Dvůr mlhy a hněvu
Dvůr trnů a růží série
< 2. díl >
Feyre překonala překážky, které jí bránily k návratu na Jarní dvůr. Ovšem za příliš vysokou cenu. Dle dohody musí trávit vždy část roku u Rhysanda, knížete Půlnočního dvora. A ač je nyní nesmrtelnou vílou, její srdce je stále lidské, a ona se tak musí rozhodnout, komu vlastně patří její oddanost.... celý text
Originální název: A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Komentáře knihy Dvůr mlhy a hněvu
Přidat komentář
Dokonalost sama! Kniha se krásně četla. Děj odsípal a jak autorka vyřešila "problém Tamlin" bylo dokonale naplánované. A konec... tam se mi tajil dech při každé stránce. Autorka prostě umí. Doporučuji
Tak tady nám to teprve začíná. Svatba, útěk, poznání a útěk z letního dvora. Knihu jsem nemohla přestat číst.
Když se mlha setká s hněvem, vzniká záplava emocí hustá jako ranní polévka babiččiny výroby, která vás zahřeje i v těch největších mrazech fantazie. Barvy, vůně a tajemství v každém kroku dýchají tak intenzivně, že by i nejotrlejší cynik musel přiznat, že někdy je lepší nechat realitu na chvíli za dveřmi a plavat v tomhle rozbouřeném moři snů. Napětí se vaří jako kafe s pořádnou dávkou koření, a když už si myslíte, že všechno znáte, přijde zvrat, který vás kopne do zadku jemněji než ranní protahování, ale zato nezapomenutelně. Jestli máte rádi, když vám fantazie začne šepkat do ucha a pak rovnou zakřičí, tady budete na správné adrese. Kdo umí číst mezi řádky i mezi kapkami mlhy, bude mít radost jak na jarmarku s věčně čerstvými překvapeními. Víc než jen hra světla a stínu, spíš divadelní představení, kde každý úsměv má svou hloubku a každý hněv svůj šarm. Výlet do světa, kde se sny a realita hádají o první místo v řadě, rozhodně stojí za to sledovat s popcornem a úsměvem.
Tak tenhle díl byl naprosto úchvatný! Nečekala jsem, co vše se stane a čtení jsem si s každou další stránkou užívala víc a víc.
(SPOILER)
Tahle kniha byla úžasná, nejvíc jsem si zamilovala papírkování mezi Feyre a Rhysem, vážně je to boží, hezky a čtivě napsané.
Spoiler: škoda, že tam nebyla popsaná ta část, kdy Rhys s Feyre šli do kláštera a ona se stala vladkyní, ale to je jen detail.
Už se těším, jak spolu budou v příštím díle bojovat s Tamlinem (:
Kniha byla lepší než první díl. Příběh byl napínavý, skvěle napsaný, objevilo se hodně vedlejších postav, které jsem si oblíbila. Závěr knihy byl tak napínavý a dojemný, že nutil čtenáře číst dál a dál. Přesně to čtenář očekává. Bod dolů za chování hlavní hrdinky, která mi nesedla. Na pokračování příběhu se moc těším a myslím, že zas bude stát za to...
Potvrdilo se všechno moje "tušení". A díky bohu za to. Konečně se to trochu rozjíždí a něco se děje. Tak uvidíme jak to bude pokračovat.
(SPOILER)
Konečně! Konečně se aspoň trochu rozjelo! Konečně se objevil Rhys!
Tenhle díl se mi líbil ze všech dílů nejvíce a konečně se stalo to na co jsem čekala celou první knihu.
Pořád je to za mě přehnaná pohádka pro dospělé, ale konečně je tam lehčí erotika, konečně tam není nuda a konečně se něco děje!
Líbila se mi chemie mezi postavami. Jak se postupně graduje a jak se postupně Feyr zamilovávala do Rhyse, je to prostě hezký a sladký. Hřálo mě to u srdce.
Tamlina - pořád nemám v lásce
Elain - zbytečná
Nesta - protivná, ale lehce praskla - za mě - první ledová hradba v jejích srdci.
Rhys - je fajn, mám ho ráda ale nelíbí se mi jeho povýšenost. Taky ve mě jeho chování vůči Feyr vyvolalo to, že jsem měla pocit, že se Feyr bojí? Prostě pořád ji ustupoval jen aby ji nenaštval? Přesně takový pocit jsem z toho měla.
Feyr - už se naštěstí úplně neobětuje ( teda krom konce ) ale moc si vyskakuje na Rhyse a všechny ostatní.
Ostatní postavy jsou celkem fajn a ujdou. Příběh se mi konečně začíná dostávat pod kůži a už to pro mě není úplná pohádka.
(SPOILER) Byla to příjemná četba, co úplně neurazí, ale že by mě to nějak vystřelilo do oblak, to se říct nedá. Celé to však mohl napravit konec, kdy nastal velký zvrat, jenže mě spíš naštval. Je zrušeno pouto mezi Rhysem a Feyre a my se najednou dozvídáme, že si ve skutečnosti vytvořili nové. To mohla být ta nejromantičtější část celé knížky a spisovatelka ji vynechá, jen jí v podstatě mimochodem zmíní, aby se jí to hodilo do příběhu a mohlo to podtrhnout moment překvapení. Bylo to něco, co nám ještě mohlo přiblížit lásku mezi Rhysem a Feyre, něco díky čemuž jsme s nimi mohli ještě víc soucítit a víc se na ně napojit a ono to tam prostě není. Pokud chtěla moment překvapení, tak jí nic nebránilo to detailně vyprávět zpětně, kde bychom situaci kde Rhys z Feyre udělá vladařku nočního dvora a sobě rovnocenou prožívali taky. Situaci tak neuvěřitelně důležitou i z hlediska historie, kdy muž udělá ženu sobě rovnocenou. Něco, co může mladým dívkám ukazovat, jak by to mělo být i v životě a je to úplně vynechané. Za mě jen lenost spisovatelky a proto dávám 2,5 hvězdičky.
Lepší než první díl, mnohem lepší, ale ani tak si nemůžu pomoct a autorčin styl psaní mi přijde jako jednoduchá splácanina bez nějaké větší originality. Uznávám, že alespoň postava Rhysanda mi přirostla k srdci plus dvě vedlejší postavy dvou Illyrianů, ale ten zbytek spolu s hlavní hrdinkou je pořád povrchní a ničím zajímavý.
Po přečtení prvního dílu jsme měla rozporuplné emoce, ovšem druhý díl mě přesvědčil, že chci číst celou sérii. Pro mě je to tedy nejlepší díl z celé série, nemohla jsem se od čtení odtrhnout.
(SPOILER) Prokousat se k druhému dílu nakonec trvalo víc než rok. Opět se to četlo dobře a bavilo mě to víc než první díl. Výměna manželek (manželky) proběhla úspěšně a s Rhysem je příběh rozhodně zábavnější než s Tamlinem. Nicméně s Feyre se už asi nesžiju. 2/3 knížky buď hořekuje jak jí všichni ubližují a nikdo ji nemá rad, nebo naopak prohlašuje jak je úžasná, všechno umí a všemu rozumí. “Že jsem ještě před měsícem neuměla číst a psát? Nevadí! Navalte brko jdu psát královnám, vy vladaři kteří se tomu věnujete stovky let víte hovno jak jednat s jinými vladaři” Nesnesitelná ženská. Oproti tomu Nesta mi z toho mála sedí mnohem víc a přečetl bych si knihu jen o ni (vím, dočkám se o pár knih později). Ději kniha ale jinak moc nedala. 3\4 knihy se téměř nic nedělo nebo se to jen pomalu vleklo a pak si Sarah vzpomněla že má posledních 200 stran a měla by už o něčem začít psát. Další díl mám už koupený, tak snad se k němu dostanu dřív než za rok.
Upřímně – po prvním dílu jsem si vůbec nemyslela, že bych někdy pokračovala dál. A jsem strašně ráda, že jsem se nakonec pustila i do druhého, protože jinak by mi utekl příběh, který je naprosto neuvěřitelný.
Nechci zacházet do detailů, abych někomu něco neprozradila, ale jedno říct musím: milovala jsem Velaris, milovala jsem Rhysa a vlastně celou tuhle knihu.
Posledních 20 % jsem četla v naprostém napětí, s obavami a pořád jsem přemýšlela, co bude dál. Říkala jsem si – jestli to skončí tak, jak se bojím, tak to prostě nepřežiju. A jestli to tak bylo? To už si musíte zjistit sami. Ale věřte mi – stojí to opravdu za to.
Líbilo se mi i to, že jsem po dlouhé době nečetla na sílu, ale nechala slova plout a příběh mě celou dobu obklopoval. Bylo to čtení, které jsem prožila na sto procent.
Teď si dávám něco lehčího na odpočinek, ale jedno je jisté – na setkání s třetím dílem se už opravdu těším.
Po, pro mne, rozpačitém prvním díle mi tento naopak hodně sedl. Feyre v sobě postupně nachází sílu něco změnit a posunuje se dál. Je však stále traumatizovaná a nejistá, někdy až hodně kritická. Seznamujeme se s dalšími dvory a hlavně s dalšími hrdiny. Kniha je vystavěna podobně jako první a tedy děj dlouho plyne, postupně graduje až závěrem víření, rozuzlení a bác... Ještě, že mám k dispozici pokračování.
Freye roste a množství postav také, jak poznáváme další dvory. Děj mne pohltil a odhodil úplně jinde než jsem myslela. Slzy, smích, odvaha a láska.
Ach, taková kravina. Tenhle brak plný nesmyslů, tupých postav a ,,vznešených víl", které hrajou Výměnu manželek, to fakt někdo čte rád?
Poprvé jsem knihu četla v roce 2023 v angličtině a musím uznat, že zanechala dojem. A větší než první díl. Teď jsem se pustila do re-readingu v češtině a jen se potvrdilo mé nadšení. Líbí se mi, že na šířku knihy jsem se nikdy nenudila a pořád se něco dělo. A rozhodně jsem zvědavá, kam se příběh posune, protože třetí díl jsem ještě nečetla a chystám se na něj.
(SPOILER)
rereading (>1x):
Druhý díl Dvorů na mě pocitově působí, jakoby ho psala jiná autorka. A na rozdíl od zmateného, chaotického a nesmyslného prvního dílu musím objektivně zvednout hodnocení. Dvůr mlhy a hněvu se mi, ač je to k nevíře, po druhém rereadingu líbí.
Líbí se mi pozvolné tempo, nové postavy, Letní dvůr, Velaris, a kupodivu jsem si našla cestu i k Feyre, ačkoliv to stále není nejsympatičtější hrdinka.
Asi nejvíce mi imponovalo to, jak skvěle autorka vykreslila Feyřinu depresi a její postupné povstání z popela. Ta první třetina byla pro mě peakem knihy a dost jsem se v tom vyžívala, jelikož stejně jako Feyre ráda maluji a docela často depresemi trpím - a ten vztah mezi psychickým stavem a malováním byl zachycen opravdu věrohodně.
Z Rhysanda se vyklubal opravdový miláček, až jsem se přistihla, že mi chybí jeho předstírané zlé já. A že Feyre vyměnila jednoho víláka za druhého tak rychle? Úplně mi to nevyhovuje, ale odůvodněme to poutem druhů. Nicméně srovnávání Rhysanda s Tamlinem se v knížce nevyhneme, a za mne to, že Tamlin vychází jako horší, je prostě nefér. Vraždili a páchali zvěrstva oba dva naprosto stejnou měrou, a jen proto, že se Tamlin k Feyre zrovna nehodí, neznamená, že je horší (plus nakonec zjišťujeme, že i pan Rhysand musí krotit své zvířecké pudy!). Přehnané adorování andílka Rhyse ze strany fanynek je asi to, co mi vadí na této sérii nejvíce.
Pár akčních sekvencí tu také nechybí, například Tkadlena a Řezbář kostí byli oba vynikající, závěr mi ale přišel zase na sílu a dost neuvěřitelný. A stejně jako první díl, i tento má problém s logikou - prostě z jakého důvodu ze sebe musí Rhysand dělat nejhoršího padoucha ever? Proč král lépe nezdůvodnil to, že do Kotlíku hodil obě sestry a nechal je potom naživu? A proč se, proboha, staletí staří alfasamčí víláci chovají, jako tlupa nevybouřených puberťáků?
Jinak ale jo, příběh Feyre a Rhye se mi začíná zarývat pod kůži.. a samozřejmě jako všichni toužím po městě, kde se nikdo nemusí stydět, kde jsou všichni přátelští a kde panuje naprosté bezpečí. Po hvězdném Velarisu.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Sarah J. Maas také napsal(a)
| 2015 | Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |

86 %
77 %

První díl je jen úvod tenhle knížky. Jestli stále váháš, jestli si knížku přečíst, tak neváhej a ještě teď ji začni číst, protože už včera byla pozdě!
BOŽÍ!