Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421919/bmid_eugenie-Gwj-421919.jpg
4
478
154
Podtitul: Příběh české hoteliérky. Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně poškodí hotel a připraví ji o otce a manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejenom novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Kniha je velmi pomalá a místy poetická. Hlavní hrdinka vnímá svět poměrně netradičně. Nicméně je to zase trošku jiný pohled na druhou světovou válku, který mě moc bavil.
Kniha je psaná velmi rozvláčně, ale zároveň nejde do hloubky. Květnatých popisů všeho možného už tam na mě bylo moc. Konec byl překvapivý. A co se dělo potom, co Eugenie odjela do Ameriky?
(SPOILER)
Audiokniha
Co se mi líbilo: krásná čeština, rozmanitost jazyka, hlas Jitky Ježkové.
A teď to ostatní: Celou dobu, co jsem poslouchala, mi nebylo jasné, jaký obraz o hlavní hrdince si dle autorky měl čtenář utvořit. Mělo nám jí být líto, protože byla provdána kvůli majetku za muže, kterého nemilovala? Měli jsme s ní soucítit, protože (jak sama říká) žila svůj život podle představ ostatních? Zřejmě takto jsme Eugenii měli vnímat. Možná, kdyby se příběh odehrával v jiné době, než během války. A taky abych ji takto mohla vidět, potřebovala bych, aby obraz jejího života byl úplně jinak vykreslen. Příběh byl vyprávěn hodně útržkovitě, chyběla mi spousta klíčových okamžiků. Například: Svatební den vykreslený do nejmenších detailů, pro mě však dost nepodstatných. Jednalo se o domluvený sňatek, nevěsta ženicha nemilovala, ale nikde ani zmínka o nějakých jejích obavách ze svatební noci, prvního sexuálního zážitku s člověkem, kterého prakticky nezná. Pak skok v ději, další kapitola a Eugenie se svěřuje tetě, že je asi těhotná. Kde je nějaké společné sžívání s manželem, zvykání si na novou životní roli? Další skok a dítě je na světě. Žádné zmínky o pocitech, zda se na dítě těší, vyrovnávání se s mateřstvím... A tak probíhá prakticky celý děj, vždy jen naznačeno, že zřejmě by mohla být nějaká změna v životě a v další kapitole už se to bere jako hotová věc.
K samotné hlavní hrdince (jak já ji na základě této knihy vnímám) - ta je nešťastná, protože má pocit, že žije život podle představ ostatních. Kdo tehdy, a vlastně i dnes, žije život jen a jen dle svých představ? Vždy jsou tu okolnosti, které neovlivníte. Různé rány osudu v podobě nemoci, tragických životních událostí, války, politického zřízení v dané zemi, nebo prostě jen morální normy té které společnosti. Důležité je, jak se s tím člověk dokáže vyrovnávat a zda umí nacházet radost i v tom původně nechtěném. Vlastně ani nevím, co přesně hlavní hrdinka v životě chtěla. Byla nešťastná, protože ji víc zajímal umělecký než rodinný život? V tom případě se měla tomu sňatku vzepřít a jít si za svým. Pak by to teprve byla ta pravá hrdinka. Jenže to by tak s největší pravděpodobností přišla o podporu rodičů, morální i finanční. Eugenie však byla zvyklá žít v relativním přepychu, který brala jako normu a zabývala se jen sama sebou. I v době války, kdy ostatní měli nouzi, přicházeli o majetek, byli odvlečeni do koncentračních táborů, si žila pohodlně, měla dvě zdravé děti, ke každému z nich vychovatelku, tetu důvěrnici, které se mohla se vším svěřit, manžel pro ni udělal co ji na očích viděl, a aby měla možnost alespoň občasného úniku ze svého pohodlného života, tak pro ni koupili byt, kde trávila jeden den v týdnu odpočinkem a následující den tam po ní přišla pokojská pouklízet. Všude kolem válka a její starostí bylo, aby měla udělanou hlavu na večerní návštěvu kina. Když jeli s manželem a dětmi na výlet, tak místo aby si užívala společně trávený čas, separovala se od nich a podléhala sebelítosti. A ještě cítila jako křivdu, že na zpáteční cestě se manžel zastavil vyzvednout zásoby pro hotel. Prostě, ta ženská mi s každou kapitolou byla míň a míň sympatická. I pak, když zemřeli rodiče a manžel, bych čekala, že nám autorka vykreslí hrdinku, jak musela čelit všem nesnázím s obnovou a fungováním hotelu, zásobováním v nelehké válečné a poválečné době. Jenže zase, dle všeho měla dostatek financí, schopný personál, který jí byl oddaný a tak opět řešila jen svůj intimní život. Od jednoho muže přijme zásnubní prsten a vzápětí si druhého vezme, což se mimochodem zase nedozvíme přímo, ale až v jakémsi závěrečném shrnutí. Žádné vnitřní dilema, rozpolcenost citů, takhle to vypadá, že si vzala toho, který byl momentálně po ruce a který jí zajistil rychlejší únik do Ameriky. Za celou dobu vyprávění nepoznáme její vztah ke svým dětem. Prostě já ji dle této knihy vnímám jako zpovykanou paničku, sobeckou, sebestřednou až bezcharakterní ženu, která je schopna nějakých emocí jen sama k sobě. Nechce se mi věřit, že taková ve skutečnosti opravdu byla. Aby mi byla sympatická a abych ji chápala, musela bych znát úplně jiné podrobnosti z jejího života, než které byly v příběhu uvedené. Teď, jak jsem to tak sesumírovala, si říkám, že i ty tři hvězdičky, co knize dávám, je až až.
Knihy Jany Poncarové se staly mou vášní. Nejsem odborník, ale podle mého názoru jde snad o nejlepší českou současnou autorku. Miluju její přesné popisy, které vás tak vtáhnou do děje, že máte pocit, že spolu s hoteliérkou Eugenií Egertovou Janečkovou kráčíte ve válečných dobách nádherným hotelem Continental v Plzni. Autorku sleduji i na sociálních sítích a neskutečně mě baví, jak o každém svém tématu do další knihy zjišťuje všechny historické podrobnosti, setkává se s lidmi, objíždí místa. Příběh Eugenie je opět příběhem jedné silné ženy, se kterou se osud rozhodně moc nemazlil. Rodiče ji provdali za muže, díky kterému mohli žít ve vysněném hotelu. Ten měl Eugenii sice zřejmě rád, ale ona by si jej dobrovolně rozhodně za muže nevybrala. Knížka popisuje osudy Eugenie před válkou, během války a také po válce, kdy na vedení hotelu zůstala úplně sama. Krásný a silný příběh.
Pěkně napsaný román a zajímavé téma pro nás, Čechy, 2. sv. válka zase trochu z jiné strany. Líbí se mi i styl psaní autorky a možná, že když budu v Plzni, že si i vzpomenu :-)
Zase krásný příběh o skutečné krásne inteligentní paní hotelierce a o ještě těžším toku dějin které ovlivnovaly rodinu i hotel.
(SPOILER)
První část knihy , kdy se Eugenie stává paní Ledeckou, kupují hotel, vzmáhají se atd. Byla prostě nádherná, jazyk, kterým autorka píše je dle mého názoru krásně poetický, místy melancholický a v částech dokonce až básnický, což se mi líbilo opravdu hodně, kniha je napsána čistým stylem, který je radost vtisknout na papír, Absolutně se nedivím, že je autorka tak oblíbená.
Hlavní hrdinka byla krásná a statečná žena, která mě občas sice pěkně štvala tím svým postojem k rodinnému životu a manželovi, který se tak snažil, aby byla šťastná a jí to bylo jedno, přičemž se k němu ještě chovala velice chladně, ale chápu, že alespoň pro ni to byl sňatek z donucení a sama si z dětství nesla vzpomínky na citově chladnou matku, tudíž s city neuměla pracovat ani jako manželka a matka. Navíc byla velice bystrá a manželství jí bránilo v možností se vzdělávat, tedy na jednu stranu chápu její chování. Na druhou stranu se mi stalo co už dlouho ne, zamilovala jsem se do mladého pana hoteliéra Ledeckého, tak jako dříve třeba do Old Satterhanda:) Už dlouho jsem si o žádném hrdinovi neřekla, že je opravdu formát a o těší mě to o to víc, že pan Ledecký byl osoba skutečná a všichni ho měli rádi, tak jako v knize, protože to dle názoru jeho současníků, skutečně byl úžasně hodný, obětavý , citlivý, vlastenecky založený a pracovitý muž.
Nehledě k tomu, že bylo velmi příjemné se dozvědět historii budovy, kterou jsem v životě již párkrát míjela, jelikož u Plzně máme chalupu a když, se nám vždy stýskalo po pulsu města, zajeli jsme si právě do Plzně a jelikož je Continental její dominatou, nelze ho nikdy minout.:)
Pokud knížku budu číst znovu , tak jedině přímo v Continentalu jako host na menší dovolené a budu si představovat jak tam po chodbách či okolí kdysi chodili hrdinové našeho příběhu. :)
Mám ráda příběhy podle skutečných událostí. Bohužel jsem od knihy čekala víc. Hlavní hrdinka mi začla být trochu sympatická až poté, co se vrhla na obnovu hotelu. Líbily se mi popisy doby, architektury apod., ale jako většině čtenářům, tak i mě chybělo těch dalších cca 40 let života. A chudák John...
Opět výborné čtení. Mám ráda tyhle romány podle skutečných lidí a skutečných událostí. Četlo se skoro samo.
Žiji v blízkosti Plzně a v hotelu Continental jsem byla půl roku na praxi v posledním ročníku hotelové školy. I když je to už nějaký pátek, hotel mám v živé paměti, protože jsem si prošla všemi profesemi. Bylo pro mě tedy velmi zajímavé, přečíst si kousek z historie hotelu a hlavně seznámit se s jeho majitelkou. Líbil se mi styl psaní, i když ze začátku pro mě byl příběh těžkopádný. Nakonec jsem ale moc ráda, že jsem vydržela a určitě se pustím do další knížky od autorky. Doma na mě čeká ještě Alžběta a Nina.
Já bohužel patřím mezi ty, které kniha nezaujala. Po Cyklistce jsem čekala víc. Děj se táhl, dlouhé popisy rozpoložené hrdinky a její strádání nad nevydařeným životem za války, kdy žila v relativním přepychu .... v polovitě jsem číst přestala.
Na tomto zpracování příběhu paní Eugenie mi nepřišlo nic uchvacujícího. Nemyslím si, že by to bylo nezajímavým příběhem. Spíš šlo o zpracování. To, co bylo tak (až příliš) květnatě a košatě popisováno na tolika stranách, bylo perfektně shrnuto v doslovu na jedné stránce.
Z knihy mám dojem, že autorka vzala kterýkoliv dostupný text o Eugenii z netu (fakta) a rádoby románový příběh vybudovala tím, že mezi tato fakta nacpala vatu. Spoustu vaty. Neustále někde někoho teple objímalo slunce, příjemně hladily paprsky, stromy se někam skláněly, domy se nakláněly, vítr tiše ševelil, okna zvědavě blikala .... Chvílemi jsem měla pocit, jako by bylo v neživých věcech víc života, než v hlavní hrdince. Rozhárané a věčně vnitřně nešťastné osobě, která nedostala lásku od matky a tak ji nedokázala dát ani svým dětem. Žádná postava tam není rozpracovaná do hloubky, jen hlavní hrdinka. A ta je zase rozpracovaná moc - i když se i přesto jeví jako dost emočně plochá osoba. Neustále čteme o tom, jak sice má naprosto všechno, co si asi tak mladá žena té doby může přát (zázemí, hodného manžela, zdravé děti, peníze), ale přesto nemůže dýchat. Ani kávu si neuvaří sama, na všechno má lidi (na které je hnusná) a je neustále nešťastná. Paní Poncarové se podařilo vykreslit Eugenii jako zcela nesympatickou osobu, pololeklou rybu. Někde na internetu jsem si přečetlaněčí vzpomínky na to, jak s manželem sjížděla vodu. Úplně mě to zarazilo, protože Eugenii z knihy si nedokážu představit jak sjíždí řeku, jak se upřímně a nahlas směje. Bohužel. Paní Poncarová nejen zazdila možná zajímavý příběh a osobnost Eugenie Ledecké, ale ani se to moc dobře nečetlo.
Moje první kniha od autorky. Stejně jako u Podbrdských žen - krajina, místa která jsou mi velmi známá, perfektně popsaná. Přečteno během chvilky.
Poslech audioknihy
Autorce se povedlo úplně úžasně vystihnout dobovou atmosféru, hlavně tu prvorepublikovou, která má v mém srdci nesmazatelné místo.
Eugenie mi nebyla sympatická. Nicméně i přes mé pocity vůči hlavní hrdince, se mi kniha poslouchala díky Jitce ježkové moc hezky.
Mám tedy přečteny všechny autorčiny knihy, ale stále u mě vedou Podbrdské ženy, ty už asi nic nepřekoná.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
,,Někdy nás osud postrčí na místo, které bychom si sami nevybrali."
Prý příběh jak ze stříbrného plátna...?
Povrchní, uvzdychaný, trochu poetický, trochu plochý, květnatě napsaný, melodramatický.
Přesto pro mě nuda v Plzni.
,,Zdá se, že nám ženám přineslo osvobození ještě větší kus svobody než mužům."
Snad konečně byla šťastná, Eugenie, Evža, Evženka,
hříšná jenom myšlenka, chladná jako led.
Když sny rodičů jsou vykoupeny štěstím jejich dcery,
pak manželství je okovami, věno ženy velký svůdce,
láska v koutě tichý škůdce.
P.S.: Každý svého štěstí strůjce...
Audiokniha: Jitka Ježková čte tklivě, procítěně.
Autorka má lepší knihy. Zdlouhavé pasáže, skoky v příběhu. Jediné plus, vidím v tom, že to je skutečný příběh.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Eugenie: Příběh české hoteliérky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 656x |
| Čtenářské výzvě | 137x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 199x |
| Chystám se číst | 233x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 8x |
Kniha se mi libila - az prekvapive moc, vzhledem k tomu, jake jsou nektera hodnoceni zde. Nerusilo me, ze autorka nerozvedla nektere linky - potencialni obavy z prvni noci, vztah k detem atd atd. Tak by to vypravel dnesni clovek. Pribeh, ktery jsem nasla na strankach knihy, jako by skutecne vypravela zena, DAMA, ve veku me babicky. A ja se vypravenim nechala unaset a bylo mi v pribehu proste dobre.