Effi Briestová

07.02.2023

Německý spisovatel Theodor Fontane (1819–1898) psal básně, balady či cestopisy a první prózu vydal až v 59 letech. K vrcholům jeho díla i celé německé literatury 19. století patří jeho román Effi Briestová (1895), který můžeme tematicky řadit k jiným velkým románům o nešťastném manželství podaným z pohledu ženy, jako jsou Flaubertova Paní Bovaryová a Tolstého Anna Kareninová. Sedmnáctiletou Effi provdají rodiče za barona Innstettena, který je o dvacet let starší. K Effi se chová hezky, není to žádný tyran, ale je citově chladný a pracovně zaneprázdněný, pořád samé povinnosti a řád, a citlivé mladé dívce nerozumí. Ta se také velmi nudí v pomořanském městečku Knessin, kde manžel působí jako okresní přednosta. Ani narození dcerky ji z nudy provinciálního prostředí a manželova citového chladu nevytrhne...
Pozor, SPOILER!!! Effi prožije dobrodružství se světáckým (a ženatým) majorem Crampasem, což autor přímo nespecifikuje, ale čtenář se domyslí. Po Innstettenově povýšení se rodina přestěhuje do Berlína, kde Innstetten až po několika letech objeví díky dopisům, které náhodou najde, co se kdysi stalo mezi Effi a Crampasem. Vyzve Crampase na souboj a zabije ho, Effi zapudí a dceru si nechá u sebe... Effi trpí, zapuzena nejdřív i rodiči, samotou. A tragický konec je neodvratný, jen to tentokrát není sebevražda jako u Emmy Bovaryové nebo Anny Kareninové, ale spíš zlomené srdce...
Realistický, psychologický, nijak rozsáhlý román, jehož si velmi cenil třeba Thomas Mann (jeden ze svědků souboje mezi Instettenem a Crampasem se jmenuje Buddenbrook!), byl celkem čtivý, už dlouho jsem si ho chtěl přečíst, ale musím říci, že Anna Kareninová a zejména moje milovaná Paní Bovaryová mne oslovily daleko více. Effi Briestová byla několikrát zfilmována, mj. v roce 1974 Rainerem Wernerem Fassbinderem s Hannou Schygulla a v roce 2009 s Julií Jentsch a Sebastianem Kochem.
Přeložil Josef Menzel, vydalo SNKLHU, Světová četba, 1954.

27.07.2019

Přelet nad vášnivým údolím. Můj život se nesmí jen tak přihodit, zůstat prázdnou židlí, na kterou není dovoleno se posadit. Jsme lovené oběti v zátoce vysoké honorace. Ty jsi kupec mé samoty. Pán domu jen slepec, matné zlato. Přímo hladovím po tvém tělesném ostrovu v niterně rozbouřeném moři. Vzdaluje se obraz, ztrácím svou tvář, ale já nepovolím, nemohu stát v rohu. Jedinec je společnosti krví. Společnost nesmí ji jen tak prolít.

Zajímavý pohled do pruské společnosti.

03.03.2014

(SPOILER) Azda najväčší prínos diela je nasmerovanie pozornosti čitateľa na krutosť osudu ženy, ktorú spoločnosť odsúdila na život v samote. Osobne som presvedčený, že aj beletria prispela k novodobým spoločenským zmenám v podobe zrovnoprávnenia mužov a žien, všeobecného volebného práva, novej sociálnej politiky a pod. Tu sa však môj obdiv k sociálno-kritickému kontextu knihy končí. Effi Briestová je žena, ktorá má pre mňa len obmedzené čaro. Je naivná, málo vzdelaná (hoci nie hlúpa), poverčivá, náladová - a čo je najhoršie, nič nerobí pre to, aby to zmenila. Do krajnosti ju rozruší šuchotanie závesu, ktorý si vysvetľuje ako vystrájanie strašidiel. Citovo ju vykoľají záhadná fotografia Číňana prilepená na stoličke. Skoro vo všetkom vidí mystické znamenia, ktoré jej predstavivosť vybičujú do krajnosti a nešťastne ovplyvňujú jej konanie. Pritom 19. storočie bolo storočím vedy a ženy v ňom hrali úlohu ako nikdy predtým. Vzorov mala viac než dosť. Škoda, nedostatok vzdelania a súdnosti určujú jej ďalší osud, ktorý končí spoločenským pádom. Effi Briestová je tak proti svojej vôli antihrdinkou.