Everest sólo: (Průzračný horizont)

Messner neumí psát příliš poutavě a čtivě, ale na druhou stranu obsahově, a to v tomto případě hraje hlavní roli, je to velmi zajímavé. V této knize napsané v roce 2000 se vrací ke svému výstupu před 20 lety. Vyprávění je proloženo deníkovými záznamy jeho přítelkyně, která se výpravy účastnila. Messner se jejím prostřednictvím hodně odhaluje, a to také v tom špatném! To je dost nečekané a tuto otevřenost oceňuji. Autor též skvěle popisuje své pocity při finálním výstupu, kde opravdu jde až na doraz. Nečekejte chvástání, jak to zvládl levou zadní - fakt to nebylo jednoduché. Hodnotím tak 75-80%, 9. 3. 2025.

Poutavé vyprávění o nebezpečném sólovém výstupu se spoustou fotografií, v knize je vidět, že Messner byl vždy složitá osobnost a individualista a neměl nikdy ideální rodinné vztahy s partnerkami ani dětmi. Škoda,že Everest je v současné době takový komerční a takové horolezecké dobrodružství už málokdo zažije.

Messner je PAN horolezec . Narozdíl od komerčních výprav ,které mají vše na zlatém podnosu, od nošení zavazadel a prošlapávání cesty, přes " tlačení "klientů nahoru a potom spouštění klientů na lanech dolů , jen , aby si majetní rádobylezci udělali foto na nejvyšší hoře . Kolikrát zbytečně zahynou šerpové a vůdci ,kteří se je snaží za každou cenu dostat nahoru........Messner leze sám ,dokonce bez použití kyslíku a vše ,co potřebuje si nese..........opravdu obdivuhodné !! Líbí se mi , s jakou láskou popisuje krajinu , hory má v srdci od svých 5ti let a je to znát na jeho vyprávění.......moc pěkná kniha !!!

Knihu jsem četla asi v 17 letech (což už je dávno). Líbila se mi a do Messnera jsem byla zamilovaná (to už můžu přiznat). Ale neměla jsem ani tehdy špatný vkus. Líbí se mi do dnes a před pár lety jsme navštívili jeho muzeum u Bolzana. (Škoda, že tam nebyl...)