Emil Hácha
Václav Junek
Osobnost dr. Emila Háchy není zapomenuta ani dnes, po celých šedesáti osmi letech, které uplynuly od jeho smrti. Háchův problém však je, že názor veřejnosti zejména na poslední roky jeho života je emotivní, a především výrazně osciluje mezi Háchovým zatracením na jedné straně a určitým obdivem na druhé.
Přidat komentář
Myslím, že tahle knížka byla moc potřebná. Vždyť málokdo zná životní příběh dr. Emila Háchy tak, aby jej dokázal objektivně zhodnotit. Názory na jeho politické postoje a činy v době okupace jsou různé, jsem proto rád že jsem si je mohl na základě této knížky ujasnit. Bylo to hodně zajímavé čtení a na třetího československého prezidenta bychom měli vzpomínat s úctou.
Štítky knihy
fašismus okupace čeští/českoslovenští prezidenti Protektorát Čechy a Morava český nacismus Emil Hácha, 1872-1945
Autorovy další knížky
| 2012 |  Herec Antonín Novotný - První filmový milovník, který zmoudřel |
| 2013 | Emil Hácha |
| 2009 | (Ne)Návraty Adiny Mandlové |
| 2012 | Hitler v Čechách |
| 2009 |  Čeněk Šlégl - Celoživotní jízda špatnými vlaky |
Kniha Emil Hácha je v
| Přečtených | 10x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 3x |
Naprosto neobjektivní glorifikace protektorátního prezidenta... Rozhodně doporučuji daleko objektivnější, vyváženější a přitom čtivou publikaci o životě JUDr. Háchy, kterou napsal Tomáš Pasák (což byl skutečně historik - na rozdíl od V. Junka).
Kniha pana Junka zapadá do jím vytvářeného a podle mě zcela překrouceného obrazu českých dějin, v němž prezidenti Masaryk a Beneš vystupují v podstatě jako zrádci a zločinci - viz jeho další knihy o "českých zradách".
Publikace o Háchovi je navíc zakončena rádoby "moudrým" varováním - citací K.H.Franka, s nímž se autor zjevně ztotožňuje...
S ohledem na celkové vyznění knihy nemohu dát nic jiného než odpad.
Podle mého názoru se JUDr. Hácha jako v jádru slušný a vzdělaný člověk snažil v prvních letech protektorátu zachránit co se dalo, dělal sice řadu nutných ústupků, ale některé jeho činy z této doby si skutečně zaslouží úctu. Ovšem po nástupu Heydricha a zatčení předsedy vlády Eliáše v září 1941 se Hácha stal jen trapnou loutkou v rukou okupantů a jeho veřejné devótní projevy totální podřízenosti vůči nacistům se už nedají obhájit. Hácha tím pošlapal svou vlastní čest (a byl si toho zřejmě vědom, dokud ho neopustil zbytek duševních sil). Zaslouží si pochopení, snad soucit, ale rozhodně ne úctu.