Dvůr mrazu a hvězd ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Pokračování bestsellerové young adult série Dvůr trnů a růží Feyre, Rhysand a jejich nejbližší přátelé pracují na obnově Nočního dvora i válkou zničené země. Ačkoli lidské královny i vílí vládci kují pikle, ve Velarisu alespoň na chvíli nastala sváteční atmosféra. Blíží se totiž oslavy zimního slunovratu. A právě v okamžicích klidu a míru se ukáže, že některé rány ještě nejsou úplně zahojené… Feyre čeká dlouhá cesta plná napětí, vášně, intrik a politikaření, než opravdu zavládne mír....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404537/big_dvur-mrazu-a-hvezd-gje-404537.jpg 3.91318
Série:

Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží


Žánr:
Literatura světová, Pro ženy, Fantasy

Vydáno: (ekniha), CooBoo
Originální název:

A Court of Frost and Starlight, 2018


více info...
Nahrávám...

Komentáře (288)

Kniha Dvůr mrazu a hvězd

Kat9
předevčírem

(+ SPOILER) Od této novely jsem nic moc nečekala, takže jsem nebyla tolik zklamaná jako většina ostatních. Byla jsem i překvapená z některých částí, které mi přišly smutné. Popravdě mi bylo dost líto Luciena, Tamlina a trochu i Nesty.

kindlova42
01. srpna

Tahle krátká novela hezky slouží jako most mezi původní trilogií vyprávěné Feyrou a čtvrtým dílem, který by měl být vyprávěný Nestou.
Nevadilo mi, že se tam neudálo nic tak převratného a že to bylo hlavně o oslavování jejich svátku. Bavilo mě to :)


Petass
29. července

Nemám tyhle "doplňkové, natahovací" knihy hlavních sérii ráda. Většinou jde jen o marketingový tah, kdy autor "uspokojí" své čtenáře, než dopíše další díl a prodá spoustu zbytečně popsaného papíru. Tady mi to nevadilo. Novela nic zásadního neřeší, přibližuje nám jen pocity a pohnutky jednotlivých postav, "než vyjde další díl" :) Přesně to jsem ale od knihy očekávala. Chvíle navíc strávené s mými hrdiny... Pokud se Vám třetí díl nezamlouval, novelu nečtěte. Budete zklamaní. Pokud však máte rádi podivnou bandu, která tvoří Dvůr snů, klidně se do knihy pusťte. Strávíte s nimi příjemné odpoledne.

Jitsha
09. července

A tady máme nejslabší díl série…

Po velkém finále je tento díl celkem slabota. Navíc pro mě, jako odrostlejšího čtenáře už bylo dost těch neustále se vyplazujících jazyků během jejich rozhovorů + plytkost některých dialogů.

Uvidíme co přinese Nesta a její díl :)

Ewe291
06. července

Stacilo, davam si vazne prestavku od autorky. Tolko chvali a za nic! Cela seria je nudna a zmetocna ..... Cakala som nieco viac. Rhyse to ako tak zachranoval ale aj tak .... Bud som do toho sla s velkym ocakavanim alebo to nieje nic pre mna

ela2710
01. července

Knižka Na dvore z hviezd a mrazu ma vôbec nesklamala, hoci názory na ňu sa rôznia.
Pre mňa ako totálneho fanúšika Dvorov je to super knižka, ktorá ukončuje prvotnú trilógiu a otvára priestor na ďalšie pokračovania.
Nie je nabitá zvratmi, ani bojmi, je kľudnejšie ladená. Dozvedáme sa v nej ďalšie novinky zo života hlavných postáv a aj tých vedľajších - Tamlinov úpadok vo mne normálne zanechal pocity súcitu. Hoci sa nezachoval najlepšie, to, čo prežíva mi prišlo ako veľmi tvrdý trest.
Som zvedavá, akým smerom sa budú uberať životy Rhysových priateľov a Feyre-ných sestier :)

Lucynell
30. června

Je to pěkná kniha, která nás vrací na místo, které známe a nechává nás nahlídnout na příběh z různých úhlů pohledu. Nicméně ačkoli je kniha pěkná, nic extra se v ní neděje, ale přesto ty, kteří si oblíbili tuto sérii dokáže zcela zaujmout.

Hellothere
09. července

(+ SPOILER) Tahle kniha je taková hodně jiná než předchozí díly. Rozhodně je klidnější. Moc se tu toho neděje. Autorka se věnuje spíš zpracovávání traumatu z války a Tamlinovu duševnímu stavu, který není valný. Ale stejně ten díl mám ráda, protože má takové uklidňující vibes nebo jak to popsat.

Zaujala mě jedna část, co se Tamlinova stavu týče, kterou jsem si poznamenala a chtěla bych jí teď zmínit. Úryvky pocházejí z Rhysova pohledu, když navštívil Tamlina na Jarním dvoře. Je tu krásně vidět jeho psychický stav a jak se sesypal potom, co ho Feyre opustila a on se vrátil z války zpět do svého sídla. ,,Samotný dům vypadal lépe dokonce i den potom, co ho vyplenili Amaranthini nohsledové. Nezdálo se, že by byl poškozený, ale všude panovalo ticho. Jako by tu nikdo nežil. Velké dubové dveře už vypadaly hůř. Dveře protínaly hluboké dlouhé rýhy po drápech. Stál jsem na vrcholu mramorových schodů, které vedly k hlavnímu vchodu, a prohlížel jsem si ty kruté záseky. Vsadil bych se, že je tam Tamlin nadělal poté, co Feyre opustila dvůr i jeho samotného. Prudkost mu pokaždé přivodila pád. Za těmi rýhami mohl být jakýkoli špatný den." - tento úryvek, především jeho druhá polovina, ukazují, že jsem měla pravdu ohledně jeho problémech se zvládáním vzteku. Další úryvek se nachází v tytéž kapitole, akorát o stranu dál: Zaklepal jsem na dveře. Ticho. A pak... Otevřel mi samotný Tamlin. Nevěděl jsem, o čem se mám zmínit dříve: o jeho ztrhaném vzhledu, nebo o potemnělém domě za ním. Představoval snadný terč. Bylo by až příliš jednoduché vysmívat se tomu, že jeho kdysi krásný oděv potřeboval vyprat a jeho neučesané vlasy zastřihnout. Sídlo bylo prázdné. Nikde jsem nezahlédl sluhy ani výzdobu na oslavu slunovratu. Zelené oči, jež se upřely do mých, byly také jiné. Chmurné a prázdné. Nebyla v nich jediná jiskra života." ,,Chodby byly zešeřelé. Vyšívané závěsy na oknech zůstávaly zatažené. Hrobka. To místo se změnilo v hrobku. S každým krokemk místnosti, kde se kdysi nacházela knihovna, mě prach a ticho čím dál víc skličovaly. Tamlin neřekl ani půl slova. Nepokoušel se nijak vysvětlit, proč je jeho dům prázdný. Vyřezávané dveře do pokojů, jež jsme míjeli, byly pootevřené dost na to, abych viděl zkázu, která byla uvnitř. Rozbitý nábytek, roztrhané obrazy, popraskané stěny. Když Tamlin otevřel dveře do tmavé knihovny, uvědomil jsem si, že se sem Lucien nepřišel před slunovratem usmiřovat. Přišel sem z útrpnosti. Z milosrdenství." ,, 'Kde je můj drahý přítel Lucien?' 'Loví, aby obstaral večeři.' 'A tebe přešla chuť na podobné zábavy?' Tamlinivy oči byly stále prázdné. 'Vyrazil, než jsem se probudil.' Lovil, aby měli co večeřet, protože tu nebyli sluhové, kteří by jídlo připravili nebo koupili. Ovšem ne že bych ho v nejmenším litoval. Bylo mi líto jen Luciena, který opět skončil u svého starého kumpána." ,,'Několikrát jsi mé družce zachránil život. Za to ti budu navěky vděčný.' Věděl jsem, že ta slova neminula cíl. MÁ DRUŽKA. Bylo to jako kopat do skoleného protivníka. Měl jsem všechno - všechno, co jsem si přál, o čem jsem snil a oč jsem prosil hvězdy. On neměl nic. Všechno mu spadlo do klína a on to promarnil. Nezasluhoval si mou lítost ani soucit. Ne, Tamlin si zasloužil osud, který sám sobě přichystal. Tuto ubohou napodobeninu života. Zasloužil si každou prázdnou místnost, každý šlahoun pokrytý trny a každý pokrm, kvůli němuž musel lovit." ,,Vstal jsem ze židle a Tamlin se neobtěžoval zvednout. 'Za toto všechno si můžeš sám,' sdělil jsem mu stále tím tlumeným hlasem. Nepotřeboval jsem křičet, abych dal najevo zuřivost. Nikdy. 'Vyhral jsi,' ucedil a naklonil se v židli vpřed. 'Získal jsi svou DRUŽKU. To ti nestačí?' 'Ne.' To slovo se rozlehlo knihovnou. 'Málem jsi ji zničil, ve všech významech toho slova.' Tamlin vycenil zuby a já mu to gesto oplatil. Ksakru s trpělivostí. Nechal jsem knihovnou, domem a okolím s burácením prohnat část své moci. 'Jenže ona to přežila. Přežila TEBE. A ty stále cítíš potřebu ji pokořovat a shazovat. Jestli máš v úmyslu získat ji zpět, tak to není nejmoudřejší způsob, drahý příteli.' 'Táhni.' Ještě jsem neskončil, ani zdaleka. 'Zasloužíš si všechno, co tě potkalo. Zaslouzis si tento ubohý prázdný dům a zpustošené území. Je mi jedno, jestli jsi nabídl zlomek života, abys mě zachránil. Je mi jedno, jestli stále miluješ mou družku. Je mi jedno, jestli jsi ji zachránil před králem Hybernu nebo tisícovkou nepřátel předtím.' Ta slova se ze mě linula, chladná a vyrovnaná.' Doufám, že tu stavíš zbytek svého mizerného života. To bude daleko uspokojivější smrt, než kdybych tě zabil.' Feyre před nějakou dobou došla ke stejnému názoru. Tehdy jsem s ní souhlasil, stejně jako nyní, ale až teď jsem to naplno pochopil. V Tamlinových zelených očích se objevil divoký výraz. Připravil jsem se na to, očekával jsem to... Toužil jsou po tom. Jen ať vyskočí ze židle a vrhne se na mě. Ať se po mně ožene drápy. Krev mi zběsile tepala v žilách, jak moc v mém nitru narůstala a kypěla. Při souboji bychom dokázali tento dům do základů zničit. Rozmetat ho napadrť a já pak bych jeho kameny a dřevo změnil v černý prach. Tamlin na mě ale jen hleděl. Po chvíli sklopil oči ke stolu. 'Táhni.' Zamrkal jsem. Víc jsem na sobě ovšem překvapení nedal znát. 'Nemáš náladu se porvat, Tamline?' Ani se neobtěžoval se na mě znovu podívat. Pouze zopakoval: 'Táhni.' Zlomený muž. Zlomený svými vlastními činy a rozhodnutími. To však nebyla má starost. Nezasloužil si soucit. Když jsem se však přenesl pryč a kolem se hnal temný vítr, hluboko v žaludku se mi uhnízdila podivná prázdnota. Tamlin nechránil svůj dům kouzly. Kdokoli se do něj mohl přenést. Jeho nepřátelům by nic nebránilo v tom, aby se mu objevili v ložnici a podřízli mu krk. Téměř jako by čekal, až to někdo udělá."

1 ...