Emma
Jane Austen
V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austenová ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu. Když v útlém mládí ztratí matku a na otce, slabošského hypochondra, nelze spoléhat, ujme se správy věcí na rodném panství sama a nároky, které na ni nelehká situace klade, vypěstují v bystré dívce vlastnosti suverénního generála. Jen ona všemu rozumí, jen ona ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem ovšem kráčí od maléru k maléru a často pěkně zavaří i těm, kterým upřímně chtěla pomoci. Ale protože jí nechybí dobré srdce, časem zmoudří a pochopí, kde hledat v životě ty pravé hodnoty. Román (v jeho filmovém zpracování ztvárnila Emmu oblíbená Gwyneth Paltrowová) zažívá v poslední době novou vlnu čtenářského zájmu. Je to snad tím, že dnešní ženy v jeho hrdince rozpoznávají předchůdkyně svého emancipačního úsilí o společenské uznání svých schopností i úskalí, jimž by se přitom měly vyhnout?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , Daranus , RozmluvyOriginální název:
Emma , 1815
více info...
Přidat komentář
Klasická austenovka, která potěší a neurazí.
Při debatách na téma právě této knihy jsem zjistila, že se autorka musí potýkat s jednou obrovskou nevýhodou. Ona zkrátka umí psát. Všichni to o ní vědí a všichni to od ní očekávají. A kvůli tomu mnoho lidí zapomíná, že psát jako Jane Austenová zvládne jen malá hrstka lidí. Ona je výjimečná, její díla jsou výjimečná.
Teoreticky bych se mohla přidat k těm, kteří tvrdí, že čekali něco jiného. Teoreticky bych mohla knihu smutně zavřít a přihodit ji na hromadu všedních příběhů, které po nějaké době zapomenu a už se k nim nevrátím. Tohle já ale neudělám. Proč? Protože ta kniha je prvotřídní. Kniha s dokonale propracovanými postavami, které si po celou dobu dění zachovávají svůj charakter. Příběh s takovou dávkou vtipu a ironie, že se při pomyšlení na některé pasáže chvěju ještě nyní. Vyprávění tak inspirativní, že jej nebudete schopni dostat ještě dlouho dobu po přečtení z hlavy.
Tak proč? Proč se tak často setkávám s lidmi, kteří toto dílo odsuzují? Může za to netradiční postavení a povaha hlavní hrdinky? Nedostatek zajímavých pasáží? Nebo zklamáné očekávání další Pýchy a předsudku, kdy na nás tentokrát autorka ukázala dlouhý nos a navzdory našemu přání vytvořila zcela nové, originální a jedinečné dílo?
Naprosto dokonalý román Jane Austenové, zatím i nejlepší jaký jsem od autorky četla. Pro Austenovou celkem netypické dílo, Emma je opravdu hodně originální žena která se nebojí být rázná a svá tím se i dost odlišuje od ostatních hrdinek spisovatelky. Bavilo mě, jak si hrála na dohazovačku své přítelkyně Harriet natolik, že si ani neuvědomovala koho miluje sama. I po tolika letech od prvního vydání stále aktuální dílo.
P.S.:Za mě nejlepší postava jednoznačně G.Knightley!!
(Edit: Odhalila jsem, že mám vážné potíže s komentováním knih, které mě skutečně nadchly. Tahle mezi ně patří a proto je komentář plný naprostých blábolů... Berte to prosím jako token mé naprosté lásky.)
Tahle kniha mě naprosto uhranula. Po tři dny (více méně) jsem ji nemohla odložit dokud ji nedočtu... nenechte se zmást, je tlustší než vypadá... Moc mě to bavilo, Emma je nadčasová hrdinka a její protějšek možné není pan Darcy... ale to je pro Emmu jenom dobře, mám podezření jejich setkání by skončilo přinejlepším ostrou hádkou... Ne, vážně moc se mi to líbilo, veškeré drama, které kniha obsahuje si Emma zvládne vytvořit sama... Určitě se k ní někdy vrátím...
Úchvatná kniha (oblíbený kousek mimo jiné Karla Marxe), postavená hlavně na dialozích - Austenová není Balzac, design všech a všeho nechť každý zrobí si sám ve své kadlubně! Staletí před Quentinem Tarantinem a dávno před ustálením "ženského čtiva" coby víceméně kýče autorka povýšila lidovou fiction na něco konkurujícího Šejkovi z Pýru. Krásné + vybroušené + emmotivní = naprostá klasika. Zvlášť vydání z roku 1982 s ilustracemi Adolfa Borna je a must have piece.
Emma byla jako literární postava skvělá! Mám raději, když jsou v knížkách autentické postavy z masa a kostí a ne jen ty příkladné, morální figury, co se nikdy nemýlí. Jestli si tady mnozí stěžují na to, že je Emma jenom štvala, tak já naopak nad její osobností a přehmaty vrněla spokojeností. K srdci mi přirostou postavy, které jsou opravdové. A jako takové musí mít i vady. Postava je takto napsaná úmyslně, jako kritika společnosti a hlavně bohatých dam, které neměly na starosti nic jiného než navštěvovat jiné paničky, znuděně drbat a montovat se druhým do života bez ohledu na to, jakou paseku tím způsobí. Někdy jim dopady svého povrchního chování ani nedošly.
Právě taková je naše románová Emma. Rozmazlenej a díky svému věku naivní fraceček, myslí to svým vměšováním se lidem do života sice dobře, nedělá to ze škodolibosti, chce být užitečná, ale jak byla hýčkaná, má o sobě zpočátku příliš vysoké mínění. Někdy jsem skoro také skřípala zuby, proč se těm lidem tak cpe do života a manipuluje s nimi, vnucuje svojí vůli, i když to myslela pro jejich dobro, protože není v kůži těch druhých a tudíž je nikdy nemůže zcela pochopit. Může se snažit do nich vcítit a dát jim zdrženlivou radu, jak to vidí ona, ale tohle už bylo příliš. Zároveň jsem jí chápala. Kdo v jejím věku nedělal chyby z nedostatku zkušeností?
Jako celek to byl skvělej příběh ze života o zaopatřené dívce s dobrým společenským postavením. I o tom, jak to chodilo ve vysoké společnosti u těch, co se narodili se stříbrnou lžičkou v puse a neuměli se svým darem správně zacházet, je třeba psát.
Tím, že Austenová sama byla z vyšších kruhů, ale zase ne tak bohatá, aby ji to mohlo zajistit vhodného manžela, viděla svůj svět z odstupu. Možná měla na osud i trochu pifku a tak se jí o těch nešvarech chtělo psát, sarkasticky, vtipně a nezahořkle, s dobrými konci.
Nelíbilo se mi akorát velké množství postav, kterými se to v románu jen hemží a i z toho důvodu jsem před lety román nedočetla a musela k němu dozrát.
Přestože tato kniha pochází od věhlasné autorky, čtení díla doprovázelo poněkud zklamání. Nejspíš jsem knihu četla v nepravý čas, a proto jí v budoucnu snad dám další šanci. Rozvleklý děj, těžkopádné věty a Emma mi byla krajně nesympatická.
Po tisícím přečtení Pýchu a předsudku a Rozumu a citu, což je sázka na jistotu, jsem se odhodlala k Emmě. Prvních minimálně 100 stránek bylo opravdu náročných, ani bych nevěřila, že je psala Jane Austenová - neskutečně složité věty, občas jsem se musela k něčemu vrátit, protože jsem zjistila, že vůbec nevím co jsem to vlastně přečetla...zkrátka oproti prvním dvou zmíněným knihám, kde hltám každé slovo při každém přečtení, a všechny věty a slova tam pasují jak hrnec na prdel, tady jsem se pravdu ze začátku do čtení i nutila a párkrát jsem se přistihla při myšlence jestli knihu nedat přece jen stranou... Ani postavy mne ze začátku nijak neuchvátili.. Pak nastal zlom a už to byla ta stejná Jane Austenová :) Jsme moc ráda, že jsme to s knihou nevzdala protože jsem opět musela bez přestávky číst až do konce.
Když hodnotím knihu celkově i přes všechny výtky, ve skutečnosti se mi velice líbila. Jen mne mrzí, že panu Knightleymu nebyl dán s Emmou takový prostor, bylo to takové šup šup, uvítala bych to raději než některé zbytečné popisování něčeho jiného v příběhu.. I když se ke knížce hned tak nevrátím jak to mám u jejích knížek ve zvyku, stejně si myslím, že si ji jednou určitě přečtu znovu :) Za mě 4,5 hvězdičky :)
V zásadě souhlasím s komentáři předchozích čtenářů. Jane Austen zbožňuji, ale Emma byla slabší. Neškodil by ji nižší rozsah, ale každý skvělý autor potřebuje nějakou slabší knížku, abychom o to více mohli milovat ty povedenější. U mě i po Emmě Jane Austen zůstává jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek, více o čtení Emmy jsem vylíčila ve své recenzi.
Nejsem si jistá. Myslím, že budu muset dát knížce ještě jednu šanci někdy později...a s nižším očekáváním. Austenovou mám moc ráda, vždycky mi doplní potřebu romantiky a krásy do života. Ale u Emmy jsem pořád na vážkách.
Nejvíc mě asi odradilo už na začátku, že hlavní postava mi byla silně nesympatická. Emancipovaná (což je samozřejmě super), lehce arogantní Emma neustále strká nos do záležitostí druhých jen proto, že prostě nedokáže uznat, že nemá patent na všechno. Naštěstí, čím dále se příběh rozplétá, tím víc jako by si uvědomovala, že se taky může mýlit. Přesto jsem se nemohla zbavit dojmu, že přes často silnou sebereflexi, stejně nikoho neposlouchá, dokud jí pravda nevezme přes čumák.
Nechci říct, že je kniha špatná. Je skvělá, jako všechny Austenovky, co jsem zatím četla. Jen to asi nebylo, co jsem čekala. Nejspíš hlavně proto, že jsem si nezamilovala hlavní postavu, jsem se pořád nemohla začíst. Jako by mě Emma svou "nesnesitelností" nějak rozčilovala :)
Další věc, co mě trochu mrzela, je že jsem z příběhu necítila příliš romantické vibrace. Prostě se tak nějak všichni domluvíme, že se vezmeme, protože když se na to podíváme ze správné perspektivy a s výhledem do budoucna, je to to nejlepší rozhodnutí. Chápu, že tak nějak se to dlouhé roky dělalo, kolikrát i dnes, ale knihu jsem popadla prostě hlavně proto, že jsem si chtěla přečíst romantický příběh...a tady je romantika jen podružná. Což je na jednu stranu dobře. myslím, že mě to prostě jen zaskočilo.
Jak jsem říkala, dám jí ještě jednu šanci. Nebude to poprvé, kdy se mi knížka zalíbila až napodruhé. A u Austenové věřím, že se mi určitě zalíbí. Tak příště
Ze všech Austenovek nejslabší. Emma mi hodně krát lezla svým chováním na nervy. Ale musím přiznat, že nejnovější film z roku 2020 si mě získal.
Knihu jsem četla před.lety a oblíbila si ji. Teď jsem poslouchala audioknihu, rozhlasovou dramatizaci. Cca 500 stránek knihy se vešlo do 50 minut. Přitom to ale knize vůbec neublížilo, inscenace má spád, zápletku, je vtipná a skvěle namluvená.
Začátek nebyl nic moc, což je zrovna u Austenové vcelku neobvyklé. Ovšem po začátečních zmatcích okolo Harriet se situace uklidnila a já si dokázala zprvu nesympaticky prudkou a nerozvážnou Emmu konečně oblíbit. Romám je sice o něco horší, než nesmrtelná Pýcha a předsudek, ale stejně čtení určitě doporučuji. Všem, kteří mají rádi uhlazený styl psaní a milostné dějové linky.
Na začátku mne kniha opravdu bavila. Během čtení jsem se musela asi dvakrát přemluvit, abych ve čtení vůbec pokračovala. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu dočetla a to jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené. Nikde žádná akce, žádný prostor pro vlastní předpoklad budoucích událostí - všechno naprosto předvídatelné. Neustále návštěvy, čajíčky, přemítání o tom, kdo koho vlastně miluje.. sáhodlouhé monology či myšlenkové pochody doslova o ničem. Některé postavy tak protivné, až hrůza. Nikdo v ničem nijak extra nevynikal ani nezaujal.. řadím do pomyslné poličky "knihy, které jsem prostě jen tak přečetla" ... Od autorky jsem nečetla všechny knihy, ale tato rozhodně nepatří k vrcholům jejího umění.
Taky milujete romantické příběhy, ve kterých vás hlavní mužský hrdina uchvátí? Já ano, proto jsem si knihy od Jane Austen zamilovala.
Ať už je to rozumný a úžasný pan Knightley, nebo podmanivý a nepřístupný Darcy.
Tyto knihy nejde nemilovat
Na knihu jsem se velice těšila. Stále jsem však očekávala nějakou akci a pořádnou zápletku, ale bohužel nepřicházela. Stále jsem četla o čajíčkách a návštěvách a kdo s kým. Ke konci mi došlo, že už tam nic vzrušujícího nebude.
Většinu knih od Austenové jsem poprvé četla někdy na střední. A od té doby se k nim čas od času vracím. Když mám dost thrillerů a příběhů ze současnosti, vždy sáhnu po staré dobré Austenové. Doporučuji ji všem romantickým duším, které mají rády příběhy ze staré dobré Anglie.
Tahle se mi od Austinové líbila ze všech nejvíce, i když je pravda, že s onou délkou tak úplně nesouhlasím. Zbytečně dlouhé. Ale to nevadí. Postavy jsou jako vždycky zajímavé, skutečné a uvěřitelné. Emmu bychom nazvali emancipovanou, Harriet s dlouhým vedením, Elton dostal co si zasloužil, pana Woodhouse hypochondrem (který mě bavil, to musím uznat), Jane otravně "neutrální", Franka Churchilla potvorou, když takhle využíval ostatní kolem, hlavně Emmu, aby nic neprasklo. Chtěla bych o těch třech posledních napsat více, ale nemůžu, to bych už toho hodně prozradila. Rozhodně to stojí za to. Tím ale nechci tvrdit, že by tam byl někdo vyloženě záporný a zlý! Nikdo není.
Na koho jsem zapomněla? No ano, na tu nejdůležitější postavu - pana Knightleyho.
Muž dobrého srdce, zdravého rozumu, čest sama. Takového chlapa bych brala, mám ho dokonce mnohem radši než Darcyho ;)
Emmu jsem poprvé četla na střední škole, tuším. Pamatuji si, že to pro mě bylo snad to nejhorší, co jsem od Jane Austen četla. Říkala jsem si, že teď na to budu třeba pohlížet jinak. Nepohlížím. Snad jediná sympatická postava byl p. Knightley. Hlavní hrdinka si nevidí na špičku nosu, její hypochondrický otec všechny tituluje jako chudinky, jiná osoba mele tak, že je lepší příslušné odstavce přeskakovat atd. Navíc je to všechno tak nějak zbytečně táhlé. Jane Austen mám ráda, ale tohle je utrpení, Emmu už nikdy víc. (Možná zkusím film.)
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Emma je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 2 377x |
| Čtenářské výzvě | 390x |
| Doporučených | 111x |
| Knihotéce | 970x |
| Chystám se číst | 593x |
| Chci si koupit | 91x |
| dalších seznamech | 31x |
Emma mě opravdu příjemně překvapila. Krom Emmy jsem četla od Austenové jen Pýchu a předsudek, ten posun o osmnáct let od napsání Pýchy a předsudku je dle mého na Emmě hodně znát. Asi vždy bude Austenová první polovinu knihy budovat postavy, perlit svým jemným humorem a pak tu druhou nás zasype zvraty. Emma se může pyšnit výbornými postavami, realistickými a sympatickými. Emma samotná mě prvních pár stránek štvala, ale pak pronesla jednu větu a byla mi hned sympatičtější a oblíbila jsem si ji. Libilo se mi, jak chybuje a není jen chodící dokonalostí, za jakou ji všichni považují a jakou se na první pohled jeví. Mohu jen doporučit.