Dvojí život Heleny Grahamové

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Do neobývaného a rozpadlého sídla na anglickém venkově se přistěhuje mladá a hezká vdova s malým synkem. Helena Grahamová okamžitě vzbudí zájem starousedlíků, kteří se začnou pídit po její minulosti. Nová sousedka však o svých osudech zarytě mlčí, a tak brzy začnou kolovat klepy: Helena je pyšná a nespolečenská žena, jež se nechá dobývat muži jen proto, aby vzápětí mohla pohrdnout jejich láskou. Skrývá prý tajemství, které souvisí se zemřelým manželem... Navzdory pomluvám se do Heleny zamiluje statkář Gilbert Markham, a dokonce je kvůli ní ochoten opustit dívku, jež se má stát jeho nevěstou. Helena však Gilbertovy city neopětuje, a aby pochopil, proč ho odmítá, dá mu přečíst svůj deník. Zamilovaný mladík začne postupně odhalovat krutá tajemství minulosti ženy, bez níž nedokáže žít....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/68_/68414/dvoji-zivot-heleny-grahamove-68414.jpg 4.2183
Orig. název:

The Tenant of Wildfell Hall (1848)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro ženy
Vydáno:, Daranus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (32)

Kniha Dvojí život Heleny Grahamové

Přidat komentář
Sammy
08. února

Kdysi jsem od Anne četla Agnes Grey, ale to na mě nezanechalo moc dojem, proto jsem ráda, že tento román mi přišel o poznání zajímavější. Celou dobu jsem si říkala, panečku, to je ale drámo. Chování postav je tam popsáno opravdu věrně, až se mi někdy zvedal z jejího manžela žaludek, a jsem opravdu ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo, i když tedy zvratů, které jsem nečekala, na posledních stránkách bylo hodně. Rozhodně je to velmi poutavé čtení.

Šárkaxx
20. ledna

Četla jsem verzi z r. 1975. Knížka mě začala bavit asi od 150. stránky, do té doby mi připadla dost nudná. Autorka popisuje běžný způsob života střední třídy, jejich „morálku“. Kritizuje chování mladých mužů, kteří se starají jen o sebe a svou zábavu. Podle mě dost naivně věří, že manželství může být nejlepší cesta k morální sebevýchově. Taky kritizuje nadměrné pití a především pití alkoholu dětmi a upozorňuje na škody, které alkohol působí.

Atuin
15.12.2018

Ani jedné ze sester B. nelze nic vytknout. Dokonce nejméně lze vytknout právě této. Rukopis je nepřekonatelný ( poznatelný) a přitom hodně osobitý.
Dost to připomínalo stylem Middlemarch, především svým suchým, anglickým humorem, který jde napříč všemi autorkami/autory té doby Jane Austen počínaje.
Pokud je tato knížka upozaděná je to škoda.

ujira
02.08.2018

Jsem ráda, že se mi dostala tahle kniha do ruky a že jsem poznala i nejmladší a nejméně známou, ze tří sester spisovatelek Anglie by nebyla tím, čím je, kdyby neměla tyto autorky. Nedovedu si anglický venkov v 19.stol. představit jinak, také témata, se zaměřením na postavení žen v tehdejší společnosti, než jak jej ony popisují. Mohla to být stejně tvůrčí a dobrá autorka, nebýt její předčasné smrti a román je stejně čtivý a zajímavý, jako ostatní romány sester Brontëových.

Veramark
23.07.2018

Upřímně nechápu, proč je Anne ze sester Brontëových tak přehlížena. Píše podobným stylem jako její dvě sestry a rozhodně není horší. Chtěla jsem si něco od Anne přečíst už dlouho a konečně jsem se k tomu dostala. Příběh je vyprávěn velmi zajímavým a poutavým stylem. Prolínají se zde dopisy a deník. Musím říct, že jsem si zprvu myslela, že je od začátku jasný průběh i konec příběhu, ale nakonec jsem zjistila, že jsem se zcela mýlila. Velmi dobře je zde vylíčeno podřadné postavení ženy, až mě z toho mrazilo. Nejvíc mě ale stejně asi pobouřilo chování sousedů na začátku, kdy je přímo ovládaly pomluvy a předsudky, přitom pravda byla úplně jiná. Myslím, že tyto problémy jsou v naší společnosti stále aktuální a Brontëová je skvěle demonstruje, stejně jako alkoholismus či mladistvou naivitu. Tuto knihu rozhodně doporučuji, skrývá v sobě velmi důležité poselství.

petgona
30.06.2018

V puberte som bola velka fanusicka moderných historickych romanov, kde sa hlavnej hrdinke vzdy podarilo zmenit a skrotit zhyraleho hlavneho hrdinu, ktory vo svojom srdci bol vzdy dobrakom a len okolnosti boli nepriaznivé. Dnes som sa uz posunula od tychto romantickych predstav :D.
Preto ma velmi potesila surovost, uprimnost a pevne verim, ze aj autenticita zachytena v tomto dielku. Skoda, ze Anne stihla napisat len dva romany, pretoze tento sa mi velmi pacil. Vykreslenie postav bolo realisticke, a hoci tam bolo vela vaty, deju to neuberalo na zaujimavosti.

85098211
05.04.2018

Dobře napsaná kniha, která je sice lehce romantická, ale zároveň v ní čtenář najde i slušnou porci syrovosti a krutosti života. Helenu jsem si docela oblíbila, ale poměrně často jsem nechápala její jednání, i když je samozřejmě nutné zohlednit dobu, ve které se příběh odehrává. Korunu tomu nasadilo to, že se sice odhodlala k útěku od tyranského manžela, ale později se o něj více než obětavě starala! To je z mého pohledu naprosto nemyslitelné a absolutně nepochopitelné. Navíc dnešní žena by od takového člověka odešla už dávno předtím, než se k tomuto kroku odhodlala Helena... Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla, je opravdu čtivá, a po celou dobu jsem hlavní hrdince držela palce, aby všechno dobře dopadlo.

SlamLenka
02.04.2018

Jsem opravdu ráda, že nežiji v době takové morálky - na první pohled decentní a slušné, ale ve skutečnosti pokrytecké a vyprázdněné. Helena a její prožitky to samy o sobě dokazují, nicméně ani s ní jsem nedokázala na 100 % sympatizovat, když dokázala posluhovat někomu, kdo si to nezasloužil ani v té nejmenší možné míře, a ospravedlňovala to vírou a poslušností... No prostě jsem vděčná za dnešní dobu, i když má taky miliony nevýhod. =)
PS: Teď už můžu říkat, že jsem četla něco od každé ze sester Brontëových. =)

Kozel
06.03.2018

Mám rád sestry Brontëovi. Jejich osobní příběh je sám o sobě zajímavý a jejich knihy dovedou vždy něčím překvapit. Zrovna Dvojí život Heleny Grahamové jako by byl splynutím opravdu temné Větrné hůrky a pozitivních prvků knih Charlotty.

Od tohoto příběhu jsem se nemohl vůbec odtrhnout. Hlavně poté, co Gabrielovy dopisy přešly do vyprávění Helenina deníku, který začal odkrývat její minulost. Po dvou stech šedesáti letech od vzniku je ten příběh jak vystřižený ze života. Na podobné příběhy člověk stále a (žel) často naráží. Na naprosto odporného psychického tyrana Huntingtona, romantické představy měnící se v beznadějnou realitu, občas afektovanou Gabrielovu zamilovanost a zaslepenost, vystřízlivění Lowborougha i Hattersleyho, dobráka Fredericka, pomlouvačnost a žárlivost Elizy, přehlíženou snahu okolí zabránit neštěstí blízkých.

Zaujal mě i měnící se styl Heleniných zápisků a to, jak se vlivem okolností měnila její osobnost. Určitě to není červená knihovna, jak by se na první pohled mohlo snad zdát. Spíš je to opravdu strhující psychologicko-společenský román, který dokáže překvapit, strhnout, nepustit a nabídnout silný zážitek.

helenkan
08.02.2018

Ráda čtu příběhy z téhle doby,ale žít bych v ní rozhodně nechtěla. Ženy to měly opravdu těžké, být poddajné a poslušné manželům, otcům a jak se říká ,,pánům tvorstva". Zvláště,když se ti dotyční chovali jak blbci a hulváti.
Knížka se mi moc líbila. Super čtení.

Hanka_Bohmova
23.03.2017

Byla jsem moc zvědavá na doporučovanou a oblíbenou knihu své kamarádky. Však víte: řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.
Příběh ženy, která - jaká hrůza! - si váží vlastního přesvědčení, nepřikyvuje tupě a nedělá jen to, co se od ní očekává. Chyba úsudku je možná, věrnost vlastním zásadám svatá, k důsledkům svých omylů se staví čelem. Vše končí v obláčku zaslouženého štěstí a my čtenářky si můžeme gratulovat, že nás emancipace vesměs osvobodila od nutnosti chvatných vstupů do stavu manželského.

AllyKumari
09.03.2017

Miluji Charlotte a Emily, a nyní mohu s klidem v duši prohlásit, že Anne nebyla o nic méně talentovaná než její starší sestry. Tato kniha, která nutně musela svým tématem otřást morálkou své doby, zůstává působivým líčením zhrouceného manželství následkem alkoholismu a následného citového týrání, k němuž muže opravňoval statut manžela. Postavy jsou velmi realistické a žádná není bez chyby. A napsáno je to prostě výborně. Knížku jsem přečetla za pouhé dva dny, protože nebylo takřka možné ji odložit.

Michalka98
15.01.2017

Nádherný příběh, který mě oslovil již od prvních stránek. Musím říct, že mě hrůznosti, které "povedený" manžel prováděl Heleně, psychicky vyčerpávaly u pouhé četby a opravdu nevím, co bych dělala ve skutečném životě. Helena má můj obdiv a úctu, stejně jako Jana Eyrová sestry Charlotte. Díky této knize mám další skvělý literární zážitek.

Schary
20.11.2016

Moc se mi to líbilo. Asi i víc než díla spisovatelčiných sester. Děj dopodrobna rozvádí lásku, manželství Heleny G. a následně rozvrat tohoto manželství. Je zajímavé číst, jak i v době, kdy tato kniha byla napsána dokázaly ženy vyřešit svůj manželský problém...

mira.l
06.07.2016

Od prvních stránek velice čtivá kniha, ač je její většina napsaná poněkud zvláštním způsobem formou citovaných deníkových zápisků, kdy se vyprávění občas pouští do stylu "dopisu v dopise", a může to na první pohled působit až nepřehledně, ale není zas tak složité se v tom zorientovat.
Zpočátku to vypadá jako zajímavý příběh neznámé cizinky s poněkud tajemnou minulostí, která se přistěhovala do opuštěného domu, a je zcela nepřístupná jakýmkoliv snahám svého okolí o bližší seznámení a poznání.
Ovšem ve chvíli, kdy vypravěč příběhu začíná citovat její deník, začne se odvíjet několik let zpětně příběh zcela jiný, který postupně odhaluje její minulost. Tady musím podotknout, že Helena na mě mnohdy působila dojmem, že je tak neskutečně šlechetná, poctivá, milující, až je poněkud pitomá/naivní slepice, či jak to nazvat. Poté, co se vdala za Arthura Huntihgdona, po velice krátké době její štěstí vychladlo. Když postupně poznávala, že je to prachobyčejný alkoholik a záletník, kterému na ní vůbec nezáleželo, tak mu přesto neustále odpouštěla jeho neřesti a stále se snažila ho milovat až do chvíle, kdy se sama přesvědčila, že je mu úplně ukradená. Tahle pasáž jistého "sebemrskačství" mi připadala až trochu moc natažená a to poznání pravdy až moc oddalované.
A co jsem z jejího jednání nějak nepobral už skoro vůbec, byl její návrat k němu v době krátce před jeho smrtí. Bylo to sice pojato asi v tom smyslu, že jako jeho právoplatná manželka cítila povinnost se o něho postarat, a neprojevovala k němu v tom období už žádné sympatie, ale vzhledem k tomu, co si s ním "užila", by jí asi nikdo nemohl mít za zlé, kdyby to neudělala a předstírala, že ho nezná.
Z celé knihy je vidět, že ani Anne Brontë neměla ve svém naturelu tvorbu nějakých romantických románů á la Jane Austen. Snad až na závěrečnou kapitolu, kdy Helena dává Gilbertovi najevo, jak o něj stojí a tady se spíš jako trouba projevuje on, protože v duchu tehdejších zvyklostí se to zdráhá dát naplno najevo.
Vypadá to, že všechny sestry Brontëovy zřejmě neměly lehký život a je velká škoda, že toho nestihly vytvořit víc... Za mě plný počet, mám rád knihy, od kterých se prostě nemůžu odtrhnout.

fruitbueno
12.06.2016

Typický produkt 19. století se všemi klady pro nás, kteří je umíme najít a vychutnat, i se zápory těch, kterým obtížně čitelná díla často znechucují čtení. Bronteovic klan považuji za více než talentovaný, Helenu Grahamovou jsem přes obtížnou první část nakonec "slupla" téměř na jedno posezení a pokud bych někomu měla popsat, jak se v 19. století uvažovalo, žilo a psalo, místo slov si z knihovny půjčím právě Dvojí život Heleny G.

TinaFr
07.04.2016

Z děl sester Bronteových se mi líbí asi nejméně (přesto je to velice dobrá kniha). Děj byl zajímavý, ale Jana Eyrová a Na větrné hůrce mi přijdou lepší.

rusalka123
24.01.2016

Kniha se mi zařadila do žebříčku brönteovských knih jen velmi, velmi těsně za Janu Eyrovou, a to pro krásný dramatický děj, kouzelný "vtahující" styl vyprávění, i dokonalé, až složitě psychologické charaktery postav. Ostatně úplně přesně to samé bych vyzdvihla u Jany Eyrové - je dost zřetelně poznat, že autorky jsou sestry (jen Emily se se svou Větrnou hůrkou trochu více odlišuje).
Na postavách bylo také zajímavé, jak byl Arthur ztělesněním jednoho extrému, v kontrastu k němu Helena druhého a Gilbert tam dělal ten příjemný průměr, který byl potřeba, aby se nedala autorce vytknout hlava v oblacích. :-) Naštěstí byl ale i Helenin charakter natolik složitý, že její "dokonalost" na mě nepůsobila rušivě, a tak se zařadila k Janě Eyrové mezi mé nejoblíbenější hrdinky vůbec...
A na závěr, co je třešinkou na dortu, a nebo spíš naopak kořením celé knihy, jsou emoce, útočící na vás málem na každé stránce - láska, nenávist, vášeň, zoufalství, odhodlání... a mohli bychom dlouho pokračovat.

Baliklara
12.11.2015

Tohle je přesně kniha, která zapadá do mé představy o kvalitní romantické literatuře. I přes stáří více jak 150 dokáže zaujmout a je důkazem velkého talentu sester Brontëových. Drobné obrazy z běžného života - drobné škádlení a naschvály sourozenců, či vykreslení směšně moralizujících osob -přibližují postavy a dodávají punc reálnosti. Ovšem, že hlavní hrdinka je bez morální poskvrnky a některé rysy hlavních hrdinů nejsou tak úplně uvěřitelné, ale je to zanedbatelná úlitba danému žánru a době, kdy tento román vznikl. Možná, že kdyby byl román psán více realisticky a hrdinka by nebyla tak šlechetná, nečetlo by se o další zhrzené, naštvané a záštiplné ženě tak lehce, jako je tomu teď.

A.Bronte
30.05.2015

Třetí ze sester nebývá tolik oslavována jako dvě ostatní. To ovšem neubírá na váze a významnosti jejího díla, která zaujme každého milovníka romantické literatury. Postava samotné hlavní hrdinky nosí neobvyklé snad nelidské vlastnosti, z nichž by si někteří človíčkové mohli ukrást kousek. Například netouží po pomstě, hněvu, a co hlavně - odpouští, ač by většina naznala, že dotyčná osoba si takovou toleranci zaručeně nezaslouží. Též se musí vypíchnout i hlavní část děje, která je brána jako vyprávění ve vyprávění (respektive dopis v dopise nebo do třetice spíše dopis v deníku). Nakonec se k tomu sem tam dokonce přidá třetí část a to se pak člověk diví až se celý svět točí a ústa se smějí. ...

Adell-ka
14.05.2015

Tento příběh mi trochu připadal jako nějaký románek z dnešní doby, jen posunutý o dvě století dozadu. Srovnávala jsem současné romány s tímto a myslím si, že určité rysy v jednání lidí zůstávají po staletí neměnné, na druhou stranu jsou zde vidět i značné rozdíly v chování a mentalitě lidí v době před dvěma sty lety. Musím obdivovat šlechetnou povahu paní Huntingdonové, s jakou bychom se v dnešní době asi jen těžko setkali.
Nicméně knihu bych doporučila těm, kdo mají rádi romantické příběhy a kouzlo dob minulých :)

lagareta
19.01.2015

Už jsem jí četla tolikrát a pořád se mi líbí...mám ráda i díla jejích sester, ale Dvojí život Heleny Grahamové mě oslovil nejvíc.

marmota-b
14.10.2014

Četla jsem to v originále, takže nedovedu úplně posoudit, jak to působí na české čtenáře. Osobně mě ale příběh hodně zasáhl hlavně v tom kontrastu těch dvou vztahů a způsobu, jak byly navázány: v prvním případě je Helena opravdu nezkušená romantická dívka, která se ještě navíc musí jaksi "vdát do společnosti" nebo "dobře vdát", zatímco v druhém případě má mnohem větší šanci se doopravdy seznámit a založit vztah na tom.

ivzu77
14.08.2014

KLASIKA, VIKTORIÁNSKÁ ANGLIE - MILUJI A DOPORUČUJI !!!!!

vikimi
11.07.2014

Nádhera. Tahle kniha předčila i dobrotivou Agnes Greyovou.
Děj strhující, čtivý i napínavý. Moc pěkné, opravdu :)

sarekaslukova
31.03.2014

Nádherný, poutavý a čtivý příběh. Vcuclo mě to a na konci vyplivlo. Charakter hlavních postav mi sedl a i styl psaní jak dopisů tak deníku byl pro mne dobře zvolený. Takže i nejmladší ze sester je u mne na stejný pozici jako její sestry.

Imor
08.12.2013

Krásná, úžasná a čtivá kniha, všem vřele doporučuji. Po přečtení komentáře od "monii" není třeba už víc psát !

monushka
25.08.2013

Brilantní kniha! Je škoda, že Anne je ze sester Brontëových nejméně známou. Toto její dílo je prodchnuto opětovanou i neopětovanou láskou a je velmi poutavě napsáno.

modranka
09.10.2012

Knihe som dala 3 hviezdičky a vysvetlím prečo. Samotný námet by si zaslúžil plný počet hviezdičiek, ale nesedela mi forma listov. Pri čítaní cudzej korešpondencie má totiž čitateľ obmedzený priestor na vnímanie emócii. Tie mi v tak peknom príbehu naozaj chýbali. Celá listová korešpondencia potom vyznela ako klebetný klub. Veľa vecí malo byť utajených, boli príliš súkromné, aby sa dali vytárať nejakému priateľovi. Ale napísané je to bravúrne, i keď na súčastnosť dosť nemoderne.

nelcisko
25.09.2012

Začala jsem číst a nemohla skončit! Prostě úchvatná, skvostná, jedná z nejlepších knih! :)