Dveře do léta
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49157/bmid_dvere-do-leta-dc0-49157.png
4
689
145
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
The Door into Summer , 1957
více info...
Přidat komentář
Stará, zažloutlá kniha půjčená z knihovny. Od první věty jsem věděla, že se mi bude líbit.
Taková milá, laskavá sci-fi pohádka...
Nádherná a dojemná sci-fi pohádka, v které nás čeká hypotermie, cestování časem, hledání dveří do léta a také jeden sympatický kocour. A vůbec nevadí, že autor netrefil, jak to bude vypadat v roce 1970 a už vůbec ne v roce 2000.
Citace první: Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatímco jeho kritika mé neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.
Citace druhá: Nejsem jediný člověk, který kdy cestoval v čase. Fort zaznamenal příliš mnoho případů, které nijak jinak nelze vysvětlit, a podobně i Ambrose Bierce. A jsou tady i ty dvě dámy v trianonských zahradách. Mám také dojem, že starý doktor Twitchell tím spínačem otočil častěji, než přiznal ... nemluvě o ostatních, kteří to mohli objevit v minulosti nebo v budoucnosti.
Moje "klasika", když nevím, co číst, tak jedna z knih, po které sáhnu, je tato.
Velmi příjemné dobrodružné a detektivní čtení s kapkou cestování v čase. Vůbec mi nevadilo, že tenhle příběh vyšel už v roce 1957. Danny byl sympaťák. Petea mohlo být trochu víc. Za třicet se toho změní spoustu.
Je to tak trochu úsměvně milé retro čtení... a podle všeho zde, nad kocoura a náctiletou neteř, nic víc už není... ; )
Ale ano, nakonec mne tahle, tak trochu "bláznivá sci-fi kniha" bavila - i rozesmála. Každopádně byla vypůjčená... a já ji ráda po přečtení původnímu majiteli navrátila.
Vzhledem k tomu kdy kniha vyšla, tak musím říct, že je neuvěřitelně nadčasově napsaná, parádně se čte a i když jsou některé názory a myšlenky již překonány
V knihovně mi leží další kousky od Heinleina, nevidím důvod proč nezkusit hned další:)
Milá záležitost. Autorovy představy budoucnosti (pro nás už minulosti) jsou úsměvné (tím nemyslím směšné). Postupně je to dokonce i napínavé. Potěšily mě některé myšlenky na závěr o smysluplnosti cestování v čase.
(SPOILER) Nebýt té pedofilní linky, tak na sci-fi z roku 1957 by to bylo skvělé. Čtivé, napínavé, s ukázkovými záporáky. Zavřela bych oko nad chlapem, co s sebou tahá do baru kočku. Ale aby třicetiletý chlap uvažoval o jedenáctileté holce jako o své budoucí manželce to už je na víc než na mokrý hadr na hlavu!
Proč já s touto knížkou tak otálela? Je naprosto luxusní. Někdy se mi stane, že se v knihách o cestování časem trochu ztrácím. V těch, kde se sáhodlouze vysvětluje princip. Ale tady? Tady mě bavilo každé slovo a žádný nudný výklad se nekonal a ani nechyběl. Bylo to zábavné, napínavé, čtivé... prostě takhle má pro mě vypadat dobré sci-fi. Těch pět hvězdiček je skoro málo :-)
To máte jako se sci-fi filmy. Některé jsou natočené tak, že nestárnou a i po třiceti letech zůstávají stejně fantastické a aktuální. Těch ale napočítáte jen několik. Pak jsou všechny ostatní, které působí zastarale už po pár letech od uvedení, a o desetiletí později působí spíše rozpaky. Dá se to aplikovat i na literární svět a Heinleinova knížka bohužel patří do té druhé části.
Nepopírám, že v době vzniku mohlo jít o čtenářsky atraktivní spekulaci o budoucnosti. Jak už to tak bývá, projekce budoucnosti na základě současného stavu vědy a společnosti je ale VŽDY slepá ulička. A Heinlein není Wells, Verne nebo Clark, aby dokázal přemýšlet o nepředstavitelném. Jeho vize (pro pořádek: představa roku 2001) je pouhou extrapolací tehdejší současnosti, a tak se pohybujeme ve světě novin se samostatně se otáčejícími stránkami, skříňových robotů s až (představte si!) 100 elektronkami v hlavě, a s mraky kresličů v inženýrských kancelářích. Tato kulisa slouží k výstavbě rádoby detektivního příběhu, ale protože Heinlein není Verne ani Clark, tak vyprávění drhne a původní slibná premisa se zvrtává v nudu. Hlavní hrdina mi k srdci moc nepřirostl a jinak v knížce de facto nebyla jediná rozumně napsaná postava, jen samí podrazáci. I když - v tomto se možná Heinlein trefil. No a ta pointa... z dnešního etického hlediska řekněme diskutabilní...
Takže závěr? Ti, co to četli před padesáti lety, si to užili jistě mnohem víc.
(SPOILER)
Parádní a pohodová knížka. Jen se obávám, aby nebyla odsouzena k zapomnění. Jednak genderová nevyváženost, svět je rozdělen na sekretářky a ženy v domácnosti a na strojaře a právníky, jednak zaslíbení dítěte. A strašně mně štve, že ačkoli mi tenhle starý svět vůbec nevadí a přesto si toho všímám :-)
Heinlein je podle mne jeden z nejlepších sci-fi autorů, krom SF prvků má vždy perfektní citlivý a lehce humorný příběh.
Jako náctiletá jsem četla vydání Odeonu, tehdy "čerstvé", s úžasnou ilustrací na obálce.
Autora jsem neznala, natož abych věděla, že je kultovním.
Příběh pro mě byl pecka, knížku jsem hltala, nesmírně mě bavila. Čas od času jsem si na ni vzpomněla, že by stála za další přečtení. Ovšem s tím rizikem, že se jaksi ten pel prvního čtení vytratí.
Nevytratil. Bavilo mě to znovu a moc. Navíc jsem si nyní více vychutnala některé věci, které mě při předchozím čtení ani nemohly dojít.
Jasně, některé věci mohou působit úsměvně, ale některé jsou vážně dobré.
Nevěřícně jsem se musela podívat, ve kterémže roce byla kniha napsaná.
Zcela jistě se k ní zase za nějaký čas vrátím.
A mezitím budu hledat dveře do léta ...
A já to říkám pořád, že stará, omlouvám se, klasická sci-fi, je prostě nadčasová a tím pádem má něco, co jí zvedá na jinou úroveň.
Nenechte se odradit začátkem knihy, jako se stalo jednou mě, který vypadá jako zvláštní povídání o kocourovi, a určitě pokračujte. Velmi netypický příběh, který vlastně skoro nevyčnívá, ale stylem vyprávění na konci pohladí na duši a za to to stojí. Dávám 5/6
Výborná záležitost, nádherná knížka a po "Cizinci" moje druhá nejvíce oblíbená od autora. Sci-fi oddechovka o cestování v čase s dobrou pointou na závěr. Kam se poděl Vincent?
Super knížka. Heinlein ve vrcholné formě. A protože měl taky rád sci-fi a zvířátka jako já (včetně koček), tak zaslouží plný počet hvězdiček.
(SPOILER) Pěkná oddechová kniha, trochu dobrodružná a detektivní sci-fi. Hlavní hrdina je podveden svými "přáteli". Když se po třiceti letech probují z hibernace, snaží se napravit díky cestování časem své chyby.
Opakovanie po rokoch a opäť skvelé! Zase ma bavilo sledovať Dannyho (a Petronia, samozrejme), ako sa popasuje s "proradnou" Belle a Milesom, ako sa vyvinie jeho vzťah k a s Ricky, jeho cestovania časom a schladenia, stretnutie s Johnom a Jenny a opätovná dôvera vo firemného partnera... jediné, čo mi pri tomto druhom čítaní trochu prekážalo, boli siahodlhé technické popisy Dannyho vynálezov. Zrejme bol autor aj šikovným technikom, návrhárom a konštruktérom, keďže boli ozaj detailné a časté. Ale do tohto typu textu sa vôbec nehodia. Napriek tomu je to skvelé oddychové i napínavé čítanie - a pre milovníkov mačiek (či kocúrov) povinná čitateľská záležitosť :).
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 1995 |  Kočka, která prochází zdí |
Kniha Dveře do léta je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 897x |
| Čtenářské výzvě | 131x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 290x |
| Chystám se číst | 232x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 14x |
Tuto knihu jsem si koupil týž den, kdy vyšla. Nikdy jsem koupě nelitoval a s chutí jsem si ji přečetl znovu. Skvělý příběh, ve kterém je i kocour