Dým nad Březinkou

12.10.2023

Kniha vydaná těsně po válce, v novém překladu. Psaná formou reportáží z pohledu trestankyně, zoufalství během prožitých tří let. Setkáváme se s bojem o misky na polévku, nedostatkem vody a všudypřítomným vším a díky němu nikdy pořádně nevyléčenému skvrnitému tyfu. Jak se s vězni zacházelo když přijela zdravotní komise od červeného kříže. Zhýralostí dozorců a dozorkyň, povýšené sprosté chování kápů .

12.05.2023

Kniha je přeložena na základě původního vydání, které vyšlo krátce po válce. Jazyk a sloh je tedy dobový, ale především je znát, že autorka měla spoustu informací ještě v hlavě, a především v sobě řadu emocí. Nesmírně silný příběh života a smrti na místě, které by se dalo označit jako skutečné peklo. Nechcete to číst, ale musíte.

02.09.2022

I kdybych za celý svůj život přečetla tisíce knih o holocaustu, nikdy se nezbavím toho trýznivého pocitu, který mám pokaždé při čtení nové knihy a Dýmy nad Birkenau rozhodně není výjimkou.
Dílo je psáno formou reportáže, pouze dva roky po ukončení druhé světové války!
Knihu napsala polská zajatkyně, která popsala bez jakýkoliv příkras hrůzné podmínky v koncentračním táboře.
Nikdy mě nepřestane udivovat, jak lidská rasa dokáže být krutá a nemilosrdná. Rozhodně by se nemělo na toto období zapomínat.

07.11.2020

Z každého takového svědectví mrazí, ale v tomhle případě to bylo ještě mrazivější zřejmě proto, že je kniha psána dobovým jazykem a tak čerstvě po válce. Proto asi oproti jiným uvěřitelnější.

31.01.2020

Jenom jsem se po přečtení otřepala. Je to tak autentické, že se mi o tom všem bude zdát!

30.07.2013

Psáno autenticky hned po válce a to depresivním stylem se zvláštními romantickými prvky a zajímavým, "starým" slohem. Autorka počet obětí v Osvětimi přehnala, ale toto připisuji na vrub poválečné propagandy. Netradiční kniha ze které sálá bolest a utrpení...