Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306865/bmid_dvur-mlhy-a-hnevu-7Ms-306865.jpg
5
3532
735
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2017 , CooBoo
Originální název:
A Court of Mist and Fury , 2016
více info...
Přidat komentář
Ačkoli má kniha mnoho stran, tak jsme ji přečetla jedním dechem a troufám si říct, že v rekordním čase. Knihu nešlo vůbec odložit. Druhý díl ten první předčil hned v několika směrech - setkáváme se s větší škálou zajímavých postav, které jsem si hned oblíbila, psychologie postav jde více do hloubky, kniha je oproti té první více akčnější a také temnější. Při čtení knihy vlastně zjistíte, že temný pán není zas tak temný, jak se zdá a že vlastně samotná temnota nemusí být zas tak špatná, může být všeobjímající a klidná. Vztah mezi hlavními hrdiny nám dá okusit pocit, jaké to je, když vše zapadne na to správné místo. Těším se na pokračování a knihu doporučuji všemi deseti.
Za život jsem přečetla stovky knih nejrůznějších žánrů, nicméně nic, NIC, se tomuhle příběhu nevyrovná.
Tahle knížka je pořádná bichle, ale o to víc v ní najdete úžasu. Všechny postavy jsou propracované, mají svůj vývoj a příběh, Prythian je perfektně popsaný, stejně jako jednotlivé dvory.
Feyre s Rhysandem jsou naprosto úžasní, chemie mezi nimi sálá z každé stránky. Tamlin mě v tomhle díle neskutečně zklamal, ale snad to v příštím vylepší. Vedlejší postavy jsou perfektně promyšlené, nejvíc jsem si zamilovala Cassiana s Azrielem. Snad v příštím díle dostanou ještě víc prostoru.
Tohle je prostě MISTROVSKÉ DÍLO!
Druhý díl odhalil, jak měla autorka děj ve skutečnosti promyšlený, a to dost dobře - hádám, že již při psaní první knihy smolila základy ke druhé, všechno krásně zapadalo.
Také musím ocenit, že čtenář nemá šanci si klást technické otázky, protože autorka prostřednictvím dialogů všechno přirozeně vysvětlí, což mě v opačném případě u jiných knih značně štve.
Nové postavy byly příjemným osvěžením děje a - jak jinak - i jejich charaktery jsou poutavé a jedinečné.
"Lechtivé scény", což je pojem, který jsem použila v komentáři k prvnímu dílu, je v tomto případě dost slabý výraz a občas jsem měla trochu pocit, že v ruce držím výtisk z červené knihovny.
Sestry Feyre v tomto díle dostaly větší prostor, což mi udělalo radost. Bohužel musím podotknout, že mi jejich charaktery úplně nekorelovaly s předchozím dílem - jako by si to autorka rozmyslela a rozhodla se je začlenit do děje až později. Já chápu, že v prvním díle bylo potřeba z nich udělat trochu mrchy, aby to ve vás vyvolalo sympatie k hlavní postavě již od prvních stran, ale ve druhém díle je Elain najednou nejlaskavější bytost na světě namísto původní lenivé ignorantky a Nesta ve skutečnosti není nafoukaná čůza a jenom se o všechny hrozně stará, to jsou podle mě moc velké změny..
Nicméně s jejich novou rolí v příběhu jsem spokojená a protože jsem už skoro v půlce dalšího dílu, můžu si za tímto tvrzením v klidu stát.
Taky jsem se při čtení zasmála a nebudu zapírat, že občas i nahlas, protože jak dialogy tak nadávky v magickém papírovém chatu Feyre a Rhysanda byly fakt vtipné.
Hlavní zápletka, což je blížící se válka, se krásně rozvíjí a já nemám nejmenší tušení, co se bude dít, a to se mi líbí.:)
(SPOILER) Druhý díl se mi určitě zalíbil o dost víc, než ten předchozí. Rozhodně mě již stáhl do vílího světa a některé pasáže jsem hltala. Nějak se ale nemůžu srovnat s tím, že se z Tamlina jen na základě pár věcí najednou stal záporák. Tam mi přišlo, že to byla chyba jak Feyre, tak jeho a bylo poměrně divné, jak se na něj vše najednou hodilo. Až na konci to opravdu přepísknul, když se objevil v Hybernu, ale i tam vyjde třeba najevo, že předtím hledal stále možnosti, jak přetrhat pouto s Rhysandem. Tak nevím. On sám měl problémy se spaním a noční můry a Feyre se o něj v tomhle ohledu také nezajímala. Takže tohle mě zaskočilo, na druhou stranu zajímavej zvrat. Na scénu pak přícházejí opravdu zajímavé postavy. Rhysand, Cassian, Azriel, Armen i Mor. Všechny jsem si oblíbila. Feyre mě chvílemi zase trochu iritovala, například její melodramatický výstup, když zjistila pravdu o poutu s Rhysandem. Asi to nemuselo být tak přehnané, ale co. Konec zase přišel s velmi zajímavým zvratem po Feyřině hereckém výkonu. Tak hurá zpátky na Jarní dvůr, jsem zvědavá, jak se to vyvine.
5/5 Úplne skvelé. Všetko o tejto knihe bolo úžasné a zbožňovala som pridanie Amren, Mory, Cassiana a Azriela. Bola som rád, že Nesta a Elain zohrali väčšiu úlohu v udalostiach z knihy. Osobne sa mi prvá kniha páčila možno o niečo viac, ale Feyra a Rhys boli takí elektrickí a každá ich interakcia bola krásna a ohnivá zároveň. Vrelo odporúčam.
(SPOILER)
Tak konečně!
Konečně se můžu prohlásit za fanouška a obdivovatelku ACOTARu.
Druhý díl mě konečně dostal na druhý břeh, a že to byla tedy jízda!
Od nenávisti k lásce je moje nejoblíbenější linka, a i když mi už nějakou dobu není "náct", tak jsem si tento svět, humor a zápletku patřičně užila.
A to nezmiňuji Rhyse a celou jeho bandu :D
PS: Pár posledních kapitol to bylo peklo.
Neuvěřitelný odpad.
Autorka zde opět přemílá stejnou osu jako v první knize. Opět nový mocný vladař, kterého Feyre nejdřív nenávidí, pak ale zjišťuje, že vlastně není tak špatný, až se do sebe nakonec zamilují. Přesně to samé přes kopírák, co v první knize s Tamlinem. Co na tom, že tahle zápletka je nejhlubší dno všech harlekýnek ever. Postavy, příběh a další zápletky to mohou vynahradit.
Jenže ! Ono tady už nic dalšího není. Hlavní hrdinka je v knize středobod celého vesmíru. Všechny postavy jen řeší její citečky a vyjadřují se k tomu, jak kolem sebe s vladařem vílího dvora tančí. Jedinou náplní knihy je dost přímočaré, kýčovité a nenápadité budování jejího vztahu s Rhysanderem. Na začátku knihy naprosto přesně víte, co se bude dít, jak k tomu dojde a kdy se to stane. A ono to taky přesně tak proběhne. Ostatní postavy zde nemají žádnou svoji linku, žádný prostor. I mytologie světa zůstává dokonale nevyužita a stává se tak jen tupou kulisou pro zoufalou náhražku příběhu ve stylu "musíme získat knihu, musíme získat žezlo a pak tím zachráníme svět".
Autorka umí tvořit věty, má skvělý sloh a dobře a srozumitelně se po ní čte. Její schopnost psát a svět, který vytvořila, měli potenciál. Ale rozhodla se to všechno zahodit jen proto, aby mohla čtenáře na téměř sedmi set stranách ubíjet jen a pouze nejprovařenějším kýčem všech romanťáren pro nezralé holčičky.
Vážně se tímhle komentářem nechci nikoho dotknout, první kniha měla dobré momenty (které zde byly bohužel již kompletně eliminovány), ale tohle je čistý a nefalšovaný odpad. A pokud je vám víc než 14 let a byli jste stejně jako já nalákáni vysokým hodnocením této knihy snad ve všech myslitelných žebříčcích nejlepších fantasy knih, tak ruce pryč, tenhle škvár spalte a přečtěte si radši leporelo. Má to větší hodnotu a zhruba stejně zajímavý příběh.
Budu extrémně emotivní a hysterická a řeknu, že to byla nejlepší kniha tohohle roku. Strašně jsem potřebovala vypnout hlavu a realitu a tohle mi tak moc pomohlo a tak moc jsem se do toho vžila, že už se z toho asi jen tak nedostanu.
Je mi vlastně úplně jedno, že je to jedno velký klišé a že Feyre dokáže co si zamane. Who cares. Tohle nečtete protože to reflektuje realitu.
Miluju Rhyse, miluju Feyre a miluju jejich kouzelnej, netoxickej vztah. Miluju Luciena, Cassiana a Mor. No Achjo. Ještě tak dvacet dílů prosím.
Po prvním dílu jsem nedokázala číst dál. Četla jsem spoiler a věděla jsem, co se stane. A nechtěla jsem to. Po pár měsících jsem ale poznala, že je pravý čas na druhý díl. A nemohu být více, než překvapena a ohromena. Druhý díl je plný poznání, lásky, něhy a hněvu. Zatímco v prvním dílu je Rhys namyšlený arogantní zmetek, v této knize ukazuje svou pravou tvář. Člověk si ho prostě zamiluje. Druhý díl je prostě další srdcová záležitost a já se těším, až se pustím do dalšího.
(SPOILER) Druhý díl opět nezklamal. Měla jsem hrůzu z toho počtu stran, byla to dlouhá jízda, ale stálo to za to. Líbily se mi všechny nové postavy, kterým autorka věnovala velký prostor a otevřela tak spoustu nových možností, jak by se mohl příběh vyvíjet nejen u hlavní hrdinky, ale i u ostatních postav. Rozuzlení a vysvětlení různých situací z prvního dílu byly skvělé. Jsem ráda, že sbližování Feyre a Rhyse bylo postupné a působilo to přirozeněji, než vztah s Tamlinem (vůbec nechápu Tamlinovo chování v tomto díle - zklamání, i když jsem ho moc nemusela). Naprosto miluji humor Rhyse i celou jeho osobnost (ztělesnění dokonalého chlapa). V knize byla hromada vtipných pasáží, občas jsem se culila jako blbec. Konec knihy byl tak napínavý, že jsem ho doslova prolétla očima (díkybohu za relativně dobrý konec). Už teď vím, že si budu muset celou sérii přečíst znovu, abych si mohla všimnout všech detailů. Miluju tuhle sérii.
4,5 z 5
Tak i já jsem definitivně propadla kouzlu Dvorů.. Jen mě vždy vyděsí ten počet stránek..
"Možná jsem odjakživa měla zlomenou a temnou duši."
Tento druhý díl je rozdělen na tři části (dům zvířat, dům větru a dům mlhy). První část se mi zdála slabšího rázu, ale rozjelo se to!
Dočkáte se zde pár nových úžasných postav, které jsem si zamilovala na první dobrou a již si to dál bez nich neumím představit..
Druhý díl vysvětluje mnohé části z první knihy a vše lze lépe chápat a pospojovat si..
"Láska - láska byla balzám i jed."
Hlavní hrdinka Feyre je moje bohyně, zbožňuju její povahu a celkové vystupování.. Na první pohled křehká květinka s velmi zlomenou duší, na druhý pak ohromná bojovnice za sebe i své blízké..
Tamline, lásko.. co mi to děláš? Tamlin je velmi komplikovaná osoba, kterou jsem si v prvním díle zamilovala a i teď k němu mám jisté sympatie a pochopení..
Ale Rhys? To je prostě temnota, vášeň, tajemství.. A každou holku tak trochu přitahuje badboy.. Rhyse jsem si tady zamilovala mnohem víc a pochopila jsem jeho jednání z prvního dílu..
Na sérii se mi moc líbí postavy, zvraty, tajemství, ale i sounáležitost, láska a přátelství. Počáteční nudnější pasáže vystřídá jedna akce za druhou a vy nestačíte zírat.. Moc se těším na další díl a jsem ohromně zvědavá.. Protože ten konec???
"Pravda je smrtící. Pravda je svoboda. Pravda dokáže ničit, napravovat a spoutávat.."
Úžasné!!! Tisíckrát lepší než první díl. Zamilovala jsem si Noční dvůr a nové postavy. A poslední kapitoly... prostě wau!
(SPOILER)
Výrazně se mi ulevilo. Tamlinovo toxické uzurpování Feyre už mi lezlo krkem a tohle je sice trochu okatá, přesto příjemná a nezbytná změna. Obecně se mi líbí trend, který se autorka snaží nastolit - netoxické a
rovnocenné vztahy postav vedle celé řádky Edwardů a dalších nepolapených stalkerů a podivínů. Vztah s Rhysem se vyvíjel pomalu a tak nějak upřímně, otevřeně a s humorem. Nebyl tam patos jako u Tamlina (jak jí dal osmnáctou sadu barev, už mi bylo do pláče). Oproti trůnům se tady myšlenkové pochody neopakují, to oceňuji. Objevilo se sice pár momentů, které byly vykreslené trochu nepřesvědčivě, ale finální dojem z knihy je dost dobrý.
Jediné, co jsem asi nepochopila, byl ten závěr. Přijde mi jako úplná hloupost, že je nechal král Hybernu odejít, když je vykreslený jako magický kápo, války připravuje a plánuje sto let vkuse a má nejspíš už nějakou tu zkušenost. To neprohlédl Feyre a její pokusy? Neviděl rozdíl mezi poutem druha a jejich dohodou, když je TAK MOCNÝ, že ho umí zlomit? Proč nezabít vládce Nočního dvora a jeho ocásky a rozvrátit tak jedinou pořádnou hrozbu, která mu stojí v cestě? Proč byl tak laxní a pasivní? No, doufám, že se to vyjasní v dalším díle, protože jinak mi to přijde trochu přitažené za vlasy (ale vyjasnily se už podivnější věci, uvidíme). Taky popis magie je dost vágní, nebyla jsem si jistá, jak úplně funguje a jaká má pravidla, občas mi přišlo, že něco neklapalo. A chtěla bych lepší vhled, když už máme magii přímo u hlavní postavy.
Rhys prudce otevřel zásuvku a vytáhl mé spodní prádlo. Zvedl v prstech jak půlnoc černou krajku a tiše se zasmál. "Překvapuje mě, že jsi Nualu a Cerridwen nepožádala, aby ti koupily něco jiného."
Dotčeně jsem k němu došla a vytrhla mu krajku z ruky. "Neslintej mi na koberec."
Než stihl odpovědět, zabouchla jsem za sebou dveře koupelny.
'Dvůr mlhy a hněvu' bola opäť parádna jazda, ktorú zhrniem len do 3 viet:
1) Trpela som, naozaj som trpela pri pasážach na Jarnom dvore :(
2) Scéna s Tkadlenou bola výborne vykreslená, sama som kopala nohami v tom krbe :)
3) Do Rhysa som sa zabuchla už pri prvom stretnutí :)
"Možná bys měl jít."
"Proč? Měl jsem dojem, že trváš na tom, abych tě cvičil osobně."
"Nedokážu se soustředit, když jsi poblíž," přiznala jsem barvu. "A běž daleko odsud. Dokážu vycítit tvou přítomnost přes celý pokoj."
"Dobře. Cvič se, jak chceš, o samotě." Kývl k mému tetování. "Jestli něco z toho zvládneš před snídaní, zavolej na mě skrz naše pouto."
Zamračila jsem se na oko v dlani. "Cože? To mám doslova křičet na tetování?"
"Mohla bys zkusit přejíždět jím po jistých částech těla, abych přiběhl rychleji."
Vypařil se dřív, než jsem po něm stihla hodit svíčku.
Ok, takže to není tak, že by Maas neuměla psát. Ona prostě jen neumí psát první díly. Stalo se to u téhle série a stalo se to i u Skleněného trůnu. Jako by se Maas v prvních dílech svých sérií jen rozkoukávala (v obou případech prostřednictvím blbé zápletky a nedopsaných postav) a teprve v dalších dílech chytla dech a a) dotáhla postavy k nějaké komplexnosti a b) došlo na skutečný příběh.
Vím, že spousta lidí se k Dvoru mlhy a hněvu kvůli špatnému prvnímu dílu málem nedostala (včetně mě). Budu teď chodit po světě a říkat jim, že to byla chyba. Třeba dají druhé dílu ještě šanci, protože ten je fakt s jedničkou nesrovnatelný.
Nic není tak, jak to vypadá. Feyre si myslela, že miluje Tamlina, riskovala kvůli němu nesčetněkrát život, ale při první příležitosti, kdy Tamlin udělá chybu, zjišťuje, že ho vlastně nemiluje, a aniž by si to s ním vyříkala, odletí okamžitě s jiným chlapem k němu domů a už se nevrátí, pošle jen stručnej dopis, měj se fajn, já tady zůstanu. Co k tomu říct, sympaťanda Feyre není. Tímhle chováním samozřejmě celá situace nabývá obludných rozměrů, hlavní hrdinka najednou vidí, že u Rhysanda je tráva zelenější, všechno je tu lepší. Feyre tedy teď hodnotí epizodu s Tamlinem (která mimochodem zahrnovala společné poražení nepřítele kontinentu a následnou svatbu) jako hnutí mysli, kdy měla laťku tak nízko, že se zamilovala do prvního chlapa, kterej ji vytrhl z domova, kde nebyla šťastná. Já nejsem žádnej tým Tamlin proti Rhysandovi, uznávám, že Rhys má mnohem větší šťávu. Jen jsem si občas říkala, že by ji měli kopnout do zadku oba. Rhysandovo ukryté město se ale nepřejí, tenhle nápad s malým rájem Velarisem se mi líbil, sága aspoň není od začátku do konce plná zmaru a má takovej ten šťastnej ostrůvek. A Rhysandův osobní kruh je super parta. Celkově se mi tahle série čte líp než Skleněný trůn, možná protože je plošší a hned ze začátku jsem rezignovala na nějaké literární nároky. Užívám si Velaris a je to takové pohodové čtení, protože je jasné, že všemocná Feyre vždycky všechny zachrání.
Druhý díl série byl v porovnání s prvním dílem "živější" a o dost záživnější. Byla to jízda! Naprosto mne to strhlo a já se nemohla odtrhnout (když kouknete, jak dlouho jsem to četla, pochopíte!).
Některé části jsem četla rychleji, některé jsem si vychutnávala, ale v celku to celé fungovalo a o to šlo. Ten svět jsem si zamilovala a tak strašně zatoužila být víla.. no nic, budu dál snít :D
Kdybych mohla, dám tomu nekonečno hvězdiček, jelikož od začátku až do konce to bylo záživné a napínavé!
Feyre jako víla mi je rozhodně sympatičtější, celá Rhysova banda byla neskutečná, samotný Rhys si mne získal a prostě.. až si odpočinou oči, jdu na další díl.
Tohle je prostě moc faajn. Rhysand je prostě zlatíčko, svět je pořád stejně super a i přes počet stran jsem se rozhodně nenudila a bavila mě prakticky každá stránka. :)
Bohužel se mi ale během čtení ošoupala stříbrná písmenka a naprosto se mi rozlomil hřbet, tolik ke kvalitě zpracování a měkké vazbě vs spoustě stran :(
Uf, tak tento druhý díl mě fakt dostal. Ze začátku pokračovala moje nenávist Feyre, ale jak stránky postupovaly, začínala jsem chápat pointu prvního dílu a proč jsem v něm necítila ty správné emoce. Pak už jsem děj opravdu hltala a Rhyse si totálně zamilovala. Bylo tam vše, co má být. Jiskření, napětí, překvapení, akce... A běžím pro další díl. Top strop.
Štítky knihy
láska magie erotika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Kniha Dvůr mlhy a hněvu je v
| Právě čtených | 94x |
| Přečtených | 4 784x |
| Čtenářské výzvě | 450x |
| Doporučených | 677x |
| Knihotéce | 1 192x |
| Chystám se číst | 719x |
| Chci si koupit | 281x |
| dalších seznamech | 41x |
(SPOILER) Tohle byla fakt šílená jízda, místy jsem byla zhrozezená a místy jsem se bavila. Na konci jsem se trochu zděsila kvůli poutu mezi Feyre a Rhysem, ale naštěstí to dopadlo dobře a Feyre je pěkně chytrá mrška. Pche! A Tamlin je úplně blbej, že si nevšiml, že ho tahá za nos.