Eseje

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Marcel Proust platí za typického autora jedné knihy — obrovitého a z hlediska světového literárního vývoje převratného „Hledání ztraceného času". Soubor šestnácti esejů, který dávno po autorově smrti byl rekonstruován z pozůstalosti, není však z tohoto hlediska dílem okrajovým, ale spíše přípravným. Původní projekt čistě kritické knihy (jejímž jádrem jsou eseje o Balzacovi, Sainte Beuvovi, Nervalovi a Baudelairovi) byl postupem doby obohacen o studie vzpomínkové, psychologické, z nichž vlastně se zrodil typický proustovský styl a románový útvar, v němí se prolínají elementy vyprvěčské, lyrické i esejistické. Obsahuje tedy tato zvláštní kniha (psaná v letech 1908—10) vlastně jádro budoucího velkého románu, její „fragmentárnost", nedokončenost je toho také důkazem. Baudelairovy verše přeložil Ivan Slavík....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/64_/64987/eseje-64987.jpg 4.512
Orig. název:

Contre Sainte-Beuve (1954)

Žánr:
Literatura světová
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Eseje

Přidat komentář
ravenrain
13.05.2018

Filozofi, ktorí nedokázali postrehnúť, čo je v umení skutočné a nezávislé od vedy, si predstavujú umenie, kritiku atď. ako vedy, v ktorých je predchodca nevyhnutne menej pokročilý než ten, kto nasleduje po ňom. Lenže v umení neexistuje (aspoň nie v zmysle vedeckom) iniciátor, predchodca. (Pretože je) v jedincovi všetko, každý jedinec sa pokúša v umení, v literatúre znovu, na svoju päsť; a diela jeho predchodcov pre neho nie sú ako pre vedu dobytou pravdou, ktorú môžu potomkovia použiť. Geniálny spisovateľ dneška má všetku prácu pred sebou. Nie je omnoho ďalej, než Homér. (59)
Sainte-Beuveve dielo nie je hlboké. Tá vychýrená metóda, ktorá z neho podľa Taina, Paula Bourgeta a mnohých ďalších, urobila majstra kritiky XIX. storočia, ktorému sa nikto nevyrovná, tá metóda, ktorá spočíva v tom, že neoddeľujeme človeka od diela, že ak máme posúdiť autora určitej knihy, pokiaľ tá kniha nie je ,,čisto matematická rozprava”, nepovažujeme za ľahostajné odpovedať si najprv na niektoré otázky, ktoré sa zdajú byť celkom vzdialené jeho dielu (ako sa správal atď.), že okolo seba nakopíme čo najväčšie množstvo znalostí o spisovateľovi, zhromaždíme jeho korešpondenciu, že sa na neho v rozhovore povypytujeme ľudí, ktorí ho poznali, a pokiaľ sú mŕtvi, prečítame, čo o ňom snáď napísali, táto metóda nevie nič o fakte, ktorý zistíme pri trochu hlbšom ponorení do vlastného vnútra: že totiž knihu vytvára iné ja, než je to, ktoré sa prejavuje v našom správaní, v spoločnosti, v našich slabostiach. (...) Prečo by Stendhala mal posúdiť niekto lepšie iba preto, lebo bol jeho priateľom? Ja, z ktorého vyrastá dielo, je pre priateľov zastreté druhým ja, ktoré môže byť omnoho nižšieho rádu, než je vonkajšie ja množstva iných ľudí. (61)
To všetko potvrdzuje, (...) že človek žijúci v jednom tele aj s tým najväčším géniom, nemá s týmto géniom celkom veľa spoločného (...). Človek je iba človek a môže dokonale nevedieť, čo chce básnik, ktorý v ňom žije. A je to tak možno lepšie. (87)

jant02
19.12.2017

Kniha esejů M. Prousta není rozhodně odpočinkové čtení, a jak píše čika, pro běžného čtenáře bude zřejmě nudná, přesto nepovažuji čas, který jsem přečtení věnoval za promarněný. Nejhůře uchopitelné pro mě byly kapitoly, ke kterým odkazuje podtitul názvu, jakási polemika autora s literárním kritikem Sainte-Beuvem (zhruba prostřední třtina). Naopak, první a poslední třetinu, i když i ty mi daly zabrat, jsem vstřebával snadněji. Kniha obsahuje spoustu podnětů k zamyšlení a krom toho je plna krásných jazykových lahůdek (včetně nejdelší věty, jakou jsem kdy četl, obsahující 1061 slov - klobouk dolů před překladatelkou Věrou Dvořákovou), kvůli kterým lze dílo směle zařadit mezi literární skvosty.

čika
10.10.2017

citane s slovenskom preklade. bohuzial, nemozem si pomoct, nestastny a nie celkom zdareny preklad tok proustovych myslienok znemoznuje sledovat. kniha je zaujimava skor v suvislostiach s proustovym literarnohistorickym ukotvenim. pre bezneho citatela zivacka, pre frankofilov, historikov a jazykovedcov chutovecka.