Erotikon
Tomáš Paul
Cyklus kreseb pastelem, s nímž Tomáš Paul začal už před patnácti lety a který později nazval Erotikon, měl obvyklou historii - jednotlivé obrázky skončily na různých výstavách i v soukromých sbírkách. Vydaly by sice na knihu, ale těžko by „obrázková knížka pro dospělé“ našla nakladatele. Pak výtvarníka napadlo k eroticky laděným, humorem kořeněným pastelům připsat adekvátní texty. Vznikl volný řetěz dopisů osamělého muže a paní z inzerátu. On je týž, dámy se střídají. Vyměňují si s „panem Václavem“ podrobnosti ze svých nepříliš dramatických životů, prostřednictvím papíru se celkem snadno svěřují s intimitami, které by si lidé z očí do očí těžko zjevovali. Ke knize je přidáno poslechové CD, kde vybrané povídky vypráví herec Jiří Lábus.... celý text
Přidat komentář
Erotikon
Název knihy je vzhledem k jejímu ději silně zavádějící. Pokud očekáváte peprné, erotikou okořeněné vyprávění, nebo přímo nějaké prasárny, tak budete hořce zklamáni. Nevím sice, jak jsou na tom v téhle publikaci obrázky, ale děj je ...prostě úplně jinde. Ale co - to by nevadilo. Hlavní je přece kvalita a obsah. Jenže ...
Jestli si vzpomínáte na nesouvislé, stařeckou demencí říznuté idiotské blábolení dědy Simpsona, ze seriálu o téhle žluté kreslené rodince, tak zhruba takovouhle náplň budete muset přežvykovat od začátku až do hořkého konce.
Celá tahle blbost je postavená na korespondenci jednoho důchodce vždy nějaké jiné důchodkyni, čtené v první osobě. Blábolení hlavního "hrdiny" tohohle "příběhu" neustále odbíhá od tématu, není v něm ani trocha romantiky a když už vyjímečně ano, tak olezlé a slizké. "Hrdina" nemá vůbec v úmyslu své protějšky sbalit, ale vždy mu jde jen o "nezištný přátelský vztah" (fakt výborný tah, vzhledem k tomu, že čteme knihu s názvem "Erotikon" ...klamavá reklama level 100) s tím, že po objektech svého dopisování chce, aby mu zaštupovaly fusekle, poslaly něco po nebožtíkovi manželovi a nebo upekli bublaninu, zatímco se jim svěřuje, jak má zaražený prdy a žaludeční problémy a podobně....
Kdyby tenhle stařecký hnůj měl alespoň nějakou štábní kulturu, ale ono to nemá žádnou návaznost, nikam to nevede, nijak se nevyvíjí, pokusy o jakýkoliv humor jsou extrémně trapné a takhle bych mohl pokračovat donekonečna, protože tady je naprosto všechno špatně a ještě neskutečně otravným způsobem.