Etika svobody

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor vysvětluje vlastní teorii, která zdůrazňuje, že vlastnictví a vlastnická práva jsou společným základem ekonomie i politické filozofie. Představuje pozitivní teorii svobody. Stát považuje za nepřítele svobody a skutečného práva. Kriticky hodnotí moderní teorie, jež se týkají politické filosofie svobody - teorii Misesovu, Hayekovu, Berlinovu a Nozickovu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71197/etika-svobody.jpg 4.59
Žánr:
Literatura naučná, Ekonomie a obchod, Filozofie

Vydáno: , Liberální institut
Originální název:

The Ethics of Liberty, 1982


více info...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Etika svobody

TomOshibana1991
28.09.2017

Je až neuvěřitelné k jak revolučním závěrům Rothbard dospěl. Přitom "pouze" navazuje na dlouhou tradici racionálních filozofů. Od Aristotela a stoiky, přes středověké myslitele jakým byl Tomáš Akvinský ke scholastikům a přirozeněprávním myslitelům, a dovádí jejich učení do logického konce.

Misericordia
09.11.2016

Libertariánska utópia snívajúca o slobode bez štátu, a to v 20. storočí, kedy sme úplne nesebestační a závislí na prepracovanej a zložitej organizácii spoločnosti! Ak by sme zrušili štát, už to znie absurdne, pre zaistenie obrany by sa musela zorganizovať nová inštiúcia, ktorá by vystupovala, aspoň sa domnievam, ešte násilnejšie a budovala by svoj nový štát... Ak chceme menej štátu, musíme byť aktívnejší my sami občania. Pochybujem však, že sa vzdáme svojho pohodlného života a obetujeme sa pre spoločnosť vďaka etike, ktorá nepozná vďačnosť za tradíciu práva a mnoho ďalších inštitúcií. A možno vôbec hovoriť o etike, keď má byť človek sám sebe nedotknuteľným vlastníctvom? Nie je to skôr abstraktná predstava ľubovoľného zachádzania s vlastným telom odvodená od voľnosti pohybu? Nekončí takáto sloboda na hranici vlastného plotu, ktorý navyše treba strážiť puškou pripravenou pri okne? Etika slobody predsa nie je žiadna etika.

Druhí problematizujú môj vlastnený svet. Nad "nenarušiteľnosťou" súkromného vlastníctva stojí neporušiteľnosť ľudskej bytosti. Blížny v núdzi ma vyzýva prekonať vlastný egoizmus a podeliť sa. To sa deje aj prostredníctvom reči. Až tam, kde nie je ochota spolu hovoriť a dohodnúť sa, tam ľudia berú do rúk zbrane. (+Myslím, že nielen neochota nadviazať vztyk s "divochmi", ale aj jazyková bariéra ranonovovekých prisťahovalcov "Američanov" , viedla k násiliu, kde vyhral silnejší, a zdá sa mi, že to nepriamo ovplyvnilo aj to "súkromné zmýšľanie" o nenarušiteľnosti práva na seba, svoj majetok a "práva" zastreliť každého, kto sa objaví na mojom pozemku).

Naše telo a slobodu sme si však sami nevytvorili, ale dostali sme ich. Telo predsa nie je nejaký statok, ktorý som si privlastnil, ja ním som. Ale zároveň starnem a...


Dooma
13.06.2012

Murray Rothbard v této knize velmi jasným a logickým stylem vysvětluje základy etiky svobody, ve které obhájí soukromé vlastnictví jakožto přirozené právo člověka a vlastnictví sebe sama, jakožto nezcizitelné právo. Právo na vlastnictví sebe sama a vlastnictví vyrobeného či smluvně získaného majetku, jak v knize dokazuje Rothbard, je součástí přirozené univerzální lidské etiky a není možné obhájit univerzální etiku, která by toto popírala. Dále se v knize věnuje věcem, které odvozuje z této etiky, jako jsou otázky legitimního a nelegitimního násilí (agrese), vynutitelné a nevynutitelné smlouvy atd. V závěru knihy poté podrobuje kritice instituci státu, která ve světle univerzální lidské etiky je institucí páchající agresi vůči svobodným občanům. Ukazuje proč zdanění je nutně aktem agrese a proč by libertarián měl usilovat o zrušení státu. V této souvislosti poukazuje i na to, jak by mohla fungovat libertariánská společnost bez státu a to i v oblasti zajištění obrany a spravedlnosti (Rothbard zde zmiňuje rozpor, kdy instituce, která páchá největší agresi vůči občanům - stát - má zajišťovat bezpečnost těchto občanů). Rothbard je tedy se svými úvahami jinde než jeden z nejznámějších představitelů Rakouské škola F. A. Hayek, neboť nepřisuzuje státu ani tu roli vynucovatele obecných pravidel chování a dokonce považuje za velmi negativní a nebezpečné, pokud si stát udržuje monopol na obranu a vynucování spravedlnost. Představu liberálů věřících v omezený stát považuje za utopii. V závěru knihy Rothbard diskutuje pojetí jiných ekonomů - zkritizuje Nozickovu teorii, Hayekovu definici donucení a poukazuje i na chybné pojetí etiky u Misese, který jako hodnotově neutrální ekonom byl zastáncem utilitarismu v etice - Rothbard poukazuje na chybnost tohoto postoje ve světle jím vyložené etiky svobody (a to i přesto, že Misese považuje za ekonoma, který mu dal nejvíce v jeho ekonomickém vzdělání a kterého velmi ctí - pouze doladil některé drobnosti v jinak dle něho vynikajícím díle Ludwiga von Misese).

Kniha mne přivedla ke spoustě novým myšlenkám a donutila mne se zamyslet nad tvrzeními, které člověk do té doby považoval za jaksi nepopiratelná či nezpochybnitelná.