Magorie
Alexandra Berková
Magorie – země pod plochým kamenem; všichni tam dělají, co mohou, nějak se pinoží a snaží a velebí císařepána, miláčka našeho, aby od něho měli pokoj... Jiřík touží povýšit, Blanokřídlá na něj doma čeká, pupíci donekonečna schůzují, Jaryn je fízl, a tak nějak se mají všichni rádi... Kdo pamatuje, zavzpomíná, kdo nezažil, může to všechno vzít jako metaforu...... celý text
Přidat komentář
Uff, to byla teda Magorie.. bláznivá, rychlá, hustá alegorie. Na začátku mi chvilku trvalo zvyknout si na jazyk, postavy a celkově tempo knihy. Pak už mi to, ale přišlo skvělé, místy až geniální. Postavy dokonale vykreslené, téměř ke každé najdete v životě někoho na koho pasuje. Vykreslení života (pod kamenem), se vším všudy. Politika, láska, zrada, soukromí a hlavně to všechno nějak přežít. A psššt. Někdo by mohl poslouchat..
Fakt netuším, jak tuhle knihu hodnotit. Je to podivný experiment, alegorie, fantasmagorie, která možná mohla být zajímavá v době, kdy byla napsaná, ale teď? Popis země pod placatým kamenem, někdo je fízl, někdo se pinoží, někdo schůzuje a někdo je jen blanokřídlí. No, asi tak. V divokejch devadesátkách to mohlo vyjít, navíc ještě s puncem něčeho donedávna zakázaného pro svou odvážnost (jak formální, tak tematickou) a možná se tomu tahle generace i zasměje. Jenže já mám pocit, jak kdybych četl něco od Ivana Vyskočila ze 60. nebo 70. let…
To si můžu číst pořád dokola a stále se toho nepřesytím. Ty výrazy! A taková mistrná zkratka v poezii bez veršů! Ty krystalické lidské typy, zlomy, proměny...Nádhera!
tak som sa schuti zabavil. nie je ťažké za všetkými tými alegóriami a metaforami nájsť súvislosti s érou zhovadilosti, ale myslím si, že v tom nie je hlavný prínos tohto dielka. ten je určite v imaginácii, v krásnej šnúre voľne zviazaných asociácií, v nádhernej hre so slovami a pojmami, s posunom jazyka do netušených, lebo bezhraničných priestorov.
najlepšie na tom je, že dielo je inšpirované reálsocializmom, ale akoby z oka vypadlo súčasnosti - je to dôkaz, že každá doba je rovnako „zhůvěřilá“, ako hovoril Werich. a tiež dôkaz toho, že každej dobe vtláčajú charakter ľudia, či už sú to paznechti, pišišvori, nemrtvoly alebo podobné kreatúry. za ten čas, čo sa tu potulujem dosiaľ nikto silou a mohutnosťou neprekonal hnutie nezúčastnených... nikdy nikde neboli, vždy všetko vedeli a najmä, ak išlo o výhody, vždy sa dokázali postaviť tak, aby sa im ušlo... a zatiaľ revolúcie požierali svoje deti...
Magorie mi nesedla, tohle už v naší (neoficiální) literatuře bylo 20-30 let před Berkovou
Knížka je opravdu dobrá (přečtena na jeden zátah), mrazivě realistická i rozkošně metaforická, taková literární mňamka! :-)
Měla jsem tu čest psát o paní Berkové bakalářskou práci. Magorie je knihou pro náročného a vyspělého čtenáře a tak ne každý v ní najde zalíbení. Je metaforou socialistické společnosti. Opět se ukazuje Berkové brilatní hra s jazykem, smysl pro situační humora a velké množství fantazijních prvku, četla se mi těžce, i přesto jsem se pobavila.
Spousta rozkošně cynických hlášek, ale spojovací příběh vlastně nebyl ani příběh a hlášky se mi moc rychle omrzely.
Nakoukl jsem před dávnými lety spolužákovi H. (dnes význačnému dramatikovi) přes rameno a čtu:
„V současném moderním myšlení rozeznáváme tři základní směry, totiž: šejdrem, hyčmo a šrekom:
teze: chybami se člověk učí.
antiteze: žádný učený z nebe nespadl.
synteze: kdo chybuje, je učený, přijde do nebe a nespadne.
(než profesor stačil dokončit, sezobl ho dlask)"
A i po těch dlouhých letech je tahle knížka pořád stejně skvělá.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Knížka s červeným obalem |
| 2000 | Temná láska |
| 1993 | Utrpení oddaného všiváka |
| 2004 | Banální příběh |
| 1991 | Magorie aneb Příběh velké lásky |
Kniha Magorie je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 45x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 32x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 1x |
Tohle muselo být za minulého režimu o hubu, ale soudruzi zase takoví lumeni naštěstí nebyli.. nebo nemohli dokázat úmysl..
Za mě plný počet.