Dvojí život
Jana Poncarová
Když tě dusí, zpívej. Nadaná houslistka Julie nenávidí kousavé šaty a sovětské skladby, které musí hrát kvůli svému otci, komunistickému funkcionáři. Je druhá polovina sedmdesátých let a Julie miluje džíny a rock. A taky kytaristu Romana. Poté, co ji Roman přizve jako zpěvačku do undergroundové kapely, začne Julie rozplétat lež, která se odehrává v jejím domově i na veřejnosti. Na prahu dospělosti odhaluje zradu nejbližších a musí se rozhodnout, jestli bude i nadále žít dvojí život. Co všechno je ochotná obětovat pro osobní svobodu, pro lásku a pravdu?... celý text
Přidat komentář


Nádherný, silný, velice emotivní příběh. Od první až do poslední stránky to bylo skvělé.


Tak to bylo skvělé od začátku do konce.. kdybych mohla přečetla bych celé najednou i tak jak se četlo dobře mi bylo líto, že to už bude končit.. já se narodila až v roce 1979, ale i tak jsem tuto dobu ještě zažila, i když už jen jako dítě naštěstí. Nicméně se nesmělo plno věcí jak bylo krásně napsáno v knize, neumím si představit v tomhle žít, to muselo být příšerné..obdivuji ty, kteří neměli možnost nebo odvahu odejit..


Naděje není přesvědčení,že něco dopadne dobře,nýbrž jistota,že něco má smysl- bez ohledu na to,jak to dopadne....Krásná kniha ....


Spolu s Podbrdskými ženami jsou tohle za mě top knihy, které autorka napsala. V této skvěle a velmi reálně vystihla atmosféru doby, náladu a postoje lidí. Chápu, že obzvlášť pro mladé ve věku Julie to bylo velmi náročné období. Celá kniha byla pro mě ohromně čtivá a tak mi nezbývá, než dát palec nahoru.


Od této knihy jsem měl opravdu velké očekávání. V době, kdy se příběh odehrává jsem vyrůstal a za minulého režimu prožil i své mládí. Pohyboval jsem se v podobném prostředí jako Julie, miloval rockovou hudbu a občas se setkával i s osobnostmi undergroundu. Proto jsem se velmi těšil, že mě příběh přenese aspoň na chvíli zpět do této doby a připomene mi i její atmosféru. Bohužel se tak úplně nestalo. Zpracování příběhu je bezesporu velmi kvalitní, vyvolává emoce, nepostrádá spád ani napětí. Ve vykreslení událostí z doby 70-80.let, ať skutečných či fiktivních, stejně tak i u autentických postav, jsem však občas narážel na pasáže, které působily na mně, jako pamětníka, dost nevěrohodně a určitě nemohly proběhnout tak, jak je autorkou popsáno. Tento fakt je z mého pohledu to jediné, co můžu knize vytknout.
Každopádně autorce patří velký dík a uznání za zpracování tohoto tématu. Novodobé "období temna" je třeba si neustále připomínat. Paní Poncarová neobyčejně čtivou a atraktivní formou svého románu, určitě osloví a zaujme nejen čtenáře ve věku 40+, ale především mladou generaci, která má o popisované době velice málo vypovídajících a věrohodných informací. Toto je bezesporu největším přínosem i posláním románu Dvojí život.
Autorce děkuji za mimořádný zážitek nad stránkami její knihy, kterou rozhodně doporučuji všem čtenářům.


Taky mi, stejně jako Julii, bylo 17 když vyšla Charta 77, každou sobotu odpoledne jsme s uchem nalepeným na rádiu poslouchali komunistickými rušičkami ničené,ale přesto tak krásně znějící písničky Karla Kryla ze Svobodné Evropy, obdivovali těch pár odvážnějších, kteří navzdory všemu nežili onen dvojí život, o kterém je tato kniha.
Přečetla jsem ji na dva zátahy, překvapil mě závěr, a moc bych si přála, aby po ní sáhli mladí, kteří tuto dobu, plnou lží a charakterové schizofrenie,nezažili


Zajímavý příběh. Je s podivem, jak zdatně autorka popsala detaily i vystihla atmosféru té doby. Líbilo.


Výstižná výpověď o naší nedávné historii. Tak tohle je rozhodně nejlepší knížka této autorky, přečetla jsem doslova na jeden zátah.


Kniha se mi líbila a připomněla mi, že doba, ve které žila předešlá generace, já jsem ji zažila pouze jako dítě, byla nestravitelná. A já se pustím do další knihy této autorky.


... předposlední novinka roku 2024, na kterou jsem čekala. Bylo zajímavé číst o době, kdy jsem se narodila, jak byla těžká, jak se žilo. Rodinné tajemství jsem k posledku prokoukla. Pak chování matky k dceři dávalo smysl.


Půjdu tady proti všem óchajícím komentářům, když napíšu, že jsem Dvojí život úplně neprožila. Nene, tady změnu chování ze dne na den, najednou benevolentní rodiče nevěřim ani omylem. Je to škoda, jsou to jen detaily pro celý příběh, ale ty detaily tomu dávaj čtivost a autentičnost.


Kniha je napsaná hezky. Příběh je v podstatě o rebelii dospívající dcery proti zavedenému establishmentu a rodičům. Některé chování hlavní hrdinky mi přišlo poněkud hloupé a naivní, ale zároveň i celkem autentické a pochopitelné. Konec je šťastný i smutný zároveň. Některé události začnou na konci dávat větší smysl. Třeba vztah s matkou.
Celkově je kniha hodně komplikovaná, protože postavy a některé události nejsou černobílé.
Rozhodně se dá jedině doporučit. Dle mého názoru, je to jedna z těch lepších knih o komunistické době.


Kniha se mi moc líbila. Opět hrdinka dle mého vkusu - hledající odpovědi, pravdu, smysl života a svou cestu v něm... Julii jsem si zamilovala. Ano, takové bylo naše mládí... Snad knihy paní Poncarové dokáží i těm mladším (a vnímavým) čtenářům ukázat jaká byla nedávná historie a jak nedostižné byly tak běžné věci jako dobrá muzika, knihy a také čestní lidé. Děkuji a těším se na další příběhy.


Za knihu moc děkuji @my_l.m.v.e a @albatrosmedia. Knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce.
Velmi, velmi, velmi.....
bolestivé, kousací, revolucionářské, svázané, melodické, bezvýchodné, bublající pod povrchem, tíživé, přísné, v tichosti provedené, zakázané, chtěné, nové, tajemé, nevyřčené.....
Tato kniha, novinka, od @jana_poncarova - překvapí někoho, že mě to zase sejmulo? Asi ani ne. Já se na knihu chodila dívat týden. Týden mi ležela doma a já věděla, že jak ji otevřu, tak ji za pár hodin přečtu a na další budu čekat zas rok (doufám, že míň).
No a taky že jo. Život, který naše hrdinka žije, tomu se život říka nedá. Rodina, ve které žije je vše, jen ne vřelá, přátelská, přijímající, pečující. Ne, je to rodina žijící v komunismu, tatínek je někdo...Maminka má šílený stavy a Julie zkrátka jen nechce kousavé šaty.
Její cestanení lehká. Je to místý velmi smutné čtení, ale stejně to chcete vědět, jak se jí podaří různé situace vyřešit po Julčovsku.
Úplně jsem cítila, to co ona. Ikdyž to není skutečnážena, já to doma měla tak, jak Julie no a někdy....někdy to tnulo do živého.
Dvojí život je kniha pro odvážné, silné a odhodlané ženy. Které si jdou za svým.


Dum spiro spero - to je silné heslo asi pro každou dobu. Procitnutí, hledání, revolta, poznání, odvaha - to vše k mládí patří a pro dobu sedmdesátek minulého století to platilo ještě citelněji. Rozhodně se mě ten příběh dotkl a budu jej doporučovat dál.


Mám ráda knihy, které ve vás něco zanechají. Tahle uvnitř mě hodně rezonovala. Z té nespravedlnosti a hnusné realitě režimu bych si dala klidně lahev vína. Hodně mě to drásalo. A to na tom miluju, ty emoce, co tahle kniha zanechá. Předně, paní Poncarová nemá snad jedninou blbou knihu. Dvojí život to potvrzuje mnohonásobně. Příběh Julie, talentované houslistky, která ale vyrůstá v minulém režimu. Sedmdesátá léta, Roman, který ji pozve, aby u nich v kapele zpívala...zakázané písně od The Doors, Plastic People, The Rolling Stones, ZZ Top,...skladba The Dust in the wind. Julie se stává onou závadovou mládeží, prohlédne propagandu režimu a niterně všechen ten komunistický diktát nenávidií. Dá se žít dvojí život? Na venek hrát doma poslušnou holčičku podléhající režimu a za zády rodičů být rebel?...Určitě doporučuji!


Dvojí život pojednává o životě v 70 letech za dob tvrdého komunismu. Šestnáctiletá Julie navštěvuje konzervatoř a hraje na housle ve filharmonii.
Seznamuje se s Romanem, který ji poodkryje skutečnost této doby. Bere ji do jejich undergroundové kapely hrát americké písničky. Najednou vidí obě strany mince. Otec je komunistický funkcionář a Julie zjišťuje, jak jsou všechno lži, co jí doma říká. Ani s matkou to není ideální.
Trápí ji, jaký vede život. Dělá poslušnou dceru a hraje ruské písničky a tajně nosí džíny a triko. Poznává Romanovu rodinu, kterým sebrali pole a živnost.
Začne se bouřit, chtěla by žít v pravdě. Obdivuje všechny ty statečné lidi, kteří se tajně scházejí. Dum spiro spero. Dokud dýchám, doufám. Co všechno bude muset Julie obětovat? Celá kniha se střídá z roku 1990 a v letech 1975 až 1978. Minulosti je tam víc a přecházení je plynulé.
Jsou knihy ve kterých jdete vedle knihy, líbí se vám, ale pak jsou knihy, která vás nutí vstoupit do knihy a jít ve stopách hlavních hrdinů.
Kniha je velmi poutavě napsaná o těžké době. Konec je velmi nečekaný a dojemný. Bylo jich málo, ale některé nezlomili. Žili v pravdě a odevzdali tomu všechno.
Autorovy další knížky
2019 | ![]() |
2020 | ![]() |
2021 | ![]() |
2020 | ![]() |
2022 | ![]() |
Kniha byla čtivá, příběh z nedávné historie zajímavý. Doba to byla dost těžká, přišlo mi ale, že největší problém Julie byla hlavně její nefunkční rodina.