Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
Patrik Ouředník
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111505/mid_europeana-strucne-dejiny-dvacateho--Nif-111505.jpg
4
289
56
Co je pravda? Historická pravda? Literární pravda textu? Pravda utopií? Pravda paměti? K těmto otázkám nám Ouředník řešení neposkytne, nebo přesněji řečeno nám jich nonšalantně nabídne tolik - trochu jako ve výprodeji zlevněného zboží u vetešníků 20. století -, že to vyjde nastejno.
Přidat komentář
Dějiny jsou směsí fakt, pověr, drbů a představ. Ouředníkova kniha je tudíž poměrně přesná.
Kniha se mi dostala do ruky z jednoho prostého důvodu - dostala jsem vstupenku na stejnojmenné představení do divadla Na zábradlí... a abych byla v obraze, bylo nezbytné prokousat se nejprve touto útlou knížečkou. A nelituji. Jak přečtení knihy, tak návštěvy divadla. Jde o netradiční formu sepsání dějin 20. století - heslovitě, pomocí jednotlivých událostí, faktů, vynálezů... zvláštně namíchaný koktejl věcí, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale které ovlivnily vše, co se během posledního století událo... a vlastně udávají a ovlivňují i současnost. Souhlasím s komentářem "Jardydr", že i zdánlivě nezajímavé události, lidově řečeno "prkotiny", ovlivňují dějiny možná i více, než si připouštíme. Dějiny se skládají z maličkostí, kterou může být i vynález podprsenky či antikoncepčních pilulek. A takovýchto maličkostí je Ouředníkova esej plná (kromě všech těch nacistických a komunistických zrůdností).
Doporučuji i divadelní představení, pokud se na něj vypravíte, určitě si knihu nejdřívě přečtěte. Dovedu si představit, že představení pro nepřipraveného diváka může působit jako naprosto chaotická a nesmyslná směs podivných scének.
Za sebe bych akorát uvedla svůj pocit, že jak mě začátek knihy naprosto uchvátil, tak vzhledem k tomu, že styl psaní byl vlastně stále stejný, ke konci mě už nic nepřekvapilo. Navíc jsem měla pocit, že k některým věcem se autor zbytečně neustále vracel.
Kroutím hlavou a podivuji se nad tím, že někteří lidé považují tuto knihu za literaturu faktu. Pojmenování Stručné dějiny dvacátého věku, jak je psáno v podnadpise, je součástí hry. Europeana absolutně není historiografií. Ouředník píše metodou, kterou už před ním používal například Kurt Vonnegut, a to vystihováním a vybíráním toho absurdního, jež se stalo a děje a na tom stavět text, protože to, bohužel, nejlépe vystihuje podstatu našeho lidského světa. Působí to samozřejmě komicky, tragikomicky, depresivně, strašlivě, ale kdo by s tím mohl nesouhlasit? Dějiny, nejen dvacátého století, jsou absolutně nesmyslné, pokud nejsme ochotni připustit, že i iracionální příčiny, mají smysl. Pokud jsme ochotni se podívat pravdě do očí, tak spatříme nekonečný sled válek, utrpení, nacionalistického davového šílenství, a co je snad nejhorší, stále se opakujících lásek k politickým vůdcům. A to prostě člověk nedá, pokud věří, že něco má mít ještě vůbec smysl. Že existuje něco jako lidství. Vidím Patrika Ouředníka, píšícího tuto esej, jako nasraného člověka, přespříliš nasraného na to, aby ještě věřil ve význam rozčilování se. A tak se snaží smát. S černou satirou.
Od téhle publikace jsem toho moc nečekal. Popravdě jsem myslel, že to bude "učebnicové" převyprávění zásadních událostí evropských dějin. Nicméně pan Ouředník se k tomu postavil úplně jinak. Z historie 20. století "vyzobal" ty nejpoutavějších události a poskládal je do (většinou) tématických celků. Celkově z toho vyšel řetězec zajímavostí, který vás pobaví i poučí. Jednu hvězdičku ubírám za to, že mi malinko vadilo skákání v čase. Není to chyba, ale bylo by to o fous lepší, kdyby to autor nedělal tak často.
Rozumiem ľuďom, ktorí sú z tejto knihy sklamaní, rovnako aj tým, ktorí sú z nej nadšení. U mňa skôr prevláda sklamanie. Ak je niekto nadšený napríklad zo Sapiens, kde sú tiež poukladané rozličné historické epizódy (tie, ktoré sa autorovi hodia), no mieša ich s vlastnými hodnoteniami, tak sa mu môže páčiť aj táto kniha. Autorovi patrí uznanie za to, ako spája a asociuje rozličné historické udalosti a prúdy. Štýl, ktorým to robí, chýbajúca chronológia udalostí, preskakovanie z témy na tému a ich miešanie bohužiaľ robia knihu možno zaujímavou na počúvanie, ale nezapamatateľnou a pre mňa s malým prínosom. Radšej si vypočujem niečo, čo ide naozaj do hĺbky konkrétnej doby (ako napríklad Snyder) ako takýto guláš, ktorý je síce z dobrých surovín a je nápadito ochutený a servirovaný, no nakoniec mi vôbec nechutí a už zajtra si z neho nebudem skoro nič pamätať.
Tohle bylo jedním slovem skvělé. Než jsem začala číst, nevěděla jsem, do čeho jdu. Neměla jsem sebemenší tušení, co v sobě ona útlá knížečka ukrývá. Autor mě svým umem psát vtáhl již na první stránce. Způsob, jakým formuloval fakta, občas surový, sem tam ironický, jest famózní. O většině věcí, o kterých píše, jsem věděla, i tak jako by mi přišlo, že jsem se toho dozvěděla mnoho nového. Je to nejspíš tím, jak se Ouředník na různé situace kouká z různých úhlů pohledu. Velmi obohacující čtivo.
Naprostá konsternace autorovo mozkovou kapacitou a uměním zařazovat jednotlivosti do kontextu. Představuji si jeho hlavu jako obrovskou rozvařenou knihovnu, kde si všechny informace nacházejí správná místa. A kdyby to nebyla pravda byla by to čirá ironie a cynismus. Naše chování je prostě nepochopitelné a lidé šílení... Jízda, bavilo moc.
"A někteří filozofové říkali, že kult mládí je jedna z největších pitomin v dějinách lidského ducha a že je příznačné, že s tím přišli fašisté a komunisté..."
Velké rozpaky. Z textu jsem se nic moc nového nedozvěděla a ani mi nepřišlo, že by fakta byla seskládána do nějak provokativních souvislostí (aby nabyla nových, nečekaných významů). Vlastně to byl neuspořádaný guláš, kde se střídala témata i časové roviny beze smyslu a když jsem si někde v polovině uvědomila, že takhle to bude až do konce, byla jsem ráda, že je kniha útlá a zbývá mi už jen pár desítek stran….
Nejpřekládanější česká kniha napsaná po roce 1989. Při čtení jsem si kladl otázku, jak by vypadalo minulé století vykládané obyvatelem cizí planety nebo bezprostředním dítětem, které má ovšem bezbřehé znalosti historie a chápe souvislosti. Nehodnotí, pouze to hrne (jakoby jedno přes druhé, ale ve skutečnosti s logickou strukturou), přesto ukazuje mnoho. Nesnáším frázi, že někdo nebo něco nastavuje zrcadlo společnosti. Ale v tomhle případě je ta fráze přiléhavá jako nikdy. Právě díky té zdánlivé nezúčastněnosti.
Ouředníkova Europeana se tváří jako úhrn událostí dvacátého století, psaný v podobě dlouhého proudu textu bez oddechu, prokládaného různými skutečnými i fiktivními historkami, nepříjemně glosujícího naše vlastní dějiny a lidskou povahu. Cituje, parafrázuje a historizuje. Na jedné straně s maximálním odstupem, na druhé ovšem nelze nevidět ironický náhled na lidstvo a jeho hemžení. Autor nikoho nešetří, žádnou z populárních myšlenek, filozofických směrů a náboženských názorů, v neposlední řadě válek a rasových, či národnostních teorií. Nešetří pochopitelně ani národy a jejich obyvatele. Nešetří zkrátka nic z toho, co definovalo dvacáté století, vznik našeho současného myšlení a doby a onen Fukuyamův konec dějin, jímž nakonec své dílo uzavírá. Ve výsledku je jeho Europeana výborné a dost nepříjemné čtení. Nadčasové a kontroverzní. Chápu, proč tak populární i v zahraničí.
Skončila éra humanismu a vítr čechral klasy a sociální imaginárno a toulky přírodou a někteří matematici říkali... Krásně ujeté, tragicky smutné, po válce každé srandy Patrik generál.
Provokativní a zábavné. Místy vonnegutovské. Obdivuhodná erudice. Pořád nechápu, proč se toho o Ouředníkovi u nás moc neví.
Vyprávěcí styl ponejvíce připomíná dětské drmolení. Slovní zásoba a větná skladba jsou záměrně zjednodušeny, věty se za sebe kupí ve volných asociacích spojkou „a“, informace se opakují. Zrůdné válečné mašinérie jsou popisovány nevinně a naivně. Výsledkem je drsná ironie, ale i objevování netušených souvislostí. Výklad zestručňuje, ale nelze říct, že by zjednodušoval, uchovává si pouze nadhled umělce, který formou díla dal dostatečně najevo, že není vědec.
Přesto je ohromující míra znalostí a vědomostí, souvislostí a přehled, které musel Ouředník mít, než se do psaní pustil, protože volné asociace nelze chrlit, pokud nemáte co asociovat. Byť vyznívá spíše odlehčeně a humorně, je kniha plná koncepcí z filozofie, psychologie, historie, antropologie, psychoanalýzy, náboženství aj., jež musel autor znát a musel jim rozumět. I tak je výsledek ucelený, srozumitelný. Snad víc, než o dvacátém století, mi toho kniha řekla o člověku jako takovém.
Otevřená huba po celou dobu čtení. Obdivem. K panu Ouředníkovi. Ne k lidem a dvacátému století...
Bezpochyby velmi podnětné dílko, dobře se čte. Obsahuje spoustu odkazů k faktům, která ne každý zná, ale znát by měl. Svůj názor autor vyjadřuje úhlem pohledu na události aniž by ho prosazoval. Formálně velmi povedené. Do maximálního hodnocení mi chybí trochu více vhledu do detailu, což ale může být vnímáno i jako klad, já to vidím jako riziko. A taky bych uvítal doprovodnou dokumentaci, seznam zdrojů (to pro ty šťouraly, kteří chtějí jít více do detailu)
Tuhle knihu kdysi doporučoval můj oblíbenec, pan Ondřej Havelka, takže pokud jste v dějepise nedávali pozor a chcete si udělat základní představu letem světem a navíc vám nevadí, že je vše psáno jednou větou, jděte do toho, rozhodně doporučuji a koukám, že mi ta recenze taky vyšla na jednu větu, tak teď aspoň zhruba víte jak se vám takový text bude číst ;o)
ako inak, než absurdnou mozaikou vyložiť dejiny 20. storočia, dejiny storočia plného absurdít. famózne dielko.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) druhá světová válka (1939–1945) česká literatura dějiny Evropy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku |
| 2005 | Šmírbuch jazyka českého |
| 2017 | Antialkorán aneb nejasný svět T. H. |
| 2018 | Konec světa se prý nekonal |
| 1999 | Neřkuli |
Kniha Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 404x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 54x |
| Knihotéce | 95x |
| Chystám se číst | 151x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 6x |
Co lidé říkali, co se povídalo a co se v daném období dělo. Koncept knihy je rozhodně zajímavý, povídání má dynamiku a sdělované informace natolik závažné, že pozornost jen tak neztratíte (možná vás místy trochu přesytí). Máte pocit, že se vám dostává rychlokurzu dějepisu u stolu štamgastů v hospodě U Syrotků.