Dvě povídky

20.06.2020

Vynikající dvě Charlieho povídky=o)

Neznámá - pro mě dosud určitě - vánoční povídka "V boji života" rozhodně nezasluhuje pozici odstrčeného dítěte. Filmařsky vyvedený úvod, který by mohl závidět nejeden režisér, patří k nejlepším, které od autora znám. Skvěle čtenáře vrhne do příběhu, který plyne bez zádrhele a nabízí zápletku plnou vtipu páně Jeddlera, roztomilé hlouposti Clemency, moudrosti sluhy Britaina nebo právnickou dvojici kulišáků Snitcheye a Graggse (a jejich manželek). Nechybí ani skvělé prostředí, malebné vypravování a velmi lehký háv tajemství. Rodinného. Na to dobře slyším, o čemž ví své Wilkie Collins.

Tou druhou povídkou je rozsahem kratší, avšak spádem rychlejší "Jak si pan Watson Tottle namlouval". A že si toho ten pán namlouval opravdu hodně. Kdyby jen slečnu Lillertonovou! Tottlův přístup k manželství pobavil nejen čtenáře, ale i Parsonse. Byť ten první v tom alespoň neměl uložené peníze. Jednoduchý příběh upletl Dickens s lehkostí sobě vlastní. Jednoho překvapuje, jak málo stačí pro dokonalé nedorozumění. A zároveň pobavení čtenáře. Jen se trochu obávám, že závěrem se tak trochu Dickens pobavil na účet čtenářův. Kulišák jeden. Podobně jako ono duo Snitcheye a Craggs=o)