Dvaadvacet centimetrů něžnosti

03.07.2023

Bohužel si nevybavuju ani jednu povídku. Asi mě to nenadchlo.

11.02.2022

Povídka Dvaadvacet centimetrů něžnosti, to je srdcovka.

29.07.2020

S autorem jsem se setkala poprvé a nelituji. V každé z těchto krátkých povídek lze najít něco k zamyšlení a nějaké moudro do života.

27.02.2020

Autorovy povídky pro příště asi vynechám a v mé knihovně se zcela určitě nezabydlí. Ne, že by nestály za přečtení, ale jednou stačí a rozhodně to není žánr, který by byl pro tohoto autora typický a ve kterém by nějak vynikal.

09.11.2019

Devatenáctá kniha Simmelova a první povídková. Musím souhlasit, že byl velmi dobře vybrán název knihy, protože povídka Dvaadvacet centimetrů něžnosti mi přišla jako nejlepší povídka. Musím naprosto upřímně říct, že budu spíš fanouškem románů než povídek od Simmela. Asi to bude opět dobou, kdy tyto povídky mohly zaujmout. U simmelových knih se člověk musí zamyslet nad dějem a možná hledá určitě paralely se svým životem, ale přistihuji se při myšlence, že když je povídka od Simmela krátká, není čas se nad nějakou paralelou zabývat a když je povídka od Simmela dlouhá, je to jen zbytečně natažená krátká povídka, kterou je někdy až otravné číst. Ač jsem velký fanoušek, tak simmelovy povídky budou zatím, až do další povídkové knihy, někde hodně vzadu z jeho tvorby.

06.09.2019

Velmi ráda jsem poznala Simmela i jako autora povídek. Je to pěkná sbírka napříč třiceti lety a povídky jsou často velmi dojemné, někdy dokonce smutné a u některých jsem se hodně zamýšlela. Nakolik se naše uvažování od té doby proměnilo? Jak moc jsem se proměnila já sama? Když se stalo, že mě některá nezaujala hned zpočátku, neboť se v ní psalo o jevech, které neznám (slavnosti někde v Maďarsku), a skoro, skoro jsem ji už chtěla přeskočit, ale nakonec se ukázalo, že mě zavedla k poslechu Mozartova Ave verum, což bylo příjemné. Vlastně ji pořád ještě čtu, prokládám ji čtením jiných knih a zase se k ní vracím a těším se na další příjemný zážitek, jako je třeba ten s Pohřešovanou babičkou nebo ten s novodobým Romeem a Julií. Jinak bych se o této zajímavé události nikdy nedozvěděla, což by nejspíš můj život nijak neovlivnilo, přesto říkám, že to bylo pro mne dobré, nejmíň proto, že jsem se ještě dobu po dočtení usmívala. Už teď, i když i dokonce zbývá ještě pár desítek stran (a jsem tomu ráda, neboť se mám na co těšit), přiděluji knize celých pět hvězd.

19.06.2019

Opět velmi zajímavá sbírka povídek od JMS.
Na mě až moc optimistické.
Ale dobré.

22.02.2019

Povídky plné života, některé mi něco připomínají.

04.01.2019

Krásne, milé, príjemné, optimistické, dobre sa čítali. Uvítala by som aj ďalšie.

03.04.2017

Některé povídky mě hodně zaujaly a po přečtení jsem o nich ještě chvíli pak přemýšlela, ale zase byly jiné, kterých bylo pomálu mě nechávaly klidnou. Jinak hezká sbírka.

28.07.2016

Povídky a krátké příběhy jsou moc pěkně, čtivé. Plné naděje a také optimismu. Vlastně i uklidňují. Nejlepší povídka pro mne byla DOCELA MALÉ A DOCELA VELKÉ TAJEMSTVÍ. Někdy člověk potřebuje takové malé uklidňující povídky. :-)

16.04.2016

Povídky plné citu a lidskosti, také vřele doporučuji!

29.11.2013

Povídky plné lidskosti, citu, lásky a také snahy vidět svět a člověka lepší, než ve skutečnosti asi jsou. Některá témata se v povídkách v různých obměnách opakují, ale vzhledem k tomu, že výbor povídek je z rozmezí několika desítek let, je to pochopitelné. Jelikož je to první kniha od tohoto autora, kterou jsem četl, pravděpodobně se k němu ještě vrátím.

27.01.2013

Tata kniha me kdysi nadchla. prala bych si ji mit ve sve knihovne.

24.01.2013

Moc pěkné povídky krásně napsané.