Enderova hra
Orson Scott Card
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30554/enderova-hra-30554.jpg
4
1463
229
Enderova sága série
1. díl >
První kniha Enderovské série. Vědeckofantastický román, který můžeme doporučit všem milovníkům dobré literatury. Román nejen o zápasu pozemské civilizace se smrtelným nebezpečím z kosmu, ale také o přátelství, bratrské lásce a nenávisti. Kniha je napsána strhujícím způsobem a patří k tomu nejlepšímu, co současná americká sci-fi produkce nabízí. Kniha oceněna cenou Nebula 1985 a Hugo 1986.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 1998 , Laser-books (Laser)
Originální název:
Ender's Game , 1985
více info...
Přidat komentář
Enderovu hru jsem poprvé četla, když mi bylo asi tak dvanáct. Až teď při druhém přečtení vidím, kolik věcí mému dětskému já uteklo a kolik jsem jich nepochopila.
Obdivuji autora za to, jak dokázal zpracovat technologii v budoucnosti, na jeho dobu to muselo být něco nepředstavitelného.
Kniha je plná manipulace a nutí vás zamyslet se, co všechno byste byli schopní obětovat za záchranu lidstva. Když jsme se však dostali na oběžnou dráhu Země, děj se lehce začal opakovat a upadal. Když jsme se ale konečně opět posunuli, děj nabral nové otáčky. Bohužel ale ne nadlouho, protože přišel lehce uspěchaný konec.
Řekla bych ale, že v téhle knížce tak úplně o ten děj nejde. Spíše o ty myšlenky a uvědomění, kam až jsme schopni zajít.
Po přečtení Rudého úsvitu, který byl mimochodem výtečný, jsem sáhla po dalším sci-fi s podobnou tématikou, tentokrát od Orsona Scotta Carda. I když jsem fanoušek žánru, tahle knížka mě moc nebavila. Ale je pravděpodobné, že jenom nejsem cílová skupina, kdybych byla patnáctiletý hoch, asi bych se bavila víc. Možná čtyři pětiny knihy zabírají detailní popisy bitev – ať už počítačových na bojovém simulátoru nebo tréninkových v takzvaných bitevních místnostech s nulovou gravitací. Číst stránku za stránkou o tom, kam kdo vystřelil, kde se chytil, jak se odrazil, jak pokrčil nohy a jak se kryl mě fakt nebavilo. Charaktery postav jsou enormně ploché, jako by autor emoce pouze popisoval, a nikdy je sám neprožíval, neznal je - to byl pro mě zvláštní a nepříjemný zážitek. Čtenář se musí snažit, aby si vůbec nějakou postavu oblíbil, je to, jako byste měli sympatizovat s robotem (i když pozor! Simmonsovi se zrovna tohle povedlo v jeho brilantním Ílionu dokonale).
Zajímavý a nečekaný závěr knize trochu spravil reputaci a i když je všeobecně chválená a dokonce prý využívaná vojenskými stratégy a psychology jako příručka, mě za srdce nechytla.
Ani s odstupem si nejsem jistý, jak knihu ohodnotit. A to jsem zapálený fanda sci-fi. Na jednu stranu výborné náměty, zajímavá mimozemská civilizace, kterou kniha jen po troškách odhaluje. Na druhou stranu velice rozporuplné charaktery a jednání postav, školáci s těžko uvěřitelnými schopnostmi vzhledem k věku. Líčení Enderova vývoje ve vesmírných institucích je trochu naivní (a místy zdlouhavé), přitom se mohlo jednat o zajímavé školní drama - včetně šikany, různých skupinek a nepsaných pravidel. Ještě nevěrohodněji působí to, co se mezitím odehrává na Zemi: ze dvou děcek, byť geniálních, se prostřednictvím politických statí stávají globální celebrity. Snad v osmdesátkách, kdy kniha vznikla, v době Studené války, politika světovou veřejnost zajímala více. Dneska jsou to úplně jiné věci, které hýbou těmi internety. Politické komentáře jsou všem šumák...
Zajímavě vypointovaný závěr svým filosofickým přesahem jen málo vylepšuje výsledný dojem z knihy.
Miluju tuto knihu. Naprosto mne vtáhla. Přesně sci-fi, které mám ráda. Má to šťávu, myšlenku.. přečetla jsem všechny díly a stojí to za to. Na film se snad ani nedívejte, budete dost zklamaní..
Výborný námět s ještě lepším vyústěním...nemůžu se zbavit dojmu, že to také byla nejsilnější stránka....celkový děj už tak záživný nebo zajimavý nebyl...pokud by kniha zůstala jen povídkou, tak by měla vhodnější naplnění...
Jak popsat Enderovu hru? Jedná se o knihu, která má mnoho nedostatků. Většina postav je plochá, děj má na můj vkus příliš mnoho děr a obecně jsou trénované "děti" nereálné. Nicméně mě určité části bavily, buggers byli zajímavý druh a myšlenka "sociální sítě" předešla velmi chytře svou dobu.
Nevím moc, co víc psát. Zas tak moc jsem si z knihy neodnesla a že by se jednalo o literárně výjimečný kousek, to bych musela popírat.
Tohle bylo opravdu těžké, četla jsem to víc jak půl roku. Vlastně se nejednalo o nic jiného než krádež dětství malý klukům (je mu je ŠEST!), malí vojáci prostě.
Dlouho jsem uvažoval, že knihu odložím nedočtenou. Iritovaly mě dlouhé pasáže věnované přípravě mladičkých vojáků na boj s nepřítelem. Jelikož nejsem přívržencem počítačových "stříleček", popisy virtuálních bitev mě nudily. Ender coby génius všech géniů mi k srdci rozhodně nepřirostl. Mladý polobůh se stal nástrojem v rukou bojechtivých "jestřábů" a společně s dalšími dětmi byl nemilosrdně manipulován a zneužíván pro "vyšší cíle".
Trojice sourozenců Wigginových a stejně tak všichni posluchači vojenské přípravky působili poněkud nevěrohodně. Vzhledem k jejich nízkému věku (i s přihlédnutím k vrozené genialitě) nemohli mít žádné životní zkušenosti a tudíž jejich postoje a jednání nelze srovnávat s jednáním "dospěláků".
Avšak nechtěl bych pouze kritizovat. Kniha ve svém závěru graduje a čtenář má konečně možnost dovědět se několik faktů týkajících se onoho nepřítele. V této souvislosti na povrch vyvřela otázka: jak by se pozemšťané zachovali v situací, kdyby Zemi opravdu navštívila nějaká vyspělá civilizace. Je docela možné, že by to dopadlo podobně jako v knížce: vzájemným nepochopením a rinčením zbraněmi.
Takže mé bezprostřední dojmy po přečtení knihy : mírné zklamání a rozpaky. Čekal jsem asi víc. Možná i kvůli tomu Hugovi a Nebuli, které kniha získala.
Tak 50/50.
Nápad mě nějak nezaujal, ale vzhledem k tomu, že se scifi teprve začínám a Enderova hra je obecně velmi dobře hodnocena, tak jsem do toho šla. A upřímně jsem moc nadšená nebyla a mám z ní spíš rozporuplné pocity.
Obecně nemám v lásce dětské hrdiny, navíc Ender mi byl hned od začátku nesympatický a bylo mi v podstatě jedno, co se s ním stane.
Taky mě vůbec nebavily dlouhé pasáže z her, tréninků a bitev, u těch jsem se šíleně nudila.
Ale konec byl krásný.
Z hlediska dopadu na cílovou skupinu čtenářů by šla tato skvělá kniha zařadit k Malému princi – v dětství Vás pravděpodobně zaujme poutavým příběhem, ale jak stárnete a ke knize se vracíte, s překvapením zjišťujete, že dokáže nabídnout mnohem víc. Upřímně si myslím, že pokud by si ji přečetl každý, byl by třeba svět o něco lepší. Podle mě absolutní TOP (nejen) dětské a (nejen) sci-fi literatury. Bohužel, velké mínus by zasloužili autoři české audioverze: je opravdu hanebná a rozhodně nedoporučuji pořizovat, škoda toho zmařeného potenciálu.
Kdysi jsem viděla film - a to jen proto, že v něm hraje můj oblíbenec Asa Butterfield. Film mě neoslovil, v hlavě jsem to zavřela, že kniha existuje, jsem věděla, ale udržovala jsem absolutní nezájem. Po letech jsem si nějakou náhodou knihu koupila a po dalších letech ji přečetla.
A že jsem to neudělala dřív! Oproti filmu má tenhle kousek neskutečnou hloubku, inteligenci a ducha, a ačkoli se v mé fantazii místo random Endera stále proháněl mladý Máslopole, film je rázem zapomenut a kniha vítězí!
Ostatně, jako vždycky, že jo.
Moc zajímavá kniha. Fantastické velitelské kariéře dítěte Endera jsem uvěřil mnohem více, než jakoby naroubovanému tažení Enderových sourozenců (rovněž dětí) na úplný vrchol mezinárodní politiky. Stejnojmenný film, který jsem si pustil hned po dočtení knihy, mne bohužel zklamal nejen svou nijakostí, ale též slabými výkony Asy Butterfielda (Ender) i Harrisona Forda (Graff).
Ender mi dal pořádně zabrat. Čekala jsem jedinečnou sci-fi lahůdku, kterou smlsnu jako malinu, místo toho mám ale na patře podivnou pachuť. Ale začněme od začátku - na začátku jsou děti. I na konci jsou děti, jen trochu starší a o dost "vycvičenější". Děti ve všeobecně chápaném smyslu ale nečekejte - smířila bych se ještě s tím, pokud by autor svoje bojůvky s laserem v beztížném stavu provozoval s teenagery, nebo alespoň pravidelně nepřipomínal ten naprosto nevěrohodný věk (když už se vám skoro podaří vytlačit věk šest let z hlavy, autor vám mistrně předhodí dialog důstojníka s Enderem, ve kterém se dozvíte věk na den přesně). Mezitím nekonečný bojový výcvik, ze kterého by muselo hrábnout úplně každému. A psychohrátky, ze kterých už hrabe hlavně důstojníkům... A konec dobrý? No ne až tak úplně...
Sice neznám původní povídku, kterou autor rozpracoval, ale nemůžu se zbavit dojmu, že by pro mne byla o dost stravitelnější. Nu což, i ty nejvíc vychvalované delikatesy nemusí chutnat každému...
(SPOILER)
Nějak se jednoduše nedokážu sžít se základní premisou a to že šestiletý kluk (byť naprostý strategický genius) ovládá planetární armádu místo hraní si s... s čím si to dnešní šestiletá smráťata vůbec hrajou?
Na druhou stranu je to napsáno velmi poutavě, takže jsem se celkem těšil na to, jak bude vypadat boj proti nepřátelům. Snad jen to, že z knížky zbývá stále méně a hlavní bitva (nebo spíš vůbec žádná) "reálná" bitva neprobíhá mi mohlo napovědět jak se věci mají.
Navíc mi nějak není jasné, proč oni piloti obětovaní v poli neseděli taky v nějaký sesli a neřídili své letouny na dálku jako Ender Wiggin?
Vysoká inteligence a mentální vyspělost Endera Wiggina mi trochu dělají problém představovat si hlavního hrdinu jako dítě. Nekonečná manipulace a snaha vycvičit špičkového vojáka zapříčinila, že jsem Endera musela ze začátku litovat. Ovšem postupem knihy na mě místy působil jako namyšlený spratek.
Řekla bych, že druhá polovina knihy je zajímavější. Nečteme jen o tom, co se děje v Bitevní škole, ale posuneme se i někam jinam.
Co se týče závěru, očekávala jsem něco jiného. V poslední kapitole cítím lehké náznaky toho, že veškeré dosavadní snahy byly vlastně zbytečné.
(SPOILER)
Líbilo se mi to, co víc je třeba říct :-).
!!! SPOILERY !!!
Jestliže závěr měl být šokující, tak nebyl. Vlastně to bylo tak nějak logické. Akorát nechápu, proč i ti piloti nemohli řídit lodě na dálku. Je přce jedno, jestli sedím v kraksně v jiné planetární soustavě, nebo doma v obýváku na zadku, zvlášť, když ovládání nemá žádný lag.
A malé bezvýznamné plus za Eros, v krátké době je to druhá kniha, ve které se této planetce stane něco divného (druhá viz Leviatan se probouzí).
EDIT: Opět jsem udělal chybu a podíval se na film. A zcela nepřekvapivě - je to odpad. Chápu, že kniha je složitá a film krátký, ale to, co s tím provedli, je děs a běs.
Štítky knihy
space opera zfilmováno mimozemské civilizace Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) válečné sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
| 1994 |  Enderova hra |
| 2002 | Mluvčí za mrtvé |
| 2001 | Enderův stín |
| 2002 |  Xenocida |
| 2010 | Ender ve vyhnanství |
Kniha Enderova hra je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 2 056x |
| Čtenářské výzvě | 125x |
| Doporučených | 205x |
| Knihotéce | 444x |
| Chystám se číst | 575x |
| Chci si koupit | 147x |
| dalších seznamech | 17x |
Tak predovšetkým, videl som film , takže pointu na ktorej to celé stojí ( visí ) som teda dopredu poznal. Paradoxne si však myslím že práve vďaka tomu som si celú tú absurdnú historku o geniálnych detských vojakoch užil viac než keby som nemal o ničom šajnu. Inak by to bola vlastne iba nekonečná tortúra hlavného hrdinu, z ktorého chcú v hviezdnej akadémii vycvičiť spasiteľa ľudstva čo narobí vesmírnu paštétu z nenávidených a obávaných mimozemšťanov zvaných Termiťania. A tak podstupuje nezmyselný, frustrujúci dril na hranici šialenstva ( plus tolerovaná šikana ), aby sa stal dokonalou fašírkou z vojenského mlynčeku na mäso. Všetky tie siahodlhé popisy cvičení v beztiažovom stave, bojových formácii, taktík a simulácií by ma asi tiež požuvali, ale vedel som že dôvodom je jedine to aby mohli velitelia Enderovi na pokraji kolapsu chrstnúť do tváre čo sa skutočne stalo. Rozhodne intenzívny zážitok, ktorému by som mohol vyčítať dve veci. Za prvé linku s Enderovými súrodencami, taktiež geniálnymi detvákmi ktorí cez nejaký kvázi facebook hodlajú ovládnuť svet. Nápad že nejaký vyčúraný prckovia spôsobia politický chaos svojimi chytráckymi komentármi je rovnako idiotský ako zbytočný, lebo kniha by sa bez tohto prvku nijako nezmenila. No a za druhé je to mysticko hipisácky epilóg, ktorý mi zároveň vnukol obavy aby sa ďalšie diely nezmenili v nejaké nábožensko filozofické blábolenie. Ale tento prvý zárez mal silu, aj keď plný počet nedám.