Erich von Manstein - v zákopech druhé světové války

31.12.2017

Kniha má naprosto tragickou strukturu a obsah je až ubohý. Je poznat, že editorem není historik, ale bývalý příslušník wehrmachtu, kterému jde o to samé, jako Mansteinovi. Tedy o odmítnutí jakéhokoliv náznaku viny.

Struktura: ze začátku do textu Mansteinova vyprávění vsouvá Kurowski své komentáře v závorkách, klidně dá do závorek stránku a půl. Po Mansteinově kapitole o operacích na Krymu následuje Kurowskiho kapitola o operacích na Krymu, která líčí to samé a stejným způsobem, dokonce se tam zopakuje celý odstavec. Ke konci knihy už ani není jasné, co vypráví Manstein a co Kurowski.

Obsah: v podstatě se jedná o nezáživný popis toho, která jednotka se kdy a kam přesunula (ale naprosto chybí mapy, které by popisům daly aspoň trochu smysl) a kdo dostal jaké vyznamenání. Manstein je obecně považovaný za génia, ale z téhle knihy je zřejmé pouze to, že si to o sobě sám myslel. Jestli génius skutečně byl se poznat z tohoto líčení nedá.

Jediné zajímavé pasáže se týkají jeho výměn názorů s Hitlerem. Tato vyprávění jsou ve dvou rovinách. V jedné rovině popisuje, jak veškeré neúspěchy wehrmachtu jsou důsledkem Hitlerových chybných rozhodnutí, resp. Hitlerova vstupování do strategického a taktického rozhodování. Ve druhé rovině se chlubí tím, že se Hitlerovi dokázal postavit a změnit jeho rozhodnutí. Čtenář ovšem nedokáže posoudit, na kolik je to pravda a na kolik si Manstein vymýšlí, protože v těchto otázkách editor do textu vůbec nevstupoval, i když by bylo zajímavé vložit pod čarou vzpomínky dalších účastníků setkání armádních velitelů s Hitlerem.

Naprosto chybí jakákoliv sebereflexe, zamyšlení nad smyslem války, kritika nacistické ideologie (dle textu to vypadá, ze Manstein se s nacismem nikdy nesetkal) nebo přijetí odpovědnosti za chování německých jednotek na východní frontě. Manstein líčí sebe i německé vojáky obecně jako stroje bez jakékoliv vůle, jejichž smyslem je pouze vykonávat rozkazy bez možnosti se vůbec zamyslet nad jejich podstatou. K tomu navíc přidává neustálé omílání rytířských ideálů a své šlechetnosti. V závěru, který se věnuje soudnímu procesu je vidět zejména Mansteinovo absurdní odmítnutí skutečnosti, že si ho někdo dovoluje chtít postavit před soud. Závěr vyznívá tak, že Manstein byl naprosto charakterní člověk, který se vždy stavěl proti jakýmkoliv zločinům na civilistech a k ruským zajatcům i civilistům přistupoval s mateřskou péčí. S tím lehce kontrastuje redakční doslov, což je jediná část knihy, která předkládá aspoň náznak kritiky. Bohužel není dlouhá ani stránku a půl. Mimochodem se tam píše, že ve wehrmachtu patřil Manstein mezi nejochotnější vykonavatele Hitlerovy vůle, že aktivně spolupracoval s Einsatzgruppen v Rusku a že se jeho jednotky zapojily do masakrů civilistů na Krymu. Což jsou dost zajímavé informace, kterým se vyprávění naprosto vyhnulo, nebo které s textem knihy zásadně kontrastují. Navíc je v Doslovu zmíněno, že vydal rozkaz o postupu proti Židům na dobytém (už ale není napsáno, co ten rozkaz obsahoval) a že se nějak zachoval během Stauffenbergova povstání (opět ale není řečeno jak).

Mimochodem ke konci knihy Manstein píše, že ve knize odpovídá na 40 otázek. Ty ovšem v textu nikde nejsou. To, že nadpisy kapitol a obálka knihy jsou typografické peklo je už jen detail. Stejně jako to, že v celé knize je minimum odkazů na další literaturu a pokud se objeví, tak je v závorce v textu napsán autor i celý název knihy, což působí rušivě. Ale vzhledem k tomu, že odstavce jsou dlouhé většinou okolo 4 řádku (často jen dva řádky) se o plynulosti textu stejně nedá mluvit.