Eliáš a babička z vajíčka
Iva Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54668/elias-a-babicka-z-vajicka-54668.jpg
4
62
29
Hrdinou knihy je pětiletý kluk Eliáš. Dítě tzv. moderních rodičů, kde otec je autor počítačových her a matka restaurátorka. Ocitá se v každodenním koloběhu nedostatku času, kterému podlehli jeho rodiče a kteří se snaží jeho výchovu směřovat k samostatnosti tím, že mu za pochodu jen předávají informace, které jsou z jejich pohledu důležité. Kluk se stává přemoudřelým znalcem, který možná udivuje své učitelé a návštěvy, ale nijak nepřesvědčuje své spolužáky. Nemá kamarády a doma zůstává také sám, i když ve společnosti rodičů. Touží proto po situacích, ke kterým směřuje každé mládě na této planetě. Zkouší svojí mámu několikrát přitáhnout k sobě, ke svým hrám, ale nedaří se mu to. Pokaždé je něco důležitějšího a rodiče v neustálé zahleděnosti do svých problémů si neuvědomují po čem kluk skutečně touží. Z této sterotypní situace nachází autorka východisko. Eliáš objevuje v zahradě vejce, z kterého se později vyklube podivná bytost. Maličký človíček s křídly, kterého pojmenuje Aty. Ten postupně začíná zastupovat v Eliášově citově nenaplněném životě babičku. Spolu prožívají spoustu dobrodružství, ale nakonec, při pouštění draků, ulétne Aty z jednim z nich. Náhražka přirozeného vztahu mezi Eliášem a rodiči zmizela a on zůstává opět sám. Jen v závěru knihy se nám může zdát, že rodiče se přece jenom trošku polepšili. Ale je to jen chabý a nepřesvědčivý pocit. Nic víc. Příběh končí tam, kde začal. Kruh beznaděje se uzavírá. Knížka je velmi čtivá a jak říkal Macháček, "krásně teče". Ale pokud se zamyslíme nad obsahem, jeví se bez východiska. Naznačuje, v jakých nepřirozených rodiných vztazích žije spousta dětí. Jak děti nevyužívají svou fantazii k přirozenému poznávání světa, ale jen k hledání ubohé náhražky toho, co jim měli dát rodiče. Poukazuje, že dítě a jeho další vývoj k dospělosti neformuje ani tak materiální zabezpečení, možnost vzdělávání, jako každodenní citový kontakt a osobní vzor těch nejbližších. Bohužel společenský tlak, myšlení a pocit důležitosti deformuje přirozené chování mnoha dospělých do té míry, že si vůbec neuvědomují důsledky. O to hrůzněji pak vyznívá takové jednání ve vztahu k jejich dětem. A to i přesto, že společensky je to víc než přijatelné. ... celý text
Přidat komentář
Hezká, jednoduchá knížka pro malé čtenáře. Příběh je moc roztomilý o malé lítací babičce z vajíčka o kterou se staral malý Eliáš než se babička naučila létat a letěla hledat podobné stvoření jako je ona sama.
Přečtená loni.
Eliáš je sám. Dobře, má rodiče, ale ti na něho nemají čas. Chce si kopat s novým míčem, který nedávno dostal k narozeninám, ale opět nikdo nemá čas. Jde sám a najde vajíčko. Z toho vajíčka se vylíhne kuřatko. Ale, co to říkám... Eliáš uvidí malou babičku. Hurá má sice malou babičku, ale nějakou má ! Jenže babička je vývojově ve fází miminka takže místo, aby učila Eliáše role se prohodí :)
Krásný příběh, vtipný, citlivý, laskavý.
"Konec-blbec-utopenec-stará popelnice-smradlavá noha-počurané strašidlo-už toho mám dost " - tohle vždycky na děti funguje.
Opět krásné zakončení víkendu.
Rodiče malého kluka jsou nějak hodně zaneprázdnění a chudák kluk hledá zábavu jiným způsobem jen ne tim klasickým- hranu stolních her , čtení? Kdepak !
Najde vajíčko, z něho se vyklube... uvidíte:)
Eliášovi rodiče na něj nemají pořád čas. Jednou najde vajíčko, to si vezme domů a ona z něj vyklube malá babička s křídly, která se chová jak malé miminko.
Uznávám, že některé části a věty byly vcelku vtipné, ale námět jsem moc nepobrala.
Důležité však je, že se kniha líbí dětem, takže dávám o jednu hvězdu víc.
Bylo krásné užít si dovolenou s vnoučaty a večer jim před spaním číst tento hezký, vtipně napsaný příběh.
Nechápu zdejší nadšené komentáře. Kouzelné, imaginativní, čarokrásné? Já bych spíš řekl divné, nedomyšlené, surrealistické (a to myslím jako urážku).
Hlavní hrdina najde v parku vajíčko. A protože jsou jeho rodiče zralí na sociálku, nikdo si nevšimne toho, že jej nechá doma vylíhnout. Vyleze z něj miniaturní "babička", která ale má křídla (na které si autorka vzpomene asi 15 stran před koncem) a chová se jako mimino. Jak je to možné, ptáte se? Netuším. Kniha nemá potřebu tohle vysvětlovat.
Eliáš pak tohle stvoření krmí a učí jej základní lidské dovednosti. Protože rodiče na něj zvysoka dlabou (ale jednou jedou na výlet, jééé), musí si vystačit, jak to jen jde.
Pak si tenhle démon vzpomene, že má křídla a ze svého vězení zdrhne. Konec.
Nejsmutnější na tom všem je fakt, že "babička" je v příběhu úplně zbytečná. Doslova všechny situace by dopadly úplně stejně, i kdyby místo ní bylo třeba štěně.
Pokud chcete svému dítěti před spaním pořádně zamotat hlavu, doporučuji tuhle knihu. A nezapomeňte mu ukázat i nechutné doprovodné ilustrace, ať mají ty noční můry pořádnou šťávu.
Jedna z nejhezčích dětských knížek, která řeší dost důležité téma a to samotu dětí, na které nemají rodiče z pracovních důvodů čas
Tak toto! To byla opravdu nádhera. A nejen díky ilustracím Markéty Vydrové, i když byly naprosto skvostné. Ale hlavně díky tomu milému příběhu. Bylo mi moc líto Eliáše, na kterého jeho rodiče neměli čas. Bohužel v dnešní době velice častý jev. A proto oceňuji téma knihy, i když těžko říct, jestli se příběh opravdu dostane do rukou těm, kteří ho potřebují nejvíce. Konec mi až vehnal slzy do očí a bylo mi to líto. Ale vše v knize má své místo, svůj důvod, a já s Ivou Procházkovou určitě nekončím.
Není to špatný příběh. Avšak není to nic tak úžasného co bych toužil opět číst. Dětem by se však příběh asi líbil - to nemohu popřít.
Anotace se mýlí. Eliášovi není pět, vždyť začal chodit do školy, navíc je už jaro!
Příběh je to zábavný a milý, poučný však především pro rodiče - je třeba si hrát, i když už jsme dospělí a máme hromadu práce, je třeba při hrách budovat a rozvíjet vztahy. V knížce na to Eliášův tatínek přijde, až když sám v jedné soutěži neuspěje a dostane tam hodnocení, z kterého konečně vidí, proč může být smutný.
Když jsem si knížku půjčovala v naší knihovně, viděla jsem, že už má i další vydání. Prohlédla jsem si je obě a rozhodla se pro první, s obrázky od Markéty Vydrové. Připadají mi milejší svou barevností a zářivostí, usmívala jsem se, sotva jsem si jich prohlédla v knížce několik. Pobavila jsem se a vidím, jak je dobré při čtení něčeho rozsáhlého a místy i náročného číst i něco takového jako babičku, která se vylíhla z vajíčka. Usmívám se, zatímco tu tohle všechno píšu. A neodpustím si citovat hned první odstavec, kde je mile a zároveň moudře psáno:
"S rodiči je to jako s počasím. Člověk si nevybírá. Ať se nám líbí, nebo ne, prostě jsou tady a nemá cenu stěžovat si."
Tohle je tak krásná knížka... krásně napsaná, s milým příběhem i vtipná, děti nadšené. Navíc je úžasně barevně zpracovaná. Ilustrace paní Vydrové, zkrátka SKVOST. Upřímně doufám, že otevřený konec je tu záměrně aby mohlo být další pokračování. Vkládám pod štítek DOPORUČUJI.
Nádherně zpracovaná kniha o chybějící dětském citu ze strany zaneprázdněných rodičů, který je nahrazen záhadným tvorem - babičkou z vajíčka. Konec je šťastný - rodičovský cit a zájem se navrací a my můžeme jen doufat, že babička našla ty své... Věřím, že dětem se příběh moc líbí, tak jako mně a ilustrace jsou taktéž skvělé!!!
Knížku jsme četli se synkem před spaním. Moc se nám líbila, pěkně psaná a místy i vtipná, takže jsme se i nasmáli . každý večer jsme se těšili jak se příběh bude vyvíjet a někdy četly i dvě kapitoly.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Myši patří do nebe |
| 2011 |  Uzly a pomeranče |
| 2006 | Únos domů |
| 2009 | Nazí |
| 2014 | Muž na dně |
Kniha Eliáš a babička z vajíčka je v
| Přečtených | 86x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 1x |
Knížku jsem objevila díky Listování. (Listování je skvělý projekt.) Mým vnoučatům se to tak líbilo, že jsme knihu museli půjčit v knihovně a doma pár dnů nemluvili o ničem jiném, než Eliášovi a Aty. Rodiče jim museli knihu přečíst 2x. Tak jsem si jí přečetla taky a jsem stejně nadšená. A vrhnu se na další knížky paní Procházkové.