Etika svobody

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor vysvětluje vlastní teorii, která zdůrazňuje, že vlastnictví a vlastnická práva jsou společným základem ekonomie i politické filozofie. Představuje pozitivní teorii svobody. Stát považuje za nepřítele svobody a skutečného práva. Kriticky hodnotí moderní teorie, jež se týkají politické filosofie svobody - teorii Misesovu, Hayekovu, Berlinovu a Nozickovu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/71_/71197/etika-svobody.jpg 46
Orig. název:

The Ethics of Liberty (1982)

Žánr:
Literatura naučná, Ekonomie a obchod, Filozofie
Vydáno:, Liberální institut
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Etika svobody

Přidat komentář
TomOshibana1991
28.09.2017

Je až neuvěřitelné k jak revolučním závěrům Rothbard dospěl. Přitom "pouze" navazuje na dlouhou tradici racionálních filozofů. Od Aristotela a stoiky, přes středověké myslitele jakým byl Tomáš Akvinský ke scholastikům a přirozeněprávním myslitelům, a dovádí jejich učení do logického konce.

Misericordia
09.11.2016

Libertariánska utópia snívajúca o slobode bez štátu, a to v 20. storočí, kedy sme úplne nesebestační a závislí na prepracovanej a zložitej organizácii spoločnosti! Ak by sme zrušili štát, už to znie absurdne, pre zaistenie obrany by sa musela zorganizovať nová inštiúcia, ktorá by vystupovala, aspoň sa domnievam, ešte násilnejšie a budovala by svoj nový štát... Ak chceme menej štátu, musíme byť aktívnejší my sami občania. Pochybujem však, že sa vzdáme svojho pohodlného života a obetujeme sa pre spoločnosť vďaka etike, ktorá nepozná vďačnosť za tradíciu práva a mnoho ďalších inštitúcií. A možno vôbec hovoriť o etike, keď má byť človek sám sebe nedotknuteľným vlastníctvom? Nie je to skôr svojvôľa? Kde je zodpovednosť za druhých a za seba pred inými? Etika slobody predsa nie je žiadna etika.

Vzťah k druhému problematizuje môj vlastnený svet. Nad "nenarušiteľnosťou" súkromného vlastníctva stojí neporušiteľnosť ľudskej bytosti. Blížny v núdzi ma vyzýva prekonať vlastný egoizmus a podeliť sa. To sa deje aj prostredníctvom reči. Až tam, kde nie je ochota spolu hovoriť a dohodnúť sa, tam ľudia berú do rúk zbrane. (+Myslím, že aj neschopnosť a neochota prvých "Američanov" nadviazať komunikáciu s domorodcami, viedla k násiliu a zdá sa mi, že to nepriamo ovplyvnilo aj to "súkromné zmýšľanie" o nenarušiteľnosti práva na seba, svoj majetok a "práva" zastreliť každého, kto sa objaví na mojom pozemku).

Naše telo a slobodu sme si však sami nevytvorili, ale dostali sme ich. Telo predsa nie je nejaký statok, ktorý som si privlastnil, ja ním som.

Dooma
13.06.2012

Murray Rothbard v této knize velmi jasným a logickým stylem vysvětluje základy etiky svobody, ve které obhájí soukromé vlastnictví jakožto přirozené právo člověka a vlastnictví sebe sama, jakožto nezcizitelné právo. Právo na vlastnictví sebe sama a vlastnictví vyrobeného či smluvně získaného majetku, jak v knize dokazuje Rothbard, je součástí přirozené univerzální lidské etiky a není možné obhájit univerzální etiku, která by toto popírala. Dále se v knize věnuje věcem, které odvozuje z této etiky, jako jsou otázky legitimního a nelegitimního násilí (agrese), vynutitelné a nevynutitelné smlouvy atd. V závěru knihy poté podrobuje kritice instituci státu, která ve světle univerzální lidské etiky je institucí páchající agresi vůči svobodným občanům. Ukazuje proč zdanění je nutně aktem agrese a proč by libertarián měl usilovat o zrušení státu. V této souvislosti poukazuje i na to, jak by mohla fungovat libertariánská společnost bez státu a to i v oblasti zajištění obrany a spravedlnosti (Rothbard zde zmiňuje rozpor, kdy instituce, která páchá největší agresi vůči občanům - stát - má zajišťovat bezpečnost těchto občanů). Rothbard je tedy se svými úvahami jinde než jeden z nejznámějších představitelů Rakouské škola F. A. Hayek, neboť nepřisuzuje státu ani tu roli vynucovatele obecných pravidel chování a dokonce považuje za velmi negativní a nebezpečné, pokud si stát udržuje monopol na obranu a vynucování spravedlnost. Představu liberálů věřících v omezený stát považuje za utopii. V závěru knihy Rothbard diskutuje pojetí jiných ekonomů - zkritizuje Nozickovu teorii, Hayekovu definici donucení a poukazuje i na chybné pojetí etiky u Misese, který jako hodnotově neutrální ekonom byl zastáncem utilitarismu v etice - Rothbard poukazuje na chybnost tohoto postoje ve světle jím vyložené etiky svobody (a to i přesto, že Misese považuje za ekonoma, který mu dal nejvíce v jeho ekonomickém vzdělání a kterého velmi ctí - pouze doladil některé drobnosti v jinak dle něho vynikajícím díle Ludwiga von Misese).

Kniha mne přivedla ke spoustě novým myšlenkám a donutila mne se zamyslet nad tvrzeními, které člověk do té doby považoval za jaksi nepopiratelná či nezpochybnitelná.