Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307426/bmid_dvur-trnu-a-ruzi-xBw-307426.jpg
4
4298
875
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 1. díl >
Úžasný a mrazivý příběh na motivy Krásky a Zvířete od autorky série Skleněný trůn. Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, zaútočí na ni podivný tvor. Odvleče ji do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že tajemným únoscem je jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku. Feyre čeká těžký úkol - musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce. „Oslňující svět, dokonale propracované charaktery postav a samozřejmě vrchovatě romantiky“. - RT Book Reviews „Jednoduše úchvatné … Série Skleněný trůn byla hitem, (a) tato nová řada je připravena pokračovat ve stopách Skleněného trůnu“. - Booklist „Sarah J. Maasová přichází s něčím, co může být její dosavadní nejlepší práce… okouzlující, strhující a nápadité… Budování nového světa je dokonalé, tak jak to dokáže jen Maasová!“. - USA Today... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno:
2016
,
CooBoo
Originální název:
A Court of Thorns and Roses , 2015
více info...
Přidat komentář
Ech, tak jsem si řekla, že zkusím i tuhle sérii. Zpočátku jsem měla pocit, že autorka chtěla psát úplně jiný příběh (a posléze po přečtení obálky a onoho kráska a zvíře motivu jsem asi i prokoukla, co to bylo), ale pak už se to jen lepšilo. Feyre je dost těžko uchopitelná postava - a vlastně i její sestry a otec. Moc jsem nechápala její myšlenkové pochody a chování, které jako by se spíš hodily k rozvíjení příběhu - ale třeba se v dalších dílech ukáže, že je to jinak. Nebo je prostě neuvěřitelná drsňačka, která se ničeho nebojí. Tamlin za mě nudař, který mi moc nesedl. Jinak ale smekám klobouk nad Maasovou, od poloviny knihy mi to připadalo propracované, srší kupou nápadů a příběh má spád. Závěr sice není otevřený, ale i tak se musím vrhnout do dalšího dílu hned, což bude asi tak největší výtka :-)
První díl, jak už to bývá, je za mě nejlepší, a to jak z hlediska obsahu, tak i kvality, ale ani další dva díly nejsou marné. Čtvrtému dílu již chybí atmosféra trilogie, ale pořád skvělé čtení. Zvlášť pokud chceme znát vývoj hlavních postav. Nesta mi je bohužel stále nesympatická, a to i přes to, že čtvrtý díl nám ji představil z úplně nového úhlu pohledu. Tato série je zkrátka a dobře vyvedená a ráda se k ní budu vracet.
ACOTARu (odmietam to volať inak než anglickou abreviáciou) som venoval svoj čas na prianie svojej priateľky; avšak musím uznať, že som skutočne nečakal tak hlboké filozofické dielo, ktoré reflektuje viacerých mysliteľov našich dejín.
Jednou z najvýznamnejších filozofických tém románu je konceptualizácia moci. Román zobrazuje moc v rôznych formách - politická moc, magická moc, osobná moc.. Postava Amaranthy, antagonistky (ktorá je ale asi najrealistickejšou a najsympatickejšou postavou - pretože ako jediná má nejaký plán a ako tak posúva dej; a rovnako hlúpo zmyšľajúcou), predstavuje zneužitie moci a nebezpečenstvo nekontrolovanej autority. Jej túžba po absolútnej kontrole pripomína víziu Thomasa Hobbesa o Leviatanovi, mocnom vládcovi, ktorý je nevyhnutný na udržanie poriadku v spoločnosti. Amarantine metódy presadzovania svojej vlády sú však tyranské a utláčajúce, čo ukazuje na nebezpečenstvo vládcu, ktorý nie je braný na zodpovednosť (a hlavne ukazuje ako nie sú faes ničím iné od ľudí).
Ďalšou filozofickou témou románu je povaha lásky. Román skúma (teda skôr sa snaží skúmať) rôzne druhy lásky, ako je romantická láska (tá absolútne absentuje, red flags je tu viac než požehnane a vzťah medzi Feyre a Tamlinom predstavuje ukážkovú formu Štokholmského syndrómu), rodinná láska (taktiež nula bodov) a láska medzi priateľmi (tá tu je, Lucien a Tamlin sú celkom bros, aj keď tak inak než normálne). Postavu Rhysanda, ktorý spochybňuje Feyrine predsudky o láske, možno vnímať ako reprezentáciu predstavy Friedricha Nietzscheho o koncepte Übermensch - človeka, ktorý odmieta tradičnú morálku a vytvára si vlastné hodnoty (a keďže je "najkrajší muž na svete", čo čakať?).
Hlavná postava Feyre by mala prechádzať v románe výraznou premenou, keďže postupom času objavuje svoju vlastnú identitu ako aj svoje miesto vo svete, ktorý sa dynamicky mení okolo nej. Táto myšlienka sebaobjavovania a hľadania zmyslu je podobná existencialistickej filozofii Jeana-Paula Sartra. Feyrinu cestu možno vnímať ako existenciálnu snahu nájsť účel, avšak ten ona absolútne nie a nie nájsť, nakoľko postava sa bohužiaľ neposunula počas knihy vývojovo ani o centimeter (ale to prakticky asi žiadna postava, nakoľko všetky konajú maximálne nelogicky - až na Amaranthu, ktorá však dopadne - nelogicky).
Bohužiaľ, kniha si seriózne nezaslúži 5 hviezd (ani 4 a asi ani tie 3, ak to idem naozaj porovnávať s fantasy autormi dneška). Pozor - kniha nie je zlá, aj keď má strašne veľa chýb (fakt, strašne); avšak ak by takýto úvod do fantasy série napísal nejaký iný autor, bol by čitateľmi dnes zvozený pod čiernu zem. Sérií dám šancu, nakoľko to lepšie (a to naozaj nehovorím o Rhysantasy scénach) má evidentne ešte len prísť. Uvidíme. 2/5
Nejsem schopná se do knížky začíst..jsem už na 100 stránce a pořád se nic neděje..vůbec nemám chuť ve čtení pokračovat...možná se hecnu
(SPOILER) Tak já tady půjdu asi proti proudu. Než přečtu druhý díl a budu jím ovlivněná. Trhá mi srdce, že láska Tamlina a Feyre není dost. Já chápu, že to dál bude mít poněkud jiný vývoj, ale ať mi nikdo netvrdí, že to nebyla pravá láska. Dobře, nebojoval, nehnul brvou, ale on snad mohl? Mohl něco udělat a neohrozit ji? Ne. Někdy je tím největším projevem náklonnosti mlčet. Já vím, že s příštím dílem podlehnu temnotě, ale láska, která je nenaplněná, mi rve srdce.
Pěkný příběh, taková drsnější pohádka. Četlo se mi to moc hezky. Třetí třetinu jsem dala jedním tahem. Rozečítám druhý díl.
Čtenářská výzva 2023. Kniha, kterou nebudete číst poprvé.
Dvůr trnů a růží jsem četla před několika lety. Kdybych psala komentář tehdy, rozplývala bych se nad Tamlinem. Mám lehkou slabost na blonďáky. Tamlin je pořád slaďouš, ale trochu mi na konci vadilo, že se jí zeptal, jak jí to, co pro ně udělala, může oplatit. To mi vadilo. Pokud se opravdu milují, nemusí si nic oplácet.
Jinak příběh sám o sobě by další dvě části vůbec nepotřeboval.
Mám ráda Krásku a zvíře a vyhledávám knihy, které jsou psané na její motivy.
Kniha se mi líbila a četla se lehounce. Všechny postavy mi sedly a já se s chutí postím do dalšího dílu, protože jsem si řekla, že je přečtu všechny.
Tuhle knihu mohu jen doporučit všem, kdo mají rádi romantiku a magii.
Fantasy, magie, láska, něžná erotika, romantika a víly = ano, to je první díl, oblíbené a úspěšné série, Dvůr trnů a růží. Kniha jednoduše úžasná, stránky ubíhají pod rukama jak zběsilé a věřte mi, že vás autorka od čtení nenechá odtrhnout. A i když se odtrhnete, protože nás dnešní svět plný povinností nenechá si v klidu počíst, že (:D), vaše myšlenky stále odbíhají ke knize a přemýšlíte, co se asi bude odehrávat dál. Prvních 50 stránek mě moc nebavilo, ale vydržte, ono se to rozjede. Nejvíce se mi líbila část, kde se snaží Fayre sžít s Tamlinem a Lucianem. Vílí svět opět nezklamal a krásně tam zapadá. Zamilovala jsem si (včetně Fayre) postavu Luciana, docela i Tamlina, Rhys je mi zatím nesympatický (omlouvám se všem, co už mají za sebou další díly, ale ZATÍM si mé srdce nezískal, jen malinko :)). Těším se docela na další díl, který podle recenzí vypadá opravdu dobře. Zatím se nemůžu nějak přemluvit, ale jsem opravdu zvědavá, takže mě to stejně v nejbližších dnech donutí :) Přeji příjemné počtení všem, nebudete litovat!
Budu upřímná, trvalo mi docela dlouho, než jsem se knížku odhodlala přečíst. Ale vzhledem k tomu, že čekám až vyjde trojka Půlměsíčního města, tak jsem si řekla proč ne. Nehledně na to, vím snad všechno co se v sérii odehraje a chci si udělat obrázek o všech jejích knížkách, hlavně kvůli *TÉ* věci co se stala ve dvojce PM - takže se po ACOTARu hnedka vrhnu na Skleněný trůn a pak upadnu do depresí :(
Děj mě docela překvapil a zdá se, že jsem nevěděla o všem co se stane :D. Jinak jsem strašně zvědavá na dvojku, kterou všichni milujou.
Stále u mě ovšem vede PM. See ya
Vzhledem k tomu, jak je tato série oblíbená na internetu, jsem se dva roky odhodlávala, zda si jí přečíšt. I když mě několika set stránkové knihy neděsí (ba naopak), při tomto žánru jsem se trochu obávala. Přečetla jsem za tři dny. Hltala jsem stránku za stránkou a nořila se do šedého světa Feyre a barevného světa víl. Krásně popsané. Nacházela jsem tam i kombinaci z jiných fantasy světů, ale nějak mě to nerušilo. Rodina Feyre byla místy až děsivá a já jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Amarantha - u té mě hodně napadalo, zda si autorka vypůjčila postavu Levany od M. Meyerové a udělala jí tak 10x šílenější. U těch posledních kapitol jsem ani nedýchala napětím. A ten celkový závěr se mi líbil - byť happy end, tak šrámy zůstaly. Myslím, že se vrhnu na další díl.
Ok, tak joo, je to tady, pustila jsem se do Dvorů, a panebože, proč mi to trvalo tak dlouho?!
Myslím, že příběh není potřeba vůbec nijak potřebovat, takže pojďme rovnou na dojmy. Nevím, jestli je to ofiko, ale prvních cca 60% mi přišlo jako takový retelling na Krásku a zvíře, což je all time favorite, takže nevadilo.
Tamlin je úžasnej! A Feyre taky! Zbožňuju ty dva dohromady, jak se popichovali a jak mezi nimi pomalu rostla láska, ach, to bylo naprosto kouzelný . Lucien byl super side kick a po poznání jeho historie mi ho bylo strašně líto.
Rhysand a Nesta…ačkoliv jsem po dočtení schopna tyhle postavy tolerovat a chápu, co je vedlo k jejich činům, tak zatím jsou pro mě tyhle postavy zatím jen meh.
Když se Půlměsíčnímu městu dává 5 hvězdiček, kolik se dává Dvorům, když to bylo ještě lepší? Už dlouho se mi nestalo, že jsem četla do dvou do rána.
Takže čau, jdu číst druhý díl.
Od autorky jsem nečetla nic, takže tohle byla jasná volba. Ze začátku jsem byla dost rozpačitá a prvních 150stran jsem se celkem nudila a říkala jsem si, že s tím seknu. Knihu jsem četla poměrně dlouho, což se mi moc nestává. Nevadí mi dlouhé popisy, ale tady bohužel ano a začátek se nemusel tak táhnout. Druhá polovina mě bavila o 100% víc, děj byl napínavý, zajímavý a akční. Autorka to měla vcelku promyšlené a docela mě překvapilo množství prolité krve v celé knize, to se ani v některých detektivkách nevidí :-).
Pokud jde o Feyre , oblíbila jsem si ji postupem času, když se její charakter vyvíjel. Tamlin, no jak už tady bylo zmíněno, jeho nečinnost mi dost vadila a autorka vyzdvihla nejvíce jeho zelené oči a zlaté vlasy, charakterově mě moc nezaujal. Každopádně Rhys mě v dalších dílech moc zajímá a myslím že se mám na co těšit.
Celkově je příběh velmi originální a dobře zpracovaný, akorát to chce přelousknout pomalý rozjezd.
Skleněný trůn už mám za sebou, takže jsem věděla, do čeho jdu a autorka mě nezklamala. Svět víl a lidí jsem si ihned zamilovala, děj je čtivý a neustále se něco děje.. všechny charaktery naprosto výstižně popsané.. Tamlina jsem na jednu stranu měla hned ráda,ale na druhou stranu mi vadilo jeho věčné nic nedělání a nic neříkání, zato Lucien a Rhys mi sedli hned oba. No a Feyre ... já nevím, přijde mi, že někdy ze sebe dělá až moc velkou chudinku aniž by měla důvod a pak je zas nebojácná hrdinka, jako by se nemohla rozhodnout, ale nakonec jsem si na ní zvykla.
Já nevím, jak to napsat. Kniha je čtivá, otevírá nám dveře do jiného světa , který je popsaný velmi pěkně a vlastně i postavy v něm. Feyru jsem si hned neoblíbila, i když se to pak pomalu měnilo. Nejvíce asi oceňuji postavu Luciena a snad i Rhyse, ne že by mi Tam byl nějak nesympatický,to ne, do příběhu zapadal, ale ...
Po Skleněném trůnu je tohle opravdu o hodně jemnější. Takže vzhůru na další díl. Pohádky já totiž miluju.
Moje první přečtená kniha od této autorky. Každý o jejích knihách mluvil jako o peprnějších. Neočekávala jsem tedy od děje nic velkého, ale musím říct, že mě kniha opravdu chytla! Suprově vystavěný svět. Bavilo mě objevovat Prythian. Feyre mě jejími rozhodnutími někdy dost otravovala, ale alespoň to ukázalo rozdíl mezi námi lidmi a faeries :) A peprnější scény mi do děje zapadly, nepřišly mi nijak na sílu.
jedním slovem miluji!!! nedokážu popsat proč, prostě to tak je, i přesto že zřejmě nejde o naprostou špičku, tak jsem se zamilovala
Byla jsem kdysi nadšená ze Skleněného trůnu, proto nechápu, proč jsem se tak dlouho vyhýbala této sérii, i když o ní už delší dobu vím. Asi jsem měla pocit, že už mne možná čas Young adult četby minul. Nemohla jsem se víc mýlit!!
Na tuto sérii jsem se strašně dlouho chystala a moc se na ní těšila. Mám takový pocit, že je to snad nejdoporučovanější fantasy v různých diskuzích. Snad v každém vlákně na téma doporučte fantasy jsem viděla - přečti si S. J. Maas. Z toho důvodu jsem měla od knížky hodně velká očekávání. Možná i proto jsem trošku zklamaná.
Samotný příběh je zajímavý a obzvlášť druhá polovina byla skvělá - napínává, akční. Svět víl se mi moc líbil, přišel mi promyšlený, charaktery víl byly propracované a oblíbila jsem si je. Lucian mě neskutečně bavil a upřímně asi bych se do něj zamilovala spíš než do Tamlina. :-) Tam byl milý a vyloženě romantik. Hodně mě bavil i Rhyse, o kterém jsem ze začátku nevěděla, co si myslet, ale přišel mi okouzlující.
Velké výhrady mám ale k lidem. Feyre mi přišla především ze začátku hodně otravná. Její uvažování nedávalo vůbec smysl. Celou dobu tvrdí, že se o rodinu stará jen z povinnosti a pak o ní pořád přemýšlí a chce se vrátit, přestože svou povinnost splnila? Kdyby nám autorka ukázala aspoň nějaký cit k rodině za začátku, bylo by to trochu uvěřitelnější, ale takhle mi to přišlo jako úplně zbytečná zápletka, která jen prodlužuje knihu. Ještě horší mi přišla proměna Nesty, která se odehrála v podstatě na jednom odstavci. To jako vážně? Tohle mé dojmy z knížky hodně kazí. A přitom je to úplně zbytečné, kdyby to tam nebylo, vlastně by se vůbec nic nestalo.
V momentě, kdy se Feyre rozhodne pro záchrannou misi už ale nemám ke knize jedinou výtku, to mě hodně bavilo a dočetla jsem jí už pak v podstatě jedním dechem.
Knížku bych hodně přirovnala k Měsíčním kronikám, která je také retellingem pohádek, ale podle mého názoru je zpracována o poznání lépe. Jsem zvědavá, jak budou Dvory pokračovat, třeba ještě změním názor.
Štítky knihy
láska magie smrt erotika pro dívky romantika víly, rusalky fantasy romantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Kniha Dvůr trnů a růží je v
| Právě čtených | 81x |
| Přečtených | 5 901x |
| Čtenářské výzvě | 758x |
| Doporučených | 745x |
| Knihotéce | 1 349x |
| Chystám se číst | 1 431x |
| Chci si koupit | 501x |
| dalších seznamech | 52x |
(SPOILER) Od začátku je příběh krásně napsaný, ale poněkud nezáživný a až na konci se tak rozjel, že jsem dokázala přijmout i první část knihy. Hlavní hrdinku Feyre jsem si oblíbila a hodně mě s ní spjala vášeň k malování. Tamlina jsem moc vážně nebrala, protože vím, co se s ním pak stane. Lucien byl skvělá postava a Rhysand snad ještě víc. Co se týče násilných scén, byly podle mě skvěle napsané a nevadily mi. Opravdu jsem se do knihy zamilovala a moc jí doporučuji.