Dvůr trnů a růží

od:

Dvůr trnů a růží

Úžasný a mrazivý příběh na motivy příběhu Krásky a Zvířete. Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin – jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/286248/dvur-trnu-a-ruzi-5Mh-286248.jpg 4.51463
Série:

Dvůr trnů a růží (1.)

Originální název:

A Court of Thorns and Roses (2015)

Žánr:
Literatura světová, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (347)

Přidat komentář
Véča
dnes

Konečně jsem i já přečetla knížku od S. J. Maas, bohužel pro mě žádné velké překvapení není. Postavy byly poměrně sympatické, děj ubíhal, ale přesto jsem ke konci už musela nějaké odstavce přeskakovat, abych se dostala ke konci. Další díly číst neplánuji, i přesto že mají být lepší.

Klarsik3
včera

Tahle kniha (vlastně celá série), mě pohltí pokaždé, když jí otevřu. Milovníci YA literatury v téhle knize najdou vše po čem jejich srdce prahne.. a Co vám bude scházet v prvním díle najdete v tom dalším. Doporučuju si tuhle knihu přečíst :)

girdi
včera

Těšila jsem se až si na "Dvory" najdu čas a vyplatilo se. Zhltla jsem první díl jakoby to byla novelka o pár desítkách stránek a jsem nadšená. Nic tomu nechybí. Je tam láska, napětí, dramata, zvraty, boj, sex, romantika...no to by byl nekonečný seznam. Takže za mě v rámci žánru absolutní spokojenost. Navíc náznaky dávají tušit, že pokračování bude ještě lepší a má přes 600 stran. Juchůůů---

Staňka5
předevčírem

Knížka mě ze začátku nebavila, postupem času měla však kniha větší spád a děj mě zaujal. Stejně si ale myslím, že Feyre byla v knize hodně protivná, nepříliš chytrá a fakt, že kolem ní poletovali největší krasavci z knihy zatímco je posílala do háje mi přišel úsměvný.
Ale knížka se hezky četla, Tamlin byl fajn hlavní hrdina. Závěr knihy byl nejzajímavější, kniha měla dobré rozuzlení.

Jizi
17. července

Panejo, já ani nevím, kde začít. Je toho tolik! Protože tohle je TAK špatný, až je to vtipný.
Začnu tím pozitivním, protože tak se to ve slušných společnostech dělá - takhle luxusně jsem si mozek nevypláchla ani nepamatuju! Čili jedna hvězda za dokonalý intelektuální klystýr a druhá za autorčinu odvahu vykrást absolutně všechno, co ji jen napadlo a to zjevně beze strachu, že se s ní všichni slavnější a podstatně zkušenějších a lepší autoři budou soudit a za to, že z týhle roztomilý blbosti kvalitativně na úrovni blogu (kam taky patří a měla to tam zůstat) dokázala udělat bestseller. Před tím je skutečně zapotřebí smeknout. A zbytek už je jen Maaso (haha).
Takže, co že to tu máme: Příběh se oficiálně hlásí k tomu, že je novodobým převyprávěním jedné z nejstarších indo-evropských pohádek, které nám v první/nejznámější verzi na papír hodila v 18. století francouzská spisovatelka Jeanne Marie Le Prince de Beaumont. Jí je ovšem příběh Maasové podobný asi nejméně a ty motivy jsou opravdu jen fragmentární. Autorka se nicméně zjevně domnívala, že když se přihlásí k jedné inspiraci, další vykrádačky jí jen tak mimochodem projdou. Prvních sto stran jsem se bavila tím, že jsem počítala, co všechno a odkud vzala a naházela na jednu hromadu propojenou tak jalovými dialogy, že se k nim ještě budu muset vrátit. Po prvních sto stranách jsem litovala, že jsem to nepojala jako barovou hru a za každou vykrádačku si nedala panáka, protože bych byla solidně namazaná. Počítejte se mnou (jen namátkově): Zeď a rozdělení země na část lidí a část nadpřirozených tvorů (Gaimanův Hvězdný prach, Martinova Hra o trůny, Nixova Abhorsenka) – a ta mapa? No tak, troška invence!; hlavní hrdinka (Hladové hry od nevím-kdo-je-napsal); pozdrav jdoucímu do arény (Hladové hry); písečný červ (Herbertova Duna); proměna v jinou živočišnou formu (Avatar); hodný a zlý nápadník (veškeré filmy a seriály ze střední školy) a tak dále a tak dále.
Hlavní hrdinka Katniss, pardon Freya, pardon Freyre, přináší dospívajícím dívkám opravdu rozkošný návod na to, jak si získat srdce nejhezčího kluka v Prythian Hills 90210: stačí být (pod)průměrně hezká, dost omezená a hloupá a navíc protivná, vzteklá a cíleně nepříjemná osoba, zabít jeho kámoše, chovat se jako omezená, hloupá, protivná, vzteklá a cíleně nepříjemná slepice a bum! Láska jako trám je tady! A nejen to, budou vás chtít vlastně docela všichni, hodní, zlí, bohatí, mocní... (Ne, tohle skutečně není sada vlastností, které by kdokoliv na komkoliv mohl ocenit. Ne. Bez ohledu, kolik Maasových vám to bude tvrdit. Fakt ne.)
Co a tom, že v téhle pohádce je krásný ten, kdo je zároveň milý, chytrý, laskavý a bohatý. Jak říkám, prostě ho zabte a je vymalováno! Její vyvolený, jeho kámoš i jejich nepřítel, který je vlastně ale – nebudu spoilerovat, ono je to totiž TAK napínavý – jsou všechno kočičáci totální, navíc jsou děsně svalnatý a sexy a vlasatý a ještě víc sexy a všichni žijí stovky let, ale není pro ně problém zamilovat si tohle zvířátko, které si sem přivedli. To, že jí vycinkají na první dotaz všechno, zatímco ona jenom háže zadkem a uráží se jako fracek s půlkou mozku, dává přece rozum (kdo necítí závan středoškolských chodeb, ten má asi poruchu čichu nebo nevím). Dialogy jsou rozkošně nepochopitelný a nesou se v duchu: On řekl: „Jsi krásná a úžasná a já ti dám všechno!“ A ona na to: „Ty seš ale debil!!“ I on pravil: „Ach, jak jsi krásná a úžasná, dovol mi tě hostit v mých krásných a úžasných komnatách!“ A ona zase: „Zabiju tě!!“ On se rozzářil: „Super, tak domluveno, dám na tebe pozor.“ Ona se naježila: „Vůbec ti nevěřím, zabiju tě, uteču, seš debil!“ ... atd. atd. Ústřední sprgimrgitygr mě teda iritoval i tím, jak pořád vrčí (tu více tu méně nahlas, asi že když už nemůže mít tu řádně vytuněnou kárku, vrčí aspoň sám?) .
Vyvrcholení je vůbec lahůdka, ona je blbá jak daleko vidí a morální stanovisko autorky (obětujeme jednotlivce v zájmu masy) mě decánko děsí. Děti, tohle není správně!
Chtěla bych věřit, že současná cílová skupina - teenageři – chtějí aspoň Harryho Pottera nebo dejme tomu i ty Hunger Games. Podle hodnocení se ale šeredně pletu. Na druhou stranu za mých mladých let byla největší pecka fotoromán v prostřední dvojstraně bravíčka a Lanczovky, čili svůj šutr nechávám hodně hluboko v kapse. Ale stejně si radši přečtěte třeba ten Hvězdný prach.

LilyJane
13. července

Tyhle druhy romantických pohádek už mě moc neberou. Ale tady se mi to četlo vážně dobře. Kniha plynula velmi svižně kupředu a neslevovala tempo.
Pravda, někdy v půlce jsem měla pocit, že autorka vykradla snad úplně všechno co už bylo napsáno a smíchala to dohromady. Ale ten konec to všechno konečně vysvětlil a ospravedlnil všechen ten patos kolem. A kdyby ta hádanka na konci nebyla do očí bijící, bylo by to ještě lepší.
Nicméně se mi líbilo, že hlavní hrdinka nebyla typická Mary Sue co všechno ví, všechno zná, všude byla třikrát a od všeho má klíče. Měla své chyby, občas jí to vůbec nepálilo, ve spoustě věcí vůbec nebyla dobrá a ani se o to nesnažila, ale i proto mi byla sympatická.
Je to pohádka, samozřejmě že dobro vyhraje nad zlem... za svou cenu ale vyhraje. Kdyby si dala autorka lepší práci s hádankou dala bych 4 hvězdy, takhle je to za 3. Ale budu pokračovat dalšími díly.

Tewi
06. července

Teď zcela upřímně. Při čtení jsem měla chuť knížku zahodit do prvního kanálu a nechat ji napospas krysám. Celých 140 stran jsem postrádala nějakou akci či alespoň příslib tajemné atmosféry. Hlavní hrdinka byla asi tak příjemná jako holubí výkal v raní kávě a údajně neohrožený vládce Tamlin by si v ničem nezadal s fňuknou Luisem z příběhů od Anne Rice. Akce jsem se nakonec dočkala i když zprvu jen velice skromně. Příběh dostane jiskru a spád hlavně v pasážích s Amaranthou a Rhysem . V hodnocení strhávám dvě hvězdy a to jak už bylo řečeno za hodně pomalý rozjezd a druhou za nesnesitelné charaktery některých postav které rujnují pozadí jinak dobrého příběhu.

Fryba
04. července

Podle nadšených hodnocení jsem po knize sáhl a neudělal jsem dobře. Styl nebyl úplně špatný. Ale jinak je to červená knihovna v duchu fantasy. Po nějakém úvodu se děj začne motat kolem lásky a čtenář je zavalen neustálým popisem svalnatých lýtek, svalnatých/mocných paží, svalnatých/mocných zad, zlatých vlasů, to vše neustále zalito zlatým sluncem. K tomu popisy toho jak je kdo vzrušený a detailní popisy sexu. Protože je potřeba to zakončit nějakým fantasy koncem, tak nakonec hlavní hrdinka nějak zvládne tři úkoly. Oklamána, však musí zvítězit až tím, že uhodne hádanku. Odpovědí je, jak jinak, "láska". Klišé na klišé. Přinutil jsem se ještě přečíst pro srovnání i druhý díl a místo aby to bylo lepší, to bylo ještě horší. Celý děj byl jenom popis sexuálního napětí a posléze i popis sexuálních scén. Děj byl hodně upozaděn. K tomu přičteme ještě plytké a naivní zpracování vílího světa a máme vkuse obrázek o knize. Doporučuji čtenářkám 14-18 let.

Cartyra
03. července

Kniha mě rychle vtáhla do svého krásného a drsného světa. U sté strany jsem věděla, že tenhle příběh prostě zbožňuju, a když už jsem ho musela odložit, tak s těžkým srdcem a na několik pokusů.

Lethania
02. července

Další úžasná série od zkušené Sarah J. Maas mě dostala do kolen. Původně jsem si myslela, že půjde o napodobeninu slavné Krásky a zvíře, ale tohle bylo mnohem, mnohem lepší. Vyrovná se to i Skleněnému trůnu. Kniha obsahuje vše, co od ní očekávám - akci, napětí, romantiku a zvraty, kterých bylo víc než dost. Prostě pecka! Všem doporučuji.

whiolet
25. června

Říkala jsem si "Co na téhle sérii všichni mají?" No a ejhle, totálně jsem tomu podlehla.
Už od druhé stránky mě tento magický svět zcela pohltil a já se nemohla odtrhnout a přestat číst. Byla to bomba a já už se těším na další díl.

BBQ
22. června

Krasna fantasy kniha. Uz jdu na dalsi dil

Veve721
17. června

Jak "Na dvore z tŕňov a ruží" nakonec zhodnotit? Ještě teď jsem ze svých dojmů zmatená. Rozhodně jsem se u čtení nenudila, ale to spíš zásluhou autorčina úžasného spisovatelského umění, než že by snad děj byl natolik zajímavý. Vlastně jde spíš o průměrnou (leč hezky napsanou) fantasy o vílách a bubácích. První třetina knížky je kombinace Popelky s Kráskou a Zvířetem, což by mi nevadilo, v dnešní době se neokoukaný námět hledá vážně těžko. Jenže Hlavní hrdinka se neustále nimrá ve svých pocitech a krom toho se nic moc neděje. Sledujeme, jak jí Tamlin podstrojuje a snaží se být milý, zatímco Feyre ofučaně trucuje a mračí se na všechny okolo. Někde v polovině knížky příběh naštěstí přidá na otáčkách a dočkáme se příchodu nové (a konečně zajímavé) postavy Rhysanda, který dokáže pozdvihnout výsledné dílko o hvězdičku výš. Feyre se začíná chovat dospěleji, odhaluje tajemství záhadné kledby, kvůli níž si nemůže nikdo z jarního dvora sundat z obličeje masku a přichází taky hlavní záporačka,...

yawe
08. června

Nejdřív to vypadla jako variace na Krásku a Zvíře..tedy tenhle díl...neurazí, ale máte jasno, kdo stojí na které straně. A tak otevřete druhý díl a ejhle... začnete pochybovat.
Takže třetí díl pak berete vzápětí do ruky, protože chcete vědět, jestli je opravdu Rhys stvůra, nebo úžasný chlap a idol všech elfek. A pak vás to donutí vracet se k předchozím dílům a porovnávat slova Rhyse s tím, jak to "tenkrát" viděla Feyre. A pak už to není jen pohádkový svět, ale máte tajné přání potkat tyhle postavy v našem světě.

Knihomolkajá
02. června

NEDOPORUČUJI ČÍST, POKUD JSTE KNIHU NEČETLI. MOHLO BY VÁS TO ZBYTEČNĚ ODRADIT!!!
Je to pár dní, co jsem knihu četla a i když jsem to nechala v hlavě uležet, stále netuším, co k tomu napsat. Kniha ve mě vyvolala velmi rozporuplné pocity a jen nad vybíráním počtu hvězdiček jsem strávila věčnost. Já vážně nevím. Nevím, jestli se mi kniha spíše líbila, nebo spíše nelíbila.
Děj mě od začátku velmi mrzel, protože mi to přišlo vážně na hlavu. Další část byla jen o Feyriným zvykání si na svůj osud, což byla nejen, že nuda, ale dokonce jsem již začínala počítat strany do konce, což jen tak u něčeho nedělám. Pak se něco konečně stalo, což vyústilo do další nudy, když musela Feyre odjet domů, ze kterého se najednou stal palác. Pak následovala nějaká ta rebelie, kdy hrdinka utekla nazpět do záporačkou zničené říše. Rozhodla se, že lásku svého života zachrání. Mimochodem jsem Tamlina naprosto nenáviděla již od samého začátku. Pak jsem se zděsila, když mi najednou začalo připadat, že je postava záporačky naprosto zbytečná a od zotročovatelky lidstva má hodně daleko. Následovaly tři úkoly, což byla snad největší nuda z celého příběhu. Ty ale hrdinka zázračně zvládla a happy end je na světě. Na konci příběhu mi navíc opravdová neutuchající láska k Tamlinovi nějak chyběla. Místo toho jsem si opravdu zamilovala Rhysanda. Jeho postava nebyla jediná plochá jako prkno a vyvolala ve mě alespoň emoce vzteku, když nic jiného. Stejně se vsadím, že se nakonec Feyre zamiluje do něho. Tak, že by tu byl další odporný milostný trojúhelník? :D
Co mě opravdu mrzelo, bylo to, že byla kniha jen další vykrádačka. V tomhle se hodně podobala Sněhu nebo popelu. Stejné klišé s docela dobře předvídatelným dějem.
Kniha byla vážně dosti špatná, ale styl psaní autorky mi tak nějak nedovoluje označit knihu nízkým počtem hvězdiček, protože to tento kus dosti zachránilo. O autorčiných kvalitách se doufám brzy přesvědčím u Skleněného trůnu, který by již žádnou pohádkou inspirován být neměl.
I tak plně doporučuji k přečtení, protože, co si budeme, je to Sarah Janet Maas. Čtení vás bavit bude i když se asi místy budete chytat za hlavu a je to velmi příjemné a v celku jednoduché na přečtení. Enjoy. :D

ivedoo
31. května

To je zas úžasná série!! :D Nemám slov, kniha mne zaujala hned od první stránky. Feyre prostě obdivuji. Je velmi silná, statečná, chytrá, obětavá a krásná. A Tam a Rys, opravdu nevím koho si vybrat, oba jsou skvělí :D No a ten zvrat na konci jsem si říkala jen páááni :D Doporučuji na 100% si to přečtěte :D Tento příběh jsem si zamilovala, těším se na další díl :)

katerina2660
29. května

Líbilo se mi to. Začátek mně trochu nudil, je to psané rozvláčně, ale pak se to rozjede, tak se mi to moc líbilo. I přes velký počet stránek se to četlo rychle, je to psané čtivě.
Zajímalo by mně jaké by to bylo ve filmové verzi....
Je to kniha YA, což já už dávno nejsem, ale mám ráda takovéto pohádky...
Rozhodně jdu do dalšího dílu.

Asheen
28. května

Když se sejde Popelka, japonské anime, Hunger games a Tolkien (no a pár dalších well known fantazáren) v jedné knize. Ok, ne každá fantasy musí být krutě originální. Jenže první cca třetina knihy prostě nefunguje a i později kdykoli dojde na konflikt to jde celé do kytek a text se zhroutí. Romantické pohodové chvíle plynou celkem příjemně, ale jakmile přijde na scénu vážná věc, přidává se k neoriginalitě i nekonzistentnost a plytkost. Nechybí erotické scény jako z edice "Červená lucerna" ani neskonale krásný černovlasý padouch, co je vlastně hrdina (Jacob má konkurenci)... Kdyby mi bylo o deset let míň, asi bych měla zajímavé sny. Dnes už bych ocenila více rafinovanosti. Když se jediná zajímavá myšlenka - magii ničící nákaza, ukáže být jen ne tak zlou sestrou Zlé královny a posední třetinu knihy strávíme v pohádce Boženy Němcové s pár obludami navíc, touha po novém pojetí umře ve strašlivých mukách (nejspíš sežrána červem z MiB). Jako oddychovka dobrý. Možná spíš dostatečný...

BarkaS
27. května

Vzhledem k tomu, že jsem si pořídila třetí díl (ve velké slevě), rozhodla jsem se k této sérii vrátit pěkně od začátku. No, musím říct, že napodruhé to bylo ještě složitější přelouskat než napoprvé, protože je to vlastně takové "Tentkrát poprvé" (dámy, které jako děti četly Bravo, vědí). Ovšem v tomto případě je to spíš, po sedmé, po dvacáté a po sté. Musím se navíc přiznat, že logika jednání veškerých postav je... logiku postrádající.

Kačkaknihomol
26. května

(Varování: komentář nedoporučuji milovníkům Sarah J. Maasové. Taky by se této minirecenzi měli vyvarovat ti, kteří knihu nečetli, páč budu spoilerovat. A hodně. Anebo si to spíš přečtěte, abyste věděli do čeho sakra jdete.)

Tak fajn. Víte co je ironie osudu? Prvnímu dílu Skleněného trůnu jsem dala plný počet, tady jsem váhala, jestli mám dát hodnocení "odpad". Přiznám se, z poloviny za to můžu já, protože teď by dostal první díl Trůnu tak tři hvězdy s odřenýma ušima. Každopádně, Dvůr je pořád stonásobně horší než Trůn (ha, celkem se to rýmuje). Důvodů je hned několik.

Abych ale ukojila fanynky Maasové, na knize přeci jen bylo něco kladného. Obálka, protože ty cooboo prostě umí, a skvělý styl psaní. Ať si říká kdo chce, co chce, styl Sarah je výjimečně kvalitní. Řadí se mezi favority, kteří mají psaní v krvi a prostě jim to jde.

(Tak děcka, teď to bude fakt depresivní. Doporučuji pustit smutnou muziku, zabalit se do deky, a trpělivě vyčkávat můj zdrcující ortel.)

Postavy. Plytké a ty hodné samozřejmě krásné a mladé. Málem bych zapomněla, že těm opravdu nejvíc cool jsou přiděleny super-schopnosti. Tak si to projedeme. Feyre- nudná a absolutně nezajímavá holka, která najednou dostane pozvánku do říše víl a má všechno, na co si vzpomene. Nejenže je nudná, je ke všemu tomu pernamentně nadržená. Chápete, a jelikož je to krásná a emancipovaná žena, spasí celej svět, aby se neřeklo. Tamlin- taky sexy, krásnej, s vypracovanýma svalama jakbysmet. Sic je tvrdý jak mouka, stejně má slabost pro naši hlavní hrdinku. Oběť milostného trojúhelníku, slyšela jsem, že v dalších dílech má být odkopnut naší milou nánou Feyre. Chudáček. Lucian- vcelku zbytečná, jako všichni plochá postava. Vsadím se, že v dalších dílech to dá s někým dohromady. Vypadá také na toho beránka, který v dílech následujících zemře opravdu tragickou smrtí. Nesta, Elain, Feyřin tatík jen vystihují to, jak hrozně úžasná Feyre je. Taky plytké a k ničemu. Potom tu jsou samozřejmě nějací ti záporáci. Amarantha- taková trapná a vůbec ne- temná sněhová královna. Jasně, zotročí všechny Dvory, ale jakmile si tam nakráčí Feyre, všechno je nakonec spravený a zlá pizda poražena. Hurá! Dále Rhysand, postava, která ve mně dokázala vyždímat nějakou tu emoci. Ta emoce rozhodně není láska, naopak vztek. Protože takhle odpornýho a namyšlenýho blbce jsem v knize dlouho neviděla. Avšak, aby se fanynkovský srdce uklidnila, "von je vlastně hodnej". A taky se vsadím, že s ním ta naše kravka i skončí, nejspíš je víc žhavej a temnej než Tamlin. Proto jsem tým "Netvor", ne "Okřídlenec". I když mě Tamlin vzrušuje leda tak svou předvídatelností.

Láska. Respektive ta mezi Kráskou a Zvířetem. A budu stručná (doufám). Když se to vezme kolem a kolem, jejich vztah bych jako lásku zrovna nepojala. Více specifické je slovo chtíč. Mezi nimi je tolik psychického pouta, že i s mojí flaškou si líp rozumím. Tady si někdo spletl lásku a zamilovanost. A sakra, vsadím se, že právě ten někdo jejich vztah ukončí. Že to nějak zmanipuluje, aby to vypadalo, že "my nic, my chceme jen šuk...". Navíc tu smrdí nějakej ten milostnej trojúhelník, Feyre-Tamlin-Rhysand. Celkem trapný, když autorka popisuje pouto Tamlina a Feyre jako nehynoucí lásku až za hrob.

Už se ale přestávám věnovat těmto směšným panákům, a přešla bych ke kostře celého příběhu, k ději. Ten mě snad štval nejvíc. Ze dvou prostých důvodů. Zaprvé, nudou jsem si neukousala nehty, nýbrž prsty. Zadruhé, mělo to čtyři sta třicet stránek. Z nichž asi třicet je vzrušujících. A těch posvátných třicet stránek, je vlastně originální jak vepřová šunka. Já vím, Sarah prostě na konci musela asi napsat něco akci podobné. Proč proboha, proč si ale zvolila to nejjednodušší a nejodfláknutější řešení. Ano, úkoly, mise, říkejte si tomu jak chcete. K tomu, aby opravdu nasadila pomyslnou korunku čtenářovy nasranosti, to Feyre mohla vyřešit rozlousknutím hádanky, kterou by i opice dala za pět minut. Opravdu trapné a nelogické natahování děje.

Verdikt? Nechci knihu zbytečně zatracovat, a hnát ji do nejbližších pekel. Takových blbin je aspoň tucet. Právě proto mě udivuje, kolik lidí ji čte a kolika lidem se to fakt líbí. Harlekýnky zabalené do fantasy světa, (se sexy vílami, samozřejmě!) opepřené nějakou tou slovní zásobou asi fakt žerou peníze. Ale víte co se říká. Proti gustu...

Veronicess
21. května

Ja vlastne ani neviem ako túto knihu ohodnotiť. Keď ono to bolo tak moc dobré a tak moc zlé zároveň. A tak NÁVYKOVÉ. Až sa nemôžem dočkať až si prečítam ďalšiu knihu. A potom tú ďalšiu. A ešte aj tú novú.

Štýl písania, postavy aj svet ktorý tu autorka vytvorila boli úžasné. Až na to, že niekedy nie až tak. Všetkého bolo až príliš alebo naopak nie dosť. A nič medzi týmito dvomi protikladmi. Prvé dve tretiny to bola čistá romantika a potom sa koniec zmenil na krvavé fantasy dobrodružstvo. A čo preboha to bolo s tým červom???

Ale zároveň to bolo romantické a chytré a proste úplne super. A myslím že som bola v klube odkedy sa objavil Rhysand. Očividne si proste nemôžem pomôcť voči nehynúcej láske a psychotickým sexi zloduchom.

Denčaa
19. května

Od první stránky má kniha akci a spád. I první kapitola, kde Feyre zabije vlka je plná napětí a hned si čtenáře získá. Je to psané jako reteling, ale jen prvních pár kapitol mi plně bilo do očí, že to má spojení s Kráskou a zvířetem. Poté už Maasová příběh uchopila do svých rukou a dotáhla k dokonalosti úžasnou fantasy knihu, která je právem na piedestalu, co se tohoto žánru týče. Je to ten typ knihy, kterou čtenář nemůže odložit. Což bývá problém, když potřebuje i pracovat. Feyre je sice trošku naivní a oproti tomu "nejnadanější" vůči svým starším sestrám, což si protiřečí, ale dá se to snést. Autorka si krásně pohrála s vytvořením nového světa a pomáhá tomu i tím, že všechno pěkně popíše, ale nepřehání to, aby člověka neodvedla od děje. Hlavně se mi líbilo, jak se bytosti odvolávají na Kotlík, ze kterého svět vzešel. Feyre, Tamlin, Lucien, Nesta, Amarantha - jedno jméno hezčí než druhé a také bájné postavy mají propracované charaktery a i záporné působení. Trochu mě mrzel závěr knihy, kde už mi to přišlo trochu přitažené za vlasy. A jak jsou všude týmy Tamlin a Rhysand, tak u mě existuje pouze ten první. Více na: https://www.instagram.com/knizni_dilna/

Ilirea25
15. května

Ta knížka je prostě O můj bože. Nic jiného se nedá ani říct. Už moc se těším, až si koupím druhý díl :)

Mischone
14. května

Takto jsem si představovala fantasy svět. Na jednu stranu krutá a na druhou krásná idylická příroda, všude spousta zeleně, lesů a tajemných bytostí. Svět plný nepřátel i spojenců, kteří vám přirostou k srdci. Sídlo Tamlina vás pohltí, máte chuť se proběhnout po louce, koupat se v jezeře, trhat kytky v zahradách a procházet se světlými chodbami s velkými okny. Dvorní slavnosti by si člověk také nenechal ujít, pít vílí víno a tančit celou noc. Příběh má svůj řád, vše je logicky vysvětleno no a obálka je prostě dokonalá.


---Spoiler---
Zklamaly mě ke konci knihy ty tři úkoly... přišlo mi to jako klasika, kdy se vše povede samozřejmě až úplně u posledního. Čekala jsem ten zvrat, že to bude tentokrát jinak a ono nic. To samé ta hádanka, přišla na to "zrovna" když to bylo nejvíc potřeba.. jako když přestřihne hrdina červený drát na bombě, které zbývá 1 vteřina..
No a taky přece stačilo, aby mu řekla, že ho taky miluje. To mu mělo navrátit sílu a nemusela ho tak bodat do hrudi...

Vendulis
12. května

Jako první sérii od S. J. Mass jsem četla Skleněný trůn a fakt se mi to líbilo. Ovšem po přečtení této knihy?!! Jakože coooože...dlouho se mi nestalo, aby mne kniha tak moc pohltila!! Určitě doporučuji na 200000%!! :D No nic není čas se tady víc rozepisovat, musím jít na další díl. :))

Siu83
07. května

Skvělé čtení, plná příjemného napětí :-)

MiraiYume
06. května

Teprve před chvílí jsem dočetla poslední stránku a pořád na mě ještě působí kouzlo knihy, myšlenky mám rozutíkané kdesi po Prythianu, tak mi to nemyslí tolik, jak bych si přála a potřebovala, abych napsala kloudnou recenzi. Tolik omílaná inspirace Kráskou a zvířetem získává díky této autorce úplně jiný rozměr. První kapitoly byly až bolestně povědomé, Feyre byla obsazena do role trpitelky a vůbec mi to přišlo celé takové divné a vláčné. Jenže Maas má tak skvělý styl psaní, že mi trvalo jen pár chvil, než jsem spolu s Feyre a Tamlinem překročila hranici a ocitla se v zemi vznešených víl. A tady to prosím začala být paráda. Jedna stránka střídala druhou, příběh plynul svižně, setkání s temnější stranou Prythianu bylo popsáno bravurně a vztah mezi Feyre a Tamlinem se vyvíjel přesně takovým tempem, až to celé bylo uvěřitelné. Jasně, Kráska se nakonec musela vrátit domů, dobře našlapaná linka byla na chvíli přerušena vsuvkou s rodinou, ale bylo to důležité pro vývoj dalších událostí a dokreslení charakteru Elain a Nesty. Rhyse zbožňuju. Tamlin... Ach Tamlin... Tak dobře, konec rozplývání. Opravdu skvělý příběh, konec byl fantasticky uchopený a dotažený, dával příjemný smysl a nutil mě nepouštět knihu z ruky. Za mě Dvůr trnů a růží doporučuji. Autorka má neskutečný talent, její hra se slovy je parádní jízda a já se už těším na další díl.

teri1003
05. května

I já potřebovala vědět, o čem všichni tak básní, a co je zatím velikým bum. A teď už to vím... musím přiznat , že začátek mě hned tak neohromil, ale nenechala jsem se odradit a ve čtení pokračovala, až jsem tomu propadla. Mrzí mě, že už vím nechtěně pár spoilerů, ale i tak mě to baví. Hodně lidí, co jsem slyšela se moc nesžilo s hlavní hrdinkou Feyre, já teda patřilm k té opačné skupince lidí, co si ji oblíbili a Tamlina a Luciena miluju úplně:D. Akorát rozečítám druhý díl a jsem dost zvědavá, protože má být prý lepší, než ten první:). Určitě sérii doporučuju a nenechte se odradit začátkem;)

Janie061
04. května

Knihu jsem přečetla, jak se říká, jedním dechem. Každé ráno jsem se budila s touhou, zůstat celý den doma a číst, číst, číst. To co autorka stvořila je pro mě v těchto dnech nepřekonatelné. Tuto knihu mohu jenom doporučit všem dívkám i chlapcům, kteří mají rádi fantasy a trochu hodně romantiky k tomu.
Takovou knihu jsem dlouho hledala a konečně jsem ji našla. :)

asodomkova
03. května

Kniha která mi ležela rok na poličce v prachu a beznaděje, teď bude ležet na poličce dál, ale s tím domněním, že už je přečtená a že byla úplně totálně TOP. Nedokážu ohodnotit slovy, to co jsem ROK nehodlala číst, jsem teď nemohla dát z ruky. Sarah J. Maas je opravdu nejlepší spisovatelka. V tomto příběhu bylo tolik emocí a všeho co se z knížky dá i nedá vyjádřit.