284.png
4
1341
142
Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1999 , RomeoOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) , 1833
více info...
Přidat komentář
Jako první jsem viděla filmovou podobu, která se mi hodně líbila, proto, když jsem si sestavovala seznam k maturitě, neváhala jsem a Oněgina do něj šoupla téměř okamžitě. Asi to byl osud, protože jsem na něj měla mít do hodiny i referát. :D Člověk, když čte tuto knihu, se musí dostatečně soustředit. Nebo aspoň já to tak měla, protože text ve verších byl někdy problém. Kapičku jsem se tím prokousávala a povedlo se. Byla jsem spokojená, že to opravdu mělo děj! (Některým veršovaným dílům chybí, a na to jsem pak vysazená, můžu vyletět z kůže! :D) Taťána byla naivka, ale nepřestala milovat ani nezačala nenávidět, když jí Evžen odmítl. Byl tak trochu sobecký, vše nezávazně, sofistikovaný. Proto si závěr zasloužil, ale nebudu lhát - bylo mi ho líto! :( Ohledně Taťány, chápu, že to tahle v minulosti chodilo - dobře se provdat, ale, sakra!, jak mohla být s mužem, kterého nemilovala, žít bez srdce, které jí ukradl někdo jiný a nakonec mít tolik odvahy, že když jí Evžen srdce přinesl, chladně a dokonale hraně ho odmítnout. Ta ženská má můj obdiv. Bavilo mě to a vřele doporučuji. :)
Myslím si, že mě to chytlo až ke konci, když ho odmítla. To bylo dobré, dobře mu tak.
Pro mě povinná školní literatura. Díky tomu asi nedokážu Puškina dostatečně ocenit.
Podľa mňa sa najlepšie číta Eugen Onegin ,vtedy ked je človeku pri srdci úzko.Akoby čítanie Onegina dodávalo mojej priateľke melancholií nevídaný pôvab.Puškin mi svojou genialitou pripomína Shakespeara, ale duševne mi je bližší ako on.Asi pre to ruské či slovanské, čo z Puškinovho písania cítim.Neviem..ale je to v každom prípade krásne dielo:)
Já píši Vám. Co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mě pohrdáním trestati.
Leč ještě věřím, nešťastnice,
že mě Váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout. .....a kdo není tak trochu Taťánou a kdo není tak trochu Oněginem, kdo netrpí a nedoufá, kdo neopovrhuje a nekaje se? Láska, nenávist, pokora, co víc chtít, v co víc doufat.
Musím uznat, že některé povinné četby mne dost obohatily. A Evžen do tohoto výčtu nesporně patří. A přestože mi celou dobu nebyl nijak sympatický, v posledních slokách jsem Tatáně přála, aby k sobě nebyla tak tvrdá a trochu si s ním užila :-)
Jedna z mála povinných četeb,které jsem si nakonec zamilovala. Pane učiteli,moc děkuji za ten týden zoufalství a luštění veršů, ke kterým jsem měla odpor. Sama bych se do toho nikdy nepustila.
Prvních dvacet stran bylo strašně náročných na soustředění, Ale pak se začtete a je to bezva. Moc hezký a překvapivý příběh, co se týče Vladimira. A opravdu je to o tom, že " Ráj se zdá dost žádoucí jen v zakázaném ovoci."
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Bohužel jsem ji nečetla v originále, i když se díky ní snad naučím rusky... zajímalo by mě totiž, jestli jsou verše v originále taky tak zvukomalebné, plynoucí, úderné, ... a zkrátka takové, jak se mi líbí.
Zaujal mne i zdánlivě jednoduchý děj - líbí se mi jeho myšlenka, jak se nakonec všechno obrátí. Jako bychom si ze svého chování skládali sami sobě zrcadlo, střípek po střípku... Mnohem víc se mi ale líbily takové ty "postřehy mimo". Třeba: "Snad nemáš rád tu plavovlasou? Já bych se nadchl touhle krásou, kdybych byl básník jako ty. Ta Olga je vzor prázdnoty."
Jedno z mála veršovaných děl, které mám opravdu ráda. Jako že většinou jakoukoliv poezii jen těžko skousávám, tak tento román ve verších je pro mě naopak ukázkou nejvyššího umění. Celý děj, verše, vylíčení ruské smetánky i poklidný život na venkově, zkrátka vše mě bavilo. Oněgin ve mě zanechal mnoho kladných dojmů a s chutí si ho kdykoliv přečtu znovu.
Přečteno několikrát (základní škola, několikrát na střední, taky na vysoké) a stále je Evžen Oněgin jednou z mých nejoblíbenějších knih. Vlivem toho, že se vyvíjím, zažívám nové věci, vidím v díle nové věci, krásné verše, které je potřeba si zaznamenat. Veršovaný román má spád, pohltí vás a jen tak nepustí :)
Lyrickoepický příběh, na jehož čtení, pokud si jej chcete vychutnat, doporučuji klidné prostředí. Ne že by šlo o nějaké složité dílo, ale ve vleklejších pasážích můžete mít někdy pocit, že kloužete kamsi mimo děj, a někdy tak ztratíte i několik krásných veršů.
Verše popisující souboj jsou neuvěřitelně silné.
Tohle je tedy onen známý "zbytečný člověk".
Řekla bych, že je to nejkrásnější kniha, jakou jsem četla. Je zde patrný vývoj Oněginovy osobnosti a moc mě zaujal. Obecně se kniha četla dobře.
Každé knize dám alespoň 30 stran, abych si byla jistá, zda mě kniha nadchla nebo ne. Jsem ráda, že mám takovéto pravidlo.
Začátek je nezajímavý a celkem špatně se čte, ano, je to nejspíš tím, že zvyknout si na tempo a styl psaní chvilku zabere. Přesně to je ta chvíle, kdy musíte vytrvat, protože z ničehonic děj dostane spád a vy budete hltat každou sloku.
*Obsahuje spoiler! Sice malý, ale je tam ;)
Děj je poutavý, Taťána je možná trochu moc naivní a příliš prožívá neopětovanou lásku ze strany Oněgina, ale nesmíme zapomínat, že jsme v Rusku v 18.st. Konec mě mile překvapil, žádná love story, která by z díla udělala něco průměrného.
Obdivuji, kromě samotného autora samozřejmě, překladatele Josefa Horu, jenž knihu přeložil do čtivé formy a nezapomněl dodat ani vysvětlivky na konec, aby čtenář mohl pochopit i různé narážky a odkazy, kterých je kniha plná.
Ne každému se čte ve verších dobře, obzvlášť pokud se jedná o dílo psané, řekla bych, až archaicky. Avšak Evžena Oněgina doporučuji všem.
Evžen Oněgin - kdo by tento příbě neznal? Líbí se mi příběhy z ruského prostředí a je mi docela jedno, jestli se jedná o Annu Kareninu nebo Revizora. Co se týče tohoto příběhu, když se mě ve škole profesorka zeptala, co soudím o konečném rozhodnutí Taťány, řekla jsem, že udělal dobře, že bych na jejím místě udělala to samé. Jenže teď už si tím tak jistá nejsem. Jde tady o lásku x materiální zabezpečení a společenské postavení. Co je důležitější? To už musí každý člověk po přečtení posoudit sám, a proto rozhodně doporučuji knihu přečíst.
Chviličku mi trvalo, než sem se začetla, ale zanedlouho jsem se do toho dostala. Příběh mě absolutně pohltil a užívala jsem si každý verš:) Smutný a zároveň hodně hezký :)
Obdivuji, jak někdo dokáže takto zveršovat celý příběh tak, aby to mělo hlavu a patu. Jen škoda, že autorův život skončil zrovna tak, jako život postavy básníka Lenského.
Štítky knihy
19. století ruská literatura dvojjazyčná vydání
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Kniha Evžen Oněgin / Евгений Онегин je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 2 309x |
| Čtenářské výzvě | 171x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 377x |
| Chystám se číst | 389x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 18x |
Právě jsem dočetla. Ta povinná četba kolikrát není tak hrozná, jak si člověk myslí. Oněgin byl znuděný, protože měl prakticky všechno a Taťána se mu sama nabídla. Docela jsem ho chápala, kdyby ji musel dobývat, třeba by nedošlo ani na smrt toho Lenského. Já bych takový dopis nikdy nenapsala. Takže ji ani neobdivuju.