Encyklopedie víl Emily Wildové

Tak tahle knížka mi sedla. Neuvěřitelně moc. Bavila mě hlavní trochu aspergerovská hrdinka co má potíže s komunikací s lidmi ale je naprostou odborníci na svět vil. Její schopnost využívat zkazky a příběhy k řešení problémů a odolávat kouzlům vil - genialni. A hlavní hrdina? Bavila jsem se kralovsky, zvlášť všechny jeho libůstky a podivnosti. Žádný namachrovaný dvoumetrový drsňák s jizvami ve tváři o kterém bychom neustále poslouchaly jak je pohledný a hrdince se z něj klepou kolena. (Ty sis nevšimla že nemám původní podobu?) Domácí skřítci jako předci? K popukání. Trochu mě štve, že to má další díl. Snad to autorka nepokazí.
Víly a jejich svět krásně promyšlený, bavil mě. Dva dny jsem se nemohla odtrhnout.

Knihu jsem si mohla přečíst v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host za což moc děkuji.

Jak bych ji popsala?
Pohodová fantasy s krásně propracovaným světem a jízlivým humorem, který mi sedl jak vílí křídla na záda.

Emily a Wendell mají mezi sebou takový ten kamarádsky škádlivý vztah, kdy si jeden druhého neustále dobírá a to mě neskutečně bavilo. Pomalu se ukazuje, že na obou stranách je platonická láska, která… no… možná jednou vzplane (a ano, já se už těším na další díl ).

Svět víl
Je nádherně popsaný a hlavně funkční. Víly žijí vedle nás, ale běžně se neukazují.
Nejsou vyloženě dobré ani zlé — hodně záleží na jejich rozmarech, darech, které dostanou, a na tom, jestli se jim zrovna chce lidem pomáhat… nebo je trochu potrápit.

Emily je do své práce na encyklopedii ponořená někdy až nezdravě. Práce je pro ni priorita číslo jedna, takže sociální kontakt? Eh… slabší stránka. Mluví z ní hlavně akademička a emoce drží pěkně na uzdě.

Na Ljoslandském ostrově se to ale začíná pomalu měnit a velkou zásluhu na tom má Wendell (a jeho legendární „přepadovka“ ).
On je úžasná osobnost - bezprostřední, charismatický, trochu provokatér, ale absolutně si vás získá. Jeho humor (často mířený proti Emily ) jsem milovala.

Společně odhalují příběhy a pověsti o vílách v Ljoslandu.
Snaží se pomoci místním, protože mizí mladí lidé a děti…
A postupně rozkrývají věci, které Emily může zapsat do své celoživotní práce, ale taky věci, které možná radši ani vědět nechtěla.

Můj pocit ze čtení:
Příjemné, chytré fantasy s jemnou romantickou linkou, skvělým dynamickým duem postav a atmosférou, do které se krásně zapadá.

DNF, není vůbec šálek mé kávy. Samé popisy, téměř žádný dialog. Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením, no bohužel, nuda.

Pohodové, kouzelné čtení (vhodné jako odpočinek po vydatnějších knihách). Pro někoho může být málo akční, mně zrovna hezky sedlo.

Daleko na severu leží ostrov Ljosland, kam přimlouvá profesorka Emily Wildová se svým věrným psem Stínem, aby prozkoumala tamější víly a mohla tak dopsat svoji přelomovou encyklopedii.

Emily je jaksi společensky neobratná, což jí způsobuje problémy, když se nevyhnutelně potřebuje seznámit s tamějšími obyvateli. Naštěstí připlouvá její rival, kolega...ale zároveň i její jediný přítel, Wendell Bambleby, který nemá se socializací sebemenší problém. A přestože má Emily nejprve k jeho nenadálému připojení se k jejímu výzkumu značné výhrady, není jí to nic platné...a nakonec je to to nejlepší, co se jí mohlo stát.

Dynamika těchto dvou postav je nesmírně zábavná, oba mají své vrtochy, oblíbila jsem si jednoho jako druhého. Také jsem nesmírně ráda, že jsem konečně ve fantasy knize narazila na ženskou hrdinku, která není sotva na prahu dospělosti (Emily má být kolem třiceti). Každá taková postava ve fantasy knize potěší.

Příběh z alternativního roku 1909 psaný formou deníkových zápisů třicetileté profesorky. Dostanete odpověď na ztřeštěnou myšlenku, jaké by to bylo, kdyby byly víly a jejich světy a kouzla podrobně zkoumány tehdejšími vědeckými pracovníky. Ano, hlavní hrdinka je dryádoložka, chladná výzkumnice s bystrou hlavou, ale poněkud neobratná v oblasti lidských vztahů a interakcí. V deníkových zápisech se čtenář nejdřív prokousává spoustou poznatků, nudného bádání, poznámkami pod čarou, citacemi a výzkumnými metodami. Není to čtení pro každého, tahle fantasy série vyžaduje trpělivou čtenářku "labužnici", která se k akčnější půlce knihy prokouše skrze suchopárné vědecké popisy. Ale stálo to za to. Interakce mezi dvěma vědeckými rivaly byly skvělé, právě kvůli jejich zvláštnímu vztahu se rozhodně těším i na další díly. Dokáže si vědkyně držet nadhled a odstup od zkoumaných subjektů? Vážně mne tenhle skrz naskrz akademický a vědecky pojatý příběh bavil. I pragmatický dobový přístup hrdinky k romantickým vztahům. Nevím proč, ale hlavní hrdinka mi připomínala svým myšlením a chováním tak trochu Sherlocka Holmese...

Emily už roky pracuje na Encyklopedii víl a aby doplnila poslední detaily, tak se vydává na sever na ostrov Ljosland. Ale nejde to tu tak jak čekala. I když rozumí vílám jako málokterý smrtelník, tak své rase nerozumí vůbec a je spíš samotářský typ. Díky tomu se jí nedaří sblížit se se zdejšími lidmi, jejichž spolupráce je pro její výzkum klíčová. K tomu sem za ní přijede její akademický rival Bambleby, který si získá vždy všechny a ani zde tomu není jinak. Ale když víly unesou dívky z vesnice, vydají se je pokusit zachránit spolu…
 
Koncept příběhu, kdy většina víl je spíš zlovolná a vždy je to něco za něco, se mi líbil. Tohle je svět, kde příběhy hrají větší roli, než si mnozí asi myslí. Skrývá se v nich ponaučení a někdy i možnost, jak se vypořádat s některými situacemi a jelikož jich Emily hodně zná, tak ji velmi pomáhají v jednání s vílami.
 
Emily se mi líbila. Hlavně to, že si na nic nehrála. Nepokoušela se namlouvat sobě nebo ostatním, že by některé její činy byly nezištné a klidně přiznala, že jde hlavně o její výzkum. V tomhle byla upřímná a bylo to osvěžující, přestože někdy jsem si pokládala otázku, kam až by pro výzkum dokázala zajít. Bambleby byl zajímavá postavička a jejím naprostým opakem. Okolí ho považuje za šarmantního vědce, který má za sebou spoustu známých prací a kontaktů, ale to není vše, čím on je… I když to na začátku tak nevypadalo, tak z těch dvou byl dobrý tým a bavili mě.
 
Chvíli mi trvalo si zvyknout, že je kniha psaná formou zápisků z deníku a párkrát mi přišlo, že se tu některé věci objevily zničehonic a nebyly nijak vysvětleny / přiblíženy, aby bylo jasné, jak je to možné, což někdy způsobilo, že mě to zarazilo a čtení pro mě nebylo tak plynulé, jak mohlo být, ale celkově je to pěkný příběh, a hlavně poměrně originální.
 
Není to fantasy, která by byla plná akce, ale rozhodně dokáže zaujmout jinými věcmi, která v sobě má a já se těším na další dobrodružství s těma dvěma

Tohle byla milá a zábavná fantasy oddechovka. Od začátku mě chytla atmosféra chladného severského ostrova Ljosland, kde se mrzutá profesorka Emily Wildová snaží sepsat svou přelomovou encyklopedii víl. Už jen ta představa vědkyně, která je géniem na nadpřirozeno, ale komunikace s normálními lidmi je pro ni noční můra, mi přišla hrozně sympatická. Nejlepší na tom celém je právě ten střet světa suchého vědeckého bádání se skutečnými vílami, a to ne zrovna hodnými.
Ačkoliv je Emily spíš sólista, děj se rozjede příchodem jejího šarmantního rivala Wendella Bamblebyho, jejichž dynamika je naprosto skvělá. Je to takové to klasické, ale funkční "nenávidím tě, ale musíme spolupracovat", se spoustou jiskření a vtipných situací. Jejich hašteření a následné sbližování tvoří děj celého příběhu. Kniha se čte velmi lehce a i když se pak řeší záchrana unesených vesničanek, celou dobu nás provází humor. Mně osobně se moc líbilo, jak se postupně odhalovala tajemství jak Ljoslandu, tak i samotných hlavních postav.
Je to ideální volba, pokud hledáš chytrou, vtipnou a pohodovou fantasy s dobře napsanými postavami, které si prostě musíš oblíbit. Já se bavila a už se těším na další díl!

(SPOILER) Tak tohle se opravdu povedlo. Ačkoli se celá kniha tváří jako deník zapálené, asociální a relativně nudné vědkyně, přesněji badatelky, jak Emily sama sebe nazývá, jedná se o zábavný, napínavý, nesmírně čtivý text. Hlavní hrdinka mi byla přes svoje společenské přešlapy nesmírně sympatická (nebo dokonce díky nim?). Vrtošivý, rozmarný, líný, okouzlující Vendelín, tedy pardon vílí král Wendell, svou suchopárnou partnerku skvěle doplňoval.
Dostala jsem romantiku? Ano, ve velmi lehké a příjemné formě. Čekalo na mě dobrodružství a fantastické výlety do vílích říší? Rozhodně, v míře více než bohaté. Vtip, zábavné dialogy, napínavý děj, zajímavosti ze světa Lidu, který jsme si my, smrtelníci, vymysleli, snad abychom natrénovali styk s inteligentními tvory s naprosto odlišnou morálkou a stupnicí hodnot.
Celé se to odehrává ve smyšlené skandinávské zemi za neurčitého času, něco mezi devatenáctým stoletím a vynálezem internetu. Emily přijede zkoumat víly na daleký sever, znepřátelí si celou vesnici, ovšem její kolega vědec Bambleby se objeví jako na zavolanou, a ještě že tak, protože svoje vlastní eskapády by Em rozhodně sama nezvládla. Jako třeba osvobození unesených dívek či rovnou vílího krále. Jenže nic není tak, jak se zdá, a vyvrcholení celé zápletky bylo více než překvapivé. Čekala jsem krvavou bitvu, a jo, nakonec k nějakým šermovačkám a stínání hlav došlo, ovšem ústředním problémem bylo něco zcela odlišného. Autorka se natolik odchýlila od běžných klišé, až jsem se musela – navzdory dramatickým okolnostem – pořád pochechtávat nad jejím důvtipem.
Ovšem nejdůležitější složkou celého díla jsou příběhy. Protkávají celý děj, poukazují na svou důležitost, na věčnou platnost archetypů, na potřebu promítat reálný život do metaforických schémat. Naprosto mě uchvátily. Asi to není kniha pro každého, protože není prvoplánově jednoduchá, ale já jsem si ji naprosto užila.
Vřele doporučuji a rozhodně jsem tento svazek nedržela v ruce naposledy.

Knihu "Encyklopedie víl Emily Wildové" od Heather Fawcett som si vybrala, pretože ma lákala jej krásna obálka a názov. Oceňujem na nej hlavne silnú a cieľavedomú hrdinku, profesorku Emily Wildovú. Tiež ma bavil archaický štýl písania, hoci ma občas miatlo, že bol zvláštne miešaný s modernými prvkami.

Na druhej strane, prvých dvesto strán bolo extrémne rozvláčnych – niekoľkokrát som knihu odložila a dej nabral spád až v druhej polovici.

Veľkým sklamaním pre mňa bolo nedostatočné a málo detailné vykreslenie víl a ich mytológie. Namiesto prepracovaného sveta, ktorý by som očakávala od diela s takým názvom, boli pre mňa víly len drsné a nepríjemné. Celkovo sa mi zdá, že potenciál veľkolepého a pútavého diela pre mňa nebol naplnený, čo viedlo k rozpačitému zážitku.

Myslím si, že ide o špecifické dielo, ktoré nie je pre každého, a to hlavne pre tých, ktorí preferujú rýchly a akčný dej. Odporúčam ju skôr čitateľom, ktorým neprekáža pomalé tempo a archaický štýl pripomínajúci denníkové záznamy, ale rozhodne by nemali očakávať prepracované mytologické dielo. Ja osobne sa k nej už neplánujem vracať a nebudem pokračovať ani v prípadných ďalších dieloch.

Mám ráda příběhy o vílách a zvláště pak ty, kde jsou víly zobrazeny jako v tomto vyprávění - žádné Zvonilky, ale skřítci a urozené Fae, provázané s přírodními živly a utkané z příběhů. Líbila se mi zvolená forma deníkových záznamů, a speciálně poznámky pod čarou dodávaly zobrazenému světu, v němž lidé uznávají existenci víl a studují je na katedře univerzity v Cambridge, punc skutečnosti. Postava vědkyně Emily byla tak akorát správně pohlcená studiem a vlastním světem, působila přesvědčivě introvertně a nespolečensky. Byla taky chytrá, zarputilá, občas ale k vlastní škodě zbrklá. Všechny postavy byly svým způsobem sympatické, ovšem k žádné jsem si nedokázala nějak najít cestu. Příběh se četl dobře, autorka vykreslila mnoho malebných scén, kdy i krvelačnosti vypadaly jako umění a stínání hlav působilo jako tanec, přesto jsem měla celou dobu pocit, jako bych při čtení jen klouzala po povrchu a nedokázala se do příběhu pořádně ponořit. Nebylo to špatné čtení, ale do dalšího dílu série se asi pouštět nebudu.

Musím se přiznat, že jsem si zprvu musela na autorčino vyprávění zvyknout. Neboť celý příběh je psaný ve formě deníkových záznamů. A to nemusí úplně každému sednout. Ale jakmile se do toho dostanete, příběh vás nepustí.

Hlavní hrdinkou příběhu je Emily Wildová. O níž bychom mohli říct, že je typickým příkladem vědkyně, která se raději věnuje své práci, než společenským kontaktům. V této oblasti je jaksi pozadu, slušně řečeno.

Společně s Emily se vydáváme na severský ostrov Ljosland, kde Em hodlá zkoumat místní víly a dokončit tak svou encyklopedii právě o těchto tvorech. Jenže ne všechno jde podle představ: podmínky ubytování nejsou pro ženu úplně nejvhodnější, obstarávání jídla rovněž a to nemluvíme o kontaktu s místními. A do toho všeho za ní přijede její “milovaný“ kolega z Univerzity Wendell Bambleby. Což je přesný Emin opak, společenský a družný, a tak trochu i ješitný.

Co vám budu povídat, s Wendellem tvořili zajímavou dvojici. A já si tak jejich hašteření a časté výměny názorů moc užívala. I když jejich “romantické” spojení není hlavním bodem příběhu, stále to na mě působilo příjemným dojmem. Bylo to takové zpestření příběhu.

Co musím vyzdvihnout, tak je velmi originální svět víl. Tyhle víly nejsou jako ty u Sarah J. Maas. Tyhle víly jsou zcela odlišné - některé jsou kruté, zákeřné a Istivé, jiné zase milé. Proto mě bavilo poznávat jejich svět, zvyklosti, ale i magii. Setkání s těmito tvory bylo vždy zajímavé a nevšední.

Moc pěkné a pro mne překvapivé čtení. Domnívala jsem se, podle obsahu, že to bude odlehčené fantasy. Věděla jsem, že tady nebudou víly tančit u studánky a plést věnečky, ale i tak jsem byla občas zaskočená drsným osudem některých postav. Víly tady představovaly zlo. Ovšem profesorka Emily mě nadchla a Bambleby jakbysmet. Jsem opravdu zvědavá na pokračování jejich příběhu.

K dokonalosti tomu něco chybělo. Asi trošku propracovanost alternativního světa, nevím. Ale stejně jsem si to strašně užila. Emily je prostě skvělá. Strašně sociálně pitomá, neschopná chápat sama od sebe společenské konvence, asi i proto se zavírá do světa výzkumu. Jenže přesně tím mi přirostla k srdci. Tak nějak i cítím, že se s Bamblebym skvěle doplňují... Určitě si přečtu další díl, prostě potřebuju vědět, jak to s Emily bude dál :-)

Já nevím, obvykle by na mě kniha asi moc nezapůsobila, ale byla přesně to, co jsem ve svém rozpoložení zrovna chtěla číst. Odpočinkové, cozy čtení.

Tak tohle mě opravdu mile překvapilo. I když byl příběh hodně suchopárně napsaný /pravděpodobně účelově/, a Emily mi k srdci nepřirostla, mělo to své vílí kouzlo a druhý díl si určitě přečtu.

Chaotik Wendell byl tou nejzábavnější třešničkou na jinak dost strohém dortu.

Tohle bylo strašně fajn čtení. Miluju ten styl, jakým je to napsáno, že vlastně čteme deník a to je prostě strašně skvělý! Tenhle nápad se mi moc líbil. Kromě toho musím ocenit to zpracování folklóru, který mě v téhle knize strašně bavil! Kniha je strašně krásná na pohled, vypadá jako strašně ťuťuňuňu čtení, ale nenechte se zmást jako já, protože tady žádné ťuťu víly nenajdete (kromě Bamblebyho). Zdejší víly si libují ve smrtelném mrazu, jsou kruté a zákeřné a obchodovat s lidmi opravdu umí. Zpočátku mi trvalo se začíst, protože mě překvapil ten styl alá deník, ale taky ten rozjezd je pomalejší. Nicméně pak jsem se konečně začetla a příběh konečně začal nabírat spád a začalo se tam toho dít víc a víc. Stína nejde nemilovat a vlastně odhalení toho, co je zač bylo skvělé. Něco jsem tušila, ale úplně jsem to neuhádla. Jsem moc zvědavá na další díl a musím říct, že v těch vedrech číst příběh odehrávající se během kruté zimy bylo tak nějak osvěžující.

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s Host.

Nie je to úplne márne, ale...strihať, strihať, strihať.
Ak vám nevyhovuje archaický štýl písania, táto kniha pre vás bude utrpením. Autorka sa snažila aby kniha naozaj pôsobila ako zápisník profesorky zo začiatku dvadsiateho storočia. Lenže nie vždy sa jej to podarilo - občas jej do toho spadli modernizmy a maniere našej doby, ale to v tomto prípade ani vlastne nie je ten najväčší problém.
Ten najväčší problém je, že popisuje prirada a priveľa. A to hlavne veci ktoré vlastne v konečnom dôsledku nie sú až také zaujímavé, ani podstatné. Príbeh jednoznačne má aj svoje svetlé momenty, a ak máte radi feelgood fantasy s nádychom vedy, tak vás kniha nesklame. Keby však mala prísnejšieho editora, príbeh mohol vykryštalizovať do ešte kvalitnejšieho zážitku. Takto je to naozaj na 3,5. Škoda.

I když je kniha spíše young adult kategorie, byla pro mě milým prázdninovým čtením. Je to prostě pohádka pro starší. Jen mi úplně nesedl vztah hlavních hrdinů, ale to je asi věc vkusu. Další díl si určitě přečtu.

zajímavá a zvláštní kniha, která nemá moc děje, protože je to vlastně deník vědkyně, zabývající se vílami. musíte dost číst mezi řádky, což je docela zábava, i díky Emilyině neschopnosti vycházet s normálními lidmi. nebo jejími reakcemi na šarmantního kolegu, který není tak docela člověk. bavila jsem se královsky, těším se na další díl.