Einsteinův mozek a jiné povídky

13.03.2023

Je mi líto, že musím českému klasikovi žánru zasvítit jen dvěma hvězdami, ale jsem holt náročnější. Vlastně i ty dvě uděluji jen ze sentimentu.

05.10.2020

Tahle sbírka Nesvadbových raných povídek mě vůbec nezasáhla. Samotný autorův styl psaní mi tady prostě nesedí. Povídky postrádají čtivost a kolikrát i nějakou ucházející pointu. Vesměs jsou podprůměrné, nemastné, neslané. Dokonce i vyhlášené tituly jako Tarzanova smrt, Blbec z Xeenemünde nebo Ztracená tvář nejsou kdoví co a lépe se povedlo je zfilmovat. Po přečtení doslovu Ondřeje Neffa, legendárního spisovatele české sci-fi se leccos vysvětluje. Zkusím dát Nesvadbovi ještě šanci a přečtu si něco z jeho pozdější tvorby. Snad si napraví reputaci. Každopádně je to můj individuální názor, někomu tahle kniha sedne mnohem více. Sto lidí, sto chutí.

17.11.2019

Několik sci-fi povídek, které nás varují, jak by mohla dopadnout naše budoucnost - všechny boužel končí špatně.
Tak snad se naši vědci poučí a nezničí nás naše vynálezy, objevy, cesty do kosmu, technika a naši roboti.

25.08.2019

Některé povídky jsou lepší,jiné zase horší.Autor mi bohužel moc nesedí,takže jsem to četl více méně ze zvědavosti,ale je to pouze průměr.

15.06.2019

Asi jsem čekal víc. Přišlo mi to slabé, spousta omáčky, přímé řeči málo a tak nějak zanikala v myšlenkách vypravěče. Občas zajímavá myšlenka, ale jen tak nahozená a zase zaniklá aniž by byla rozebrána/vysvětlena. Takové ploché, už jsem se nemohl dočkat až do dočtu, prostě mě to nebavilo. Některé povídky byly trochu lepší, některé ztráta času.

16.01.2019

Nestor české vědecké fantastiky a jeho de facto kompletní sbírka raných povídek Einsteinův mozek představuje reprezentativní výběr toho nejlepšího, co se v daném ranku na přelomu padesátých a šedesátých let v české kotlině objevilo. Témata jsou různá. Najdeme tu lety do vesmíru (Poslední dobrodružství kpt.Nema, Anděl posledního soudu), mimozemšťany (Stella z třetí hvězdy), vědecké objevy v oblastech jako genetika (Chemický vzorec osudu, Poslední zbraň Třetí říše), biologie (Einsteinův mozek), psychologie (Vynález proti sobě, Římské vítězství) či chirurgie (Ztracená tvář), dále nesmrtelnost (Dryák), vzduchoplavectví (Pojednání o vzdušných korábech), vampyrismus (Upír Ltd.) a ještě pár dalších. Společné všem povídkám je určitý naléhavý společenský nebo morální problém, zkoumaný nikoli z pohledu jednotlivce, ale jak se odráží v celé moderní společnosti. Více než na vykreslení přesných charakterů jednajících postav se Nesvadba zaměřuje na sdělení myšlenkového poselství, které s sebou přinášejí. Zhuštěný dynamický styl hojně využívá krátké úsporné věty, které nepreferují emoce, ale důrazně se dovolávají rozumu. Pro mě nejzajímavější z této sbírky byly povídky Ztracená tvář, známá i z výborného filmového zpracování, a Anděl posledního soudu.

23.07.2018

Nebyl to úplně můj šálek čaje, zdá se mi, že senzační teze, filozofické poznámky a velmi příhodné postřehy o povaze lidí i světa se často skoro ztrácely v příliš velkém množství textu. Dočetla jsem a vůbec nelituji, dost mi pomohl doslov Ondřeje Neffa.

17.05.2017

V létě 1995 se naše rodina chystala po letech na další zahraniční dovolenou. Já s mamkou jsme se rozhodli pořádně se zásobit knížkami, co když bude hodně pršet a místo koupání se v moři či chození na výlety budeme zavření ve stanu. A co dělat smysluplnějšího při opalování než si číst. Už jsem měla své knížky vybrané, jenže mamka pořád stála u detektivek a přebírala a vybírala.. Nudila jsem se, strašně moc. Ani nevím proč jsem se natáhla pro jednu knížku ze sousedního regálku. Snad mě zaujal název, snad mi autor připoměl oblíbené knížky z dětství (knížky o strašidílkách), fakt už si to nepamatuju. Otevřela jsem ji a začla číst, hned po první povídce mi bylo jasné že ji beru. V té knížce jsem pak „ležela“ téměř celou dovolenou. Od „Vinnetoua“ a „Hochů od Bobří řeky“ si nepamatuji jinou knížku, která by mě tak chytla. Bylo to tak něco strašně odlišného od doporučené literatury ze školy ( i když i ta mě bavila), něco tak strašně odlišného od knížek co jsme měli doma… Bylo to, bylo to nepopsatelné… Byla to první sci-fi (pomineme-li J.Vernea), které jsem četla. Ta knížka se jmenovala „Einsteinův mozek“ a autorem byl Josef Nesvadba.

11.05.2015

Nemohu si pomoci, ale je to slabé, nedotažené a často velmi zřetelně poplatné tehdejší straně a vládě, ačkoli od začátku 60. let, kdy tyto povídky psal, již toho nebylo třeba. Že by to ovšem bylo z přesvědčení mi nepřipadá. Je tam pár dobrých nápadů, ale myšlenky vyznívají do prázdna, pointy jsou snadno předvídatelné a nepřekvapivé. Doporučit nemohu.

24.01.2015

Nejlepší povídka z této sbírky je pro mě Po stopách sněžného muže. Tato povídka byla pro mě i důvodem, proč jsem po této knize sáhl.