Ranhojič
Noah Gordon
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175147/bmid_dynastie-coleovych-ranhojic-9Ri-175147.jpg
5
2117
428
Dynastie Coleových série
1. díl >
Poutavý příběh o neutuchající touze po vědění a vzdělání a uskutečňování šlechetného cíle. Robert Jeremy Cole, od svých devíti let sirotek, si uvědomuje, že dostal od Boha zázračný dar - schopnost vycítit v lidech blízkost smrti. Jako učeň potulného bradýře brzy poznává krutou realitu života; několik let rušného a současně krušného putování Anglií mu přinese cenné zkušenosti, ale Roberta stále víc trápí, že nemůže léčit nemocné. Je přesvědčen o tom, že se narodil proto aby je léčil, aby se stal lékařem. Proto se vydává do Persie, kde chce vyhledat nejslavnějšího lékaře své doby Ibn Sínu (Avicenu) a stát se jeho žákem. Aby mohl studovat na věhlasné akademii, musí předstírat židovský původ. Když se pak ožení s krásnou rudovlasou křesťankou Marií, vzbudí to nejprve pohoršení, ale s pomocí svých přátel , mladých lékařů Karima a Mirdina, si najde cestu k srdci svých sousedů. Robert uskuteční svůj sen, stane se lékařem, ve válce sbírá zkušenosti jako vojenský felčar, bojuje proti černému moru, je z něj výborný chirurg...... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 1996 , Knižní klub
Originální název:
The Physician , 1986
více info...
Přidat komentář
Další nádherná kniha. Velmi čtivá a velmi k zamyšlení. Tohle jaro a léto jsem přečetla již mnoho knih, ale dvě, na které budu vzpomínat dlouho: Ranhojič a Zlodějka knih. Ranhojiče jsem navíc začala číst v nemocnici po operaci ruky a tak jsem si občas musela říkat: Štěstí, že jsem tady a v této době ..... :-) .... Bohužel, intriky, zlo, chamtivost, nenávist a nevědomost přežívají staletí. Ale naštěstí i láska, přátelství, tolerance a touha po poznání.
Když jsem poprvé viděla film "Ranhojič", vůbec mě nenapadlo, že by mohl mít knižní předlohu. K ní jsem se dostala pár let po zhlédnutí filmu a jelikož jsem jím byla dosti ovlivněna, čekala jsem od knihy úplně jiný příběh. Ale to je jen má chyba, za kterou nemohu vinit autora.
Při čtení knihy mi často v mysli vyvstával příběh Egypťana Sinuheta. A semtam jsem se neubránila srovnání.
Musím ale říci, že příběh Roberta J. Colea mě opravdu chytil za srdce. A nejen pro jeho milostnou dějovou linku. Nejvíce jsem si "užívala" ty kapitoly, kdy se učil v Isfahánu a byl ve společnosti Ibn Síny. O to více mě překvapilo, že Ibn Sína je historicky doložená bytost.
Fascinovaly mě popisy léčení i Robbyho objevy při zakázaných pitvách. Ani jsem nadýchala, když ho předvedli před církevní soud.
Jsem přesvědčená, že Ranhojič je románem s dramatickou zápletkou, která musí čtenáře určitě zabavit, aby četl a dozvěděl se, jak celý příběh skončí. U mě to tak určitě bylo.
Příjemná historická kniha s námětem, který sice není nejoriginálnější, ale o to lépe ukazuje, v jakém stavu byla kvůli křesťanské víře medicína v evropských zemích. Zatímco v arabských státech se vesele pitvalo a lékaři se nebáli narušit tělesnou schránku a díky tomu získávali vědomosti, které byly dalece před našimi. Celkově se mi pozdával ten mix náboženství, kultur, názorů. Ranhojič je navíc velice čtivou knihou, kde je skvěle zpracováno i plynutí času, kdy máte pocti, že hlavní postava opravdu musela pro svůj úspěch něco udělat a obětovat.
Ten pocit, když vám k srdci přiroste knížka, která se zdá být nekonečná. A najednou zbývá pouhých 100 stran. Loučíte se s ní každým přečteným slovem. Loučíte se s hlavním hrdinou (tím, co se stal vaším dobrým přítelem), se kterým jste prožívali radosti i strasti. Krutou ztrátu přátel, opětovné harcování z jednoho konce světa na druhý. Jišaj ben Benjamin znám také jako Robert Cole se stal postavou, která se mi vryla do paměti. Je to jedna z těch knih, které budu milovat celý život. Ranhojič se přidal ke Zlodějce knih, Židovskému policejnímu klubu, Dámě s kaméliemi a dalším knihám, které si budu nosit ve své mysli, dokud naposledy nevydechnu. Co dodat? Jišaj ben Benjamin, hakím z Isfahánu mi bude chybět.
Zajímavá, hezká a obsažná kniha. Co vše je schopen člověk udělat pro to, aby si splnil svůj sen - zde stát se z ranhojiče lékařem. Kniha nás provází putováním Roberta celým jeho životem, tak i jeho putováním jako takovým.
Krásná kniha, která mi silně připomínala Egypťana Sinuheta. Koneckonců jde o stejné téma. Příběh o putování Roberta, který se chce stát z ranhojiče pravým lékařem. Sledujete jeho život od dětství až po dospělost. Líbilo se mi, že se prostředí měnilo ze studeného londýnského až po exotickou Persii. Sinuheta mám ale raději, zejména kvůli slovním obratům a použitému jazyku, ale Ranhojič určitě stojí za přečtení a těším se na jiné knihy autora.
"Pro Kristovy rány! Nápis ve fársí připomínal holubí výkaly, stopy ptáka, zkroucené hobliny, červy pokoušející se o soulož."
Život Roberta J. Colea je příběh, který je nesmírně bohatý na zážitky a vtáhne čtenáře okamžitě do děje. Roby překypuje odvahou a přemýšlením, nepostrádá vtip a má srdce na pravém místě. A zároveň s krásným příběhem autor zvládne přiblížit atmosféru života ve středověku v západním i východním světě detailní znalostí života, jazyků a taky smýšlení lidí v té době. JInými slovy, tato kniha si právem zaslouží být na předních příčkách žebříčků.
Krásná kniha, četla jsem prakticky jedním dechem. A za mě i obohacující na téma středověkého života.
Opět se mi potvrdilo, že kniha je mnohem lepší a barvitější než filmová adaptace. Skvělé čtení!
Nádherně napsaný příběh.Tak jiný než film.Vedlejší postavy dostali úplně jiný rozměr.Oželela bych složité politické vztahy v Persii.Jinak opravdu úžasně napsáno.
Klasicky čtivý bezceler bez ambicí na kdovíjaká moudra, jenž sám sebe nad slatě zapomnění vyzdvihuje především neutuchajícím gejzírem dobových reálií každodenního bytí v dýmu pozdně raného středověku. Ale jakože fakt pomalu co stránka, to nějaký fascinující detail (namátkou: „Na akrobata byl příliš starý, protože těm lámou klouby již v dětském věku, ale naučil se trochu žonglovat.“); neuvěřitelné! Mám skoro chuť jít za pět. Ale to zas nemůžu...
...a vlastně proč bych nemoh; Jasně, Ranhojič je po stránce literární zjevné béčko, nicméně Jeremiášovy proměny mi dělaly radost, jeho život se četl hezky/trpce a že jsou poselství knížky prostá a srozumitelná je v železech postmoderní pasti všemožně dušezpytných sofistik nadmíru osvěžující.
Říkají se teda, krom prvního jmenovaného, snáz, než reálně naplňují; 1.)vždy měj po ruce nezodpovězenou hádanku, 2.)vyvaruj se nestřídmosti, 3.)ordinuj si kázeň, 4.)otevř oči i...é, jak se to jen....no tak mozku...5.)srdce! srdce, vidíte, že sem si vzpomněl, a osud si tě už ze sudu hemžení tunelovým viděním stižených úhořů vyhmátne sám.
Když o tom tak přemýšlím, Ranhojič je svým způsobem skvělou alternativou ke Coelhovu snad až příliš zjednodušujícímu Alchymistovi.
5 slabších, zato ovšem sympaticky nevtíravě provázejících*****
PS: Rozepisovat se tu o krásách diktátu náboženské bigotnosti by vzhledem k obsahu cca 90% všech předchozích komentů bylo asi jako okázale lkát na Kim Čong-ilově rozlučce. https://www.youtube.com/watch?v=tZsVP2WoE9E
Jo, a filmovou adaptaci jsem po první, rádoby drsné, rádoby bodré, oproti předloze beznadějně přeslazené, třetině raději vzdal.
Pro mě jedna z nejlepších knih vůbec. Ukázka toho, co je člověk schopný obětovat pro svůj sen. Knížka se četla sama.
Film jsem také zkoušela, ale byl mnohem, mnohem slabší.
Na knihu jsem se velmi těšila, ale jsem trochu zklamaná. První polovina skvělá, četlo se to samo, ale pak to bylo zdlouhavé, místy nezáživné. Pokud to srovnám s historickými romány jako Quo vadis, Agónie a extáze, Kámen a bolest, Jméno růže, které mě naprosto pohltily, tak tady musím dát hvězdiček míň.
Skvěle vykreslené prostředí, cesty za obživou a vzděláním, zvyky, přetvářka sloužící svému účelu. Obsáhlá a velmi čtivá kniha.
Za mě skvělá výpravná kniha. Místy se děj dal lehce předvídat, místy mě trochu zaskočil.
Kniha je svým způsobem podobného ražení jako Egypťan Sinuhet. Koho bavil Sinuhet, ten si užije is Ranhojiče a naopak.
Já jsem možná hnidopich, ale když už se autor rozhodne napsat knihu, kterou zasadí do historických kulis (a není jasné, že vytváří alternativní minulost), tak se musí, alespoň dle mého, držet historických fakt. V doslovu se autor přiznává k tomu, že použil pouze dvě historické postavy. Takže by nemělo být obtížné dodržet alespoň to základní, co se o nich ví. A ne že nechá Avicennu zemřít o několik let později. Například. Ale možná je to dáno tím, že vůbec s časovými údaji pracuje autor hodně volně. V tom případě si měl ale odpustit přesnou dataci děje.
Ale i odhlédnuto od těchto výtek mě Ranhojič zklamal. Rozhodně jsem knížku nezhltnul, naopak jsem se několikrát dostal do stavu, kdy jsem se do dalšího čtení musel nutit. Katalánec i Poslední Žid mě bavili mnohem víc.
A i film mi přišel v tomto případě povedenější než kniha.
Zajímavá kniha. Nejprve mě moc nebavila, ale četla jsem dál a najednou jsem byla na konci:-)
Štítky knihy
Anglie Židé lékařské prostředí zfilmováno středověk Persie 11. století lékařství historické romány
Kniha Ranhojič je v
| Právě čtených | 51x |
| Přečtených | 3 177x |
| Čtenářské výzvě | 386x |
| Doporučených | 399x |
| Knihotéce | 725x |
| Chystám se číst | 1 334x |
| Chci si koupit | 252x |
| dalších seznamech | 17x |
Pokud vás přitahuje středověk, tehdejší všední život - různé kulturní zvyklosti, náboženství, zákony, ale také přízemnější záležitosti jako strava, hygiena, sex a tak dále, “Ranhojič” představuje perfektní dílo. Obsáhlý román sleduje nelehké dětství, dospívání, putování a především učení Roberta Colea, člověka s nadáním, posláním a touhou pomáhat, léčit, poznávat, přidat vlastní zkušenosti k vědomostem průkopníků v oblasti lidského zdraví. Robert sice není bezchybný hrdina (se svými agresivními opicemi), rozhodně se však k dokonalosti blíží. Lékařům s podobnou vášní pro vzdělání a práci, současně s citlivým přístupem k pacientům, bych svou chátrající tělesnou schránku svěřila bez obav - samozřejmě se současnou úrovní medicíny, humánními metodami, pokročilými technologiemi atd. :-).
Důvodem, proč se zdráhám přidat k souhvězdí pátou stálici, jsou z mého hlediska určité příliš podrobné pasáže, obvykle související s popisem víry. Pro mě, beznadějného neznaboha, byly například rozbory židovských obyčejů mimořádně nezáživné, podivnosti navzdory. Nepatrně větší zájem ve mně budil Islám - čistě pro srovnání s jeho současným, krajně nelichotivým mediálním obrazem (v zaměstnání se sice s muslimy setkávám, ovšem rozhovory se omezují pouze na kulhavou angličtinu za účelem navedení na správnou trasu). Od 11. století se tahle ideologie zřejmě výrazněji nezměnila, akorát v oněch osvícených dobách prý dost chlastali a údajně upustili od kamenování.
Někdy zamrzelo opakování stejných skutečností, snad aby se blboučký čtenář v postavách a událostech neztratil. Nemám v oblibě tohle autorské podceňování svého publika. Většina informací, které spisovatel rozhazuje štědrými hrstmi, působila vcelku věrohodně, zřídka jsem zakopla o nějakou maličkost, kdy jsem si řekla “to těžko”. Takhle z hlavy vylovím třeba scénu, kdy Robert pohladí pět dní po porodu ploché břicho své ženy... kam se tak rychle ztratila převislá kůže, povolené svalstvo, v těhotenství nashromážděný tuk?
Příznivcům historických knih, zvláště těm se zájmem o cizí kultury a dávné metody léčení, mohu “Ranhojiče” jedině doporučit. Užijí si spoustu dobrodružství a zřejmě se dozví i leccos (staro)nového. Já jsem s dynastií Coleových rozhodně neskončila, po mamince zděděný "Šaman" se konečně dočká mé pozornosti. 80-85%