Železný plamen

Druhý díl je pro mě ekvivalent divoké horské dráhy se všemi těmi pomyslnými zákrutami, výkruty a jízdou hlavou dolů. Jenže zatímco bych na konci čekala pozvolný dojezd, přijde prudké zabrzdění, po kterém vám zůstane nepříjemný pocit v žaludku.

Jsem ráda, že sexuálních scén nebylo tolik a neprosadily se tak na úkor příběhu. Ten byl napínavý, čtivý a vyvíjel se velmi rychle, často nečekanými směry - to je rozdíl oproti prvnímu dílu, jelikož se navíc rozšiřuje příběh do dalších částí Kontinentu a odhalují se informace, které vrhají nové světlo na události i některé postavy. Díky tomu jsem měla pocit, že nejde jen o pokračování romantické linky, ale o skutečné posunutí celého příběhu a vývoj všech známých postav.

Přesto mi vadilo několik věcí. Především Violet, která má podle mě až příliš velké sebevědomí vzhledem k tomu, kolik věcí dokáže pokazit. Její panovačnost a dvojí metr (tedy rozdíl mezi tím, jak hodnotí vlastní činy, a tím, co vyžaduje od ostatních, zejména od Xadena) mi postupně začaly lézt na nervy. Naštěstí mám pocit, že se její chování začíná mírně posouvat správným směrem, a doufám, že ve třetím díle ještě více dozraje. Unavoval mě také toxický vztah, který z celé situace i sama Violet vytváří, stejně jako pokrytectví některých dalších postav.

Naopak mě příjemně překvapila rodinná zápletka, nové informace o signetech i dračí tajemství. Některé zvraty jsem vůbec nečekala a po dočtení jsem je musela chvíli vstřebávat. Přes všechny výhrady je pro mě největší silou knihy stále její návykovost (příběh mě neustále nutil číst dál a zjišťovat, co se stane). Třetí díl proto slibuje být opravdu zajímavý a jsem zvědavá, kam se série posune dál.

Túto časť som čítala tak dlho, že už vlastne ani poriadne neviem, čo sa tam stalo, kde bol začiatok. Koniec sa rozbehol viac a vo finále nastal pekný zvrat, tak už len dúfať, že ho autorka využije naplno.

Železný plamen úspěšně navazuje na nastavenou laťku a vrhá nás do ještě temnějšího a komplexnějšího světa plného politických intrik a tajemství. Violet i Xaden čelí obrovským zkouškám, a i když má kniha pomalejší pasáže a vztahové drama, napětí by se dalo krájet. Oceňuji hlubší odkrývání historie celého světa a to, jak autorka skvěle pracuje s charaktery draků, kteří příběh neskutečně oživují.

Druhý díl mě bavil víc než ten první, protože tu bylo více akčního děje a nových postav. Štvala mě Violet, chce pořád všechno vědět, a když se to nakonec dozví, tak je akorát víc naštvaná. Xaden v minulém životě musel udělat něco hodně zlého, protože v tomhle díle dostává slušně naloženo.

A jeje! Jak se nám to zamotalo?! Co se to jako děje?!
Při čtení tohoto dílu jsem z toho byla dost na větvi a místy jsem nevěděla, kde je sever (v nejlepším slova smyslu)
Není moc, co bych řekla... Jen mi věřte, že pokud máte rádi draky... tak si to přečtěte!!!

Hrozně dlouho jsem přemýšlela , jak sepsat moje pocity z téhle knihy do nějaké kuličky, aby jsem zároveň nespojlerovala.

Začnu tím, že mě tato autorka vlastně přivedla ke čtení fantasy románů. Ani tímto dílem se to nezměnil, ba naopak!

Přiznám se ale, že první polovina knihy se mi celkem táhla , i přesto , že jsem četla Železný plamen hned po Křídle. Některé úseky bych klidně vynechala, nebo zkrátila, ale to je asi věc názoru a každý toto vnímá jinak.
Do děje nám přichází nové postavy a já jsem díky některým měla opravdu chuť tu knihu několikrát vyhodit z okna. Violet jsem si v prvním díle oblíbila, ale tady mi někdy lezla na nervy. Druhá polovina knihy je ale jiný level a tady už děj pořádně nabírá na obrátkách.
Samozřejmě draci jsou tady opět bezkonkurenční a Andarna mě dokázala nejednou rozesmát, ale i pěkně naštvat. Miluju ty rozhovory mezi draky a jezdci, takže tohle jsem si tu užívala víc než v prvním díle, miluju Tairna, to by mohl být můj dračí manžel.
Bohužel pro mě, jakožto bláznivě zamilovanou fanynku Xadena, je tu prostě málo Xadena !!Chci víc!!! Chci víc Violet a Xadena!!!
Takže pochopitelně o chemii, spicy scény a lásku tu rozhodně není nouze. Konkrétně jednu určitou scénu mám stále v hlavě a vždy si na ni vzpomenu při zmíňce o Plameni. Schválně jestli jste na tom stejně jako já.

Konec mě zničil a byla jsem naštvaná do nepříčetnosti, ale mám bohužel pocit, že ve třetím díle mě autorka nebude rozhodně šetřit. Během čtení se u mě vystřídali snad všechny možný i nemožný pocity a Miluju to!

Napínavé pokračování, které dal vypráví příběh Violet a Xadena. Měla jsem očekávání od plot twostu na konci první knihy, kde Violet trochu uhne z té šílené zaláskovanosti a začne být nedůvěřivá, pragmatičtější, dlouhého trvání to však nemělo. Svět Empyrea a celý příběh má spoustu dějových děr, nedokonalostí, místy mi ta posedlost Xadenem opravdu k povaze Violet nejde. Ale nějakým divným způsobem mě tento svět stejně spolknul, knihu jsem četla na zátah a stále jsem chtěla vědět, kudy se příběh vydá. Autorka píše čtivě a i přes to, že je to mišmaš různých YA knih doposud vydaných, stále mi přijde příběh originální, vztah Theirna, Andarny a Violet mě opravdu bavil celou dobu. Určitě se těším na další díl.

Jako jo, ale první díl je první díl. Příběh mě bavil, vtáhl, konec mě dojal, ovšem už to mělo i svoje mínusy. Spojení na jeden úder srdce už mi leze krkem, doslova. Zvlášť když je zmíněno i na několika stranách po sobě. Přestože chápu, že vydat dokonalou knihu bez jakékoliv chyby a překlepu je tak trochu sci-fi, tady už těch chyb bylo dost a v tom množství textu se to neztratilo. V některých pasážích jsem se musela zorientovat, čí je to text. Někde mi úplně nesedl překlad, ale originál po ruce nemám, abych texty porovnala. Každopádně za přečtení ta kniha rozhodně stojí a já se rovnou vrhnu na další díl. Protože mě zajímá nejen vývoj samotného příběhu, vztahu mezi Violet a Xadenem, ale hlavně Andarna. Andarna je skvělá.

Sérii z mého pohledu netáhnou draci, ale Violet a Xaden. Dění mezi nimi je pořád to nejlepší, co nabízí, přestože Violet byla věčně kvůli něčemu naštvaná a vypadá to, že tyhle fantasy postavy jsou snad všechny více nebo méně vyšinuté.
Závěrečná bitva se mi tady líbila víc než ve Čtvrtém křídle, ale přiznávám, že bych bojovou nadpřirozenou omáčku klidně vypustila. Zkrátka to není úplně můj žánr. Konec mě vyloženě rozesmutnil (chudák malý!) a hodně se rozmýšlím, jestli se s tímto směrem vývoje pustím dál do Onyxové bouře.

Nerada to říkám, ale kdyby tam nebyli dráčci, tak bych druhý díl série "Violetino vyprahlé lůno" hodnotila ještě hůř. V porovnání s prvním dílem nemůžu jinak. Tam se mi při erotických pasážích sice taky cringem kroutily prsty u nohou, ale aspoň jich nebylo tolik. Bohové, proč? Železný plamen měl sice opět silný příběh, ale s největší chutí bych vyškrtla všechny kapitoly, ve kterých se jen pořád dokola řešily vztahové problémy hlavního páru. Zápletka, zvraty i závěr mě bavily stejně jako v jedničce, ale tady na mě bylo prostě příliš červeno.

První díl se mi líbil víc. Tento byl ale také fajn. Dobře se četl, bylo to napínavé, místy ale poněkud upovídané. Věčné hádky ohledně tajemství už byly trochu moc opakované. I překlad by zasloužil větší péči. Přesto jsem si ale čtení užila a jsem zvědavá, co bude dál. Jen tedy má to mít 5 dílů. Bojím se, že brzo příběh nebude mít kam jít, aniž by se ztratil. Ale doufám, že se mýlím.
Je tu mimochodem dost věcí, co jsem nechápala, myšlenky, zjištění. Je to složitý svět a nejsem si jistá, zda to ma autorka v pevně v ruce...(nebo ztráta v překladu, co já vím). Za mne by mohlo být i méně stále se opakujících frází a milostných scén...i proto o ještě jednu hvězdu méně.

Trochu to bolelo. Druhý díl tu a tam postrádá lehkost toho prvního - ale údajně se to má ve třetím zase zlepšit... Pobývat s Violence a její svitou, včetně Xadena, je příjemné, špičkování se mezi draky, zejména Tairnem a Andarnou, velmi zábavné. Tak snad Onyxová bouře zabere...

Pokud si vás získal první díl, v sérii se stoprocentně vyplatí pokračovat!

Druhý díl se mi líbil stejně jako první. Je brutálnější, větší prostor zde dostávají draci což se mi moc líbí a více se ukazují ostatní postavy i ty záporné což je taky super. Za mě klidně mohl být rozdělený na dvě části- na akademii a potom po útoku, protože jako jedna kniha v celku je to celkem posilovna. Moc mě bavila část o runách a celkově se mi líbí politická myšlenka, upravit nebo vymazat dějiny pro vyšší dobro. Zajímalo by mě kolikrát se to doopravdy stalo ve skutečném životě během naší historie. Protože často, když se člověk dostal ke starým opravdu starým mapám, neseděli s dějinami.
Zdě byla asi jen jedna bonusová kapitola, ale i tak stála za to.

Jsem trochu na rozpacích. K tomuto dílu mám více výhrad než ke knize první. A upřímně? Je zbytečné dlouhá. Klidně by se kniha dala sesekat minimálně o 100 stran a příběh by na tom neutrpěl. Ale ten konec? Ten je rozhodně 5

Je to zábavné čtení a skvělý svět. Draci v tomto díle dostávají více prostoru a knize to dost prospívá. Miluju každou část knihy, kde jsou. Rozhovory s nimi jsou úderné, svěží a tak jiné.
Více tu poznávané i letce a gryfy a to je obohacující jak pro postavy, tak pro nás čtenáře.

Violet zde ztrácí trochu ze své proslulé bystrosti a inteligence. Což mě chvílemi rozčilovalo, ale na druhou stranu věřím, že to má něco společného s jejími pochybnostmi o sobě samé a s jejím vnitřním bojem o to, kde v tomto světě vlastně stojí. A upřímně? Ty její přešlapy mě přiměli ji mít ještě radši. Navíc nejde popřít, že po psychické stránce je opravdu silná. Ještě aby ji došlo, že Xaden pro ni zapálí klidně celý svět, když to bude potřeba.
Xaden je prostě Xaden. Můžu vás ale ujistit, že je ještě víc přitažlivý než v prvním díle. A konečně! Konečně se trochu více dostáváme za jeho chladnou masku a to je velmi příjemné překvapení. Navíc v tomto díle dokazuje, že jeho tajemnost je oprávněná. Protože… Kolik jeho tajemství zůstává ještě skryto?

Tairn a Andarna jsou vůbec nejúžasnější postavy v této knize. Nezlobte se na mě, ale Tairn se tváří jak nejvíc otrávený drak na světě a přesto se zajímá, pečuje a peskuje, když se někdo z “jeho” osob zachová jinak než by podle něj měl. Tohohle mrzutého, mocného a loajálního draka miluju ještě víc jak v prvním díle.
A Andarna? Trochu mi chyběla její sluníčková povaha z prvního dílu, ale její pubertální já mi to zcela vynahradilo. Miluju její pošťuchování Tairna i její nebojácnost.
Vztah Tairna a Andarny je tak krásně jak otec a dcera, že to už není možné. A Violet je tak krásně mezi nimi.

A vedlejší postavy? Miluju je! Dodávají této knize na opravdovosti, uvěřitelnosti a příběhu dodávají potřebnou hloubku. Bojím se si nějaké oblíbit, ale zároveň jsem si v tomto díle oblíbila další postavy. Oblíbila jsem si i ty u kterých jsem to nečekala ani v tom nejdivočejším snu. Jen se bojím, že většina z nich umře.
Ale Rhi, Ridoc, Imogen a další (u kterých si nemůžu vzpomenout na jméno) - Opovažte se umřít!

Čtvrté křídlo bylo akční a neustále nás něčím překvapovalo. Železný plamen je pomalejší. Děje se toho tady hodně, ale zároveň nic. Myslím, že to je i tím, že v prvním díle bylo tak akorát informaci o světě a všem a tady je jich trochu moc. A zvraty jsou občas trochu moc divoké a zničehonic. Ale kniha si stále udržuje tu čtivost. Což je trochu s podivem vzhledem k počtu stránek a k tomu, že v této knize umírá mnohem méně lidí, které opravdu známe. Trošičku to ubírá napětí. Nechápejte mě špatně. Je tu spousta scén, které člověku zvýší tep, ale už to nebylo takové.
A jestli mě něco dost unavovalo, tak to byly hádky mezi Violet a Xadenem, které byly stále o tom stejném. Nuda.
Absolutně schvaluji veškerou tu rodinnou dynamiku, která se v knize vyskytuje. Je to vtipné, osvěžující a tak strašně ze života až to hezký není.
A přátelství se ukazují jako ta nejsilnější zbraň, co člověk může v tomto světě mít.
No a na konci? Na konci mi možná slzička nebo dvě ukáply.

Ale opravdu… Kde je nějaký seznam postav a jejich signetů? Seznam draků? Gryfů? Už je tu opravdu hodně postav a jména jsou cizí a snadno zaměnitelná.

Druhý díl je zlomový. A je mi poměrně jasné o čem buď třetí díl, ale jsem lehce skeptická k tomu, že má být i čtvrtý a pátý. Trochu se bojím, aby to tuhle sérii neposlalo do kopru. Ale uvidíme.

A otázka na konec: Co vše jsme ochotni pro lásku obětovat?

(SPOILER) Iritující. Neskutečně iritující pokračování.
Proč autoři poslední dobou plodí stovky stran o ničem? A současně jako by měla přednost kvantita před kvalitou! To má být nějaký trend?! A taky proč by mělo být v knize tuna sexuálních scén, když to jen knihu degraduje, děj neposouvá a pindíky a pipiny máme všichni?
Ale zpět ke knize. Jako tohle je fakt strašný! Toho je tam tolik špatně, že nevím, kde začít! Ale fajn, začnu světem. V prvním díle byla popisována jen akademie. A fungovalo to. V tomhle, že vlastně existuje i něco jiného než hranice štítu, ale celkový dojem z toho je rozpačitý. Proč? Je to stejný způsob, jako když dáte hrobníkovi špatné náčiní. Nejlíp si poradí s lopatou a ne s nůžkami nebo se sbíječkou. Přesně takhle na mě totiž působí druhý díl. Jako kdyby čtenáři zapomněli dát správné nástroje. Chybí mi manuál celého toho světa. Předně proto, že si nedokážete ten svět nijak blíže představit. Plácáte se v tom a zaměřujete se na nepodstatné věci předávané tou „nejchytřejší“ osobou v Basghiatu, o jejíž chytrosti – opakuji se – zcela a bez iluzí pochybujete. Nepomáhá ani to, že slovní zásoba je dosti omezená. Neustále zakopáváte o to, že se jí „zvedá žaludek“, přitom se ta situace dá popsat květnatěji, bohatěji. Nevím, jestli ten text tolik ztratil překladem, ale tohle už byla fakt bída. A nejedná se jen o tuhle konkrétní část, ale i další věci se tam neustále omílají a člověk si připadá, že dostal "vymývárnu mozku", místo knihy, která by měla podle tisíců nadšených ohlasů stát sakra za to!
Co dalšího nefunguje? Už nemám sílu nějak blíže rozpitvávat do každého detailu tenhle díl, jako tomu bylo u prvního. Jen ve zkratce zhodnotím celé to mišmaš, co jsem dostala. Co tedy nefunguje?
Nahodilosti v podobě pro mě nepochopitelného kodexu, kusé informace o válce mezi gryfi a draky – jako lidi, proč se řežou hlava nehlava gryfové a draci, pochopili jste to někdo? Jako kvůli čemu? Válčili gryfové skutečně jen kvůli zbraním, které dokáží zabít Viverny? Prostě mě to mate. Nebo mi něco zásadního uniklo? Netuším, ale zjišťovat to znovu nehodlám! – celá ta akademie, která je postavená na hlavu a ani ty vztahy mezi hlavními hrdiny nefungují. Jsou vágní, nejsou tam za mě ty správné emoce... Promiňte, ale to dětské hašteření, neustálé óchání (a slintání, bleh) a cukrování mezi nimi bylo už fakt přes čáru. Nepomáhá ani fakt, že se oba hádají a já si říkám, proč sakra?! Pak tu máme tu úžasnou nekompetentnost otázky „musíš se ptát správně, abych ti odpověděl“... Tak tohle mě zvedlo ze židle! Jasně, takže když se hrdinka zeptá, jak moc je i*iot, dostaneme na to správnou odpověď? To byla vskutku dechberoucí scéna, kdy jsem knihu zavřela a párkrát se jí praštila do hlavy, protože jsem si myslela, že jsem pochopila špatně pointu. A víte co? Tam ta pointa k téhle otázce absolutně chybí!
No nic, dokončím to. Vedlejší postavy jsou stále ploché a upozaděné a díky Xadenovi, který se na každého kdo není kamarád s Vi mračí a hází stíny všude kolem sebe, taky podle toho dopadají, třeba Varish. To byl sakra dobrý, ale promarněný potenciál. A opět třískáte hlavou do té bichle. Pak tu máme ale Daina, který si vytáhl hlavu ze zadku a konečně našel páteř. Oceňuji, že kope za „záchranu“ světa, místo toho, aby pravdu popíral. Následuje Aetos, jeho otec, který je chce zabít, přitom na začátku působil jako milí týpek, Barlow je mrtvý, není mrtvý, pojďme si zahrát ruletu, třeba dostanete SPRÁVNOU odpověď, přeci jen, musíte se umět správně ptát, že jo? Cat… boha jeho, to jako vážně? Autorka tam dá takovou malou revoluci, která se jaksi nekonala, minula účinek, whatever. Prostě další postava do už tak obsáhlého hloučku „nadbytečných“. Nolon to už je kapitola sama pro sebe… totální ztráta charakteru postav. Prostě když se to autorce zrovna hodilo do krámku, tak jim změnila archetypy.
Děs běs, mám já zapotřebí se pouštět do třetího dílu? Bohužel jo, protože, proklejte mě, ale jediné, co tam funguje jsou ta klišé, které známe ze všech možných knih a sérií, které tak dobře fungují všude. Co naopak ráda vyzdvihnu je skutečnost, že gryfové mají vztah s letcem bez toho, aniž by je ohrožovali na životech a ani, že by mezi nimi panovala nějaká hierarchie. Za tohle jediné dávám hvězdu. I tak bych ale ocenila, kdyby jim také bylo věnováno více prostoru.

Druhý díl Empyrea za mnou a teda! To byla pěkná jízda. Musím se přiznat, že první část me tolik nebavila a přišlo mi,že se děj poměrně dost vleče. A co,nebo spíš kdo mě neskutečně vytáčel,byl Varish a jeho ocásci.

Pak ale přišel zlom a druhá část mě neskutečně bavila. Dezertovaný jezdci,Aretie a hlavní město Tyrrendor - provincie Xadenovi rodiny. Navíc tu máme nové postavy a konečně spicy scény Violet a Xadena . Vztah Vi a Xadena prochází další zkouškou ale o to silnější pouto mezi sebou mají. A Xadenovo vyznání? Bože! Toho chlapa musí milovat každá .
Čím dál více miluju draky a to obzvlášť Tairna a pubertální období Andarny.

Atmosféra celé knihy je temnější,bolestivá. Nové výzvy,nové nebezpečí,tajemství i intriky které vše převrátí. Je to plné emocí které jsou jak na horské dráze.

A co ten konec?? Železným plamenem uzavírám březen ale hned na duben,sahám po Onyxové bouři, protože nutně potřebuji vědět co bude dál.

Strašný překlad a celkově nechápu ten velký hype, který je kolem této série, když je to čistě vykrádačka jiných fantasy knih. Je to předvídatelné a plné samých klišé. Taky neustálé omílení dokola, jak je Violet chytrá je dost otravné.

Dlouho se mi dařilo odolávat nutkání napsat komentář na tuto knížku, ale nakonec si to neodpustím.

Ať jenom nehaním, tak plus bodíky si zaslouží vzpomínka na Liama, Violetina matka i lepší zapojení vedlejších postav. Jinak mi to stejně jako první díl připadalo jako taková rychlokvaška - autorka se s tím moc nemaže, prostě jede podle osvědčených receptů odkoukaných odjinud. (Hlavní hrdinka má vztah s vysněným badboyem - je potřeba to nějak zkomplikovat - jak? - co to třeba oživit uměle vykonstruovaným vztahovým dramatem a k tomu přihodit jednu sexy bejvalku?) Hodně jednoduché.

Co mi ovšem vadilo nejvíc, byla ústřední dvojice. A teď nemám na mysli jejich nepříliš uvěřitelný konflikt. Prostě se mi nelíbí jako postavy. Violet v prvním díle působila sice průměrně ale v pohodě. Tady jí najednou všichni v jejím okolí lezli do zadku, protože ovládá blesky. Blesky! To je ta dechberoucí superschopnost, kterou dostanete, když máte nejlepšího draka? (Připomínám, že Violetina matka ovládá celou bouřku.)

Oproti Xadenovi je to ale pořád jestě nebe a dudy. Ve Čtvrtém křídle mě nezaujal - klasický archetyp tajemného nepřítele, co vlastně vůbec (překvapivě) není nepřítel - bez jakéhokoli pokusu o nějakou odlišnost nebo variaci. V této knize se pro změnu chová jako psychopat. Obecně nesnáším, když se agresivita zaměňuje za dominanci, a tohle je ukázkový příklad. Xaden všem neustále jen vyhrožuje místo aby argumentoval, ke svým rádoby přátelům se chová jako ke slouhům. Rozdává jim rozkazy, aniž by vůbec kdy poslouchal, co mu říkají. Nikdo se mu nedokáže vzepřít, až na Brennana a Aarica - z tohoto důvodu mé nejoblíbenější postavy. A do Violet pořád hučí tlachy jako: "já vím, že mě miluješ". Pro někoho romantika, pro někoho znepokojivá známka manipulativního chování. Každý dle své chuti. Celkově vzato tohohle týpka vnímám podobně jako celou knihu - krásná obálka a uvnitř kde nic tunic.