Růže smrti

17.05.2023

Pro mne naprosto nepochopitelné prostředí drog a prostituce, u detektiva Erlendura, důvěrně známe díky dceři, popisované docela syrově.

skvělá detektivka

23.11.2020

Mám tendenci si islandskou společnost idealizovat ( pro jejich vztah ke knihám) proto mě (naivně) trochu překvapilo, že i zde bují (doslova) korupce a na to navazující zločiny.

Jako detektivka příběh funguje a nelineární děj udrží čtenářovu pozornost.

10.01.2020

myslím, že v téhle sérii pokračovat v dohledné době určitě nebudu; čekala jsem něco jiného, dostavila se nuda...

19.08.2019

Tenhle díl mi přišel trochu uvolňenější než jednička. Autor nám opět zopakuje, že většina policistů se jenom tváří, že ví, co dělají, ale neví to a nechtěj vypadat blbě, přestože to o sobě všichni navzájem ví. Tady se totiž moc vražd neděje. Ale hodně se tady fetuje a chlastá. No, ono, co tam? Takový prototyp vesnice. Jenom trochu větší...

Ale když koukaj a komentujou mrvolu na hřbitově, to bylo vtipný. Stejně jako výslech slečny, která jí našla. Za mě to knihu nesnižovalo. Prostě ten nízký počet zavražděných autor uměle nezvyšuje jenom proto, aby to bylo pro čtenáře zajímavější, a udělal omáčku. Přeci jenom je to kniha z roku 2002. Takže jsem doufala, že potom i samotné rozuzlení bude "obyčejné" a nijak nafouklé (toto logicky psáno před dočtením).

Opět dost historického okénka. Jsem za to ráda. Nebudu se tvářit, že jsem o téhle zemi věděla víc než název hlavního města. Zase zhruba tak polovina knihy o postavách a druhá vyšetřování. Což je ok pokud má kniha 500 stran, ale lehce přes dvěstě snad bude o zvyku. Co oceňuji je víc reálný konec oproti knize Synové člověka (toto logicky psáno po dočtení).

("A co má vlastně znamenat ta ochrana islandské mentality a jazykové kultury, o které pořád mluvíš? Francouzi jsou neuvěřitelní patrioti a podívej se, jak jsou namyšlení a nudní. Chceš snad, abychom byli jako Francouzi? Podle mě nemá politika izolace budoucnost. Islanďané se nikdy nenaučí mít vkus, což se mimochodem projevuje i tak hroznými jídly, jako jsou beraní varlata nakyselo nebo opékané ovčí hlavy. Kdo to má žrát?)

Kam autor chodí na ty svoje řeči?! Je jak psycholog (vztaženo na závěr knihy, ne na citaci z minulého odstavce) a vlastně to dává smysl! Super! Přesto mě poslední kapitola rozhodila. Dost podobné jedné knize, kterou jsem četla nedávno. Docela by mě zajímalo, jak s touhle věcí autor hodlá dál pracovat a zda takhle nebude (snad) končit každá jeho kniha (dobře to nastavilo charakter Erlendura, plus to s jeho dcerou minule, tak jsem zvědavá, co s tím autor má za lubem).

PS: byla jsem dost překvapená ze vztahu hlavních vyšetřovatelských koumáků. Dost se mezi prvním a druhým dílem změnil. K dobrému (lepšímu) pochopitelně...

20.03.2019

Z Itálie plné vášní (E. Ferrante, Neapolská sága) jsem utekla záměrně na Island, abych se zpomalila a zchladila, což mi Arnaldur Indridason splnil. Atmosférou, popisem vztahů a tvrzením, že "škála vrahů na Islandu je poměrně úzká" - i když to se vlastně nepotvrdilo, což byla ta zajímavá část. Až přespříliš zchlazená se mi ale jevila práce vyšetřovatelů; zjištění důležitého telefonního hovoru se zdrželo, vyšetřovatelé si občas nesdělili informace, na policejní stanici mohl bez všimnutí přijít kdokoliv a vlézt tam kamkoliv,... Autor nechává policisty dlouho tápat, ale čtenáři dává náskok, což týmu na bystrosti také nepřidává. Překlad zase příliš nepomohl věrohodnosti dialogů - občas je tu chybný slovosled či nepřirozená vyjádření (Erlendur, otec narkomanky, se o závislých vyjádří slovy: "Je nepochopitelné, že ti lidé nedokáží prozřít.").
Třeba se tady autor ještě nerozepsal a bude lépe. Island neodepisuji a ještě ho zkusím.

06.03.2019

Detektivní předkrm, čekala jsem asi víc, nicméně dej zajímavý, jen částečně nedotazene a to tykani....je nezvyklé. Každopádně třeba je to od autora rozjezd a další díly budou mít jen plný počet *.

17.02.2019

Za mě tedy nic moc, spousta zmínek o násilí a drogách, detektivní zápletka mi přijde taková nijaká, vše v podstatě na základě nějakých instinktů. Knížka je sice čtivá, do děje vás vtáhne, ale konec je takový bez konce.

15.02.2019

Moje první kniha od tohoto autora. Po literární stránce to není žádná nirvána, styl je spíše prostý a strohý. Detektivní zápletka není špatná, ale konec jsem moc nepochopil. Třeba se to v dalším díle dovysvětlí... Prostě průměrná detektivka.

24.01.2019

Trochu nuda, navíc jazykově kostrbatá, opět.

02.11.2018

Pro mě dost nové téma, které mě velmi zaujalo. Kniha nebyla tak napínavá a dramatická jako jiné severské detektivky, na které jsem zvyklá. Místy mi to vadilo, celkově mě ale kniha rozhodně nenudila a dalším dílům ze série dám určitě šanci.

13.08.2018

Už mám načteno celkem dost severských krimi a zajímalo mě, jak to vypadá na Islandu. Koukala jsem na hodnocení tohoto dílu a modrá čísla mi naznačila, že to trhák nebude. Spíš taková oddechovka. V překladu jsem měla trochu problém s tykáním postav. Chvíli mi trvalo přijít na to, kdo se s kým baví. Taky mi tam celkem vadily ty odbočky do minulosti. Jak mi to u jiných knih nevadí, tak tady jsem se trochu ztrácela. Hodně obtížná byla jména osob – jak se vyjádřil Erlendur – nechápu, proč mají děti dvě křestní jména. A vyšetřovací tým? Zatím ještě neukázali, co v nich je a tým tady (pravda) ani moc nebyl. Ale čas ukáže, jak se to bude ubírat. Rozhodně chci pokračovat dál.

03.04.2018

Příjemná oddychovka :-)

09.11.2017

Tak toto ano. Četlo se to dobře,s Erlendurem a Ólim se velmi ráda zase někdy setkám. Zápletka byla taky docela fajn,i když na mě osobně celá kniha působila opět seversky "unaveně". Na téma severské deprese a stavění se k nim jsem kdysi vedla dlouhé debaty s kamarádkou z Finska,takže v knihách severských autorů se už jen zabývám tím,jak to který z nich pojal.

14.10.2017

já nemůžu jinak než za 5 :) další z příběhů z temného Islandu, kde sna není nikdo, kdo by nepil, nefetoval a byl šťastný...
setkání s oblíbenou partou kolem komisaře Erlendura, v tomto díle se dozvíme, jak se Sigurdur Oli, zoufalý islandský metrosexuál v řadách policie setkal s Bergthórou...a mimo to vyřešíme jednu vraždu. A seznámíme se taky s hamižnými týpky, kterých je nejen na Isladnu dostatek...spekulace ve stavebním průmyslu, rejdařství....

a ve finále zjistíme, že Jón Sigurdsson k tomu vlastně přišel omylem :)))
v tomto díle bylo i více suchého humoru, jsem se i posmála nahlas....Indridason a jeho detektivky jsou prostě moje srdcovka.

25.06.2017

Kniha má všechno, co jsem od dobré oddechové detektivky očekával. Erlendur je správný detektiv dobře zapadající do islandského prostředí. Jemný humor vítám, tykání v dialogu mi nevadí - už jsem si zvykl. Další islandskou detektivku si příště rád přečtu.

15.05.2017

Četla jsem v červnu 2011. Podle mých poznámek:
Dobře se čte, jedním dechem. Až na to tykání v dialozích - to je nezvyk.
Vyšetřování vede rozvedený kriminalista, kterého jeho děti poznaly, až jako dospělé. Syn je alkoholik, dcera narkomaka a asi i prostitutka. Kriminalista, který sám selhal při výchově, se v práci potkává se stejnými problémy - proč?

Co je 1. díl v sérii?

13.01.2017

Trochu zklamání, první polovina knihy měla docela spád, ta druhá byla pomalejší a jakobych najednou četla úplně jiný příběh. No, uvidíme, co další Erlendur..