Dva na vraždu: Případy smrtící spolupráce
Komentáře knihy Dva na vraždu: Případy smrtící spolupráce
Přidat komentář
Dočteno. A musím říct, že přesně tenhle typ true crime mě baví. Ne proto, že by mě fascinovalo násilí samotné, ale protože mě nepřestává zajímat, co člověka dovede až na hranici, za kterou už není cesty zpět.
Kniha přináší tři skutečné zločiny, které se odehrály u nás a které budou podle mě většině lidí minimálně povědomé. Nedokážu z nich vybrat jeden, který by byl „nejlepší“ nebo který bych chtěla vypíchnout. Každý z nich je úplně jiný a každý má něco, co mě donutilo přemýšlet.
A ano…možná to bude znít zvláštně, ale na skutečných zločinech je vždycky něco fascinujícího a jedinečného. Nezajímá mě pouze samotný čin a jeho průběh. Mnohem víc mě zajímá pachatel, jeho motivace, psychika, výpovědi, soudní záznamy a hlavně znalecké posudky psychiatrů a psychologů.
Nejvíc jsem se ale zastavila u závěru příběhu Vaculky a Kovaříka. U úvahy, zda by ke zločinu vůbec došlo, kdyby o rok později padl komunistický režim a oni mohli legálně opustit republiku. Bez nutnosti vzít život čtyřem lidem.
Upřímně? U Vaculky tomu nevěřím.
Byl označen za mimořádně nebezpečného ve všech třech stanovených kritériích a při čtení jeho příběhu jsem neměla pocit, že hlavním problémem byla pouze konkrétní situace nebo konkrétní doba. Spíš naopak. Myslím, že dříve nebo později by něco provedl. Možná jinak. Možná z jiného důvodu. Možná za úplně jiných okolností. Ale podle mě by k tomu nakonec došlo.
A právě tyhle otázky si opakovaně kladu. Ne jednoduché „kdo to udělal“, ale co kdyby…? Co kdyby se změnila jediná okolnost? Změnil by se tím i výsledek? Nebo už byl ten člověk dávno nastavený tak, že si svou cestu ke zločinu nakonec stejně najde?
Moje první true crime, skutečné zločiny.
Musím přiznat, že se mi kniha nečetla moc dobře. Číst krimi a thrillery je v porovnáním s tímto něco úplně jiného. To vědomí, že se to opravdu stalo, uvědomění si, čeho jsou lidé schopni, je až dech beroucí.
Jedno se musí nechat, kniha je skvěle napsaná. Není to jen pouhé opsání případu, ale každý z autorů dal do textu vše. To, že si vše nastudovali, zjišťovali detaily a dopodrobna se zabývali takovými zrůdnostmi si zaslouží obdiv. Zároveň bylo skvělé je slyšet o tom mluvit na besedě, člověku to dalo další pohled na věc.
Proč dva na vraždu? Protože ve ve zmíněných třech případech účinkovali dva a více pachatelů. Při čtení jsem měla místy až husí kůži. A nebylo to jen tím, co pachatelé provedli, ale i tím, jak u nás fungovali soudy. Aby vyšetřování trvalo 5 let, vrazi se několikrát odvolali a stále se o něčem spekulovalo, to je celkem děsivé. Občas má člověk pocit, že kdyby jen ukradli peníze a cennosti, soud je rychlejší a tret dost možná vyšší, což je smutné.
Skvěle zpracováno a audiokniha výborně namluvena. U prvního případu jen nevěřícně kroutíte hlavou, u druhého nevíte, čemu věřit, a u toho třetího už jen zíráte, co je člověk člověku schopen pro pár peněz udělat. Pokud se zajímáte o true crime a chcete i něco, co není úplně "profláklé", jako například manželé Stodolovi, tato kniha je pro vás. Už vyhlížím další počin této dvojice.
Autoři zde jdou opravdu do hloubky a člověk nevěří vlastním očím, čeho jsou někteří lidi schopní kvůli penězům.
Hnus.
Knihu provází i fotografie z místa činu, což akorát podtrhuje mrazivou atmosféru toho všeho.
Jestliže si autoři vytkli za cíl zpracovat dané kriminální případy tak, aby se k nim už nikdo nemusel později vracet, řekl bych, že se jim to podařilo. Velmi podrobně je zpracováno notoricky známé řádění Kotta s Kutílkem, vyčerpávající je i případ "nindžů" z roku 1989 (který tehdejší režim ovšem nijak netutlal, naopak se o něm hodně mluvilo a i v tehdejší ČST o něm běžel podrobně zpracovaný speciál). Nejkratší je závěrečné zpracování méně známého, padesát let starého případu vraha Nováka. Tam je trochu znát, že autoři zřejmě museli pracovat s menším množstvím dochovaného archivního materiálu.
Každopádně se v žádném případě nejedná o běžný kompilát kriminálních případů, kde na každý připadá pár zběžných stránek, ale o výsledek pečlivé, detailní a objevné badatelské práce. Hezké čtení to není, ale zajímavé a poučné určitě ano.
Popularita žánru true crime u nás v posledních letech výrazně roste. Vedle povrchnějších knih se objevují i takové, které dokážou skutečné zločiny zpracovat s důrazem na fakta, atmosféru i širší souvislosti. Právě k nim patří i titul Dva na vraždu od Milana Říského a Jana Thomayera – jenž otevírá tři příběhy, v nichž sehrála klíčovou roli spolupráce dvou pachatelů.
Kniha přibližuje případ „vražedných ninžů“ – mladistvých fanatiků do bojových sportů, kteří během jediné noci brutálně vyhladili celou rodinu. Následuje krvavá stopa Josefa Kotta a Michaela Kutílka, jejichž řádění skončilo čtyřmi mrtvými a stalo se symbolem polistopadového zločinu. Závěrečná část se vrací do sedmdesátých let – k zapomenutému případu Václava Nováka, jednoho z nejmladších vrahů v našich dějinách, který se svým komplicem rozpoutal sérii brutálních útoků. Díky práci s vyšetřovacími spisy, odbornými analýzami i rozhovory s pamětníky vzniká obraz, který je stejně děsivý jako autentický.
Na knihu jsem se těšil už od jejího oznámení – a musím říct, že předčila má očekávání. Z textu je cítit obrovské množství práce a pečlivosti, kterou do ní autoři vložili. Dva z případů jsem znal, ale i tak jsem se dozvěděl řadu nových detailů. Zvlášť pasáž věnovaná Kottovi a jeho podrobení exorcismu byla mimořádně zajímavá – okamžitě jsem dostal chuť si znovu přečíst Blattyho slavný román. Třetí případ pro mě byl zcela nový a je příkladem toho, jak snadno mohou některé kapitoly české kriminalistiky upadnout v zapomnění. Velkým plusem knihy je i obrázková příloha, která dodává vyprávění další rozměr. Oceňuji také jasný koncept, díky němuž působí kniha jako promyšlený celek – a ne jako náhodně poskládaný výběr. Myslím, že záměr autorů uchopit tyto případy komplexně a zpracovat je tak, aby už nikdo další nemusel, byl naplněn na 110 %. A pevně doufám, že Dva na vraždu není jejich poslední počin.
Pokud se chcete ponořit do méně známých případů – které nejsou tolik zpopularizované jako Hojer, Straka či Stodolovi – pak je kniha skvělou volbou.
Nikdy jsem se o true crime moc nezajímala. Neposlouchám podcasty a nekoukám na série o zabijácích. Před časem jsem ale četla výbornou knihu Celebrity, které zabíjely a tak jsem tento žánr vzala na milost.
Dva na vraždu je výborně a odborně zpracovaná kniha a moc se mi líbila. Hlavně vyprávění vyšetřovatelů. Tady člověk vidí, kolik práce se za takovou honičkou na vrahy skrývá. Porevoluční amnestie musela být něco strašného a stála životy mnoha lidí.
Přednes audioknihy byl už jen taková třešnička na dortu.
Velmi zajímavé tři případy. Každý jiný. Některý zaujme více, jiný méně.
První fascinuje mládím pachatelů, jejich cynismem. Trochu mi to připomnělo seriálového Straku, který teď běžel v TV.
Druhému věnovali autoři nejvíce úsilí, nejvíce času, až to na mne bylo chvilkami až moc. Ale nedokáži si představit, jak by pokračovalo řádění těch šílenců, kdyby se na ně tak záhy nepřišlo. Prostě Camel.
Třetí příběh, no jak to napsat, aby to neznělo nehezky. No asi to tak znít bude. Třetí případ vlastně až tak moc zajímavý nebyl. Přišlo mi to jako doplnění do trojice.
Kniha se už dostala dost do povědomí a tak asi není potřeba příliš představovat. Autoři si vybrali 3 otřesné případy, jejichž pachateli byla vždycky dvojice.
Na všech textech je vidět, že autoři věnovali spoustu času rešerším. Společně se prokousávali mnoha stranami různých dokumentů, absolvovali spoustu rozhovorů a výsledkem je velmi povedená kniha. Díky nim se tak podíváme i do vyšetřovacích spisů a protokolů či znaleckých posudků.
Líbilo se mi, že knihu nestavěli primárně jen na rozhovorech s vrahy, ale šlo taky o vyšetřovatele a další lidi spojené s případy. Je to tedy takový komplexní pohled na určitou situaci.
Je to syrové, náročné, místy nechutné, ale reálné. Nechybí ani několik fotografií - na některé se mi teda těžko koukalo. Příznivci true crimi si tady přijdou na své.
I přes ty hrůzy za sebe můžu říct, že je to čtivá kniha. Pokud vás tohle baví, tak si knihu užijete.
Kniha obsahuje tři případy, spáchané dvojicí pachatelů, které ve své době vyvolaly velké pozdvižení ve veřejnosti. Na první dva z nich si pamatuji a v případě vrahů Kotta a Kutílka, jejichž vražedné řádění proběhlo v r. 1990, jsem osobně znala jednu z obětí. Právě z uvedeného důvodu mě nejvíc zaujal ucelený popis celého případu, a to i z pohledu samotných vrahů. Kolínský případ z r. 1989, nemající svou brutalitou obdobu, pronikl už v tehdejší době, kdy veřejné informování o zločinech nebylo zvykem, do médií. I dnes je možné se o něm na internetu podrobně dočíst včetně pravých jmen jeho aktérů, kteří se nejmenovali Vaculka a Kovařík, ale ten hlavní, který si vyvraždil rodinu, byl Jiří Popelka a jeho kumpán Zbyněk Škornička. Pokud snad to má být autorův ohled na nezletilost těchto zlých vrahů, pak je s podivem, že 16-letá děvčata, zavražděná Kottem a Kutílkem, si takové ohledy autorů patrně nezasloužila, když byla uvedena pravými jmény. Starší případ ze 70. let byl pro mě novinkou. Tam se hovoří o pachateli jménem Novák, takže lze předpokládat, že to taky bude nějaký pseudonym.
Kniha Dva na vraždu je velmi povedeným true crime titulem, který zaujme především věcným a nesenzačním zpracováním skutečných kriminálních případů. Autoři se vyhýbají glorifikaci pachatelů a soustředí se na fakta i širší kontext. Přestože některé pasáže nejsou příjemné, celek působí autenticky a silně. Audioknižní verze s hlasem Jana Vlasáka zážitek ještě umocňuje.
Velmi dobře, detailně a zajímavě zpracované méně známé případy. Všechny doplněné o fotodokumentaci i dobové záznamy.
Tři české kriminální případy, nad kterými zůstává rozum stát. Ve všech třech zločinech hrají klíčovou roli dva pachatelé. Autoři přinášejí rozhovory s účastníky, nahlížejí do policejních spisů, pátrají, kde se dá a přinášejí tak krok po kroku sepsán samotný zločin i jeho vyšetřování.
Tahle kniha je opravdu „must have“ pro všechny fanoušky true crime. Podařilo se vybrat opravdu zajímavé, neotřelé případy, které vám nedají spát. Hned od prvních stránek jsem nevěřila svým očím, jaké hrůzy se tu popisují. Fotografie z míst činů už byly jen pomyslnou třešničkou na dortu.
O dvou ze tří případů jsem nikdy neslyšela, bylo to pro mě tedy nové a já jen nechápavě kroutila hlavou, že se něco takové u nás odehrálo ve skutečnosti a nebyl to výmysl scénáristů v nějakém děsivém filmu. A když už jsme u toho filmu, při čtení jsem měla pocit, že opravdu nějaký sleduji, neboť se mi celý text odvíjel před očima právě jako film.
Za knihou je vidět neskutečná práce, jaká tomu předcházela, a naprosto souhlasím s větou, která je uvedena v závěru knihy: Případy jsou zpracovány tak podrobně a do hloubky, aby se jim už v budoucnu nebylo třeba věnovat.
Jako milovnici true crime, mi kniha od kluků samozřejmě nemohla uniknout. Těšila jsem se na ni a možná jsem poslední, protože jsem ji četla až teď, ale každá věc potřebuje ten správný čas.
V nepřeberném množství true crime knih, které teď vychází v rámci jakési senzachtivosti mnoha čtenářů je ale poslední dobou najít něco opravdu kvalitního vcelku oříšek. Dva na vraždu ale ukazují, že pátrat a sledovat tuhle scénu se pořád vyplatí. Za knihou jsou vidět stovky hodin práce - kluci smekám. Tři případy, tři vraždící dvojice - aha, mysleli jste si že dva na vraždu se to jmenuje, protože to psali dva? Tak jste na sebe právě práskli, že nečtete doslovy :-D.
Pokaždé, když čtu podobné události si vzpomenu na starší generace a jejich oblíbené "to za nás nebylo! ... Začetla jsem se, zažrala jsem se a styl podání autorů mi naprosto sedl. Svou další knihu v oranžovkách od Joty si zaslouží oprávněně. U čtení Kutílka mi bylo místy blivno, takže splněno na jedničku.
Designová stránka knihy je skvělá, hodně jsem se smála, když se ukázalo, že někteří mají tendence knihu reklamovat kvůli "špatné ořízce". Já si po vybalení řekla jen "waw, tak tohle se povedlo".
Pokud chcete kvalitní knihu plnou nových informací, která Vás ale nebude nudit a naopak Vám ukáže, že i u nás se staly případy, nad kterými zůstává rozum stát, tak směle do ní.
Nemám co dodat, těším se na další počin :)
Moje hodnocení: 10/10
True crime je v dnešní době neuvěřitelně populární a v tomto žánru vzniká nespočet knih, filmů a seriálů. V některých případech se to zdá jako příliš, zvlášť, když se témata opakují a tvůrci se neustále vracejí k těm nejznámějším případům. To ale neplatí pro Dva na vraždu. Tady, ačkoli se opět vracíme k něčemu, co najdeme v dalších zpracováních, včetně podcastů, jsou případy zpracovány důkladně a kniha přináší nové informace.
Dalo by se říct, že tři případy na knihu jsou málo, zvlášť v dnešní době, kdy se vše snažíme pojmout co nejrychleji. O to víc ale oceňuji to, s jakou prací se zde setkáváme, jak jsou případy pečlivě zpracované, popsané, to vše navíc bez snahy zaujmout bulvárně. Celková podoba knihy přidává zase něco navíc, povedlo se i rozložení knihy a opomenout nemůžu ani foto přílohu, kde sice narazíte na nepříjemné pohledy, nicméně opět bez snahy zaujmout právě brutalitou samotnou.
Mrazilo mě hned u prvního odstavce, ale stejně jsem pokračovala dál. Tohle je kniha, která není jen prázdnou senzací, která uspokojí dnešní lačnost po cizím neštěstí. Je to kniha plná citlivě podaných informací, ze které se dozvíte i něco nového.
Na Festivalu knižních závisláků měli autoři besedu ke knize. Beseda byla velmi poutavá. Oba vyprávěli příběhy nejen ze psaní této knihy. Nešlo jinak, než knihu zakoupit a přečíst. A musím říct, že nelituji. Opravdu velmi dobře napsané, čtivé a podle faktů - prostě kdo rád čte true crime, doporučuji.
Když jsem otevírala knihu Dva na vraždu od dua Milan Říský a Jan Thomayer, čekala jsem klasickou českou faktografii - tedy spíše data než pořádný příběh (obzvláště po poslední novince jiného nakladatele o nevyřešených vraždách). Ale ouha! Dostala jsem napínavé čtení, které mě nenechalo v klidu, přestože celou dobu vím, že nejde o fikci. A to je přesně síla této knihy. Pojďme se podívat, co z ní dělá výjimečný počin v českém true crime. Kromě ořízky teda, ta je, promiňte, nepěkná (i když to byl záměr!).
O čem kniha je?
Dílo Dva na vraždu představuje debut autorské dvojice Milan Říský (bývalý novinář, aktuálně fotograf a vedoucí PR knihovny v Plzeňském kraji) a Jan Thomayer (právník, publicista a zakladatel webu www.serialkillers.cz). Kniha přináší tři samostatné případy brutálních vražd, které spojuje jedno - vždycky šlo o dvojici pachatelů. Autoři se zaměřili na zločiny z období normalizace a divokých devadesátek, o kterých se dosud nepsalo tolik a v takové hloubce.
Tři případy, které vás dostanou různě
Kniha je rozdělená na tři hlavní příběhy. První se věnuje vraždě celé rodiny, kterou spáchali mladiství pachatelé v Kolíně. Autoři zde použili techniku minutového sledování událostí, což dělá čtení téměř filmovým.
Druhý příběh mapuje šílenství Josefa Kotta a Michaela Kutílka, kteří během jediného víkendu zabili čtyři osoby. Tento případ je plný bizarních zvratů - od satanských rituálů přes argentinskou vymítačku až po náhody, kterým by ve fikci nikdo neuvěřil.
Třetí kapitola odhaluje postavu téměř zapomenutého sériového vraha, který patří mezi nejmladší v našich dějinách. Tato část knihy je unikátní tím, že nikdy předtím nebyla nikde komplexně zpracována.
Když se novinářský nos potká s právnickým myšlením
Na knize je vidět, že oba autoři přinesli to nejlepší ze svých oborů. Každý zajistil, že text není nudný výčet faktů, ale má tempo a čtivost. Rovněž se oba zaměřili na přesnost a detail - ta práce je znát v každé větě. Kombinace dvou přístupů/autorů vytváří text, který je zároveň přesný i napínavý.
Zajímavé je, že byste při čtení těžko hádali, kterou část psal kdo. Oba autoři mají kompatibilní styl psaní, který neskáče z jednoho do druhého. Text je přirozený, nekomplikovaný odbornou hantýrkou, ale zároveň respektuje závažnost tématu. To je u spolupráce dvou autorů vzácné.
Co mě překvapilo nejvíc? Přestože jde o popis reálných událostí, knihu čtete jako detektivku. Jenže na rozdíl od detektivky vás po dočtení neopustí pocit bezpečí, protože víte, že zmiňovaná zvěrstva se opravdu stala.
Obrazová dokumentace, která přidává realitu
Kniha obsahuje autentické fotografie - tváře pachatelů, vyšetřovatelů, místa zločinů. Tyto snímky dávají celému vyprávění další vrstvu autenticity. Někdy jsou možná až příliš reálné, ale právě to je jejich smysl. Autoři nakonec i popisují, jak složité bylo získat všechny dokumenty a materiály. Ale výsledek stojí za to!
Závěr: Stojí Dva na vraždu za přečtení?
Určitě ano - ale pouze pokud máte na tento typ obsahu vnitřní odolnost. Kniha Dva na vraždu ukazuje, že česká true crime literatura nemusí stát v pozadí zahraničních titulů. Říský s Thomayerem vytvořili dílo, které je pečlivě zpracované, faktograficky spolehlivé a přitom čtivé.
Jde o povinnou záležitost pro každého, kdo sleduje true crime a chce poznat kvalitně zpracované české kriminální případy. Tito dva autoři nastavili standard, který nebude snadné překonat - a doufám, že to nebyla jejich poslední společná práce.
Dva na vraždu je poctivá true crime kniha, která nestaví na senzaci, ale na faktech, souvislostech a práci s vyšetřovacími spisy. Autoři jdou cestou dokumentu. Mluví s policisty, odborníky i přímými aktéry a skládají tři české případy tak, aby čtenář pochopil jak a proč se věci staly, ne aby byl jen šokován. Nehodnotí, nemanipulují emocemi. Silně zde funguje psychologie pachatelů, dynamika dvojic a vědomí, jak málo někdy stačí k nevratnému konci. Čtení pro ty, kdo mají rádi kvalitní true crime a chtějí jít pod povrch. Reálné osudy, skutečná rozhodnutí a jejich konečné důsledky. Silné kafe.
Kniha Dva na vraždu od Milana Říského a Jana Thomayera je skvělá věc pro každého, koho zajímá české true crime a policejní práce. Mně osobně se na knize líbilo, že to nebylo jen suché podávání faktů z policejních spisů, ale autoři dokázali celé ty příběhy tří děsivých zločinů popsat tak, že to čtete skoro jako dobře napsaný thriller. Je vidět obrovský kus práce a rešerší, které do toho autoři vložili – rozhovory, citace, detaily z vyšetřování. Člověk je vtažen přímo do těch případů a sleduje, jak vyšetřovatelé skládají střípky dohromady. To, že se jedná o naše, české zločiny, celému čtení dodává ještě silnější, děsivý rozměr a o to víc, když je hned první případ z města, ve kterém už nějaký rok bydlím. Za mě naprosto perfektní čtivo, které ukazuje, jak se i ty nejbestiálnější činy dají rozkrýt. Rozhodně doporučuji, ale je to místy hodně drsné čtení. Tato kniha se podle mě řadí mezi nejlépe zpracované tituly tohoto žánru.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Štítky knihy
krimi české detektivky a krimi skutečné kriminální případy podle skutečných událostí non-fictionAutoři knihy
Externí recenze
- Nechvalně proslulí Kott a Kutílek v poctivém true crime zpracování / Martin Kudělka - Seznam Médium
- Dva na vraždu: české true crime bez příkras | RECENZE / Zdeněk Gothard, Dobrý blog
- Alfou a omegou Dvou na vraždu je důslednost / Štěpán Tůma

83 %
68 %
Zkusila jsem zpracování formou audioknihy. Cením si obrovské práce, kterou autoři dali do rešerší. Najdeme tu tři skutečné české kriminální případy, ve kterých sehráli hlavní roli dva pachatelé, jsou zpracované opravdu do detailu. Jde poznat kolik materiálů autoři prostudovali a kolik práce muselo dát poskládat všechny informace, rozhovory, svědectví a vyšetřovací spisy do jednoho celku.
Přiznávám, že místy už na mě bylo množství informací trochu zdlouhavé a některé pasáže se mi poslouchaly pomaleji. Přesto mě audiokniha zaujala a chtěla jsme znát detaily a odpovědi na otázky. Nakonec vše krásně zapadlo a já měla pocit, že jsem se o skutečných zločinech dozvěděla opravdu hodně.
Celkově pro mě byla audiokniha zajímavým a místy až mrazivým poslechem. Je znát, že si s ní autoři dali opravdu velkou práci a už se těším na další, jen možná zkusím místo poslechu zase čtení. Na festivalu knižních závisláků v Praze mě díky besedě docela zlákali .