El Slico

Jsou kovbojky vynikající, dobré, průměrné a k ničemu. El Slico je bohužel poslední případ. Extrémně naivní, od první strany průhledný děj, žádné napětí. Hlavní hrdina má bratra, který je obávaný lupič v kraji a místní, světe div se, považují za padoucha hlavního kladného hrdinu. Tuto neobyčejně spletitou zápletku pochopí chytřejší čtenáři tak do strany deset, ostatní nejpozději na straně 15. Toto veledílo má stran 192, takže ten zbytek se budete už jen nudit, prokousávat se silně stupidním a často nelogickým dějem a klepat si na čelo, jací jsou ti místní tupci a s nimi patrně i autor tohoto slaboduchého románu. (Už v deseti letech jsem si psal sám pro sebe kovbojky domnívám se, lepší úrovně i když také žádná veledíla. Když si některou z nich přečtu teď, tak se jim směji.) Že tuto hloupost vůbec někdo vydal, je rovněž silně zarážející. Jediné co trochu ujde je v tomto románu titulní obrázek, bohužel též jediný. Totální odpad, před čtením důrazně varuji! A nyní jdu tento svazek dát do kotelny na podpal, což je jediné místo kam patří. Pokud si chcete přečíst dobrou kovbojku doporučuji některou od Ungera, napsal jich stovky. Zdar.