Eugen Oněgin

Eugen Oněgin https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/312962/mid_eugen-onegin-wB7-312962.png 4 749 132

Popis knihy zde zatím bohužel není...

Žánr:
Literatura světová , Romány , Poezie

Vydáno: , Sfinx – Bohumil Janda
Originální název:

Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) , 1833


více info...

jozik_v_tumane
jozik_v_tumane
06.02.2024 4 z 5

Líbilo se mi to, ale při vší úctě Horův převod hodnotím jako špatný. Některé rýmy jsou velmi povedené, těch je ale menšina. Převažují ty kostrbaté, příliš komplikované, nepřirozené. Překlad Milana Dvořáka je mnohem elegantnější.

tereza0319
tereza0319
10.01.2024 3 z 5

(SPOILER) Ze střední školy mám zafixováno, že Taťána se tím, že napsala dopis Oněginovi, prohřešila proti tehdejším společenským pravidlům, protože tenkrát ženy muže nenaháněly, tudíž porokázala velkou odvahu. Nevím, kde jsem to vzala, v knize se to vůbec neřeší. Byla jsem proto trošku zklamaná, že je Táňa v uvozovkách jen citlivá, plachá a myslí si, že život je takový, jak se píše v knihách. Na konci vyprávění se z ní stává chladná (i když jen na povrchu) a ctnostná žena. Její přerod je kvůli vynechávkám v textu takřka okamžitý. Oněgin je popsán daleko plastičtěji. To, že nechtěl Taťánu poškodit vzájemným svazkem, protože vnímal její čistotu, je podle mě tak zásadní, že NEMŮŽE být označen za cynického povrchního floutka. Navíc ho dopis dojal, nevysmíval se mu, takže nebyl až tak citově okoralý. Oceňovala jsem autorovy trefné poznámky o životě, které dělaly příběh daleko zajímavějším. Klobouk dolů před ním, jaký postřeh měl v tak nízkém věku! S čím jsem se nedokázala srovnat, byly vynechané části textu a jejich uvedení vzadu za příběhem, vyprávění to roztrhalo, a ten přerušený censurovaný konec, to už byl vrchol. Jak to asi ukončil? Naproti tomu, zřejmě nutné opěvování krás země a politické narážky v poslední hlavě už pro mě byly navíc. Moc se mi líbily ilustrace ve vydání z roku 1956, byl to takový nakreslený text.


ddkk
ddkk
06.01.2024 5 z 5

Já píši vám - co mohu více? Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout...

Dopis Taťány Oněginovi byl v době mých gymnaziálních studií snad nejvíce citovanou částí ruské romantické literatury. Samozřejmě v originále!

Puškin byl vynikající autor a jeho dílo - nejen Oněgin, určitě stojí za přečtení.

Doporučuji.

Oponn
Oponn
20.08.2023

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Pamatujete si, když jste jako dítě měli poprvé čokoládu a věděli jste, že je to láska na celý život? Já taky ne, ale u Oněgina si to pamatovat budu. Opět se ruským velikánům omlouvám, že jsem je takovou dobu zanedbával, protože tato perla mi utíkala velice dlouho. Anebo možná dobře že tak, být Oněginem dotknut skrze proklínanou povinnou četbu, snad bych jeho kouzlo nebyl objevil.

Na(ne)štěstí jsem své poznámky k Oněginovi ztratil. Měl bych si sehnat nový deník a ne tu repliku Listerova trička. Tudíž nemám kromě pocitů, které vě mně zůstaly, více co napsat. Stejně bych tu vnitřní čtenářskou naplněnost nedokázal dostatečně vystihnout pohými slovy, to se musí zažít.

KarolinaFifth
KarolinaFifth
14.07.2023 5 z 5

To je čirá krása. Klenot. Mistrovsky napsané verše, děj je jemný, stejně jako jazyk včetně jazyka českého překladu. Myslím si, že to není esence Rusásctví, verše zachycují esenci citlivého člověka. Není to přehnaně tklivé, autor neulpívá dlouze v jedné scéně, ale lehce se přahuje k dalším tématům, vklouzává do dalších míst, ale přitom nenásilně a jemně.

Alethea_k
Alethea_k
03.07.2023 3 z 5

Nejspíš zde půjdu proti proudu. Ve škole nám bylo o Puškinovi básněno, samozřejmě rozebírán i Evžen Oněgin. Mně se ale v dosti případech kniha nelíbila. Respektive - byly pasáže, které se mi líbily velmi a ty jsem hltala, ale ty velice rychle skončily....
Nelíbilo se mi, že se tam ve spoustě pasáží nic neděje. Byla jsem z toho celého rozpačitá. Vnímám hodnotu díla z hlediska literárního vývoje a vědy, ale čtenářsky je to za mě přeceňované dílo.

Briv
Briv
08.06.2023 4 z 5

Už pár let se snažím přečíst si knihy, které jsou doporučené ke četbě na střední škole a teď přišel na řadu Evžen Oněgin. A i když přiznám, že jsem nečekala, že by mně toto dílo zaujalo, tak to tak nakonec opravdu bylo. Krásně veršované, povedený překlad. Do detailu si asi dílo netroufnu rozebrat, ale byla jsem spokojená.

SimonaA.
SimonaA.
25.04.2023 5 z 5

Moje srdcovka prostě.

Kabuky
Kabuky
22.04.2023 5 z 5

Nádherně čtivá kniha.

Hakate
Hakate
04.09.2022

Ruská literatura mě příliš neoslovila. Tato klasika potvrzuje pravidlo. Velmi krásné dílo.

Belanna
Belanna
28.08.2022 5 z 5

Co dodat, krásný veršovaný román. Perfektní překlad, originál mistrovský.

666Jitka
666Jitka
18.08.2022 5 z 5

(SPOILER) Klasické dílo ruské poezie jsem si po dlouhé době znovu připomněla a to hnedle 2x. Vrcholný román ve verších A.S.Puškina, který napsal ve vyhnanství, se krásně čte - téměř člověku nepřijde, že by četl poezii, s jakou lehkostí je dílo napsáno. Autor v knize rozvíjí několik témat jako je rozporuplný život tehdejší ruské smetánky, znudění životem plným večírků a bálů, splín, znechucení sebou samým, pohrdání tehdejší společností, přátelství, zradu, lásku a samotu. Příběh cynického a zbytečného člověka s sebou v postavě Evžena Oněgina nese autobiografické prvky a odráží se v něm básníkova sebereflexe. Naopak v postavě Táni nacházíme silnou, čistou, upřímnou, ryzí a čestnou osobnost.

Knihy_nad_zlato
Knihy_nad_zlato
18.08.2022 5 z 5

Od téhle knížky jsem nic moc nečekala, vždyť kdo by taky měl vysoká očekávání od povinné četby, že jo? O to víc jsem byla překvapená. Tohle bylo výborný.
Teda přiznávám, některý pasáže asi mohly být kratší, ne tak zdlouhavé, ale komu by to vadilo, když je to psaný, tak krásným jazykem? Postavy jsem si hned oblíbila. Ať už přímo Evžena, nebo třeba básníka či Taťánu. Všichni byly super. Jasně, zápletka možná byla trošku jednodušší, ale mě to vůbec nevadilo, protože prostě ten jazyk. Ty verše jsou fakt nádherný. A teda veškerý obdiv překladateli.

lukaskmn1
lukaskmn1
24.07.2022 5 z 5

Geniální.

coquus
coquus
12.04.2022 3 z 5

Tato kniha se mně v rukou ocitla více méně náhodou, a tak když už byla po ruce, proč se do ní nezačíst. I když básně nejsou druhem literatury, který bych vyhledával, nakonec jsem knihu přečetl celou. Musím přiznat, že se mně občas povedlo zachytit myšlenku, která stála za povšimnutí či úvahu - a navíc se to ještě rýmovalo, pozoruhodné…

s1ombrehimawari
s1ombrehimawari
12.03.2022 4 z 5

Pamatuju si, jako by to bylo včera, kdy se v našem souboru inscenoval Evža. Ah. Hvězdičku ubírám za zdlouhavý začátek a autorovy vstupy do příběhu.

anezka1711
anezka1711
15.02.2022 5 z 5

(SPOILER) Knihu jsem přečetla jedním dechem ani ne za týden. Bohužel někteří příběh nechápají a hned se v něm ztrácí... to já bohužel a naštěstí/naneštěstí říct nemohu. Tou samou situací, co Taťána jsem si úplně přesně prošla, když mi řekl, že chce mít vlastní svobodu a nechce, aby se kvůli němu trápila a jak ona tak i já jsem se z toho jakou dobu vzpamatovávala, až jsem potkala toho pravého.

Nemám.jméno
Nemám.jméno
02.02.2022 3 z 5

Evžen Oněgin je bezesporu geniální dílo, kterému se nedají upřít barvité výrazy a živé popisy ruské krajiny. Příběhu navíc dodává na zajímavosti troška autorova cynismu. Bohužel jsem si ale do první poloviny knihy nemohla zvyknout na neobvyklou skladbu slok a děj byl na mě až moc rozvláčný.

Kontryhelka
Kontryhelka
23.01.2022 5 z 5

Velice známé dílo hlavně z hodin literatury, rozbor díla a příprava na maturitní zkoušku.

mirektrubak
mirektrubak
07.01.2022 4 z 5

„Jsem u konce však: nebudu
se sobě vzpírat v marném zdání;
vím, nemohu již: jste má paní.
Vzdávám se svému osudu.“

Moje jediné předchozí setkání s básníkem Puškinem ve mně valný dojem nezanechalo a další jsem už neplánoval. Ale pak jsem na Oněgina náhodou (při hledání Fausta :-) narazil na stránkách pražské knihovny v podobě volně stáhnutelného PDF, v překladu Josefa Hory. Nahlédl jsem, začetl se ... a s radostí dočetl až do konce! Bavily mě Puškinovy vstupy do děje, přišly mi jako vhodný kontrapunkt k romanticky pojatému vyprávění: Puškin, který nejenže básní o Oněginovi, ale také Puškin, která básní o Puškinovi, kterak básní o Oněginovi. :-) Nečekal bych takto modernistický prvek u básníka, jehož dílo jsem považoval za klasický vzorek strojeného romantismu. Překvapení, ale příjemné!
Puškinova dovedná práce s jazykem by v Oněginovi stála za pochvalu sama o sobě. Ale mně navíc zaujal značný kontrast mezi košatým jazykem a vlastně velmi minimalistickou zápletkou. A ono to dohromady fungovalo! Puškinova trochu barokní, ornamentální výstavba veršů nezastínila fakt, že jsem se v Oněginovi setkal s velmi nadčasovým (až archetypálním) příběhem, který se v průběhu časů stále opakuje, v literatuře i v životě! Ano, tragicky často se nám stává, že vinou našeho strachu z citových investic mineme volání hlasu z hloubky našich srdcí – a zjistíme to, až když je na všechno pozdě a nic už nejde spravit.

„Ó lidé! Nejste podobní
pramatce Evě v jejím snění?
Co dáno vám, to nechcete;
leč neustále tíhnete
k zmiji a k tajemnému kmeni:
jíst z plodu zakázaného…
Ráj rájem není bez něho.“