Ender ve vyhnanství
Orson Scott Card
Enderova sága série
< 7. díl
„Přímé pokračování Enderovy hry” Chronologicky 2. kniha série Ender. Enderův cyklus patří k nejpopulárnějším ságám žánru SF. Jednotlivé tituly získaly ceny Hugo a Nebula a vycházejí už dlouhá léta v mnoha jazycích. Určitě si stejně jako mnozí kladete otázku, co se s Enderem dělo po skončení války s termiťany a před tím, než doletěl na Lusitanii. Nyní máte jedinečnou možnost se to dozvědět – přichází Cardovo nové dílo, pokračování Enderovy hry: Ender ve vyhnanství. Zpočátku Ender věří, že by se mohl vrátit na Zemi tak rychle, jak to bude možné. Ale už skoro rok je situace klidná, a Ender přesto zůstává na Erótu. A navíc je přijat plán, jak ho na Zemi vůbec neposlat, protože je užitečnější jako jméno a příběh, než by mohl být jako nevhodná osoba z masa a krve. Na konci Enderovy hry Andrew Wiggin – známější spíše jako Ender – zjistí, že nemůže žít na Zemi. Stal se více než jen chlapcem, který vyhrál hru: je zachránce Země, hrdina, vojenský génius, o jehož loajalitu a služby by se rád ucházel každý národ. Má na vybranou – buď žít pod Hegemonovou kontrolou jako figurka v bratrových politických hrách, nebo se může připojit k posádce kolonizační lodi a odletět, aby se usadil na jednom z mnoha nových světů, získaných ve válce.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)
Originální název:
Ender in Exile , 2008
více info...
Přidat komentář
Četla jsem jako pátý díl v pořadí (po Dětech ducha), po pěti letech od přečtení od Enderovy hry a říkala jsem si, že je škoda, že jsem to nečetla "chronologicky". Nicméně po dočtení doslovu, který je podle mě škoda, že není předmluvou, jsem pochopila, že by člověk tento díl měl vlastně číst dokonce až po dočtení Stínové série, což mi vlastně ve výsledku dává smysl, jelikož předpokládám, že takto mám vyspoilerováno hodně z děje Stínové série, což je vlastně škoda. Takže opravdu doporučuji, pokud máte v plánu číst všechny díly a i zmíněnou Stínovou sérii, abyste knížky opravdu četli V POŘADÍ JAK VÝCHAZELY.
Jinak ke knížce jako takové - za mě po slabší Xenocidě a Dětech ducha návrat ke starému dobrému Cardovi a starému dobrému Enderovi. Vlastně doteď přesně nevím, co mě přesně na těch knížkách tak baví, ale prostě mě velmi baví!!
(SPOILER)
To byl duševní boj! Rozhodování, který díl zvolit po Enderově hře: sáhla jsem nakonec po logické volbě, po dílu chronologicky navazujícím. Několik věcí je úsměvných, třeba porovnání popularity 1. dílu (1181 hodnocení, četlo ho mých 15 oblíbených) a tohoto (123 a nikdo). Rozumím tomu. Enderova hra je akční, na „hře“ opravdu založená, vypointovaná. Ender v ní musí bojovat na mnoha frontách a taktizovat, hlavně tím je daná psychologická stránka. Je to dobré čtení, přitažlivé, jen v něčem lehounce naivní. Dala jsem mu 4 hvězdy.
Ender ve vyhnanství je pomalejší. Psychologie je tu také dost, ale tentokrát spíš v Enderově vnitřním, morálním boji; jeho svědomí se nemůže srovnat s důsledky „hry“ a on hledá možnost nápravy. Úvahy přerůstají do filozofické roviny, ale stále je to čtivé a přístupné, i proto, že Ender zůstává díky cestování po planetách chlapcem, zatímco jeho přátelé a rodina (kromě Valentine) na Zemi stárnou. Zajímavé je srovnání Endera s bratrem Petrem, dříve Enderovým morálním protipólem, nyní Hegemonem, a jejich opačné cesty k tomu, čemu se dá říci „dobrý člověk“. Není to ale zdaleka jen tak teoretické a suchopárné, jak to z mého komentáře vypadá, a mnohomluvné je to jen někdy. Někdy jsem se nudila u intrikaření, nikdy ale u částí s průzkumem planety po termiťanech a jejího zabydlování lidmi. Zůstávám dál motivovanou čtenářkou :-) Enderovy ságy.
Za mě příjemné, vyladěné uzavření Enderovské série (knihu jsem přečetl jako sedmou v pořadí, i když chronologicky by měla být druhá; ale ničemu to nevadilo). Hvězdičku ale stejně strhnu, tentokrát za to, že chvílemi už jsem se ztrácel ve všelijakém tom pletichaření a několikavrstvých manipulacích ve stylu "on si myslí A, řekne mi B, čeká ode mě C, ale já udělám D, s čímž on beztak počítá, proto schválně řekne E, ale já ho trumfnu a udělám F..." ;-)
Stávám se obrovským fanouškem Carda a jeho stylu vyprávění, takže možná můj komentář není zcela objektivní. Knihu čtu po dokončení Stínové série (česky vydaných dílů) a několika desítkách stran Mluvčího za mrtvé. Všem bych doporučil toto pořadí. Obdivuji Carda a jeho pomocníky zmíněné v doslovu, protože dokázali vytvořit dílo, které je samostatně skvělé a hluboké, ale které navíc perfektně doplňuje příběh a děj mnoha jiných knih. V tomto ohledu se mu vyrovná snad jen S. Erikson. Ender ve vyhnanství je pro mě mistrovské dílo, kterému jsem zcela propadl. Nechci tu vyzrazovat děj, takže se omezím jen na doporučení: přečtěte si tuto knihu a posuďte ji sami.
Po poněkud náročnějších dílech Enderovy série (jmenovitě Xenocidě a Dětech ducha) jsem byl k tomuto zprvu docela skeptický, ale kniha mě příjemně překvapila. Začíná přesně tam, kde Enderova hra končí (poslední kapitolu nebo dvě nepočítaje) a pokrývá první Enderovy výpravy mezi vznikajícími koloniemi. Co se celkového dojmu týče, zařadil bych knihu hned za nedostižný první díl, a třeba pro mě je daleko stravitelnější i než všemi vychvalovaný Mluvčí.
Sice byl začátek na můj vkus roztahanější, avšak postupně kniha dostala spád a já se do toho nechala chytit a cítím nutkavou potřebu proniknout ještě více a hlouběji do Enderova světa/vesmíru - proto 5*. Je to ten tip knihy, kdy dlouhou dobu po přečtení zbývá na šedé kůře mozkové její "pachuť". Další zastávka "Mluvčí za mrtvé".
Poslední díl, který je vlastně dějově na začátku, je opět vydařený a do celé série zapadá. Už je to ale takové to natahování a záplatování, které ocení především fanoušci, kteří se vždy věrně vrátí do oblíbeného světa.
Druhý diel Enderovského sveta, ktorý bol napísaný ako posledný, nie je len o Enderovi. Do popredia sa dostanú aj vedľajšie postavy, predovšetkým Valentina, Peter, Hyrum (len okrajovo) Dorabella a jej dcéra Alessandra(ktoré krásne a nenápadne vstúpia do hlavného deja), a ďalšie. Kniha sa veľmi dobre číta aj preto, lebo Card je veľmi skúsený spisovateľ. Nejaké nezrovnalosti ohľadne poslednej kapitoly z Enderovej hry vysvetlil na konci knihy. Nepáčilo sa mi, že autor začal skloňovať meno Valentiny, no v Enderovej hre mala stále meno - Valentine.
V knihe dej odsýpa pomaly, každá kapitola začína dopisom (elektronickým), čo sa mi veľmi páčilo. Mal som tak pocit, že postavy len nehrajú svoj part, ale aj žijú a bavia sa s ostatnými o veciach (filozofických). Ako som už napísal, dej ide vláčnym tempom, čo ale nevadí, pretože Card to napísal s umom a číta sa to fantasticky. Vôbec ma kniha nenudila, aj keď akcie tu moc nenájdete. Dej je skôr zameraný na vývoj postáv, filozofovanie, premýšlanie, či to je zlé, čo si myslí a tak. Ender to zas všetkým natrie a ukáže svoj talent. Klasika... :-)
... o tejto knihe by som mohol písať donekonečna, no nechce sa mi. Bude vám musieť postačiť taký malý výcuc... :-) 90%
"Už ti někdo někdy řekl, že když se usměješ, dokázal bys tím roztavit ocel?"
"To není dobrá vlastnost v kosmické lodi. Budu se usmívat míň." - Ender v rozhovore s Valentinou
Jsou desítky možností, v jakém pořadí knihy z Enderova světa číst. Já četl Endera ve vyhnanství hned po Enderově hře a poté přečetl Stínovou sérii - zatím toho nelituji...
V budoucnu budu pokračovat Mluvčími a navazujícími knihami.
EDIT: O něco více se mi to rozleželo v hlavě a kdyby to šlo změnit, četl bych dílo tak, jak jde přibližně chronologicky (dle času v knihách, ne dle času vydání!). To znamená, že po Enderově hře bych přečetl Stínovou sérii, pak teprve Endera ve vyhnanství a pak teprve bych pokračoval "Lusitanskou" sérií (Mluvčí, Xenocida, Děti).
Četl jsem tuto knihu po Enderově sérii a nyní se chystám stínovou serii. Kniha se četla velmi dobře a pěkně doplnila Enderovu hru.
Četla jsem hned po Enderově hře a zdá se, že jsem udělala dobře. Příběh detailněji vypráví příběh posledních kapitol Enderovi hry a přitom mi vůbec nevadilo, že přeci vím vše podstatné z celé této knihy díky předchozí. Zároveň velmi oceňuji, jak autor sám v doslovu přiznává všechny nepřesnosti s Enderovou hrou a objasňuje, kde se vzaly.
Dobrá knižka, aj keď sa v nej autor možno zbytočne dlho venoval admirálovi Morganovi a dosť krátko Arkanianovi. Ale v každom prípade odporúčam, ja som ju čítal ešte pred tieňovou sériou ale až po Deťoch ducha, osobne si myslím, že je dobré si to prečítať hneď po Enderovi a pred Mluvčím.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1994 | Enderova hra |
2002 | Mluvčí za mrtvé |
2001 | Enderův stín |
2002 | Xenocida |
2010 | Ender ve vyhnanství |
Kniha Ender ve vyhnanství je v
Právě čtených | 3x |
Přečtených | 242x |
Čtenářské výzvě | 4x |
Doporučených | 8x |
Knihotéce | 76x |
Chystám se číst | 90x |
Chci si koupit | 44x |