Dvojí život

Kniha, za mě plná nesympatických postav, která rozhodně nedosahuje kvalit Nulté hodiny nebo Anny R. Podle mě stejnou vnitřní revoluci by slečna cítila i kdyby nebyl komunismus, jde prostě o vzdor proti rodičům jakoukoli formou. Bohužel mi tady chybělo takové to vnitřní pnutí, které v jiných knihách autorky cítím mezi řádky a dodává tu správnou atmosféru.

S touto knihou jsem se úplně zžila a hltala jsem jednu kapitolu za druhou. Je krásně napsaná a silně zachycuje náročnou dobu, kterou autorka představuje prostřednictvím mladých chuligánů poznávajících strasti tohoto období a obtížnost rozhodování o vlastní budoucnosti. Čekala jsem víc od závěru knihy, ale i tak se jedná o další knihu od paní Poncarové, která mě velmi oslovila.

„Dokud dýchám, doufám.“

Myslím, že je moc dobře, že se píší a čtou knihy, jako je tato. Abychom nikdy nezapomněli na minulost a zůstali vděční za všechno dobré, co dnes máme.

Romeo, Julie a komunismus - téhle asociaci se asi nejde ubránit, zvlášť když se tu na romantický příběh dvou milenců z nesvářených rodin v různých podobách přímo odkazuje. Osudy houslistky Julie nejsou nijak originální a samotná 70. léta jsou tu představena celkem stereotypně - džíny, dlouhé vlasy, povinné oslavy, zakázaná zábava, policejní represe, samizdat a samozřejmě Charta 77. Přišlo mi to chvílemi trochu naivní a zjednodušené. Hlavní hrdince jsem její náhlé prozření moc nevěřila a spíš mi přišlo, že pramení z rebelie proti rodičům, než proti systému.
Ale je to příběh a ten je napsaný dobře a čtivě. Konec přináší rozuzlení, které dává Juliinu osudu docela nový rozměr. Navíc každé takové dílko, které nám připomíná, že svoboda není samozřejmost je důležité. Buďme rádi, že už nemusíme (většinou) žít "dvojí život".

Vdechnutá na jeden zátah, to se mi roky nestalo. Moje první kniha této autorky, určitě si ráda přečtu další. Rodinné a milostné drama z hudebního prostředí na pozadí normalizace, která byla vykreslena vší své odpornosti. Velmi dojemná, ale bez přeslazenosti a patosu, drsná až syrová. Mam chuť si pustit něco od Boccheriniho.

Až na patos závěru můžu knihu doporučit. Ač téma není nijak nové, kniha je poutavá a stojí za přečtení.

Moc fajn odpočinkové čtení, protože se o tématice minulého režimu se nemůžeme dozvědět nic nového. Autorka ale umí psát velmi čtivě.

27.12.2025

Možná se bude poslech audioknihy kterou načetla nijak převratně Zuzana Ščerbová zdát jako normalizační klišé lidí nespolupracující na rozdíl od jejich rodičů se socialistickým režimem ale já jsem v tu dobu žil a byl to opsaný život jak přes kopírák můj i mojich kamarádů. Na odpor a podpis charty odvaha nebyla jen jsem nechodil k povinejm volbám národní fronty a do průvodů. Okolo subkultury Undergroundu jsme se taky pohybovali. Taky sem si jiný pohled na naše žití vzpoměl docela rád "vyslechl - výslech"( a to jsem jich na fízlárně na vlastní kůži pár zažil) i když to teda úplná pecka nebyla ale díky za to.

(SPOILER) Jsem pravidelná čtenářka knih od Jany Poncarové a když bych knihu neporovnávala s ostatními jejími díly, je to jasných 5 hvězd. Když si ale vzpomenu, jak vysoko posadila laťku například s její Herečkou nebo Cyklistkou, nemohu si pomoct ale o maličkou hvězdičku bych ubrala. A to z důvodu uvěřitelnosti některých rozhodnutí a kroků Julie a taky jsem měla pocit, že autorka nejde celou dobu do hloubky pocitů, jako jsem u ní zvyklá z jejích předchozích děl. Ale jak jsem napsala na začátku, jsem už možná jen rozmazlená z jejích předchozích příběhů o osudech reálných českých postav. Jinak se kniha četla skvěle, byla napínavá, krásně budovala atmosféru nehostinné dysfunkční domácnosti v sedmdesátých letech, kde docházelo spíše jen k takové hře na rodinu. Určitě doporučuji přečíst a ukončuji to zamyšlením, proč jsme se na konci příběhu nedozvěděli, jak to dopadlo mezi Romanem a Julií, i když k tomu děj vysloveně nabízel (možná by to bylo moc návodné a stručné ukončení?).

Někdy se zdá, že život nosí více masek než karneval v Benátkách, ale tahle jízda odhaluje všechny s takovým šarmem a grácií, že by i liška v kanclu záviděla její chytrost a nadhled. Svět se tu ztrácí v jemných nuancích, které voní po kafíčku s trochou smíchu a kapkou té správné melancholie, co zahřeje i zamrzlé srdce zimního rána. Když se plány a sny promíchají jako dokonalý koktejl s trochou ironie a příslibem nečekaných zvratů, nemůžete než sedět s otevřenou pusou a obdivem, jak to všechno může být tak křehké a zároveň pevné jako skála. Chytře upletená síť tajemství, co se rozpouští pomaleji než ranní mlha, ale zato s pořádnou dávkou vzrušení a neodolatelného šmrncu. Každá stránka tady voní po dobrodružství, které se neptá na svolení, a smích se mísí s trochou té jemné bolesti, co dělá život chutnějším než obyčejná čokoláda. Když se dva světy potkají, vzniká tady magie, která vás nenechá jen tak odejít, a taková zábava je vzácná jako dešťová kapka na rozpálené střechy. Celý tenhle koktejl překvapí i ty, co už mají život načtený jako otevřený deník, protože umí z obyčejného okamžiku vykřesat jiskru, co hřeje víc než letní slunce na březnové louce.

Poprvé, co jsem četla něco od této autorky. Přiznám se, že mě velice zaujal vizuál, v jaké jsou udělané obálky jejich knih. Po přečtení určitě vím, že bych si od paní Poncarové ještě ráda přečetla Podbrdské ženy. Ale co se týče samotné knihy Dvojí život musím říct, že jsem to brala jako takové oddychové čtení. Moc se mi líbil závěr, který mi vehnal slzy do očí. I když jsem v této době nevyrůstala, tak díky hlavní hrdince jsem se mohla do té doby dostatečně vžít.

Další povedená kniha autorky. Mám ráda její styl, že nás vždy zavede do minulosti a vykreslí tamní dobu očima hlavního hrdiny a skrz každodennost. Většinou jsou její příběhy podloženy reálnými hrdiny, kterými se inspiruje. Tentokrát podkladem knihy byly vzpomínky blízkých osob autorky.

V době, kdy se příběh odehrává, jsem byla stejně stará jako Julie. A tak mi často při čtení šel mráz po zádech. Vyzdvihuji umění mladé spisovatelky, která tak věrohodně dokázala vypodobnit tuto dobu.
Všem se nám příčilo v tom žít, ale bojovat v šestnácti letech tak jako autorčina hrdinka bych asi nedokázala. Trochu nevěrohodná mi přišla ta její emigrace i podepsání Charty. Ale závěr nám alespoň ukázal, proč k ní měli její rodiče takový neláskyplný vztah.
Julie jako rebelka mi byla sympatická a její touha po svobodě a pravdě byla vyjádřením toho, co si nikdy nechceme nechat vzít.

Uff, pecka..! Kniha stojí opravdu za přečtení, ale to snad každá kniha této autorky.

O talentované hudebnici, která vyrůstá v komunistickém Československu. Její věk a velmi komplikované vztahy v rodině vedou k pobouření a nechuti žít v tom, v čem žije. Volný čas začne potají trávit hraním v kapele s hochy, kteří ji povedou (ne)rebelujícím mládím a otevřou jí oči, jaký svět opravdu je.
Kniha je psána z pohledu dívky a různě se střídají kapitoly z minulosti a z přítomnosti (po 15 letech v roce 1990). Při čtení jsem si často říkala, jaké mám štěstí, že jsem nevyrůstala v "tamté" době a ještě větší štěstí, že mám milující rodiče, kteří mi nikdy neubližovali.

(SPOILER) Moc hezký zpracovaná audio kniha. I když souhlasím, že v mnoha ohledech nebylo uvěřitelné smýšlení 15leté Julie, její podpis charty77, přesto si myslím, že knížka je takovou zkratkou, takovým Romeem a Julii zase jiné doby, ostatně ta parafráze je naprosto zřejmá. Mrazivě popsána doba, ve které my se teprve narodili, může být pro mladší čtenáře zajímavě podaná a o to šlo. Moc dobře zpracované, nečekala jsem moc, výběr audioknihy jsem tentokrát nechala na náhodě, ale překvapila mě příjemně.

Kniha mě mile překvapila. Cítila jsem napětí, když Julie odcházela tajně z domova nebo na různé akce. Měla jsem obavy, aby se jim nic nestalo. Do příběhu jsem se nechala vtáhnout a prožívat to, co jsem četla. Ač jsem tuto dobu téměř neprozila, šlo mi se do ní ponořit. Děkuji paní Poncarove za další pěknou knihu.

It's all here: Magor, the Plastics, Charter 77, Winds of Change, even Dust in the Wind, Všichni jsme prach třepotající se ve větru.
The novel is fundamentally a history lesson in the form of a novel.

Asi jsem ji neměla číst hned po Bílé vodě od Kateřiny Tučkové. Vzhledem k tomu šílenému co za komunistů prožívaly sestry mi příběh pubertální holčiny z dobře zajištěné rodiny přišel takový plytký. Navíc úplně nevěřím, že by 15letá holka měla takový zájem o dění té doby. Vlastně asi dobře, že to nemělo více stran.